Jass komentáře u knih

Moc nevím, co k téhle knize napsat... Vážně mě bavilo ji číst, plusové body za vědecké prostředí, pro které mám slabost. Nicméně... mi přišlo, že kniha tak úplně nevyužila svůj plný potenciál. Přišlo mi, že autorka si v některých oblastech měla udělat obsáhlejší výzkum, Diana sice je blázen do historie a autorka se snaží o různé historické narážky, humor a tak, nicméně... myslím si, že na odbornici Dianina kalibru je to pořád docela slabota... (to neznamená, že jsem neocenila to, co jsem dostala) Stejný problém mám s Mathewovou údajnou obsesí vínem, autorka sice hází nějaká jména, ale nemám pocit, že by vážně rozuměla tomu, o čem mluví... Sama nejsem expert, ale něco málo vím, Matthew neustále komentuje po jakém ovoci atd. víno chutná, ale důležitý je také typ půdy na kterém víno vyrůstá, obsah kyselinky, způsob zpracování, kupříkladu by mohl cítit typ dřeva sudu, ve kterém bylo víno nějakou dobu, ale místo toho si vybaví přesné místo, kde rostly ostružiny, po kterých víno chutná, ale které v něm nejsou? (Omlouvám, pokud se pletu... poučte mě...) Zkrátka a dobře, pokud chcete někoho prodat jako odborníka, nestačí vám znalosti hrubých základů, případně se dá taky s nějakým odborníkem konzultovat, že ano... Možná se v tom zbytečně rýpu, ale pokud strávíte takových stránek popisem vína a historickými diskusemi, měli byste to udělat pořádně...
Jinak... skutečně je to taková promyšlenější verze Stmívání, což se mi líbilo... odstranilo to některé nesmyslnosti a problematičnost. Matthew není stoprocentně pozitivní postava a to se mi líbilo, nicméně... musím říct, že "alfa chování" už začínám být v knihách docela háklivá. Proč? Proč to tak zbytečně hrotit... No nic, zmíněná scéna s antikoncepcí... No, hormonální antikoncepce je svinstvo, takže jsem předem zaujatá, ale... nepřijde mi to úplně v pohodě.
Rodinné vztahy a humor si mě nicméně získaly - milovala jsem Marcuse v seriálu (abych byla naprosto fér, za to pravděpodobně všechny zásluhy zasluhuje seriál Halcyon, kde hraje tento herec naprosto perfektní roli, i když byl po první řadě zrušen, stejně moc doporučuju, děj je v podstatě uzavřený) a miluju ho i teď (i když pravděpodobnost, že si ho někdy budu představovat jako blonďáka je nulová...). Jinak seriál a kniha jsou podle mě na dost srovnatelné úrovni, seriál zvládnul některé věci trochu uhladit, seriálový Matthew je o něco sympatičtější, nicméně místy zase přidal zbytečné drama a závěr první série byl zbytečně... no, jestli jste to viděli, tak víte a jestli ne, tak asi vědět nechcete....
Celkově mi kniha dala to, co jsem chtěla, trochu mě mrzí promrhaný potenciál, ale co už... celkově dobrá oddechovka.

6 12.09.2020

Tak tohle bylo o dost lepší než jsem čekala, nesetkala jsem se s autorem poprvé, ale v podobě výňatků bylo jeho dílo daleko méně srozumitelné. Řada informací se mi díky této knize propojila a její informační hodnota byla skutečně vysoká. Místy mě iritovalo opakování stejných informací, ale hádám, že opakování je matka moudrosti a pokud budete knihu číst delší dobu (jako každý normální člověk), pak vás to pravděpodobně obtěžovat nebude...
Místy se zdá, že by se kniha mohla jmenovat Náboženství a společnost ve Francii, protože zbytek Evropy tak nějak tvoří poznámky pod čarou, ale co už alespoň se k tomu autor sám doznává. Zkrátka celkově velmi zajímavá kniha, u které jsem neočekávala, že mě tak zaujme (moderní dějiny nejsou zrovna můj šálek čaje). Celkově skvělé, jen editura mohla být provedena ještě lépe (oproti některým neexistujícím současnosti samozřejmě naprosto výborné), jedno číslo v nadpisu je špatně a řada vět je vychýlená z větné vazby a nedává smysl (to si pak člověk není jistý, jestli je tak pitomý případně vyčerpaný četbou, že tomu nerozumí, nebo jestli se chyba stala někde jinde...)

