jitrnic komentáře u knih

Mistrovský román, obdivuhodný v mnoha ohledech - čistota vyprávěcí techniky (se zcela upozaděnou autorovou osobností), skvěle zvládnutá ich-forma, věrohodné znázornění ženské psychiky a ještě věrohodnější (a nemilosrdnější) ztvárnění té mužské. Pozorovatelský talent a bystré životní postřehy nesmírně elegantně zakomponované do popisu postav a jejich promluv (kdy životní moudra nejsou plácána nazdařbůh, ale vždy odpovídají dané postavě i situaci, ve které se právě nachází. Silné erotično, které nikdy nesklouzne do obscénností ani do nechtěné trapnosti.

2 12.08.2020

Krásné starosvětské vyprávění, plné humoru, poetiky, brutality i romantiky. Dokonce velmi nadčasové - konflikt spořádaného (tj. poslušného a trochu nudného) a romantického (tj. plného ideálů a krve) vidění světa.

5 01.08.2020

Napřed poznamenám, že jsem zemským patriotem a ke své rodné řeči chovám nehynoucí úctu. Přesto chovám silnou nedůvěru ke státu (konkrétně k tomu našemu, ostatní nehodnotím) a k národnostnímu vlastenčení. Přesto si s Mary Heimannovou nijak nenotuji. Autorka se pouští především v úvodu a závěru do dosti svévolných interpretací českých dějin, které příliš nevyplývají z textu. Spíše to vypadá, že Heimannová (ano, přechyluji) vyslovila napřed tezi a pak se na ni pokusila napasovat československé dějiny. Přičemž pasáže s provokativními "závěry" jsou ty čtivější, období komunismu je pouze znovu převyprávěno, aniž by z něj cokoli nového vyplývalo.
Několikrát se Heimannová uchýlí k (alespoň pro mě) nesmyslné argumentaci typu „Kdyby první republika byla méně šovinistická a pragocentrická, byla by se stala autoritářskou, a dokonce fašistickou přibližně v téže době jako její sousedé. “ Češi navíc nevynalezli národovectví, byl to fenomén zmítající celou Evropou a národnostní emancipace byla v té době asi nezbytnou k přežití. Stejně jako Masaryk s Benešem si nevymysleli řevnivost mezi Čechy a Němci, zmiňují se o ní kronikáři od Kosmase po Pavla Stránského. Němce v Praze ani jinde Češi hospodářsky určitě nezastiňovali, naopak. O cikánské komunitě má autorka divné představy - za první republiky neměli svého zástupce v parlamentu, po sametové revoluci jim nebyl navrácen majetek ??? Jinde se autorka odvolává na svědectví „nejméně jednoho svědka“ (čímž se dá podložit patrně jakékoliv tvrzení). Těchto nonsensů je v textu víc.
Mary Heimannová si dala hodně práce, ale ne dost k pochopení. Ano, český, slovenský i německý národ má mnoho kostlivců ve skříni. Ano, nacionalismus způsobil hodně bídy a utrpení, i ten český. Ale nějak necítím, že by tato paní byla oprávněna zaujatě hodnotit, čím si Češi, Slováci, Němci a ostatní národnosti v českých zemích a na Slovensku prošli.

4 04.06.2020

Moje první kniha od Petera Wohllebena. Autor kopíruje šílený nešvar dnešní doby, a sice zasvěcené, až odborné návody na naprosto banální činnosti (ála youtubers). Takže se dozvíme, jak se vyhnout v lese louži, že komáří štípnutí svědí (autorův komentář "jauvajs!"), že stromům můžeme nakreslit oči a pusu, i jak si v lese utřít zadek. Doplněno autorovými zkušenostmi s danou problematikou...
Přibližně prostřední třetina je ovšem dobrá a obsahuje to, co jste pravděpodobně od knihy očekávali.

4 22.05.2020

Dobré, přehledné a čtivé. Jednou za čas by si měl člověk podobnou shrnující knihu přečíst, i v jiných oborech - většinu ví, ale dost důležitého zapomněl, dozví se i něco nového a dá si do souvislostí. A má ze sebe celkem dobrý pocit, že není naprostý ignorant.

3 12.05.2020

Hodnotím pouze na základě rozhlasové hry z roku 1972 s Václavem Postráneckým v hlavní roli, knihu jsem nečetl - „národ" a „lid", to je to, oč tu celou dobu běží a to prakticky v každé vyřčené větě. Šlechta, Thun, cizí vlivy - to vše primitivním propagandistickým způsobem zkarikováno. Nejméně je pak celá hra o samotném Mánesovi, o psychologii nebo umění ani nemluvě. Pokud je kniha jiná, panu Kožíkovi se omlouvám, ale rozhlasová hra je zlý, nacionalistický a komunistický škvár.

