jaroiva komentáře u knih

Většina povídek mi připadá průměrná, ale ty, co mě zaujaly, vynahradily ten zbytek.
Na můj vkus dost poetické.

12 26.08.2023

Krátká jednohubka, která pobavila.

10 26.08.2023

Fajn návrat do světa smrtek, ale jako vždy u povídek, některé slabší, některé zajímavé. OK. Ráda jsem si zavzpomínala na trilogii, ale už to nebyl ten wow efekt jako u trilogie.

15 25.08.2023

Kolem knihy jsem nedůvěřivě kroužila. Mátl mě rozpor mezi vysokým hodnocením a štítky jako romantika, LGBT, které opravdu nevyhledávám, k tomu nálepka bestseller... Hlavně to LGBT mě odradilo od koupě knihy. Ale když se pak objevila audioverze, tak (opět po nějaké době váhání) nakonec zvítězila zvědavost.
A chytlo mě to od začátku. Autorka výborně popisuje "úpadek" hollywoodského stylu života, pozlátko reflektorů, úlohu bulvárních plátků a to, jak se vyrábějí z nevýznamných hvězdiček oskarové hvězdy. V této části byla kniha naprosto uvěřitelná a realistická. V první půlce mi připadalo, že přímo vybízí k tomu, aby si člověk srovnal své priority, uvědomil si, co je pro něj samotného důležité. Co hledáme ve vztazích? K čemu "používáme" nebo využíváme své partnery?
Kdyby bývalo bylo o dva, tři manžele méně, myslím, že by to knize neuškodilo. Případně by si Evelyn mohla vzít některého dvakrát, jak se to občas hvězdám stává...

Hodně se mi líbil styl dialogů. Musím říct, že mě kniha opravdu mile překvapila.
Ke konci už trochu klišovité, celou dobu jsem čekala, čí že to bude dcera... Takže konec mi připadá už spíš průměrný.
LGBT linka mě až tak nerušila, i když mi připadá, že je toho poslední dobou až moc. Ale budiž, sem to sedělo.
Takže suma sumárum bylo překvapení příjemné.

32 21.08.2023

Stárnoucí doktorka si stěžuje na příkoří, která ji v životě potkala. Nedá se říct, že by na to měla nějaký úplně pesimistický pohled, přesto mě její problémy moc nezajímaly a hlavní hrdinka mi nijak k srdci nepřirostla. Otrávená paní se snaží nějak popasovat s životem.
Přesto, že by mi měla být věkem relativně blízká, její pohled na svět mi připadal prostě starý. Podle názorů mi připadala tak minimálně o 10 let starší, než bylo inzerováno.
Nevím, komu je kniha určena, ale mně očividně ne.

18 19.08.2023

Nevím jistě, ale asi u nikoho jiného mi zatím tak nepřipadalo, že by papouškoval jen názory někoho jiného a nepřidal k tomu něco svého navíc.
Hodně citovaných knih jsem sama četla, takže informace, které byly v nich a které J. Vojáček zmiňuje, pro mě nejsou nové. Přestože s mnoha myšlenkami souzním, z úst Petra Gelnara (poslouchala jsem audio) slovy autora jsem tomu moc nevěřila.
Mluví o pravohemisférových věcech levohemisférovým jazykem a proto mi kniha nesedí, je pro mě těžko stravitelná.
Mluvit s chladnou věcností o otázkách duše a pocitů na mě působí odtažitě a tak se mi kniha jako celek zkrátka nelíbí, i když obsahuje třeba informace, nad kterými by stálo za to se zamyslet.

17 18.08.2023

Pro mě lepší než předešlý díl. Trochu jsem měla podezření, že se změnil překladatel. Ale koukám, že ne.
Už to není tak překvapivé jako první díl, ale pořád ještě mě baví si opakovat, že někdy nezáleží tak úplně na tom, co nastalo, jako na tom, jaký k tomu zaujmeme postoj.

21 13.08.2023

Škoda, že tak velkou část knihy zabrala titulní novela. Bývalo by stačilo, kdyby měla tak třetinový rozsah. Pak by se mi líbila víc. Nápad byl dobrý, ale strašně zdlouhavé popisy byly spíš zbytečné.

Ostatní povídky byly údernější. Ne všechny se mi líbí, ale v tom kratším rozsahu se dají přežít i slabší kousky, aby si člověk mohl vychutnat ty třešničky.
Za mě jsou nejlepší Duel a Tlačítko. Přičemž Duel nedoporučuju číst kardiakům nebo hypertonikům... je to adrenalin, vemte si předtím prášek na tlak.
Tlačítko mi trochu připomnělo výborný humorný thriller Ruperta Holmese, který zatím bohužel nestihl vyjít česky - Murder your employer. Také doporučuji.