3 04.09.2020

Kde začít? Tahle kniha je naprosto skvělá... (to zní jako dobrý začátek)
Na začátek by asi bylo dobré podotknout, že můj zájem směřuje spíše k filosofii, historii myšlení a náboženství, než ke klasické historii a umění. A pravděpodobně proto mě tahle kniha tak nadchla (a zároveň i místy zklamala - to berte s rezervou, prostě jsem místy chtěla víc...). Kniha podrobně popisuje středověké koncepty víry, moci, vlády, dvorské lásky atd. a to všechno dává do kontextu současného umění. Dle mého skromného názoru to není úplně nejvhodnější kniha pro naprosté začátečníky, přes svůj naprosto přístupný, kouzelný až beletristický styl se totiž nezdržuje výkladem konceptů, které považuje za základní (což jsem osobně ocenila). Je velmi frankocentrická (jako ostatně skoro všechny knihy napsané Francouzi... v tomhle případě je to nicméně vcelku ospravedlnitelné, i když místy... ), to znamená, že počítá s určitým povědomím francouzské architektury (která je ostatně hlavním tématem knihy). Já osobně kupříkladu tenhle vědomostní kapitál z velké části postrádám (nikdy jsem kupříkladu nebyla v Saint-Denis, Chartres, ani Remeši, kterým je věnovaná velká pozornost), takže jsem poměrně hodně dohledávala. Nicméně, to se týká akademického čtení, kniha by se dle mého dala číst i jen pro čisté potěšení bez jakéhokoli vzdělávacího úmyslu, protože jak už jsem jednou řekla, je psaná nádherným stylem a doslova vám maluje obraz před očima. Celkově jsem nadšená a určitě si od autora v budoucnu ještě nějakou knihu přečtu.

4 26.08.2020

To byla taková nuda! Ale abych byla fér... Navštěvovala jsem přednáška autorky na toto téma (nuda...), takže jen velmi málo informací pro mě bylo nových. Navíc historie není mým primárním zaměřením a počet čísel a tabulek byl tak pro moji filosofickou duši (teď si teda dost lichotím...) dost vyčerpávající. Nicméně... publikace je to jistě kvalitní a nízké hodnocení si nezaslouží. Pokud vás toto téma zajímá, je to jistě vhodná volba, nečekejte ale žádnou odpočinkovou četbu. I když kniha je krátká a poměrně záživná...

1 13.08.2020

No, tak tohle bylo...!!!
Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc mi přijde označení povídková sbírka nevhodné. Já nevím jak vy, ale já to v podstatě čtu jako jeden příběh. Je pravda, že určité - zdánlivě hlavní, ale ve skutečnosti minoritní - dějové zápletky se vždycky týkají jen jedné "povídky", ale mám pocit, že ten skutečný příběh se odehrává na pozadí. Příběh postav... A navíc je to zase celé krásně vypointované a povídky dohromady tvoří jeden příběh... Je pravda, že narativní rámec Posledního přání byl trochu probroušenější, ale jinak se mi tahle kniha líbila snad ještě víc, než ta první.
EDIT: Výborně, takže po tom, co jsem se ztrapnila tím, že jsem si až díky zdejším komentářům uvědomila, že jsem nepřečetla celou knihu, ale jen její druhou polovinu, teď konečně můžu okomentovat knihu jako celek (poslední povídku jsem tedy na zdejší doporučení nečetla...).
Stále si stojím za tím, co jsem řekla výše, i když uznávám, že první polovina knihy má poněkud roztříštěnější charakter, než druhá, kterou považuji za trochu lepší, ale co už, pořád je to skvělé. Za nejslabší považuji povídku Věčný oheň, která je sice krásně vypointovaná (jako všechny ostatní), ale místy mi přišla trochu zbytečně natažená, to je tak asi jediná stížnost, kterou ke knize mám. Jsem ráda, že se konečně "všechno" (u Sapkowského to asi nikdy nebude všechno...) vyjasnilo, vážně lahůdka, jsem ráda, že jsem konečně otevřela další díl, teď se ještě dokopat k těm dalším, než zase všechno zapomenu...

