josefina_silena komentáře u knih
Tuhle Aristokratku jsem přečetla jedním dechem za pár hodin. Byla mi skvělým společníkem na dálkovém letu a chudáci spolucestující museli neustále poslouchat moje chichotání. Kdyby to šlo, dám jí ještě o jednu hvězdičku víc než prvnímu dílu, protože jsem si čtení náramně užila. Asi i proto, že už jsem znala postavy a bylo fajn se zase po pár týdnech vrátit k pokračování příběhu rodiny Kostkových.
Velmi silná kniha, kterou si určitě pořídím do své knihovny. Jak už tady bylo zmíněno - trochu připomíná Malého prince. Věřím, že až se jednou ke knize vrátím, objevím v ní zase něco nového. Mohu jedině doporučit.
Velmi dobrá reportážní kniha o životě nomádů. Pro nás Evropany je to asi trochu sci-fi, protože na takový způsob života tu nejsou podmínky (klima, jazykové bariéry napříč státy, rozdílné sociální a zdravotní systémy, nutnost pracovního povolení, ceny paliva a dálnic). O to lepší je, že to autorka podává bez nějakého přikreslování - prožít část života v karavanu zní přece tak romanticky. Realita je ovšem pro valnou většinu lidí úplně jiná. Jsem za tento vhled do života moderních tuláků velmi vděčná. Doporučuji i film.
Musím se přiznat, že asi první dva sloupky mě zprvu trochu odradily, ale rozhodla jsem dát knize ještě šanci a nakonec jsem vůbec nelitovala. Sama jsem žila rok na druhé straně USA a s mnohým jsem musela souhlasit, mnoho poznatků se vztahovalo pouze k Floridě (ale to není nutně na škodu, alespoň jsem se dozvěděla něco nového) a mnoho z nich se zaměřovalo na autorčinu zkušenost se školstvím (jelikož její tři synové tam chodili do školy). Myslím, že se autorce podařilo velmi dobře popsat život běžné střední třídy v USA. Kniha není óda na život v Americe nebo hanobení života v ČR, ale naopak milé srovnání dvou zcela odlišných zemí a kultur.
Knihy jsem se trochu obávala. Myslela jsem, že Bulgakův text bude náročný. Dílo bylo naopak velmi čtivé (na pár archaismů tam narazíte, ale nic s čím by se člověk neporadil) a místy i zábavné. Ideání kniha, po které sáhnout před nástupem do nového zaměstnání nebo až vám předají diplom a vy nebudete vědět, co si v životě počnete. Zápisky mladého lékaře vás napumpují energií a dodají vám odvahu.
(SPOILER) Rozhodně neočekávejte drama, při kterém se tají dech. Kniha popisuje životní příběh jednoho introverta s nízkým sebevědomím, který má rád svou práci, rád by si našel ženu a žil úplně obyčejný nevýrazný život. Bohužel se však podceňuje a není s to v sobě vidět kvality, kterých si na něm váží ostatní. V průběhu knihy se Cukuru snaží na popud své nové známosti vyřešit si svou minulost, aby mohl vstoupit do další životní etapy. Tempo knihy je velmi pomalé, čtenáře ovšem nenudí. Naopak se je stále na co těšit. Otevřený závěr v tomto případě funguje skvěle a dává čtenáři prostor pro jeho vlastní fantazii.
Ačkoliv je Min Jin Lee původem Jihokorejka, její literární styl je příliš americký (což je pochopitelné, vzhledem k tomu že v USA strávila většinu svého života). Dílo je sice zasazeno do nadmíru zajímavého historického kontextu, ale tím klady této knihy končí. Příběh i postavy jsou velmi ploché. První část působila docela slibně, jelikož seznamovala čtenáře s tehdejšími poměry a korejským stylem života, ale s příchodem Isaaca se vše začalo stávat méně uvěřitelné a příběh začal upadat. Třetí část jsem dočítala už jen z principu. Čekala jsem, že závěr vrátí knize hloubku, což se ale bohužel nestalo. O nic bych nepřišla, kdybych knihu odložila v kterékoliv části. Otevřený konec v tomto případě vůbec nefungoval, ale obávám se, že tady by nepomohl sebelepší závěr.
