juckey
komentáře u knih
Snuff
Chuck Palahniuk
Jsou horší věci, než hromadné soulože. Třeba když nenávidíte vlastní rodiče. Ať už vás odložili, znásilnili nebo jim prostě závidíte penis. A o tom je celý ten příběh. To, co je na něm to nejnechutnější je fakt, že ono to tak opravdu je. Rodiče občas kazí životy. Ale jen málokteré dítě napadne, že usouložení k smrti je dobrá pomsta. To proto, že když rodiče nepocházejí z Chuckovy mysli, jsou dost nudní a nepřistoupili by na to.
Puritáni pozor! Dochází zde na žvýkání nepoužitých kondomů.
Mechanický pomeranč
Anthony Burgess
Co teda jako bratři bylo, he? Bylo to úplně bitkový dospívání nebo snad bolšácká krize společnosti? Celá kniha, celé to téma, celé to zpracování je zoufale tragikomické, volající po pozornosti lidí. Nutí vás zamyslet se nad Vaším Pokorným Vypravěčem a ujasnit si to: chcete toho hajzla vidět trpět nebo s ním proti své vůli sympatizujete? Ach bratři moji, nevím. Etika. Etika trestů. Etika zločinu. Nejsem si tak úplně jistá, jestli je na místě etika trestu (což byl nejspíš autorův záměr) - a jsme zase u té tragikomiky.
Plačte nebo se tomu smějte, ale rozhodně si to přečtěte.
Alchymista
Paulo Coelho
Dobrý den. Právě se nacházíte na palubě divnosti společnosti Alchymista. Nouzové východy neexistují. Přejeme vám mnoho objevných okamžiků. Ehm. Upřímně, Coelhovi je fakt jedno, jestli půjdete hledat poklad k pyramidám nebo ne. Ale ty penízky, co mu zaplatíte za to, že vám s notnou dávkou patosu sdělí, jak chudý pasáček ke štěstí přišel, ty mu tak ouplně jedno nejsou, žeano. Jsem ráda za ty, kterým Alchymista změnil život, ale já k nim nepatřím, sorry kámo. Jde o to, že celý Alchymista je beznadějně nereálný a neskutečně daleko. Oukej, možná že se tady jedná o pár metafor, ale nějak to nefunguje. Spousta klišé a spousta vykonstruovaných situací naznačuje jenom to, že se celý vesmír spojil, abyste si uvědomili, že na takovou četbu jste až moc dobří. Díky Paulo.
Strašidla
Chuck Palahniuk
Jde o to, že všichni máme rádi tajemství. Jakmile by někdo na začátku řekl, že všichni návštěvníci Spisovatelského domu jsou zbabělci a to dokonce takoví, že se už nebojí/neštítí ničeho, přestalo by nás to bavit, žeano. I když jsme všichni moc dobře věděli, že to k tomu směřuje. Zoufalí lidé dělají zoufalé činy. Tak tomu je od nepaměti. Vražda? Maličkost. Sebezohavení? Ale, buďte přeci vynalézavější. Konzumace člověka, který ještě žije? No, konečně se někam dostáváme.
Budete je milovat i nenávidět. Budete s nimi sympatizovat a rozhodně je budete proklínat. Každý z nich má svůj vlastní pohled na to, co se mu přihodilo. Každý byl v právu. Tak to aspoň říkal pan Whittier.
Tak nezapomeňte. Za tři měsíce vás nikdo nezachrání. Ani nebudete slavní, vy malí šašci. Ale užijte si to tam. A pozor na ponorkovou nemoc.