15 08.08.2020

Dobře, takže v jakémsi knižním horoskopu jsem četla, že pro moje znamení bude tenhle rok tato kniha ideální... pěkná blbost, co? Ale víte co? Ono to tentokrát vyšlo.
Bylo to přesně to pravé, co jsem si při ukrutné bolesti hlavy mohla přečíst. Krásná a jednoduchá kresba. Některé panely se skutečně povedly a naprosto přesně vyjadřovali, jak se člověk v takové situaci cítí (viz např. psaní zpráv). Další plusové body za akurátní zobrazení LGBT+ tématiky a mužský bisexuální charakter, protože ty jsou v literatuře vážně vzácné. Celkově krásně strávená hodinka (bych tak řekla). Rozhodně jsem si to užila víc než Solitaire.

1 08.08.2020

Další kniha, kterou čtu s několikaletým zpožděním, ale tak co, lepší pozdě než vůbec, ne?
Je zřejmé, proč se tahle kniha stala bestsellerem, je to neskutečně příjemná a rychlá kniha s vtipným a sympatickým vypravěčem. Její četbu jsem si neskutečně užila a nasmála se u ní. Přesto, že jsem už - tak před pěti lety - viděla film a matně si pamatovala, kam celý děj směřuje, byla jsem napjatá a nemohla jsem knihu odložit. Přesto přese všechno si myslím, že to pro mě nebude kniha, ke které bych se pravidelně (nebo někdy) vracela. Byla to skvělá oddechovka ke které jsem si nevybudovala hlubší pouto a teď mám neskutečnou chuť podívat se znovu na film...
Jen tak mimochodem... Uvažoval jste ještě někdo, co měl Watney na svojí paměťové kartě? To si s sebou sám nic nevzal? To já jen že komentoval obsah všech ostatních kromě té svojí, to bylo trochu matoucí...
A taky SPOILER celkové pozitivní vyznění (teď mluvím tak asi o posledních třech odstavcích) bylo na mě až trošku kýčovité. Podle mě nebylo třeba říct to takhle na plnou hubu, kniha to sdělovala docela dobře sama...
Edit: Po přečtení knihy musím se smutkem konstatovat, že film ztratil téměř veškeré své kouzlo. Objevily se díry v ději, které jsem předtím neviděla a ta scéna navíc s rukavicí je zkrátka směšná... Nicméně co se týká úplného zakončení, tak film vyhrává na celé čáře.

15 06.08.2020

Posloucháno jako audiokniha (Zuzana Slavíková) při zavařování meruněk.
Mám s Prachettovými knihami vážně podivný vztah, mám pocit, že bych je měla zbožňovat, ale zkrátka to pro mě nikdy na stoprocent nefunguje (s výjimkou Národa, ten pro mě funguje přinejmenším na tisíc procent...). To ovšem neznamená, že jsem si tuhle knihu úžasně neužila. Shakespearovské narážky a odkazy byly naprostou lahůdkou a řadu postav jsem si tu skutečně oblíbila (což se mi u Prachetta obecně moc nestává). Moc se mi líbilo celkové vyústění knihy (možná proto, že jsem si správně tipla, kdo se stane králem) - i když bych možná ocenila ještě pár stránek na víc... z tohodle příběhu pro mě totiž nebylo úplně snadné odejít.
Co se formy týče, audiokniha je krásně dramaticky namluvená a v tomto ohledu si nemám na co ztěžovat. Celkově skvělé a doufám, že se k další prachettovce dostanu dřív než tentokrát.

5 05.08.2020

(SPOILER) Část se spoilery je označená.
Na to, jaký je kolem knihy mumraj... nic moc. Nadruhou stranu to ani není tak docela špatné. Výstavba světa je skutečně lahůdka. Mám slabost pro fiktivní náboženství a tady to bylo tak úžasně vestavěné do světa, že... zkrátka mňam. Nadruhou stranu mi byly jak postavy tak příběh vcelku ukradené.
SPOILERy
Jediná část co mě skutečně dojala byl osud jejího bratra (a matky) a náznak ke konci, že všechno může být jinak je pravděpodobně tím, co mě donutí načít další díl.
No a když už jsme u těch spoilerů, tak jeden těžký... jediná smrt, která mě skutečně mrzí je Cassian, byla jsem vážně zvědavá, co se od něj dozvíme... a proč jí do háje řekl sestřičko?
Konec SPOILERů
Zkrátka a dobře celkem fajn. Díky tomu, že výstavba světa je dle mého názoru jednou z předností této knihy jsem řadu poznámek ocenila, pak tam ale byly další, které byly zkrátka jen hloupé a zbytečné... (Edit: Autor by si měl přečíst Jonathana Strange a pana Norella, takhle mají vypadat poznámky pod čarou!) Žádné hluboké emoce ve mně kniha zkrátka nevyvolala, přesto jsem vcelku spokojená.

