kaja77
komentáře u knih
Světlo z Pauliny
Jan Štifter
V podstatě každá povídka v knize mě zaujala, každá byla krásná, zajímavá, téměř až poetická, místy jsem byla až dojatá. Tvorba p. Štiftera, jeho sloh, volba slov a celková atmosféra v knize je vyloženě "my cup od tea". Autorce obálky velký potlesk. Prostě krása.
Čtyři ženy a jeden pohřeb
Narine Abgarjan
Tato arménská autorka a její styl vyprávění je prostě můj šálek kávy. Nadchla mě už její první knížka Tři jablka spadlá z nebe a tato druhá mě rozhodně nezklamala. Super výlet do arménské provincie Berd, mám pocit, že kniha je čtení typu 3D...člověk si text představuje skoro jako film, cítí vůní krajiny, jídel a k tomu to množství zajímavých osudů lidí, přídavkem je sonda do historie Arménie a osudů lidí v této, pro nás vzdálené zemi, no a jako bonus je to vše stejně jako sváteční bábovka posypáno cukříčkem - tajemnem, magičnem, kouzlem. Neumím to trefně pojmenovat, ale přesně tak to mám v knihách ráda a málokdy mám to potěšení potkat - o to více si to pak užívám. Hlavní hrdina Simon byl teda neskutečně zamilovávací a záletný týpek, ale člověk mu to ani neměl za zlé.. působil jako takový místní psychoterapeut. Zaujaly mě české sandály jako záruka lepšího zboží :) hezké
Takové maličkosti
Claire Keegan
Milé, až dojemné vyprávění o dobrém člověku a jeho boji s vlastním svědomím a hodnotami.
Ostrov žen moře
Lisa See
Autorka mě nadchla v předchozí knize Tajemství hedvábného vějíře, to byla opravdu báječná knížka, takže na její novinku jsem se velmi těšila....pro našince je to neskutečná exotika, ostrov Čedžu, způsob života, ten místní matriarchát nematriarchat, exotická jídla (všechny ty ušně, ježovky a další mořské příšerky a kaše z nich, byly pro mé představy celkem silné kafe :) vlastně i historie ostrova, všechno to šokující násilí, které se vážně stalo..uf to bylo velmi silné. Přiznávám, že mi občas některá korejská jména dala zabrat. Celkově ale mega rozšíření obzorů, pomocí googlu se člověk podívá jak ostrov vypadá, jak vypadají dnešní potápěčky henjo ..no super.
Staré odrůdy
Ewald Arenz
Takový křehký, citlivý příběh a já, přízemní bytost, celou dobu myslím jenom na ty hrušky. Tak děsně mě na ně honí mlsná.
Kodaňská Píseň písní
Annette Bjergfeldt
Ano, ano, ano - říkám jednoznačně ANO. Kniha je bezva, příběh nevšední, Varinka je ovšem nej. Sprostá jako dlaždič, zábavná, originální, tajemná, exotická... prostě svoje...ty její polívky, kachny a labutě polapené v parku :) a ty její průpovídky. Každopádně moc se mi líbily hroši úvahy o životě na konci knihy... "některé hrochy člověk dostane jako cenu útěchy namísto původních snů o slonech"
Šepot včel
Sofía Segovia
Magický realismus je prostě můj šálek kávy. Tato kniha byla moc fajn, Simonopia musí každý milovat (s výjimkou kojota). Strašně příjemně se mi to četlo, místy skoro idylka, laskaví lidé, krásná příroda, ta představa voňavých pomerančových hájů apod...no idylka DOPORUČUJI
Polední hodina
Dörte Hansen
Pro mě to byla krása, nostalgie, vzpomínání na věci, které už nejsou a nebudou. Taková kronika změn v jedné vsi, v rodině, v Ingwerovi . Moc se mi líbilo to seznámení se s fríským venkovem, zvyky, názory, osudy jednotlivých venkovanů. Parádně se podařilo zachytit tu pozvolnou změnu v tradičním životě na vsi Musím složit poklonu i překladatelce, skvělá práce. Užila jsem si to a doporučuji
Olive Kitteridgeová
Elizabeth Strout
Ráda bych dala víc než pět hvězdiček. Povídky se mi velmi líbily. Olive byla taková svoje. Mohla by se zdát drsná nebo chladná nebo spíš taková "věcná" no zkrátka uvažovala jako matematik.. ale nakonec člověk poznal, že má obrovské srdce. Nebylo to úplně snadné čtení, každá z povídek je obsazena novými postavami a člověk se musel zorientovat kdo je kdo. Nakonec v každé povídce se toho o Olive dozvěděl trošku víc. Byly to takové střípky informací, které do sebe nakonec zapadly a člověk si z příběhů a osudů lidí z městečka nakonec "sestavil" Olive Kitteridgeovou. Velmi mě dojímal zájem, který Olive projevovala sousedům, skutečný cit k synovi a manželovi(v reálu bylo pro ni těžké ho vyjádřit) ...v seriálu jsem teda viděla dost jinou Olive než jakou jsem potkala v knize. Asi se ke knížce zase vrátím.