11.05.2020

První Shakespearova hra, která mě naprosto vtáhla, především svým úchvatným jazykem. Zkusím anglický originál, i bez jeho znalosti si troufám tvrdit, že český překlad je brilantní.

2 10.05.2020

Tísnivý příběh. Je skvělý a strhující od okamžiku vraždy hajného, ale dost mi tam chybí pořádný motiv. Skoro to vypadá, že k vraždě došlo nedopatřením, že se oběma mládencům prostě přihodila, aby je pak mohla zbytek příběhu pronásledovat.

10.05.2020

Pozapomenuté, nedoceněné dílo. Kisch sice nebyl bravurním romanopiscem - v ději i ve vývoji postav někdy tak trochu přeskakuje, aby už byl rychle dál, tam, kde potřebuje (především na konci) - přesto je to jeden ze vzácných dokladů toho, že hnus a lidská bída je tu s námi odnepaměti. Obraz chudáků z Kampy je na hony vzdálen vylhaným obrazům elegance a noblesy, kterými jsme obvykle v dílech zobrazujících počátek 20. století krmeni.

2 13.04.2020

Nejsem havíř, takže nemohu posoudit, jestli to takto skutečně na šachtě chodí, nebo ne. Přesto na mě působilo prostředí nesmírně věrohodně, jako kdyby si s horníky Čapek zkusmo na pár měsíců sfáral nebo tak něco... Postavy jsou napsány naprosto skvěle, zejména Pepek, to prostě JE havíř. Pouze mi nesedla postava Standy, jehož vývoj od vyděšeného a opuštěného mladíka (tomu jsem velmi rozuměl) přes poněkud nevyrovnaného sociopata (to byl velmi nadějný vývoj, i zde jsem se bohužel občas poznával v oněch letech) až k vyrovnanému mladému muži, mi přišel přitažený za vlasy a Čapek k němu dospěl dosti kostrbatým a překotným závěrem.

2 28.02.2020

Je mi líto, mám jednu zásadní výhradu. V úvodu nás autor fantasticky navnadí, začne odhalovat podstatu všeho, než náhle odbočí k životním osudům astronomů, fyziků, chemiků či biologů, se zvláštním důrazem na jejich vzájemné vztahy, rodinné poměry, vzhled, především účes, co kde kdo "suše poznamenal", apod.. Obzvláště v první třetině knihy je to osobnost za osobností, pikantérie za pikantérií, už jsem chtěl knihu zahodit.

Bryson se naštěstí stejně náhle vrátí k objasňování nesmírnosti času a prostoru, nicotnosti dosavadního lidského poznání, neuchopitelnosti podstaty a dalším fantastickým věcem, svoje vyprávění pak ještě párkrát rozruší nějakým tím peprným životopisem (detailnost popisovaných situací mě svádí k myšlence, že se ty příběhy slavných odehrávaly především ve fantazii autora).

5 17.02.2020

Díky této knize jsem konečně pochopil, na jakých principech funguje kapitalismus nebo akciové společnosti, dozvěděl jsem se i spoustu dalších dílčích zajímavostí. Hararimu lze sotva co vytknout, když se analyticky noří do jednotlivých kapitol lidské historie, problém vidím v chaotických přeskocích mezi jednotlivými etapami, nedokončování nakousnutého, i v popírání předchozích kapitol. Člověk je v prvních kapitolách ubohé zvíře, které obtížně hledá místo na slunci, aby vzápětí byla naprosto zesměšněna zemědělská revoluce, s odkazem na údajně idylický život jí předcházející, totéž následuje s příchodem kapitalismu, který Harari kritizuje v jeho divokých výbojných počátcích (opět v kontrastu s předchozími najednou idylickými zemědělskými časy), aby se v jeho hodnocení nakonec lekl a posvětil jeho předurčenost a navěkyjsoucnost.

4 06.01.2020

Moje třetí kniha od Pratchetta, zatím nejlepší, ale zatím to stále ještě není ono. Terry Pratchett na mě prozatím působí jako velice bystrý a vtipný pozorovatel - dokud se v Zeměploše zrcadlí náš vlastní svět - to bývá do třetiny až poloviny knihy, je to úžasné čtení. Pak vypukne jakýsi fantasy chaos, kdybych v tuto chvíli knihu zahodil, nic by se nestalo. U této knihy to nebylo jiné, dočetl jsem díky Bábi.