1 29.07.2020

Autorka svojí první knihou nasadila tak neuvěřitelně vysoký standard, že se od té doby obávám zvednout jakoukoli její další, protože lepší už to přece být nemůže... No, je pravda, že "Snoubenci zimy" jsou dle mého skromného názoru stále nejlepším dílem (každý díl jsem ovšem četla jen jednou, je možné, že při druhém čtení změním názor), nicméně tento díl si mě naprosto získal už od první stránky. No, posuďte sami:
"Promiňte, drahá sestřenice!" vykřikla nějaká dívka a zatáhla ze všech sil za vodítko hodin. "Nejsou zvyklé, maminka je nevenčí moc často..."
Znovu se vracíme na Animu, kterou jsem si v prvním díle tak zamilovala a kniha ji tak brzy opustila - a tady ji opouští znovu, přesto je to moc pěkné zastavení. Navíc se na začátku mihne Archibald, kterému jsem přišla na chuť až v závěru druhého dílu a obávala jsem se - oprávněně - že už z něho moc neuvidíme. A pak nás autorka zavede do docela nového prostředí, do Babylonu... a za mě skvělé. Knížku jsem jednoduše vdechla. Zpětně k ní mám pár výhrad, nicméně nehodlám se jimi zabývat. Jsem nadšená a chci další díl!
vágní SPOILERy
Například to s těmi hodinkami mi bylo jasné od té doby, co se to stalo poprvé... a Ofélie na to za celou dobu nepřišla, to mě trochu mrzelo, protože to bylo dost jasné. No a ty dva idioty by člověk místy zabil... Nicméně Oféliiny vnitřní pocity byly dle mého názoru popsány velmi uvěřitelně a za mě jednoduše skvělé....