Mlýn
Michal Vaněček
Bylo to velmi zajímavé čtení, jak někdo níže navrhoval vhodné jako povinná četba (bohužel pro žactvo příliš mnoho stran, soudím dle vlastního potomka). Doba komunismu zvlášť v 50.letech byla strašná zvrhlost. Každopádně František a Karel byli dobří týpci. stránky Rudého práva v textu byly názornou ilustrací doby. Docela jsem koukala, jaké kraviny se psaly v novinách v roce mého narození.... mlýn stojí dodnes, je rekonstruovaný a jakmile se někdy dostanu v onu část republiky velmi ráda vodní mlyn v Hoslovicich navštívím. A nemohu si pro sebe nechat citací z knihy "Mnoho se změnilo, ale lidé zůstávají stejní, jenomže teď víme líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky, kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív, kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždycky jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky, kdo mění víru, nemá žádnou"
Černobílý svět
Kathryn Stockett
Kniha je bezvadná. Už jsem ji přečetla podruhé. Moc se mi líbil i film... určitě si to za nějaký ten rok přečtu znovu. Hlavní hrdince jsem neobyčejně fandila jak té White tak i té Black:) moc doporučuji
Sto roků samoty
Gabriel García Márquez
tak to je kniha podle mého gusta.... taková nobl telenovela bych řekla :D super bezva skvělé čtení.. sice je tam tedy pár pasáží, které nejsou moje parketa (bojové scény) ale jinak paráda
Eleanor se má vážně skvěle
Gail Honeyman
Kniha se mi moc líbila. Eleanor mně bavila svou bezelstnosti a sociální neohrabanosti. Hodně jsem se zasmála například při její promluvě ke zkolabovanému Sammymu. Ovšem její osud a ta její osamělost...to bylo nesmírně smutné a dojemné. Vlastně od počátku knihy jsem byla zvědavá a stejně tak jsem se bála toho, co se dozvím, že zažila jako dítě....
Osamělost prvočísel
Paolo Giordano
Neskutečně mně to bavilo. Všechny postavy potřebovaly odbornou pomoc psychiatra, všichni divní, tak strašně divní, osamělí jak strašák v poli. Alicia měla šupajdit k psychiatrovi už jako malá holka, mattia byl asi asperger, sympatická postava byl jedine dr.Fabio. Kniha je za mně fantastická, četlo se to samo. Těch pár večerů co jsem knihu četla jsem o ní musela pořád přemýšlet...uf
Prázdné místo
J. K. Rowling (p)
velmi velmi velmi se mi to líbilo. nechápu některé vlažné či negativní komentáře zde. přišlo mi to jako neuvěřitelně poutavé čtení, taková sociální sonda. malá vesnice a co dům to jiný osud jeho obyvatel. no bezvadné. jak popisovali jiní níže - mozaika domácího násilí, psychiatrického onemocenění, krize středního věku, nevěra, vyhořelost, drogová závislost, šikana, nepochopení, zoufalé hledání partnera a další.... husí kůže mi naskakovala z rodiny Terri, bylo mi jich tak neskutečně líto. člověk takových "socek" kolem sebe vidí plno a v reálu si neuvědomuje jak jsou ti lidé a jejich potomci vláčení životem a kolik věcí ovlivnili sami. uf. navíc mám doma dítě ve věku Robiho... neumím
si představit, že by můj syn měl žít bez péče, bez zájmu, bez jídla. strašné. Kniha podle mého gusta.
Sestřičky
Donna Douglas
Knihu mohu doporučit těm, kteří žádají relax a pohodičku. Kniha ve stylu literatury "večery pod lampou" popisuje školní léta sester - ošetřovatelek ve 30.letech. Nejedná se o žádnou velkou "literaturu" ale bylo to prostě příjemné čtení.
Je to i můj život
Jodi Picoult
Tak to bylo silné kafe. strašná situace pro nemocné dítě, šílená pro rodiče, náročné pro sourozence...
Geniální přítelkyně
Elena Ferrante
Bavilo mně to, pro mně to byla exkurze do úplně jiné sociální vrstvy obyvatel, jiná mentalita (horkokrevní Italové, kteří pro pár facek nejdou daleko),hodnoty, prostředí Neapole. Zprvu mně trochu zavalilo množství jmen a příjmení... ale pak už to mělo děj a četlo se mi to bezvadně... ovšem svatba v šestnácti letech mi jako terno nepřijde. Ale byla jiná doba.
V šedých tónech
Ruta Sepetys
Byli jsme v Pobaltí, navštívili jsme Litvu, Lotyšsko i Estonsko, ale to, jak naložili sověti se svými "nepřáteli z těchto končin" jsem neměla ani zdání. Tato část historie je pro mně naprosto neznámou. Je neuvěřitelné jak mohli lidé zacházet s lidmi. Je ale velmi povzbudivé, že i v nelidských podmínkách byli jedinci, kteří zůstali "lidmi" postava matky Jeleny je pro mně vzorem, vztahy mezi sourozenci a rodiči v této rodině jsou pro mně vzorem. Kniha "V šedých tónech" není pěkné čtení, ale je to čtení které hodně dá. Po přečtení si člověk uvědomí, jak se má báječně, jak je zvyklý pokládat vše za samozřejmé a jak málo je vděčný...
Sedmilhářky
Liane Moriarty
Jsem ráda že k nám ještě nedorazilo to šílené angažovane mateřství brr. Jinak kniha ctiva,jako vše od autorky.