4 05.10.2019

Pavla Kosatíka nelze vnímat jako historika, který vám řekne, jak přesně to vlastně tenkrát doopravdy bylo, nýbrž jako spisovatele, který na základě určitého množství faktů dává dohromady víceméně svévolný výklad historie. Ten není tím konečným pravým poznáním, nýbrž jiným úhlem pohledu, alternativní (k té, co si nosíme v hlavách) historickou realitou. Tu pravdě nejpodobnější si už musíme stvořit sami.
Karel Čapek pochopitelně nebyl servilním chudinkou, Masarykem okázale ignorovaným. Kosatík vlastně jen velice letmo připomene, že šlo o mimořádného spisovatele, respektovaného největšími autory (G. B. Shaw, H. G. Wells, ad.) své doby, zcela pak ignoruje skutečnost, že TGM Čapka sám navštěvoval.
Přesto jsou Hovory s TGM dobrou konverzačkou, dotýkající se (snad až příliš letmo) těch nejzávažnějších témat. Hlavními hrdiny jsou dva pánové v určitých rysech připomínající našeho prvního prezidenta a jednoho slavného literáta.

3 16.05.2019

Po celou dobu čtení vlastně dost nepříjemný román, kde jsme s důsledkem rodinné tragédie seznámeni hned na jeho počátku, abychom se postupně dozvídali o jeho aktérech, které vlastně ani jednoho nemůžeme mít úplně rádi... a víme, že to celé blbě skončí (a vlastně to skončí ještě hůř, ponorem do duše člověka, který došel až na konec duševních sil).
Přesto nebo právě proto jde o mimořádné dílo, pozoruhodné jak věkem, kdy Styron tuto knihu stvořil, tak mnoha psychologickými (a patologickými) rovinami - rozklad alkoholikovy osobnosti, promiskuita (která nemusí být spojena s potěšením), nedospělost, citová závislost, vliv náboženství... Styron vše skloubil s ohledem k svému tehdejšímu věku naprosto neuvěřitelně.

3 16.04.2019

(SPOILER) Klíčový okamžik celého vyprávění nedává smysl (jakým způsobem chtěla hrdinka svého milého oním osudným udáním "neztratit"?), vývoj vztahů a vliv historických událostí na ně je dost předvídatelný. Ale to vám dojde patrně až po dočtení knihy nebo nad tím mávnete rukou a budete chtít číst rychle dál. Čte se to samo, aniž by se to čtenářovi podbízelo.

3 12.02.2019

Toto dílo by bylo na dlouhý rozbor. Mě, politickým přesvědčením kymácejícího se kdesi na středu, vychýlil Orwell touto knihou zase o něco více doleva. To neznamená, že bych mu ve všem přitakal (obrazy jako tlouštík cpoucí se křepelkami zavánějí parodií), ale nelze mnu upřít citlivost a vnímavost.
Knihu lze rozdělit na tři části - první je takřka válečná groteska ve stylu Jak jsem vyhrál válku, druhá část ozřejmuje pozadí konfliktu (v tom jsem se zamotal), třetí pak deziluzivním vykreslením manipulace s pravdou, vedoucímu k pochopení Orwellova rozpoložení, v jakém psal 1984.
Rozbor a polemika by vydaly na samostatnou knihu.

3 06.02.2019

Kratochvil je jeden z mála autorů, který se mi neomrzel, přestože ho čtu už od puberty, a přestože víceméně píše stále jeden a tentýž příběh. Brno na konci války v surrealistických básnických obrazech, osud země v souvislostech.

2 20.01.2019

Mufloni jsme především my, Bočkovi čtenáři. Zpočátku každé jeho knihy přijde pár velmi vtipných situací a duchaplných postřehů, čím dál víc se z toho stává přehnaná fraška, kdy humor pramení pouze z toho, že nějaká postava nemůže uvěřit při pohledu na jinou, komicky poznamenanou postavu. Tato hovadina pak zběsile uhání k cíli, vy s ní, na konci chvilku hledáte, jestli to ještě někam nepokračuje a pak obrátíte oči v sloup, sami nad sebou. A příště si jeho knížku koupíte zas.

11 25.12.2018

Zvláštně nevyvážená kniha, byť rozhodně ne průměrná. Několik pozoruhodných myšlenek a postřehů se vztahuje spíše k dnešnímu nakládání s masami, než k totalitním režimům. Huxleyho svět nelze označit za jednoznačně špatný, "pouze" je v něm zcela potlačena individualita jedince na úkor zcela bezstarostného bytí - není štěstí, není ani neštěstí. Kniha je rozdělena na několik ne úplně pohromadě držících částí, které se nijak smysluplně neprolnou.

6 16.11.2018