Karolína18
komentáře u knih
Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie
Karin Lednická
O Životicích jsem dosud neslyšela. Autorka má velké zásluhy na zpracování všech událostí srpna 1944, ale i toho, co jim předcházelo a co je následovalo. Někdy se kniha těžce četla, především z jazykového hlediska.
Anežka
Viktorie Hanišová
Na knihu jsem si brousila zuby už od dob, kdy o ní mluvila spolužačka na semináři Současné české autorky. Myslím, že celý příběh je o nepochopení těch, které máme nejblíž, ale i o nepochopení sebe sama. A taky o nedostatku komunikace a neříkání toho, co je potřeba říct, jo a o tom, že někdy to říkáme, ale nikdo neposlouchá. Hodně silné čtivo, asi nad tím budu ještě dlouho přemýšlet. Po Roku kohouta jsem si myslela, že je toto téma již vyčerpané, ale zpracování Hanišové bylo opravdu podařené a velmi čtivé. Moc oceňuji různorodé pohledy postav i proměny vypravěče. V knize je tolik šrámů a slepých míst, které by bylo možné zacelit a zaplnit, ale zároveň mám pocit, že nejsem frustrovaná z toho, že zaplněny nejsou. A to je moc dobře, nekazí mi to čtenářský zážitek a mám nad čím přemítat.
Scotland Street
Samantha Young
Snad je to mojí absolutní úctou před samotnou autorkou nebo zamilovaností do jejích mužských postav, ale kniha se mi opět velmi líbila. Samantha dokáže vytvořit různorodé postavy s odlišnými životy a problémy, se kterými se musí potýkat, ale jedno mají vždy společné. Jsou velmi sympatičtí a hned se mi vryjí do paměti. Snad bych se chtěla stát i na chvíli jimi samými.
Řekla bych, že tento díl byl jiný než všechny předchozí, ale to neznamená, že si nezaslouží čestné místo v sekci mých nejoblíbenějších knih. Ve všech předchozích příbězích to byli právě hlavní hrdinové, kdo tvořil příběh a jeho zápletky. Zde sehrála velkou roli i Shannonina rodina. (Ta je důležitou součástí všech hrdinů, ale zde je její ovlivnění nejcitelnější.)
Nechyběl ani sladký konec, který autorka - podle mého - podala celkem uvěřitelně. Líbily se mi argumenty Cola a Shannon, jejich vzájemné popichování, neustálé narážky s lechtivým podtextem, přátelské a mnohdy vážně vtipné střety s Rae, Simonem nebo Tonym. Tyto tři vedlejší postavy se také povedly.
Kdybych měla shrnout celou sérii, těžko bych si vybírala, který díl nebo který muž je mým oblíbencem. Musím se přiznat, že mě poblouznili úplně všichni. Nemohu zbavit pocitu, že Shannon do celého "klanu" vůbec nezapadá a tudíž je jedinou hlavní hrdinkou, ve kterou bych se nechtěla proměnit. Mezi těmi zbývajícími se nedokážu rozhodnout, protože mě všechny něčím dostaly a něco ve mně zanechaly.
Od určitého okamžiku nedokážu zabít pavouka, aniž bych se ho nepokusila zachránit. Víc o věcech přemýšlím a bavím se vymýšlením absurdních scénářů.
Jestli mě tyto knihy ovlivnily? Rozhodně. Ráda bych si myslela, že mi to bylo ku prospěchu, protože.. kdo by se nechtěl stát bystrou, milou, inteligentní a vtipnou ženou, které nám zde Samantha přináší na stříbrném podnosu? Já teda chci.
Vaříme s Láďou Hruškou
Ladislav Hruška
Vážně nechápu, co proti této knize všichni mají. Chápu, že některé recepty nemusí vypadat lákavě, ale je to jen na kuchaři, zda z toho dokáže vykouzlit něco poživatelného. Každý, kdo mluví proti, by si měl uvědomit, že někteří lidé opravdu takhle vaří, protože autor jenom tlumočil recepty jiných. pro lidi, kteří v kuchyni nejsou zrovna šikovní, to jsou vychytávky a nápady, jak si usnadnit práci, popřípadě neumřít hlady. Neříkám, že bych všechny recepty ráda vyzkoušela, ale jistě si tato kniha nezaslouží tolik hanění a pomluv, jakých se jí dostává ve velmi hojném počtu.
Vánoční koleda
Charles Dickens
Toto je taková nádherná vánoční klasika, že sna nikomu nemůže vadit, že je původně zahraniční. Neznám zpracování, které by se mi nelíbilo a myslím, že svým poselstvím má pořád co nabídnout každému novému čtenáři.