Jedna hvězdička za zajímavý historický kontext a druhá za několik zajímavých pohledů na japonskou kulturu. Děj sám o sobě nebyl příliš atraktivní a kniha rozhodně nemusela být tak rozsáhlá - typických 300 stran by bohatě stačilo. Zklamal mě i český překlad (především překlad spojení udělal jsem si domácí úkoly, dobré pro tebe a jsem pro něho ráda mě velmi iritoval) a aby toho nebylo málo, našla jsem i pár překlepů.
Pokud vás však bavily Tiché roky nebo Hana, pak se vám určitě zalíbí i tato kniha. Pačinko je totiž Alena Mornštajnová v hanboku.
Backman psát rozhodně umí, o tom nás nemusí přesvědčovat. Tento text měl však zůstat pouze jako článek ve víkendové literární příloze novin a ne se vydávat knižně a následně prodávat za 249 Kč. Trochu se bojím, aby brzo nevydali i Backmanův nákupní seznam, jen aby se z jeho jména něco utržilo. Oceňuji milé ilustrace, ale s klidným srdcem tuto jednohubku zase vrátím do knihovny.
Známé rčení "Žižkovu a Libni zdaleka se vyhni" jsem často slýchávala od maminky, ale vlastně jsem moc nechápala, proč mi to říká - vždyť Žižkov je docela cool čtvrť, kde jsem trávila část svého dospívání. Pak jsem však vzala do ruky Všichni sou trapný a rázem jsem pochopila. Autorce se podařilo napsat velmi čtivou knihu, která popisuje příběhy a osudy malých i velkých Žižkovanů v období normalizace. Určitě by byla velká škoda knihu přehlédnout, jelikož se jedná o velice dobrý literární počin z pera začínající české spisovatelky. Ačkoliv se kniha řadí spíše do kategorie jednoduchého čtení, doba ve které se příběh odehrává rozhodně jednoduchá nebyla a snad to kniha svým čtenářům připomene.
Výborná dětská kniha, která dobře poslouží i mnohým dospělým, kteří dobu před rokem 89 nezažili. Velmi jednoduše popisuje životní příběh pana Síse v nesnadné době. To, co nám nebyli schopni vysvětlit ve škole na hodinách dějepisu, bylo tady shrnuto na několika stranách. Velmi si vážím každé dobré knihy pro děti a tato by opravdu neměla chybět v žádné rodině.
Kniha se četla dobře, ale ničím nevynikla. Byla to taková klasická oddechovka, kterou si jednou za čas ráda přečtu. Tuctové téma mezilidských vztahů je v dnešní době populární a rozhodně svoje publikum nezklame. Nic pro náročnějšího čtenáře.
Tereza Salte mi byla vždy velmi sympatická. Obě nás spojovalo Norsko - žila jsem tam ve stejné době jako ona a dařilo se mi... no, možná o něco trochu hůř než jí. Proto jsem v ní při čtení jejího blogu nacházela jakousi kamarádku, která měla podobné problémy. Její první kniha pro mě byla zklamáním - vše bylo až moc přecukrované. A bohužel taková byla i Karamelová džungle. Jako člověku jí moc fandím a přeju jen to nejlepší. Za mě je skvělou blogerkou, ale stále mě nepřesvědčila, že je i dobrou spisovatelkou. Blog toho prostě snese víc než papír.
Temné drama s detektivním nádechem o úpadku morálky, u kterého mrazí. Některé situace eskalují velmi rychle a úplně vám vyrazí dech, a když už si myslíte, že tušíte, kam se bude děj ubírat, autor vám dokáže, že vůbec nemáte páru. A ty dialogy? Naprostá senzace. Víc takových dialogů v literatuře.