2 21.07.2020

Vášnivé nadávky na nesmyslnou podobu českého vydání a příšerný překlad naleznete u první části knihy (odmítám tomu říkat díl, je to jedna kniha prokrista!) . Tady se hodlám zabývat jen tou příjemnou stránkou a to tím, jak úžasná tahle kniha je (hodnotím jako celek, nejen poslední část...).
První věc, o které se musím zmínit je překrásný jazyk, kterým je tahle kniha psaná (v originále samozřejmě, na který jsem po příšerné první části přešla). Na jednu stranu to ztěžuje čtení protože Darkshirský dialekt... je někdy dost těžké rozklíčovat, nicméně to knize dodává nový rozměr. A rozhodně to není tak jednoduché, že některé postavy mluví spisovně a jiné nespisovně, ne. Jazyk celé knihy se prolíná, jak se postavy navzájem ovlivňují, nebo jak je ovlivňuje prostředí - nebo jejich původ, když při četbě dáváte trochu pozor, všimnete si, že pan Thorton nikdy nemluví úplně spisovně, mluví dobře, ale občas použije špatné slovo a možná se to zdá jako drobnost, ale tohle je jedna z věcí, která dodává knize na opravdovosti, která vám (nebo aspoň mě) umožní pochopit, proč na něj Margaret na začátku tak trochu ohrnuje nos... (tohle mimochodem zvládla adaptace BBC zpodobnit skvěle) A právě tenhle styl psaní je to, co v mých očích umožňuje srovnávat paní Gaskellovou s mistryní tohoto oboru, Austenovou.
Další věc, kterou neuvěřitelně oceňuji je mnohost pohledů, která se nám dostává - jistě, občas bych byla radši, kdyby děj pohnul, protože co si v tuhle chvíli myslí pan Hale mě ani v nejmenším nezajímá, nicméně... díky tomu získáme pohled pana Thortona a už od začátku můžeme sledovat to úžasné nedorozumění, které mezi nimi vzniká (tuhle část BBC bohužel tak trochu zpackalo). A v tuhle chvíli je to skvělé, protože jejich nepochopení toho druhého vyplývá z jejich odlišných kultur (byť to v rámci Anglie může znít podivně), jiných zkušeností a zvyků... a je to zkrátka perfektní. Bohužel to podle mého autorka trochu zbytečně protáhla, celé odhalení toho, jak to s Frederikem na tom nádraží bylo, zvládla podle mě trochu lépe BBC adaptace, protože tady to bylo přece jen trochu rozvleklé a... já rozumím tomu, že v té době bylo obtížné o takových věcech mluvit, ale...! Ke konci to už začínalo být trochu moc.
K náboženským pasážím... pokud si myslíte, že byly zbytečně obsáhlé a vůbec nedůležité... pak jste při jejich četbě očividně nedávali pozor... Nevím, jestli k tomu ještě něco víc dodávat, ale... kontrast mezi továrnickým pragmatismem a pastorským samaritánstvím tu tvořilo úžasný kontrast a... náboženství zkrátka v celém tom nedorozumění, střetu severu s jihem, hrálo velmi důležitou roli. Ale... chápu, že pro čtenáře, kterému náboženství přijde nezajímavé se tyto pasáže mohou zdát zbytečné...
Co víc dodat? Krásná kniha, kterou jen tak někomu k přečtení nedoporučím, protože česká podoba je jednoduše otřesná - rozumím tomu, že všechno nemůže být přeložené dokonale, ale je to klasika...! Je to... no nic, řekla jsem, že tu o tom nebudu mluvit a nebudu. Je to neuvěřitelně příjemná kniha, s krásnou romantickou linkou a úžasně a komplexně provedeným sociálním kontextem. Co této knize chybí do Austenové? Probroušený narativní rámec... jestli netušíte o čem mluvím, přečtěte si Emmu, tam je to provedené naprosto mistrovsky (nebo Symposion, ale... tohle doporučení se sem asi moc nehodí).

1 21.07.2020

"Vnímavý a pečlivý překlad Jany Srbové" a neexistující korektura jsou kameny úrazu tohoto nádherného díla, prvních cca 20 stran jsem urputně bojovala s nutkáním knihu okamžitě odložit a po zbytek knihy uvažovala nad tím, že bych ji mohla přeložit sama. A to nemluvím o nesmyslném rozdělení na tři knihy a tím spojenou grafickou úpravu, která mi evokuje knihy ze série Prvních čtení... Upřímně nevím jak knihu hodnotit, protože to kniha není, je to její třetina a je to krásný úvod, ale nic moc víc... A... jsem tak naštvaná na českou podobu knihy, která mi znemožnila se s knihou propojit... Naštěstí je kniha díky svému stáří a britskému původu dostupná v angličtině online, a tak budu pokračovat četbou v originále, protože tohle bylo vážně dost nepříjemné....
EDIT: Po dočtení knihy v angličtině na překlad nadávám ještě víc, kniha je promyšleně napsaná a jazyk, který používá je velmi důležitý a podtrhuje některé aspekty knihy... Není to ale lehká četba, docela jsem se u některých pasáží zapotila.
Můj komentář ohledně děje najdete u třetího dílu.
(Hodnocení se vztahuje na knihu jako celek, ne tyhle nesmyslně vytvořené části, česká podoba knihy není do hodnocení zahrnutá, protože v takovém případě bych asi musela jít do záporu...)

