kaja77
komentáře u knih

Recenze má kniha báječné, těšila jsem se jako malá...čekala jsem pecku roku a ejhle přečetla jsem dívčí románek na motivy přísloví "co se škádlívá, rádo se mívá". Ono to bylo brutálně přitažené za vlasy, autorka děj zasadila do líbivého prostředí viktoriánské doby..ale to historické bylo dost srandovní a naprosto nereálné. Každopádně hlavní hrdinka měla občas celkem vtipné poznámky, člověk hned věděl, kdo bude jejího srdce šampion, a že to nakonec dopadne happy endem ale přes to všechno to bylo nesmírně relaxační a líbilo se mi to.


Kniha se mi velmi líbila. Tolik témat k přemýšlení, tolik věcí, které nejsou ani černé ani bílé....uf. Knihu určitě doporučuji


Britt-Marie mně pobavila,dojala a inspirovala.pobavila vtipnými, nevtíravými komenty, dojala lidskostí a inspirovala praktickým použitím jedlé sody v domácnosti. Sotva mi po dočtení oschly oči, šla jsem inspirována Britt-Marií poklidit domácnost. Je to bezva kniha, vřele doporučuji.


Ach ten stevens... takový workoholik...díky svému oblíbenému seriálu Panství Downton jsem získala trochu představu jak to na velkém panství fungovalo jaká byla role majordoma apod. Prostě bezvadná průprava pro čtení vzpomínek majordoma Stevense. Moc se těším až se podívám i na filmové zpracování tohoto příběhu. Románem jsem velmi nadšená, škrobený styl, jakým Stevens mluví nemá chybu. Popis anglického venkova je úžasný... měla jsem během čtení pocit, že tu krajinu snad i vidím.???? Nevím ale, jestli knihu mohu doporučit širokým masám. Kdo rád triller, děj, spád, strhující příběh apod. může být zaskočen tím, jak v příběhu vše plyne mírně, klidně .. někdo by mohl mít pocit, že se nic moc neděje... ale i v tom je to kouzlo


Jsem sice holka z vesnice, ale takové spíš nezemědělské... každopádně jestli to tak opravdu chodí a jestli se odněkud běžně snášejí draci v padnoucích oblecích je fakt děs běs. Román je každopádně čtivý a uvěřitelný. Hlavnímu hrdinovi jsem poměrně fandila, body si u mě vysloužil hlavně trpělivou starostí o maminku, což myslím není úplně samozřejmé. Kristýna byla v mých očích celkem divná bytost a měla jsem problém ji chápat.


A tohle mě bavilo :) má představovat mi během čtení promítala děj jako film :) něčím mi to trochu připomínalo Postřižiny. Super fantazie pana autora ...všechna ta jména vesničanů, ty zázraky všedního dne a nakonec ta crazy inspekční cesta kořeněná houbičkami jsou opravdu svěží a zábavné :)


Kalmann je totálně roztomilý mudrlant, kterého ale není radno naštvat. Všechny jeho úvahy a přemýšlení o životě byly milé, upřímné, takové dětské, jeho slabost pro jídlo, hamburger, hranolky, pizzu, čokoládu, čokoládové křupky taková fakt uvěřitelná. Moc jsem mu přála, aby potkal tu svoji vysněnou ženu .,.tak snad se mu to splnilo. Kniha je takovým výletem na konec světa...a tam do leva, kde vás může překvapit lední medvědice, žralok, polární liška či bělokur. Ten nakládaný smrdutý žralok je vlastně islandská podoba našich tvarůžků :D


Žít dál je povídková kniha, kterou člověk čte se staženým hrdlem a slzami na krajíčku. Povídky jsou takovou směsicí krásy, smutku a hrůzy zároveň... velkolepá krása krajiny, okolních hor, nádherný broskvový sad, sem tam recept na tradiční arménské jídlo, na které se čtenáři sbíhá slina, poklidné výjevy z běžné péče o domácnost....a v dalším odstavci bolest, trauma, hrůza a děs, které si jednotliví obyvatelé Berdu odnesli z válečného konfliktu.


Když já nevím co vlastně napsat. Kniha mě obohatila po stránce nových historických znalostí, velmi mě zaujal doslov za knihou, kde člověk zděšeně zjistí, že autorka pečlivě čerpala z hist. pramenů. Dalším obohacením pro mě bylo googlit si města na trase vlaku...ta rozlehlost Ruska je neuvěřitelná...všechen ten Babylon lidských kmenů, náboženství a ras.... Na druhé straně jsem čtení dost těžko snášela, do čtení jsem se nutila, ty osudy ubohých děti se mě neskutečně dotýkaly. Malý Kukačka nebo ten Dějevův stín Zegrejka...to člověk čte s bolavým srdcem. Co si z knihy odnáším je otázka jak bych se v obdobné situaci chovala já..rodiče odkládali děti, opouštěli děti ve vesnicích jako slabší články...co bychom dělali my, já? Je to prostě šílené, celá ta doba byla šílená, zrůdná.


(SPOILER) Kdysi jsem viděla filmové zpracování této knihy, nadchlo mě a moc jsem si chtěla přečíst i knižní předlohu. Na knihu jsem hooooooodně dlouho čekala, vydali ji znovu až v r. 2024. A čtení jsem si vyloženě užila. Po celou dobu jsem naprosto fandila Celii a prožívala s ní všechny její mizérie dětství a mládí, její postupné nabývání sebevědomí, spokojenosti a objevování sebe sama. Je neskutečné, že život může dělat i takové legrácky jakože si ten hrozný pan _ a Celie nakonec budou spokojeně povídat a šít na terase..