Klub rváčů 2
Chuck Palahniuk
CHUCKU, TY VOLE! Ze začátku se všechno zdálo v poho. Vypadalo to, že Chuck našel způsob, jak to smysluplně dát dohromady a napsat dílo hodné jeho génia (jakože ne něco, co by se vyrovnalo Fight Clubu, ale stejně... víte jak to je, ty druhé díly se málokdy vyrovnají prvním dílům). Ale byly tam náznaky, že všechno OK nebude. Dozvěděli jsme se jméno Vypravěče, furt tam byly jenom scény z toho, jak Marla souloží s Tylerem a navíc tam nebylo moc pracováno s tím, jak skončila první knížka (na film vám seru). Podle očekávání to nakonec fakt dopadlo divně (nebo vlastně nevím, taky jsem to moc nepochopila). Tak a teď jdu obhajovat, proč jsem dala 4 hvězdičky: A) kresby, to je síla. B) sem tam místy nějaké to překvapení. C) takový ten boj proti tomu, co se z Vypravěče zase stalo. D) celkem vtipné zapojení Chucka jako postavy. E) vytěžili z toho tématu co nejvíc ( co se týče kreseb), páč ztvárnit v komixu rozdvojenou osobnost je podle mě fakt dost těžké.
Tajemství
Rhonda Byrne
Tak toto, pratele, musite videt. Knizka, ktera vas nauci jak ziskat bohatstvi. Coze? Ale ne ty prujmy, o kterych se tam doctete, ne. Staci vam vymyslet si par radoby chytrych vet, ktere budete omilat stale dokola, par vymyslenych pribehu, velke pismo, abyste z toho vytriskali aspon 180 stran a voila. Je z vas druhy Coelho. Jedine, za co jsem se rozhodla dat tomuto, ehm, "dilu" 2 hvezdy je to, ze se snazi naucit lidi myslet pozitivne. To zas jo.
Sebevraždy panen
Jeffrey Eugenides
Doufám, že nám všem je jasné, že nejen naše, ale i ta (a zejména ta) americká kultura se rozpadá. Pod pozlátkem "amerického snu", multikulturní "salátové mísy" nebo svobodné země rovných příležitostí, dřímá latentní hněv, skrytá rasová nesnášenlivost (kterou ani Kingův sen nedokázal přimět vzít roha) a hluboká osobní nespokojenost. Ideály, které produkuje americký televizní a filmový průmysl, paradoxně rozkládají svého stvořitele a hostitele zevnitř. A strhávají i ostatní společnosti, které se s nadšením nechaly strhnout k nápodobě, která přináší jak zlaté vodní kohoutky, tak hluboké deprese a suicidální tendence.
Takže tenhle rozklad krásně ilustruje Eugenidův rozklad maloměšťácké čtvrti, který krásně ilustruje rozklad vybraného obětního beránka - rodiny Lisbonovy, která si to bohužel musela odnést smrtí pěti dcer a pomalým ročním uhníváním. V době, kdy předměstí Detroitu připomíná magicko-realistické kolumbijské dálavy, dokáže i o 2 hodiny překročená večerka zamíchat kartami. Možná je nasnadě otázka - dokáží pubertální, hormony zmítané, depresivní dušičky pěti děvčat skutečně rozpoutat bouři, která by vedla k přiznání, že je něco shnilého ve státě americkém? Osobně si myslím, že lépe než cokoliv jiného. Vysvětlení po mně nechtějte, alesnad ta podprsenka popsána jmény chlapeckých idolů promlouvá zvláště naléhavým hlasem? Nebo snad ta stávka hrobníků, kterou zaskočila Ceciliina smrt?
Ze stylu vyprávění vám bude běhat mráz po zádech, stejně jako se budete melancholicky usmívat. Snad vám to není málo?!