Kniha přináší autentický pohled do života obyčejné americké rodiny. Ne však té, která žije na Manhattanu, ani té, která žije na předměstí velkoměsta, ale té, která žije na okraji společnosti. Já osobně jsem z ní nadšená. Kniha mi zase trochu víc otevřela oči. Hodně věcí a situací, které autor popisuje, lze vztáhnout i na lidi v Čechách (pokud nevíte, co tím myslím, zkuste se podívat na dokumentární cyklus Rodina je nejvíc, který natočila Česká televize - je k dispozici na iVysílání). Nemyslím to rozhodně nijak zle - kniha na nikoho nehází špínu, naopak autor hledá v lidech to nejlepší. Popisuje lidi, kteří vědí, jak by měli a chtěli žít, ale nevědí, jak na to a často to není ani jejich vlastní vina.
Knihu bych doporučila všem, kteří mají o zájem o americkou kulturu, všem, kteří chtějí jet do USA (za jakýmkoliv účelem) a také všem, komu se líbil memoár Vzdělaná od Tary Westover.
Na Netflixu nově i filmová adaptace.
Jednoduché a srozumitelné čtení o složitých problémech rodiny, která žije v době, kdy se lidé teprve učí být tolerantní k menšinám a kdy ženy teprve hledají své místo ve společnosti. Kniha o tom, jak moc velký vliv mají rodiče na své děti a jak velká traumata si mohou lidé z dětství odnášet, o tom jak důležitá je komunikace a o tom, že je někdy těžké být sám sebou, ale mnohem těžší je být tím, kým být nechceme.
Jestli jsem Hotýlek hodnotila 3*, tak tady musím klesnout ještě o jednu dolů. Dala jsem si pozor, abych mezi jednotlivými knihami autorky měla dlouhé rozestupy, ale v tomto případě to nepomohlo. Autorka si umí skvěle pohrát se slovy a hezky čtenáři vykreslit děj, ale zdá se mi, že její styl zůstává stále stejný a že jako spisovatelka už příliš neroste. Tiché roky mi rozhodně zpříjemnily karanténu, ale bohužel mě jinak moc neobohatily, a proto musím být s hodnocením skoupá.
Knihy Josteina Gaardera mě provázely celé dětství. Četla jsem snad všechny jeho knihy a asi mě jeho styl víc bavil, když jsem byla mladší. Tohle dílo mi příliš připomínalo Dívku s pomeranči, kterou jsem jeden čas četla pořád dokola. Kniha zkrátka nebyla ani špatná, ani dobrá. Byla prostě tak akorát.
Autorka umí opravdu velice dobře zacházet se slovy a je mistryně ve vypravování. Ačkoliv byly vztahy v rodině Mánesů velmi komplikované, ani jednou jsem se při čtení neztratila v tom, kdo je kdo. Přečetla bych si ovšem knihu ještě jednou? S největší pravděpodobností ne. Zkusím od autorky ještě něco dalšího? Možná ano, ale až za nějakou dobu. Pokud hledáte jednoduchou a čtivou knihu o době minulé, pak je to ta správná volba.
Neuvěřitelně silný příběh o zradě a zoufalství a především o nedostatku komunikace. Příběh je vyprávěn velmi syrově, autorka nebere ohledy a servíruje čtenářům všechny emoce velmi detailně. Často jsem měla při čtení pocit, že jsem s postavami v jedné mistnosti. Byly momenty, kdy jsem chtěla knihu odložit, protože jsem si myslela, že to nezvládnu dočíst. Že neunesu tolik bolesti, kolik je v knize obsaženo, ale vždy jsem tomu dala ještě šanci a konec opravdu stál za to. Navzdory tomu, že dávám knize pět hvězd, ji už nikdy v životě nechci číst.
Věděla jsem, že je autor úspěšný na facebooku, ale jeho stránku jsem neznala. Neočekávala jsem žádný velký literární počin, spíš vtipné povídání o životě studenta. Kniha mi však zábavná nepřišla a jediné co můžu hodnotit pozitivně je vazba a obálka. Ovšem ani to při ceně knihy 229 Kč nestojí ani za jednu hvězdičku. Jsou zkrátka věci, které vypadají dobře na internetu, ale na papír se příliš nehodí. Nedokážu si představit, komu bych knihu doporučila.