Kaja1 komentáře u knih
Kniha sérii začíná, já ji však četla naposled. Nevadí, ráda jsem si přečetla jak to všechno začalo, a všichni byli ještě naživu. Příběh byl zajímavý, opět se tam promítaly vzpomínky Kim na její nelehké dětství. Je hrozné jak lidé dokážou využívat slabé, kteří se nemohou bránit. Přečteno za jeden den.
Touto knihou se završila série s Josie, skončilo to neuvěřitelným happyendem. Kniha se četla dobře, dej měl spád, akce střídala akci, bylo to pěkně propletené.
Tak to byl opravdu silný příběh. Je to hrozné,co se v naší společnosti dělo. Jsem stejný ročník jako Lída, také jsem si nemohla vybrat školu, kterou bych chtěla studovat, ale nevěděla jsem proč. Rodiče byli obyčejní lidé a o politice se u nás nemluvilo. Až po revoluci v roce 1989, mi začaly mnohé věci docházet. Jsem ráda, že moje děti i vnoučata, mohou vyrůstat ve svobodné zemi a žít život podle svých představ. Děkuji autorce za tuto knihu.
Příběh nás zavede do vesnice na Sicílii, kde se odehrává takový obyčejný život. Je to silný příběh jedné rodiny, která se vzepře zaběhnutým způsobům života. Ale především je to o nezměrné otcovské lásce ke svým dětem, kterým předal svoji sílu jít si za
svou pravdou, jen díky němu se z nich stály samostatné, nezávislé zeny.Bylo to moc hezké čtení.
Teda to bylo psycho, jako všechny Grancovy knihy. Ke konci jsem musela knihu odložit a dočíst později, nechtěla jsem znát pravdu. Byla to síla, sledovat myšlenky a činy vraha. Zajímavé prostředí Asie, tolik zkaženosti ve světě, no byla to síla, musím to vydýchat. Opět skvělý překlad Jiřího Žáka.
Po půlce knihy jsem se musela ujistit, že se příběh odehrává v roce 1937. Připadalo mi to jak z 18. stol. Být žena v tomto koutě Ameriky nebylo nic jednoduchého, zajímalo by mne jaký je v tomto koutě USA život nyní. Kniha se čte dobře, jako všechny knihy této autorky. Příběh žen, které vozí knihy po samotách je zajímavý.
Tak to byla síla. Knihu jsem objevila díky výzvě. Neskutečný příběh, musela jsem číst, poněvadž nešlo přestat. Jedno mne utěšovalo Risk musí prezit, ale jak ? Určitě si přečtu i ostatní díly série.
Musím říct, že komisař Martin Servaz se mi dostal pod kůži. Už se těším na další případ. Jen bych mu přála trochu normální osobní život. Mám ráda francouzské detektivky a překlady pana Jiřího Žáka, je to radost číst.
Taková chuťovka na pobavení. Člověk se aspoň zasměje. Doufám, že to zase někdo nebude chtít natočit, to by se kouzlo knížky úplně vytratilo
Kniha se velmi dobře četla. Zajímavá zápletka I rozuzlení. Hezky popsané území České Kanady,. Určitě si přečtu I ostatní knihy autorky
Kniha má vše, co člověk od dobré knihy očekává napětí, , intriky, krásně vykreslená atmosféra staré Barcelony, často překvapivé rozuzlení. Po přečtení, je člověku líto, že vše skončilo.
Která matka tohle dopustí? Myslela jsem, že to nedočtu. Pořád jsem si říkala, je to jenom kniha, ale musím říct, že ke konci se mi v jednu chvíli udělalo špatně. Bylo to napsáno dobře, pořád jste byli v napětí kdo? Rozuzlení bylo překvapivé....
Tak jsem si knihu chtěla šetřit, ale ono se to nedá. Tentokrát Poe a Tilly že sebe vydali to nejlepší. Napjatost děje odlehčují hlášky Tilly. Jsem ráda, že Poův osobní život se posunul. Botanik byl opravdu všemi mastmi mazaný, ale na naši dvojku a jejich tým nemá.
Nečetlo se mi to lehce, námět byl rozhodně zajímavý. Ke konci jsem se musela do čtení nutit, nějak bylo těch Němců na mě moc. Články z dobového tisku opravdu nemohly být menším písmem. Co bylo pro mne přínosem byly názvy měst a vesnic, mnohá místa znám, takže hezky mapu do ruky a hledat, kam je příběh zasazen. Dobrý tip na výlet Budišov nad Budišovkou a okolí stojí za návštěvu.
Bylo to barvité čtení, jedna rodina a tolik různých osudů, kdy se museli vypořádat se svým původem. Žít na jakékoliv hranici není určitě jednoduché, a v době války žít v německém
prostředí,muselo být obzvlášť
těžké. Kniha se díky krátkým kapitolám četla velmi dobře. Knihu oživily ji i dobové fotografie.
Zajímavý příběh ze života komunity žijící v hlubokých lesích Ameriky. Snad teď už Josie najde klid i ve svém osobním životě. Člověku vrtá hlavou jak někdo může krýt zlo, ale lidé se někdy chovají nevyzpytatelně a nemusíme chodit daleko.
To bylo opravdu mrazivé, já bych v tom baráku nezůstala ani minutu. Obdivovala jsem Sóldis. On ten Island je pěkný na dovolenou, ale žít tam někde na samotě, v zimě skoro žádné světlo, to se tam člověk asi musí narodit. Nedivím se, že někomu z toho přeskočí.
Úžasná kniha, která vás nutí k zamyšlení. Nikdy jsem o modrých lidech neslyšela, kniha je oslavou knížek a jejich významem pro všechny vrstvy lidí. Program Pojízdných knihoven pomohl dostat vzdělání i do těch nejzapadlejších koutů Ameriky. Ta chudoba je něco , co vás dostane, a přesto lidé touží po vědění, které jim přinese to, že se naučí číst. Rozhodně zajímavý je i doslov autorky , rozhovor s ní a nádherné dobové fotografie.
Opravdu dobré počtení, děj mě hnal pořád dopředu. Mělo to vše, co má dobrá detektivka mít. Netečou tu potoky krve, ale je to pěkně zamotané, k tomu drsná severská krajina. Jj to můžu 500 stran uteče jako voda a vám je líto, že vše skončilo.
Konečně nezemřel nikdo z blízkých Josie. Oč by to bylo jednodušší, kdyby se nic netajilo, ale to by potom nebylo o čem psát :)) Už se se těším na další případ.