Holokoulí
Mads Larsen
Existuje spousta věcí, které je lepší neškrábat. Štípnutí od komára, vaginální herpes a touhou po sexu poznamenané vztahy mezi muži a ženami. Jenomže on málokdo odolá, že ano. Bylo jen otázkou času, kdo se odhodlá poškrábat třetí zmíněnou věc (do úvah o těch prvních dvou bych se pouštěla jen nerada) a ejhle, první, kdo se odvážil (a podle dostupných informací i řádně dostal přes své nenechavé prsty), byl člověk pro mě celkem překvapující. Nor. Vážně? Co se to se seveřany děje? Takoví milí, bezproblémoví blonďáčci, které by každý rád přivítal do svého luxusního letoviska na dovču (jo, dobře, Vikingové se teď už nepočítají) a najednou sžíravý vtip, thrillery a detektivky? A jsou to oni, kdo začne škrábat téma sex a měnící se rodové role? Cha, Amíci - better luck next time. Jenomže jak tak čtete a metaforicky škrábete, dojde vám, že to je bolestivější téma, než si kdo dokázal přiznat. Jestli je pravda to, co tvrdí pan Larsen, máte se na co těšit, chlapi. Sice jsem přesvědčena, že až takový extrém to není (asi zřejmě patřím do té ošklivější části ženské populace, která to nemá tak jednoduché a lusknutí prstů v baru u ní opravdu není ta jediná taktika na sbalení jedince opačného pohlaví), ale do jisté míry Larsen vykopal zakopaného psa a možná že i našel jádro pudla! Zábavným, tragikomickým stylem. A to, že jeho postavy prošly takovým vývojem a došly k hodně zajímavým koncům (i když s takovou spoustou tiskových chyb) nemůžu prostě hodnotit jinak, než vysoko.
Doktor Proktor a konec světa. Možná...
Jo Nesbø
Tak takhlenc: Pro mě nejlepší Proktorova knížka a to hned z několika důvodů:
1) obsahovala naprosto všechno - poučení, zábavu (tý jo, sprostá slova, děcka musela být potrhaná smíchy), napětí, tajemství.
2) je nejdospělejší - proto by podle mě měla celá série růst se svými prťavými čtenáři (ne, že je necháte zhltnout všechny díly na jeden zátah!).
3) na rozdíl od svých předchůdců obsahuje i něco navíc, něco, co může obsahovat jenom poslední díl nějaké série - je chytře a vynalézavě propojená s předchozími knihami.
4) ta výchovná část nebyla tak moc okatě naservírovaná zrovna pod nosem - druhá světová válka v jinotajích. Ukazuje dětem názorně, jak funguje diktatura, zfanatizované davy, odboj, no zkrátka a dobře válka (ať už horká nebo studená - proto mě opravdu hodně pobavil a příjemně překvapil vtípek s Jodolfem Stalerem).
5) autor (nebo snad překladatel?) si dělá srandu z masmédií a lidí, kteří dělají tu podprůměrnou část televize.
6) tohle není důvod, proč se mi knížka líbí víc, ale uvést to musím: Fakt není norský král na Nesba naštvaný?
Betonová zahrada
Ian McEwan
McEwan je mistrem jednoduché stylistiky. Je až takovým mistrem, že nemusí použít jediného nadpřirozeného motivu obaleného v květnatých a rádoby strašidelných (ve skutečnosti k zblití klišoidních) větných strukturách a i tak si přečtením této knížky zaděláváte na pořádně těžké sny. A není divu. Na zboření všech konvencí, které padnou se stavbou betonové zahrady, nemá každý žaloudek. Bez dozoru rodičů se to páchají zvěrstva - nic není zakázano, snad jen mluvit o tom, co je schováno ve sklepě. Ale pozor na podvedené a zhrzené milence. Ti dokážou pořádně zamíchat kartami a zkomplikovat plány.
Laskavé bohyně
Jonathan Littell
Dokonale složitá hlavní postava, která mě doopravdy donutila věřit jí a sympatizovat s ní. Víte, jaký byl otřes, když se z něho nakonec vyklubal psychopat?! Dokonalý příběh, na jehož 900 stránkách se dokáže nudit jenom málokdo.
Umřel jsem v sobotu
Josef Formánek
Z osudu rukou a vůle boží. Ta věta, která vám bude ležet v hlavě i dlouho po přečtení tohoto temného příběhu o nezvratnosti osudu a lidských chybách.
Lea
Pascal Mercier (p)
Noční vlak do Lisabonu bohužel nepřekonala, ale i tak je Lea velmi silným příběhem. Ta chybějící hvězdička je za otravné: "Kdybych věděl, co se stane; Kéž by ji tam nikdy nepřihlásil;..." Ta čtvrtá hvězdička je za neuvěřitelně lidskou a dojemnou postavu Martijna van Vlieta.