Přání Milady, aby se nezapomnělo na její nadanou sestru Augustu bylo splněno. Lidé po více než sto letech googlí heslo Augusta Nekolova a zkoumají její obrazy. Autorka odvedla dobrou práci. Milada byla ženou nesmírně praktickou a věcnou (mé sympatie teda získala až když se stala učitelkou)... Augusta prostě umělkyně, idealistka. Jareš byl pro mě odporný sobec. Nikdy Gustu nepodržel, nikdy ji nebyl na blízku, když bylo zle. Prostě sobec. Kniha nabízí celkem zajímavé srovnání co všechno se během století změnilo např. v postavení žen, ve zdravotnictví, v soc. oblasti.


Mě strašně baví objevovat české autory. A edice Tvář nakladatelství Vyšehrad je na tohle prostě parádní. Na co z ní sáhnu, to mě moc baví. Tato kniha je čtení, které mohu jen doporučit. Obě linie příběhu jsou mimořádně zajímavé, o náhody zde není nouze, dokonce i magic prvek se zde objeví ... taky tu najdete hodně člověčiny, optimismu a zvýšenou koncentraci dobrých lidí


Tuším, že budu nejspíš sama, ale mě to tak strašně nebavilo...Podbrdské ženy, to byla fakt zajímavá kniha. Měla jsem tudíž velké očekávání, obálka u Cyklistky je velmi slibná, příběh byl ale vyprávěný nezáživně přímo nudně. Jsem realistka a asi dost přízemní, ale já to přemýšlení romantických dam tzv. hru na Pištu Hufnágla (v tomto případě Richard), jehož si Blanka dokonale zidealizovala a celý život s ním všechny srovnávala, fakt nemusím... a k tomu jako bonbonek samozřejmě sňatek natruc a pokud možno narychlo, pak už následuje jen vleklé vzpomínání na Pištu :) OMG


Kniha byla velmi objevná, zajímavá a nové světy otevírající. Bylo neskutečné odkrývat, co se u nás v minulých letech dělo, jaký hnus a jaké trápení lidé lidem chystali. Postava Evaristy byla báječná, taková fakt až magická, moudrá, duchovní. Každopádně se zbaběle přiznávám, že bylo několik míst, kdy jsem četla s menším elánem a přišlo mi to dlouhatááánské - většinou se jednalo o nějaké "odborné pojednání např. potřebě anežčina svěcení apod." celkově ale super


Moc se mi to líbilo. Takový kout světa jako Podlasí, aby v centru Evropy pohledal, všechny ty pověry, zvyky, kouzla, ezoterika. Je to takové vzpomínání na dětství a mládí prožité s kámoškou v zapadlé vesnici,všechny místní lidičky s jejich předsudky, zvyky, problémy a tak.. no bylo to prostě fajn. Doporučuji najít si pro ilustraci video "szeptunka z polasia" - ony vážně existuji ještě dnes a šeptají. Na googlu jsem si prošla vesničky, mapy a fotky, našla si bistro u babushky, kde mají ty nejlepší pierogy a teď mám pocit, že bych se tam měla vydat na výlet:) Kniha ve vydání z r.2021 má krásnou obálku


Tak pobavilo :) velmi odpočinkové čtení, kde můžete úspěšně vypnout hlavu a jen se nechat bavit


To se tak dobře čte. Stránka za stránkou je přílivem zajímavostí a drbů z klanu Heřmanů....jak je pána Vondrušky dobrým zvykem, proloženo pomilováním v seně, v pilinách, v hraběcím loži, no v podstatě kdekoli :) je to super easy relaxační čtení


Líbilo se mi netradiční prostředí, kde se kniha odehrávala. Román ze světa pohřebnictví nemá člověk v rukou běžně. Velmi mě zaujaly nápisy z hrobů, které uváděly počátek každé kapitoly. Hlavní postava Violette měla mé sympatie, velmi jsem jí fandila a obdivovala jaká byla self made women. Naprosto žádný dojem tedy na mě neudělal vztah, jehož historie se celým románem prolínala a to románek Iréne a Gabriela. Gabriel byl v mých očích manipulátor, nevěrník, sobec, lhář a Iréne si z něj udělala Pištu Hufnágla. Takovéto "osudové" romance mě naprosto nedojímají a jsem si jistá, že kdyby Iréne a Gabriel začali žít spolu...za chvíli by měl nějakou samičku ze sousedního města a byla by to Iréne, kdo by v slzách nacházel šátky, vlasy a zapomenuté halenky. Román jako celek tedy s výhradami celkem fajn, ovšem místy už to autorka drobet překombinovala :)


Tak toto je kniha jednoznačně za plný počet bodů. Je tedy obsáhlá, na první pohled tak silná, až to nahání hrůzu. Ovšem jakmile se člověk ponoří do kapitoly "Stasia"...je okouzlen jiným světem, poetičnem, magikou, starodávnem, exotikou, začne toužit po tom, aby si taky mohl líznout čokolády, kterou uvařil pan Džaši a posoudit, jestli je opravdu tak neskutečně dobrá, nebo alespoň ucítit tu vůni :) Kniha pokračuje dál stoletím a člověk nenásilnou formou poznává dějiny Ruska, Gruzie, zjišťuje, čeho byli rusáci schopni a co vše člověk zvládne přežít. Moc příjemné čtení. Doporučuji velmi


Za mně teda plný počet bodů. Spisovatele mám moc ráda. Strašně se mi líbí jeho schopnost hrát si s jazykem a říkat věci neobvyklým způsobem. Hlavni postava této knihy Jason mi přišel velmi milý a sympatický. Bylo pro mně opravdu zábavné sledovat svět jeho očima (očima netradičního puberťáka). vzhledem k tomu, že doma jednoho puberťáka Jasonova věku mám, mně fascinovalo,co všechno může stvoření jeho věku považovat za "teploušské"
