jaroiva komentáře u knih
Osobnost Olgy Havlové je pro mě hodně zajímavá. Tento životopis mě ale tak nenadchnul jako některé jiné od autora.
Nešlo to tak hluboko, jako třeba životopis Věry Čáslavské.
Podruhé bych možná dala jen 4 hvězdičky, ale už to, že po knize sahám opakovaně, svědčí o tom, že si zaslouží 5.
Pro mě srdcovka, s odstupem možná trochu naivní, ale pořád má co říct. Trochu nostalgie po staré dobré sci-fi.
Tentokrát mě už bavil míň Bentley. Ale Bob mě ani napodruhé bavit nepřestal.
Jen mi to připadalo nějaké kratší než tehdy napoprvé.
Knížka se mi líbila, jen nechápu, kde je ten humor. Možná to je dobře, protože kdyby to mělo být jako Spolčení hlupců, jak se uvádí v anotaci, tak takový humor bych nemusela.
Došla jsem do půlky... nebaví mě ta stavitelská část a nechce se mi vyzobávat ty kousky krimi, co mě zajímají. Takže nedočteno.
Během čtení jsem si říkala, že to je poslední díl, který čtu.
Cestování časem je už tak komplikované, že jsem vzdala pokusy o to, pochopit, kde a jak se to zamotalo.
Nakonec to byla zas těžká romantika a musím přiznat, že to na mě zafungovalo.
Takže se pustím jistě alespoň ještě do jednoho dílu. Egypt a Pompeje, to bude zas masakr...
Nedá se říct, že by šlo o nějaký objektivní životopis. Ono vlastně nejde vůbec o životopis.
Kniha hodně odráží nastavení a názory autora. Gotta očividně rád neměl. Spíš jde o takový kariéropis, psaný zpěvákovým odpůrcem.
Přesto jde o zajímavý pohled na hvězdu nejen československého formátu.
Osobně jsem nikdy až tak neprožívala Gottovy písničky, ale ať pan Klusák chce nebo ne, Gott je prostě nedílnou součástí hudební scény po víc než půl století.
Ale on tu ten oslavný pohled asi ani moc nechybí, ten známe a umíme si domyslet.
Pravda, kterou se P. K. ohání, bude ale někde uprostřed, jak to tak bývá.
Když už ale nechtěl nechat na Gottovi nit suchou, mohl autor zabrousit i víc do soukromí, ale to se mu pravděpodobně nepodařilo nebo nechtělo vyšťourat.
On ale na začátku varuje, že nic takového nemáme čekat. Cílem byla asi spíš politická dehonestace.
Takže jsem si to teda poslechla, politicky to "správně" pochopila, a teď by mě ještě zajímal nějaký ten životopis.
Četlo se to těžko, hutný text, který nejde jen tak pročítat. Vyžaduje plnou pozornost a další přemýšlení alespoň po dočtení každé kapitoly.
Místy i docela nudné. Ale pro mě obsahovala kniha několik důležitých "aha momentů", díky kterým musím dát plný počet, přestože to nebylo úplně příjemné si některé věci uvědomit. I kdyby tam bylo jen jedno z těchto oči otevírajících témat, stálo za to knihu přečíst.
Příjemná detektivka. Zápletka mě moc nepotěšila, nemám ráda toto téma (nechci spoilerovat a jsem vlastně ráda, že jsem nikde nepřečetla tento spoiler, kvůli kterému bych nečetla). Jinak se mi to celé ale líbilo. Těším se na další díl. Čtu chronologicky podle roku, ne podle data vydání knihy.
Možná o chlup víc vtípků, než mám ráda.
Musím uznat, že narozdíl od Landsmana, ke kterému by se styl dal trochu přirovnat, je těch vtipů přece jen umírněnější a stravitelnější množství, že to ještě zůstává vtipné a nedochází k tomu, aby za každou cenu byl v každé větě vtip.
Bavila jsem se, ale druhý díl už mě v dohledné době neláká. Možná taky pro mě není tak úplně zábavný humor, který řeší rozdíly mezi muži a ženami a tyto stereotypy. Asi proto, že si pak připadám jako chlap, protože na mě sedí většinou ty technicko-mužské způsoby myšlení a cítím se pak rozpolcená.
Jiné typy vtípků mě baví víc.
Na konci trochu Deus ex machina. Ale celkově moc pěkná detektivka. Trochu starosvětský způsob vyprávění se krásně hodil k metodám vyšetřování. A odpovídal tomu i motiv činu.
Dohromady na člověka dýchne příjemná dobová atmosféra.
Žádné zbytečnosti, přímočaré líčení událostí. Přesto i za skoro 80 let po vydání je kniha zajímavá.