2 15.07.2020

(SPOILER) Kde jenom začít? Vyprávění z pohledů jiných postav! Ano! No, jenomže nejvíc toho pořád vypráví Feyre a vzhledem k tomu, jak je tahle knížka krátká, mohla přenechat víc prostoru ostatním. Navíc jsme se do mnoha hlav nedostali vůbec a to je škoda... Chtěla jsem si svůj emocionální výlev nechat až na závěr komentáře, ale proč s tím otálet? Nesta je moje nejmilejší postava a v minulém díle zářila, teď na tom není tak dobře... jasně, že na tom není dobře! Celý život svého otce nesnáší a zrovna, když to vypadá, že by se to mohlo změnit, je zavražděn a navíc (více méně) kvůli ní. A všichni se k ní chovají jako... Vůbec se jí nesnaží pochopit, vůbec se jí nesnaží pomoct. Ano, Feyre a Elain s ní chtějí trávit čas, ale je to kvůli ní, nebo kvůli nim...? Když byla na dně Elain, všichni kolem ní poletovali a snažili se jí udělat dobře a... upřímně mi Elain dost leze na nervy, částečně kvůli tomu jak s ní lidé jednají, ale i kvůli tomu jaká je. A to Rhysovo prohlášení, že Elain už odpustil, protože je Elain, ale Nestě odpustit nemůže? Zachovaly se k ní hrozně, to je jisté a Nesta je z nich nejstarší a bylo její povinností se o ně postarat, ale Elain měla vůči Feyre naprosto stejnou povinnost. A to, jak ji neustále všichni ve všem omlouvají... dělá se mi z toho zle. Možná, že Elain je křehká květinka, ale přijde mi zvláštní, že si snad nikdo neuvědomuje, že pod všemi těmi plameny má Nesta srdce ze skla, srdce které tak nerada dává, protože je tak snadné ho roztříštit. A Feyre tohle v minulém díle zahlédla, tak proč na to teď zapomíná? Nejsem si jistá, co si v tuhle chvíli mám myslet o Cassianovi, na jednu stranu tohle pro něj musí být nesmírně těžké, na tu druhou na to nejde nejchytřeji... (Proč ten dárek hodil do řeky sakra???) Ale pozitivněji, Cassianova osobnost dostane díky tomu, že se na svět můžeme podívat jeho očima, nové rozměry a... je krásná. Cassian už předtím patřil mezi mé oblíbené postavy, ale teď jako bychom ho konečně pořádně poznali. Trochu mě mrzí, že jediný další pohled, který dostaneme (kromě Rhyse, ale ten už byl v minulých dílech, tak ho nepočítám) je Mor, která... mě moc nezajímá, ne že bych ji neměla ráda, ale... daleko radši bych dostala Azrielův pohled, nebo o trochu víc Nesty, i když uznávám, že to by v tuhle chvíli bylo zbytečné... Celkově... chtěla bych víc, ale beru to co mám. Přiznejme si to na rovinu, to co chci je kniha o Cassianovi a Nestě a dokud ji nedostanu, tak asi nebudu tak úplně spokojená s ničím, co autorka napíše. (Právě jsem zjistila, že další díl má být o Cassianovi a Nestě. Aleluja! Mé modlitby byly vyslyšeny!)

7 14.07.2020

Zdá se, že si všichni stěžují na přílišnou délku a roztahovanost... to za mě není problém. Kniha není zrovna nabitá akcí a jde spíš o pletichaření a vztahy mezi lidmi - moje dvě nejoblíbenější věci v knihách, jak se mi poslední dobou začíná zdát... Jenže... na to, aby tyhle dvě věci mohly být centrem knihy je třeba, aby byly malinko víc probroušené. Chápete co tím myslím? Nápady dobré, provedení nedokonalé...
Jinak mojí naprostou oblíbenkyní se tu stává Nesta. Neptejte se mě proč, ale naprosto si mě získala...
Dále SPOILERy!
Upřímně řečeno, všechny postavy jsou naprosto skvělé, což je jeden z důvodů, proč jsem se tak obávala konce... protože nechat je v téhle situaci všechny přežít je nerealistické, ale já nebyla vůbec ochotná nechat některou z nich jít. Takže... nemůžu být na nabídnutý konec naštvaná, nicméně ani mě tak docela nepotěšil. Smrt postavy, která zemřela byla nevyhnutelná, protože už neseděla do příběhu a... vážně nesnáším vzkřišování mrtvých postav, v prvním díle to bylo odpustitelné, ale udělat to znova? A ještě do třetice všeho dobrého? Já vám nevím... proč pak ty postavy zabíjet? To jim se scelením kotlíku nemohl pomoct ještě někdo další?
Konec SPOILERů
No, dějově zkrátka nic moc... ještě, že mě děj v podstatě nezajímá...
Jinak česká korektura se taky zrovna nepředvedla... proč na jednom místě udělali z Alis Alici je mimo mé chápání a některé věty byly bolestivě nečeské. Celkově jsem ale spokojená a chci o těhlech postavách vědět všechno...

