kamise komentáře u knih
Povídky Koroptev, Oběť a Dožínková slavnost - velmi působivé, lidé se ocitají v pochmurných až bezútěšných životních podmínkách a situacích, líbí se mi autorův styl. Povídka Voják a dívka také zajímavá, pracuje však pouze s náznaky, krátká a méně propracovaná. Povídka Čekárna pro mne byla trochu utrpením (snad autorův záměr?), ale čas od času mě také něčím zaujala, a nakonec jsem se jejího konce dočkala.
Kniha je opravdu poněkud monotónní. Uvítala bych více zajímavostí jako byly např. ty o půjčování deštníků, jídle, obchodech, šinkansenech apod.
Líbily se mi popisy přírody (např. mořské muzeum a další) a oceňuji též japonsko-český slovníček.
Nový překlad nejen Havrana, ale i dalších básní E. A. Poea se mi moc líbí. V porovnání se staršími překlady pro mne mnohem srozumitelnější a zvukomalebnější. Působivé ilustrace texty krásně doplňují.
Celkem vtipné a čtivé. Oceňuji tipy na méně známé tituly k přečtení. Jen škoda množství drobných chyb (především v předložkách a koncovkách). Korektura navíc by neškodila.
Jedna hvězdička za pěknou obálku a první polovinu knihy, kde ještě nebylo tolik chyb.
Velice zvláštní příběhy vesměs s náboženskou tématikou. Některé jsou spíše melancholické - některé, jako např. "Červené střevíčky" - až hrůzostrašné. Svým způsobem mi připomínají Kytici Karla Jaromíra Erbena. Nejvíce se mi líbila "Anna Bětka" a potom také "Dcera krále močálů", která je bohužel nedokončená, což mě mrzí, protože bych si ji velice ráda přečetla celou. Bohužel v českém překladu není nikde jinde dostupná, tak snad se to v budoucnu změní. Kniha je jinak unikátní svou krásnou plátěnou vazbou v zářivě zelené barvě, modře tištěným písmem i ilustracemi Tomáše Profanta. Zaujala mne na první pohled.
Nadčasový, poetický a citlivě napsaný příběh o dětství, přátelství, přírodě a (v Anglii tak tradičním) zahradničení. Krásná kniha - nejen příběhem, ale i formou. Určitě se k ní ještě vrátím a doporučuji ji všem čtenářům jakéhokoli věku.
(SPOILER) Taková ta naše tradiční rodina. Nenechme si vzít, co je pro nás dobré.
Nemohu si nerýpnout. Tolik věcí je mi z dětství povědomých. Otcův křik, hněv a rány. Nadávky. Zoufalý pláč ve škole.
Nemohla jsem přestat číst až do hořkého konce. Pláču nad všemi Bárami světa - i nad těmi co přežily - s polámanými křídly.
Zapomenutá a znovunalezená kniha mého dětství. Měla jsem ji moc ráda a nejvíc se mi líbily pohádky Zlaté hvězdičky a Boušín. Zdály se mi takové magické a tajemné. Dodnes si pamatuji i ty krásné barevné obrázky.
Kniha mne příjemně překvapila. Je dobře napsaná, zajímavá a čtivá. Blanka Matragi se jeví jako sympatická otevřená sebevědomá žena, která ví co chce, zná svou hodnotu a nenechá se jen tak odradit. Moc dalších takových žen kolem sebe dnes bohužel nevidím.
Taková literární jednohubka - stručné, ale velmi zajímavé a čtivé seznámení se základy metody Wima Hofa (vědomé hluboké dýchání a otužování se v ledové vodě). Autorka zde popisuje své zážitky z týdenního kurzu v polských Krkonoších, doplněno komentáři dalších účastníků a fotografiemi, z nichž doslova "mrazí".
Kniha je pestrá, čtivá, s velmi pěknými (i civilními) fotografiemi. Dozvěděla jsem se zde spoustu zajímavých informací ze světa baletu - o místech, kde Daria Klimentová vystupovala, o Dariiných tanečních partnerech, rolích, baletních souborech, baletním tréninku a mnoha dalších aspektech baletního života. Jelikož kniha vyšla v edici "rozhovory", nepřekvapuje mne, že se jedná o rozhovor - koncepce knihy je podobná dalším, které vyšly ve stejné edici. Informace o tom, jakou vůni používá princezna Margaret a jaký je Pierce Brosnan mi v knize nechybí - jistě se to dá vyhledat v některém bulvárním časopise o celebritách a s Dariou Klimentovou to nemá nic společného.
Skláním se před autorkou, jelikož jí tato kniha musela dát spoustu mravenčí práce. Ale stálo to za to. Naprosto chápu, proč ji život Josefy Náprstkové i osudy dalších osob spjatých s Náprstkovým muzeem tak zaujal. Pro mne fascinující výlet do minulosti, množství nových informací a především spousta námětů k přemýšlení. Doporučuji všem zájemcům o českou historii.
Tuto knihu vřele doporučuji všem zájemcům o tématiku léčby rakoviny. Přes svou složitou problematiku, kdy se běžný smrtelník občas dostane až na hranici svých intelektuálních schopností, je velice zajímavá a čtivá, najdete v ní velké množství přelomových okamžiků z historie léčby a výzkumů rakoviny, včetně příběhů pacientů a mnoho dalších souvisejících informací.
Tato kniha (mimochodem velice povedená a stejně tak i film) mne dovedla ke knize "Vládkyně všech nemocí: příběh rakoviny" - jedná se o knihu kterou čte hlavní hrdinka Hazel. Knihu "Vládkyně všech nemocí..." jsem přečetla, jakmile v češtině vyšla (v roce 2015 ji vydala Masarykova univerzita) autor - Siddhartha Mukherjee - za ni byl oceněn Pulitzerovou cenou - a vřele ji doporučuji všem zájemcům o tématiku léčby rakoviny. Kniha je přes svou složitou problematiku, kdy se běžný smrtelník občas dostane až na hranici svých intelektuálních schopností, velice zajímavá a čtivá, najdete v ní velké množství přelomových okamžiků z historie léčby a výzkumů rakoviny, včetně příběhů pacientů a mnoho dalších souvisejících informací.
Tato kniha mne velmi oslovila, hodnotím ji jako druhou nejlepší Greenovu knihu (po Hvězdy nám nepřály). Myslím, že kouzlo Greenových příběhů tkví v tom, že jsou melancholické, svým způsobem smutné, ale nikoli depresivní. Vždycky zbývá jakási naděje. Život je boj, ale stojí za to.
Není toho sice zde moc ke čtení, ale najdete zde zajímavé informace a krásné fotografie. Věřím, že lesní terapie funguje.
Ne tak úplně můj šálek kávy. Někdy je autorův humor příliš křečovitý, některé skutečnosti se mi zdají z mého pohledu spíše smutné než humorné. Nicméně párkrát jsem se zasmála a líbila se mi poslední kapitola.
Chyby v překladu se zde opravdu vyskytují, jinak ale oceňuji množství informací, týkajících se především antibiotik a možných důsledků jejich užívání. Pro mne zajímavá kniha s novými poznatky, přestože jsem knih s touto tématikou již několik přečetla.