Paradoxní kniha. Vybízí k zamyšlení a digitálnímu minimalismu a sama je přespříliš ukecaná, odbíhá od myšlenek historickými vstupy. Autor se snaží řešit problémy, kterými sám netrpěl.
Pro sebe si z toho beru pár nápadů, ale celkově mě autor nepřesvědčil.
Pro mě velké zklamání.
Zpočátku mi to připomínalo trochu Naslouchače/Faju, kteréžto knihy se mi i líbily. Ovšem bohužel to v tomto nastoupeném trendu pokračovalo, až se to dostalo do nějakých těch netradičních nadávek, které mi kdysi naprosto otrávily Nastereu.
Takže pokud se vám líbila série Naslouchač i včetně Nasterey, bude se vám líbit pravděpodobně i tato kniha. Mně se bohužel už Nasterea nelíbila a ke konci této knihy se to u mě přiblížilo líbivostí spíš jí. Takže hodnotím nakonec stejně jako Nastereu.
Když už podpořit nějakou autorku fantasy, raději si přečtu něco, co se mi nebude líbit, od české autorky, než od americké. Asi tak.
K Josephine jsem si získávala vztah postupně. Zpočátku se mi kniha četla hůř, postupně to bylo lepší a lepší. Zajímavý příběh, i když styl psaní mě moc neuchvátil.
Ale poslední tak asi třetina mě zaujala hodně, to už pomohlo vylepšit dojem z celé knihy.
Jsem zhýčkaná populárně naučnou literaturou. Tahle kniha je jen naučná. Není moc zábavná (aspoň pro mě ne), ale obsahuje zajímavé informace.
I když se autorka ke konci snažila to zvrátit, stejně jsem ráda, že nežiju v Asii.
Jaksi mi tentokrát neseděly některé trochu naturalističtější části, i když jich tam nebylo až tolik. Možná čas si trochu od autorky odpočinout a nekupovat každou její knihu hned, jak ji uvidím.
Jinak jde opět o její standard.
Ono to není úplně krimi. Spíš náladovka.
Kniha, do které se dá ponořit tak, že přímo cítíte poryvy větru, pach rybiny a chlad sněhu, čerstvě pokropeného krví nějakého uloveného zvířete.
Vše je protkáno příjemně naivně jednoduchým vnímáním Kalmanna.
(Zmínku o IKEA si mohl autor odpustit, ale co už s tou "severskou krimi" nadělám...)
Poslouchala jsem audioverzi a tu také doporučuji.
Osobně bych zařadila někam mezi Pobřežní cestu a Trilogii z ostrova Lewis.
Nevím proč, ale nějak se mi poslední měsíc dostávají pod ruku knihy od vojáků a o vojácích.
Tahle mi ale nějak nesedla. Zdá se mi, že je spíš pro muže.
Pravidlo o ustlání postele znám od Bati - z knihy Inspirace Baťa, kde byly pro mě použitelnější poznatky. (A postel si ráno stelu od té doby, co jsem přečetla tuhle knihu G. Končitíkové).
Myšlenky jsou sice zajímavé, ale i když je kniha krátká, pro mě je kolem moc armádní a americké omáčky, která mi neseděla.
Absolutně mimo můj běžný žánr, ale měla jsem možnost poslechnout připravovanou audioverzi, tak jsem to zkusila. A byla jsem mile překvapená. Působí to na mě spíš jako beletrie než literatura faktu. Pro mě nečekaně čtivé.
Druhá věc od autora, ke které jsem se dostala, a ač má tady horší hodnocení, mně se líbila víc než Flaubertův papoušek. Takže za mě palec nahoru.
Upozorňuji, že tohle není detektivka, je to prostě humor, kterému jakoby kriminální zápletka dělá jen rámec.
Protože druhů humoru je hodně, je taky hodně nejisté pouštět se do čtení humorných knih.
Pro mě je toto ale přesně ten typ humoru, který mě baví. Ironický, trochu absurdní. Jak dopadá, když se něco bere doslova... Poťouchlý.
Druhý díl série je víc o školce, která mě v prvním dílu bavila snad nejvíc. Ještě lepší než první díl, řekla bych. Nevím, jestli to bylo tím, že první jsem poslouchala ve slovenském překladu a tohle četla česky...
Řešení problémů s požadavky maminek na eko-udržitelnou školku mě věru rozesmálo ještě víc než hlody z prvního dílu.
EDIT: třetí díl je pro mě slabší, pouť do Santiaga se mi zdá zbytečně zdlouhavá.
Čtvrtý díl - na semináři tantry... nu, zajímavé. Není to taková bomba jako druhý díl, ale lepší než ten třetí.
Kdo čeká na překlad dalších dílů, může si mezitím přečíst (případně poslechnout) D. Taragela - Vražda jako společenská událost.