2 14.07.2020

(SPOILER) Od chvíle, kdy se Rhysand objevil v prvním díle na scéně, byla mi jeho role "naprosto jasná". Bylo zřejmé, že má být třetím vrcholem trojúhelníku, ale já byla naprosto odhodlaná tomuto klamu nepropadnout. Vztah Feyre a Tamlina byl solidní, žádná obvyklá melodramata, v té těžké situaci si důvěřovali... takže jsem si naprosto netroufala zpochybnit, že jejich vztah je ten konečný... ale co pak autorka provedla... skvělé, naprosto skvělé a důvěryhodně provedené, pokud jsem si v prvním díle stěžovala na nedostatečně prokreslené postavy, tak tady to mizí a autorka vymýšlí krásně spletitý vnitřní svět postav. Pravda... místy bych ocenila trochu podrobnější rozkreslení. Místy je totiž jednání Feyre poněkud nejasné, nebo spíš její nedostatek jednání je poněkud nejasný...
Co se děje týče, kniha by pravděpodobně snesla nějaké to proškrtání, ale vcelku jsem spokojená... Stejně jako první díl jsem ani ten druhý nemohla odložit a bavila jsem se celou dobu. Konec byl z jedné strany předvídatelný, z druhé už tak ne. Celkově jsem hodně zvědavá, jak se budou některé věci vyvíjet, i když se trochu obávám, že začátek dalšího dílu bude trochu nudný...

6 09.07.2020

Dobrá... takže zná se, že na tuto knihu víceméně převládají negativní názory (přes vysoké hodnocení...), ale víte co, nebudu zapírat, že jsem si to docela užila. Stejně jako Janičta jsem se neubránila srovnání s fae z Mercedes Thompson, kteří jsou bezesporu daleko děsivější a propracovanější.
Obvinění z vykrádání jiných děl považuji za nespravedlivé. K umění to patří (na toto téma doporučuji příručku "Kraď jako umělec"). Autorka není plagiátor, pouze si vypůjčuje motivy - a nedělá to vůbec špatně... některé věci mohla trochu víc vyladit, ale... pro mě to fungovalo.
K čemu ale výhradu mám je závěrečná hádanka, protože... Kristova noho! To jsem uhádla i já! Hned! A... bylo v celku jasné, jak celý ten závěr půjde... Nicméně jsem knížku nedokázala odložit, a za to si bezesporu zaslouží plusové body. Postavy by mohly být prokreslenější a opakované užívání některých slov zajisté může být otravné, ale celkově nejsem zklamaná. Kniha mi dala to, co jsem očekávala, takže celkově jsem spokojená.

07.07.2020

Předsevzala jsem si, že nebudu dočítat knihy, které... mě netěší. A proto tuhle knihu odkládám nedočtenou. Proč? Až překvapivě hodně se shoduji s komentářem nightlybird, až na to, že já knihu takhle vysoce hodnotit nemohu (a ani hodnotit nebudu, protože jsem přečetla jen 20 stran). Perská poezie je skutečně velmi těžko přeložitelná, nejsem expert, ale překlad který jsem četla (1974 Závada) byl bezesporu velmi evropanizovaný a neelegantní, užíval Cimrmanovský absolutní rým a vůbec... básně jako by uvízly na půl cesty mezi arabským (tedy naším) rýmem a svojí původní podobou. Myšlenky jsou v nich jistě krásné, ale stojí mě zvýšené úsilí je vůbec postřehnout, protože pořád přemýšlím nad pokroucenou formou básně výše. Z perské literatury jsem ještě nic nečetla, a tak jsem se na tuto knihu moc těšila, nicméně... nadšená zkrátka nejsem. Pokud se dostanu k nějaké jiné knize autora, nebo jiného perského básníka, rozhodně ji vyzkouším...
Jedna, která se mi zalíbila:
Včerejšek je pryč, tak mu navždy sbohem dej,
zítřek nepřišel a tak pro něj neplakej.
O to, co není, nebo je pryč, se nestarej,
nyní se raduj, na větru nic nestavěj.