Chirurg
Petra Dvořáková
Dvořáková se mi čte opravdu dobře. Fascinovala mě povaha hlavního hrdiny, že nebyl jen dobrý nebo zlý, ale balancovat někde na pomezí, jak lidský tak po profesní stránce. Trochu mi jen vadil asi konec, že to skončilo tak nějak nijak.
Prašina
Vojtěch Matocha
Tohle mě bavilo! Takovýhle druh relaxace je přesně to, co teď potřebuji. Prašinu mužů s klidem doporučit všem dětem, které baví dobrodružství. Někdy mi styl psaní, syntax, lexikum a stylistika připadaly trochu moc na děti ve věku cca 12 let, ale příběh to vyvážil. Těším se na další díly.
Staré řecké báje a pověsti
Eduard Petiška
Za mě moc povedené převyprávění a lze číst i s děti, je to napsáno srozumitelně, zajímavě, čtivě. Dobře využitelné při výuce tohoto tématu.
Pýcha a předsudek
Jane Austen
Naprostá dokonalost skloubená s mimořádnou čtivostí a neobyčejným nadáním autorky. Jazyk, kterým je kniha psána, mě uchvátil. Vážně se mi moc zamlouvalo staré vyjadřování a způsob, jakým se zde mluvilo. Patrně mi bude chvilku trvat, než zase začnu tvořit věty a souvětí bez některých již nepoužívaných slov a také správně řadit slovosled.
Velmi jsem si oblíbila Elizabeth a Jane. Naopak na nervy mi šíleně lezla jejich matka, Lydie, pan Collins a lady Catherine.
Pan Darcy mě okouzlil svojí tajemností a snad i pýchou a nabubřelostí, ale hlavně mě dostal, když se po Elizabethině odmítnutí tak zásadně změnil.
Zřejmě o této knize budu ještě hodně dlouho přemýšlet. Ani nedokážu přesně říct, co si mě na ní tak získalo, ale stal se ze mě nadšený propagátor, co kudy chodí, tudy chválí!
Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
Domnívala jsem se, že po všech těch přečtených knihách o komunismu mě nemůže žádné utlačování již zaskočit, ale stalo se. Je neskutečné, že se takové věci dějí v 21. století. Můžeme být vděční, že se vůbec najde někdo, kdo je schopný o tom vyprávět. Líbil se mi faktický popis, který nebeletrizoval ony příběhy, ale jen je vyprávěl, bez soudů, beze studu. Tato kniha jistě nebyla to poslední, co si od Špitálníkové hodlám přečíst.
U severní zdi
Petra Klabouchová
Brutální kniha, musela jsem si ji rozložit do víc dnů, protože najednou prostě přečíst nešla. Osudy žen a dětí z Pankrácké věznice rozhodně nesmí být zapomenuty a i s mírou fikce, která je v knize obsažena, se jedná o kvalitní historický zdroj. Rozhodně budu knihu doporučovat, kde to jen půjde.
Námi to končí
Colleen Hoover
(SPOILER) Kniha je neuvěřitelným způsobem čtivá a opravdu povedená. Vždycky jsem si myslela, že mám ráda špatné konce v knihách, a i když to tak autorka asi nezamýšlela, tohle pro mě byl špatný konec. Nejvíce mě frustrovalo to, že neexistovala varianta, jak by Ryleho chování šlo vysvětlit tak, aby z toho vyšel s čistým štítem. Nevím, jak bych se zachovala já, ale teda nálož přemýšlení ve mně zanechala kniha pořádnou. Fandila jsem Rylemu a možná i proto, že si sama neumím představit, že bych byla odvážná jako Lily a odešla, až mě to trochu děsí.
Cilčina cesta
Heather Morris
Druhý díl byl se mi četl lépe, připadám si jako barbar, když řeknu, že byl v mnohém uvěřitelnější. Styl psaní mi zde sedl více, protože se slova ke mně dostávala blíž. Zároveň mi vyhovovalo někdy zkratkovitě psaní o dlouhém období, tudíž více faktické.
O myších a lidech
John Steinbeck
„Ale s náma je to jiný. A proč? Protože... proto, že já mám tebe – a o mě se staráš ty, a ty máš mě – a o tebe se starám já. Proto.“ Blaženě se rozesmál.
„Povídej, Georgi, dál.“
Tato knížka mě krásným způsobem totálně zničila. Po jejím dočtení jsem si připadala, jako by mě někdo rozdrtil na kousíčky a ty poté na dlani nastavil síle větru. Vůbec jsem nevěděla, jak si uspořádat myšlenky, ale byla jsem si jistá, že jsem nikdy před tím nečetla nic tak smutného. To jsem mimochodem do teď.