16 13.08.2023

Protože mě zaujal vtipný styl psaní R. Honzáka v knize Haiku..., chtěla jsem si přečíst něco, kde mu to nebude kazit učitelský výklad jiné autorky.
A tato kniha mě v tomto (ani v jiném) smyslu nezklamala.
Moc příjemná audiokniha, nabitá odkazy na další čtivo, takže po přečtení této jedné se mi fronta knih, které chci přečíst, zase ještě prodloužila o další minimálně 4 knihy.
Vtipné a příjemné vyprávění mě bavilo od začátku do konce.
Je vidět, že pan doktor ví, o čem mluví, ale zároveň dokáže běžnému laickému publiku zprostředkovat pohled na svůj obor z nadhledu, bez zbytečného házení odbornými termíny, takže je text přístupný všem a dokáže poskytnout informace a názory stravitelnou formou.

21 12.08.2023

Audiokniha se moc pěkně poslouchala, i když předloha je taková banální, nezajímavá. Vlastě nevím, o čem to bylo. Plkání studentky před maturitou. Mě to tedy nedojalo ani mi nikdo nebyl sympatický.
Audioknize bych dala tak 3,5 (takže 4) hvězdy, ale tady dávám svůj pohled na text knihy a to mi připadalo slabé. Asi nejsem cílová skupina.
Ještě, že jsem ji měla jen půjčenou z knihovny.

13 11.08.2023

Půl napůl. To, co slibuje název, kniha splnila. Předpokládám, že jde o tu část, kterou psal R. Honzák. Za tuto část bych dala plný počet. Kromě toho, že plní očekávání z názvu, je i vtipná a celkově zábavná.
K tomu zdarma dostanete ještě nevyžádané lekce japonologie od Denisy Vostré, které jsou cokoli, jen ne zábavné a vtipné. Ke konci jsem už tyto kusy přeskakovala a projela to jen rychločtením.

Určitě si ale zkusím nějaké to terapeutické haiku složit, uvidíme.

EDIT: Zkusila jsem, a opravdu to má něco do sebe. Jen tak pro sebe si napsat, bez ambicí k nějakému zveřejňování, takže své haiku vám sem nenapíšu.

12 05.08.2023

Přečetla jsem skoro na jeden zátah. Prostě zajímavá kniha.
Ani terapie ani chaosem, ale zajímavá kniha rozhodně. Spíš než o chaos mi to připadá jako o změnách, pozitivním vlivu negativních událostí. Nevím, asi si chaos představuju moc chaoticky :D.
Ale doporučuji.

Konečně se dostal na řadu ebook, koupený před lety. A musím souhlasit, že ebook je dost odfláknutý.
Ale informace a původní záměr autora je výborný.
Ke konci mě to přestalo bavit, biologické naučné knihy mě tak nebaví jako ty matematické, fyzikální apod. Ale autor dostal do knížky neskutečný rozsah věcí.
Hodně zajímavé, doporučuji (teda s výhradou toho českého provedení).

15 03.08.2023

Vtipné. Jen je to podle mě špatný formát jakožto kniha. Jednotlivé vtipné článečky jsou asi lepší. Takhle jsem měla tendenci číst dál a dál, a jak je toho moc za sebou, nemůžu si to dost vychutnat.
Možná teď občas náhodně otevřít a připomenout si jen jeden, dva odstavce.

12 29.07.2023

Sakra, nějak jsem se po dobu, než jsem to přečetla, ztratila v tom, co je sci-fi, a co bylo ve zprávách...
Není to tak dlouho, co jsem poslouchala přednášku Jana Cibulky v rámci večerů na FF UK (Co o nás ví internet) a začala jsem dost přehodnocovat hrozící nebezpečí své digitální stopy. Proč o nás má G**gle vědět kompletní informace o pohybu... atd.?
A G**gle toho ví hodně, a ještě mi to posílá měsíčně, abych viděla, co všechno ví a že mě sleduje na každém kroku.

A čeho jsem se nedočkala tady? Opět výborná kniha A. Eschbacha. (Zatím mám za sebou jen ještě Tkalce gobelínů).
Hlavní hrdince Heleně jsem měla tendenci radit, ať tohle a tamto nedělá, že na to přijdou... a taky přišli...
Jediné, co mě rozčilovalo, byla vyšší míra překlepů a divných kusů překladu.

Platební karty odhazuji v dál, pouvažuji, jak ještě více omezit svou činnost na internetu... Ale dneska se tomu člověk moc těžko vyhýbá.

14 28.07.2023

Vtipné, ale místy i k zamyšlení. Tohle se mi dost trefilo do nálady. Kdy že bude ten druhý díl?

15 25.07.2023

Nejsem zrovna milovník filmů, ale toto je už několikátá knížka o Hollywoodu, která se mi dostala pod ruku...
Opět dost zajímavá. Jeden nebo dva z těchto filmů bych i ráda viděla.
Ale jinak se mi opět potvrzuje, že Hollywood je hlavně velký byznys. Takže mě vlastně ani nemrzí, že filmy nesleduju a toto šílenství nepodporuju.
Každopádně ale zajímavé si o tom počíst.