(SPOILER) Pokud tuto knihu čtete jako portrét, musíte být nadšeni. Kniha nám představuje muže tak živého, až to často nepříjemně rezonuje s realitou a je zřejmé, že autorka s perem zacházet umí. Představuje nám celý Branwellův život, od traumatizujícího, ale zároveň spokojeného dětství po jeho zahořklý konec. A uznávám, že dynamika téhle knihy je z odstupu nádherná. Začíná přátelstvím a láskou mezi Branwellem a jeho sestrami, jejich společnou literární vášní, jejich společným zármutkem nad smrtí jejích blízkých. A končí třemi sestrami, které dosáhly (částečného) úspěchu a bratrem (ne)bojujícím s nemocí, závislostí a žárlivostí. Způsob, kterým autorka vykresluje Branwellovu závislost (na alkoholu, laudanu, opiu…) je velmi realistický, ze způsobu, kterým manipuluje svoji rodinu a přátele (aby získal nějaké peníze) se snad každému musí dělat špatně. Není to veselé čtení… na konci knihy je víc „postav“ mrtvých, než naživu a… i z přeživších zůstává v ústech hořkosladká pachuť (možná spíš jen hořká…). Až mě šokuje, jak při zpětném pohledu knihu a její celkovou kompozici oceňuji, protože se upřímně nečetla vůbec snadno… Neočekávejte těžký jazyk, nebo nepřístupnost, jen to zkrátka není román natřískaný dějem. Je to víc charakterová studie, snaha najít motivy některých Branwellových činů, snaha poukázat na jeho spojitost s některými díly jeho sester. Ukazuje nám sestry Brontëovy z nového úhlu pohledu, ve vztahu k jejich neznámému bratrovi. A přiznávám, že ač jsem zvažovala, že knihu definitivně odložím, jsem šťastná, že jsem ji dočetla a konec mě hluboce zasáhl (ani ne Branwellova smrt, protože upřímně už jsem si trochu přála, aby už umřel a přestal trápit svoji rodinu… jako spíš Charlottin závěrečný dopis ve spojení s Branwellovou básní…). Pokud se zajímáte o sestry Brontëovy, pak je tato kniha dost možná pro vás, nicméně to není nic prvoplánově líbivého a zábavného.

2 04.07.2020

Krása, krása, krása.... Vážně, co víc dodat? Dobrá, pokusím, se svůj komentář poněkud rozvinout... Pravděpodobně největší autorovou předností je úžasná obrazivost a metaforičnost... Vykresluje vám před očima obrazy, které jsou tak důvtipné a krásné, že jednoduše musíte žasnout.

Stříbrným úpěnlivým větvením na černi ebenu je láska. (Z básně Čiré dny)

Jak život šel,
všiml jsem si,
že v některých tvářích je přítomna hudba. (Z básně Jak život šel)

Místy možná není tak úplně jasné, o čem básník mluví... Místy je možná přehnaně sentimentální, je to ale milostná poezie, tak co byste čekali...
Snažit se vybrat z téhle sbírky jednu oblíbenou báseň je zhola nemožné, a tak zkrátka jedna, která není příliš dlouhá a je trochu jiná, než ty ostatní.

OPUŠTĚNÁ
U okna stála, řek bys živa
ne chlebem,
ale
z pelyňku, blínu, zeměžluči.
Tak hořce měla ústa sevřena,
tak její pohled mučil.

Cítils, že v pradávnu
tam úsměv uhasnul
a víc se nerozbřeskne.

V půlnočním tichu dvě
přízračné luny tkvěly nad světem
té tváře k smrti teskné,
kde pod havraním vlasem sněhově
se příkrov pleti bělal
na ruinách a kráterech
života zborceného zcela.

Tanula v okně dokořán
stálice zledovělá–

2 03.07.2020

Přesto, že jsem byla z prvního dílu naprosto nadšená jsem se k druhému po další tři roky nedostala... A tak byl čas, přečíst si ten první znovu, tentokrát jako audioknihu (ke stěhování a rovnání knihovny...). A nadchlo mě to snad ještě více než poprvé. Možná to bylo tím, že jsem to tentokrát měla "zkondenzovanější", poslouchala jsem jen dva (nebo tři?) dny, což oproti původnímu metrovému čtení bylo zlepšení... Z nějakého důvodu se ale pořád nemůžu odhodlat k četbě dalšího dílu, možná je to tím, že takhle vysoký standart bude těžké obhájit... Nicméně jsem zvědavá, jak to bude pokračovat a chci se podívat na ten nový seriál, tak snad se k tomu druhému dílu brzy dokopu...