Neopouštěj mě
Kazuo Ishiguro
Jak se pozná, že je knížka dobrá? Nemám tušení. Ale z téhle mrazí. Ve spojení s pocitem, že je dobrá, je na dobré cestě k titulu DOBRÁ KNÍŽKA. Květnatý styl bývá na škodu, navíc by sa ani k příběhu nehodil. Tajemství potřebuje minimalismus, takže díkybohu za něj. A díkybohu za Tommyho, toho sympaťáka s fotbalovým nadáním, a za Kathy H., tu hlavní hrdinku, která celý život žila ve stínu Ruth. Možná že to vysvětlování od slečny Emily na konci a odhalení všech těch tajemství bylo trošku... a ubralo to malinko na celkovém kouzlu, ale je to taková maličkost, že kdybych měla pocit, že je tento komentář dostatečně dlouhý, ani bych to nezmiňovala.
Klub rváčů
Chuck Palahniuk
Kdo z nás čekal, že to skončí takhle? Kdo z nás čekal, že je Tyler Durden takový? Kdo z nás čekal, že se bez Tylera Durdena obejde? John Doe se může pokoušet jak chce, a může předstírat, že chce Tylera zničit, ale beztak je rád, že z něj Tyler udělal muže, člověka, jehož jméno si bůh zapamatuje. I když si vytřel prdel s Mona Lisou a spálil Louvre. Tak neříkejte, že byste svého osobního Tylera Durdena taky nechtěli.
Opatství Northanger
Jane Austen
Jedna z nejslabších autorčiných knih. Žádná zkarikovaná postavička, která by stála za zmínku (byly tam pouze 2, z nichž jedna byla hulvát a druhá idiotka), zápletka na posledních 40 stránkách. Hlavní hrdinka postrádala vtip a i přes neustálé ujišťování, že je hodná, dobrosrdečná a laskavá, i hloubku. Až je s podivem, že ten román dopadl šťastně!
Oceán moře
Alessandro Baricco
Nemám sice ráda, když se o knihách říká, že jsou zvláštní, ale o této to myslím platí beze zbytku.. Nejzvláštnější je to, že si zdánlivě čtete příběhy postav, ale ve skutečnosti je všechny okupuje moře, moře je hlavní postava. Kouzelné.
Roky pod psa
Markus Zusak
Prošel si tím asi každý. I když možná s o dost chudší slovní zásobou. Ten pocit, že jakmile vás někdo odmítne, váš život končí, hroutí se, nemáte už pro co žít. A že i když kradete dopravní značky, jste strašně dospělí a rodiče ani starší sourozence už nepotřebujete. Ten pocit ukřivděnosti, když si nejlepší kamarád najde novou partu, protože vaše kamarádství mělo přeci vydržet navždy a navždy a navždy! A navždy. Je hezké se znovu vrátit do té doby a podívat se do ztrápené, hloubavé mysli jednoho puberťáka, kterým jste dost možná byli i vy. Jen jsem asi trošku postrádala větší zápletku.
Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti
Ransom Riggs
Zažili jste někdy ten pocit, když se na knížku tak strašně moc těšíte, že se ji až bojíte číst, protože na ni potřebujete tu správnou náladu, ten správný čas? A pak se odhodláte, protože to posvátné mrazení při každém pohledu na ni už prostě nevydržíte... A ona vás naprosto brutálně zklame. Já vím, je to tím, že jsem do ní vkládala tolik nadějí, kdybych zachovala chladnou hlavu, možná bych nakonec byla spokojenější. Nebo kdyby někdo napsal do štítků LITERATURA PRO DĚTI A MLÁDEŽ. To bych taky asi byla o dost spokojenější. Nebo kdyby Jacoba někdo odbachnul hned na začátku, to by bylo teprve žůžo. Jediné co nezklamalo jsou fotky. Sice je jim příběh dost podřízen, musíte ale přiznat, že je to fakt skvělý nápad! A jsou vážně záhadně, melancholicky, strašidelně krásné, škoda že příběh zas až tak moc ne. Jo a kde je vyvrcholení, pane Riggsi, sakriš? Tu nejlepší část si necháváte pro sebe, abyste mě nas*al nebo si brousíte zuby na penízky z druhého dílu?