14 23.07.2023

Tahle knížka je zelená, ale až po jejím dočtení jsem si uvědomila, že obálka je vlastně maskáčová. A tedy i obsah je takto maskáčově zelený - vojenské uniformy, lesy, přechod hranic... jen jedna povídka je ještě trochu říznutá poštovní modří.
M. Vostrý opět drží vysokou laťku kvality. Ale to už mě vůbec nepřekvapuje, takže jsem si s chutí přečetla i vojensky-politická témata, která normálně ani náhodou nevyhledávám.
Věc, která mě hodně baví u těchto povídek, je to, že název sice odpovídá obsahu, ale nakonec úplně jinak, než se zezačátku zdá. Tady mě nejvíc překvapil název Buchty pro Andreu a Nejrychlejší kůň na světě. Díky tomuto momentu překvapení si jistě i povídky lépe zapamatuju.
Jako vždy jde o trochu mysteriózní povídky, které chytnou a nepustí a mají vtip a jasnou pointu! I když u některých člověka spíš mrazí, zvlášť v této sbírce.
Nejvíc se mi líbila titulní povídka, pak Muzikant na jezeře, a jako milovníka kryptografie mě dost zaujal Učitel hudby.
Jo, můžu směle doporučit, i když pro případné seznámení s autorem možná bude místo této knížky lepší sbírka Muzikant na jezeře, která obsahuje i dvě výše zmiňované povídky a k tomu to nej z předešlých sbírek.

13 21.07.2023

Tohle prostě nedočtu. Druhý pokus od autora, ale jeho styl mi prostě nesedí, nedokážu se soustředit na nějaký děj. Ačkoli není dlouhá, stačila mi necelá polovina knihy.

Protože mám všechny předešlé sbírky přečtené, nebo - v případě Nejrychlejšího koně - právě rozečtené, nová knížka mě zaujala.
Zjistila jsem ale, že obsahuje povídky, které už někde mám. Tak rychle dočítám ty z Nejrychlejšího koně, které jsem ještě nečetla.
A musím konstatovat, že výběr povídek do této sbírky byl proveden tak, že se mi absolutně trefil do vkusu. Z předešlých sbírek jsou sem vybrané ty opravdu top povídky.
Takže ano, jsem přesvědčena a jdu se poohlédnout po výtisku i této knihy, abych ji přidala do poličky srdcovek.
Všechny povídky z knihy se mi hodně líbily, všechny jsem hodnotila na max. počet bodů, což se mi u povídkových knih jiných autorů nikdy nestalo. Přesto však mám nějaké nezapomenutelné favority:

- Noční výpravčí - první povídka, kterou jsem od autora četla a taky první, na kterou si vzpomenu, když vidím jeho jméno. Tajemná atmosféra kolem nádraží mě pohltila. Nádraží a prostředí kolem něj je jedním z častých námětů povídek Mirka Vostrého a vždycky si to maximálně užiju.

- Poslední vánoce na frontě - druhým tematickým okruhem vedle prostředí kolejí jsou vojáci apod. Toto je jedna z povídek tohoto ražení. Jak nevyhledávám veteránské historky a válečné vyprávění, tak tahle povídka mě taky vtáhla.

- Nejrychlejší kůň na světě - atmosféra, že by se dala krájet, musíte číst dál a dál. Něco tušíte, ale jako i u ostatních povídek, pointa je i přes tušení ještě trochu jiná, vyšperkovanější.

- Muzikant na jezeře - stejně jako Nejrychlejší kůň se týká útěku za železnou oponu, tady zase trochu z jiného pohledu a s jiným výsledkem, ovšem o nic méně zajímavá pointa.

Všechny povídky nejen z této sbírky mají atmosféru, dokážou čtenáře dostat velmi rychle a hluboko do příběhu a (aspoň u těch ze sbírky "Noční výpravčí" to už mohu potvrdit) zůstanou dlouho v paměti.
Hlavními postavami jsou živoucí, obyčejní lidičkové, muži, kteří se stávají hrdiny, aniž by o to sami stáli. Ukazují svou odvahu a charakter neokázalým způsobem, tak, že jsou nám blízcí tak, jako by si s nimi mohl člověk sám povykládat u piva. I těžká témata popisuje M. Vostrý laskavě a s nápadem. Každá povídka má jasnou pointu.
Toto byla radost číst. Vřele doporučuji, zas jedna knížka, kterou budu vnucovat kamarádům :)
K úplné dokonalosti chybí souboru ještě povídka Tunelář ze sbírky Čarodějnice, takže si ještě pořiďte tu Čarodějnici :).

13 18.07.2023