Ze všech postav jsem si nejvíce oblíbila Lennieho. Na jeho dětském uvažování a nadšení bylo zkrátka něco kouzelného. Zaujalo mě, jak dobře vykreslil autor všechny osoby i na tak malém prostoru. Vůbec mi nepřišlo na škodu, že se děj odehrával pouze po tři dny.
Kdybych měla říct, kdo mi v celém příběhu nejvíce nesedl, jmenovala bych Curleyovu ženu. To, co udělala, jí nikdy neodpustím, protože díky své děsivé povaze zničila sen mnoha lidem. Jeden krásný a již skoro uskutečněný sen. Vlastně by se dalo polemizovat o tom, kolik jich celkem poslala do kytek....
Jestli si knihu někdy přečtu znovu? Určitě ano a jsem přesvědčena, že na mě bude mít úplně stejný účinek. Asi jsem si také zamilovala Georgovo vyprávění. A kdybych měla možnost, prosila bych ho stejně jako Lennie, aby mi vyprávěl o našem budoucím hospodářství. A hlavně o králících! Hlavně o králících...
Šance
Katy Evans
Opravdu nemůžu pochopit, proč se všem tato kniha tak líbí. Já se musela do čtení vážně nutit.
Mám pocit, jako by autorka tímto dílem jenom zesměšňovala zamilované ženy. Přece se z nás hned nestávají labilní husičky, které nedokáží myslet na nic jiného, než na svého partnera.
Kdyby se z knihy vymazaly všechny pasáže, kdy Brooke velebí a blahořečí Remingtonovy vlastnosti a vlastně jeho samotného, zřejmě by měla tak o 200 stran méně.
Netuším, jestli se přinutím ke čtení i dalšího dílu.
Geniální přítelkyně
Elena Ferrante
Tohle se mi opravdu moc líbilo, zhltla jsem to najednou. Román je psán neuvěřitelně čtivou formou, takhle dobře čtivý narativ jsem už dlouho nedržela v rukou. Chápu název a velmi s ním souhlasím. Hrozně moc si celý život přeju být jako Lila, i když jsem spíš jako Elena, ve všem, až je to děsivé. Ta její neustávající cesta za úspěchem, který prostě nikdy nepřišel natrvalo, ani pocit vlastního naplnění, což je ovšem typické pro obě hrdinky. Ať dělají, co dělají nikdy to není dost, ať už v porovnání se sebou samou, nebo se svou geniální přítelkyní. Rozhodně potřebuji pokračování ať už ve formě druhého dílu, nebo shlédnutí seriálu. Autorka opravdu umí. Fascinovalo mě, jak uměla s odstupem vše popsat, slovy přesně vystihnout, ale stejně z textu čišela ta dětská, později mladická, naivita a nerozvážnost. I když bychom mohli říct, že se toho v knize zase tolik neděje, čtenář se rozhodně nenudí a já knihu nechtěla za žádnou cenu odložit. Nejde o nějaké přesně vykalkulované napětí, ale čtení této knihy je zkrátka od začátku do konce velmi příjemný zážitek.
Oněgin byl Rusák
Irena Dousková
Příběh se mi nelíbil tolik jako první díl, ale pořád je kniha skvělá. Je plná hořkosti, ale i humoru, přesně takhle si představují život nepohodlných lidí minulého režimu. Že ačkoli se snažili a brali věci s humorem, nemohli dopadnout nijak zvlášť dobře. Kamarádi emigrují, ohýbají se, aby něčeho dosáhli a vše se mění. Už zde nebyla dětská naivita, která by vše zlehčovala, takže mám z knihy trochu těžko u srdce. Nikdy jsem tuto dobu nezažila, ale dost podobným způsobem si představuji i svůj život v ní.
Pravidla moštárny
John Irving
(SPOILER) Možná jsem si podobně laděné knihy odvykla číst, ale četba mi trvala hrozně dlouho. Tento fakt mi ale neubíral na zážitku z příběhu. Nejvíce bych na knize ocenila, že vše říkala na rovinu, nic si čtenář nemusel domýšlet, ani hledat ve složitých metaforách. Osud Homera Wellse a vlastně všech protagonistů se vás prostě musí nějak dotknout, nikdo z nich to neměl v životě jednoduché a za těch více než 600 stran vám přirostou k srdci. Zajímavé je, že když jsem si hledala, jak Irving vypadá, tak jsem si hned říkala, že přesně tak si představuji doktora Larche.
Homer byla zvláštní postavička, ani Melony nebyla prototypem sympatické hlavní hrdinky, ale přece jen se oba trefili do mojí představy, jak by se asi mohli chovat lidé, odchovaní v sirotčinci. A asi nejen moji představy. Zkrátka nejvíce oceňuji, že příběh nebyl jen vyfabulovaná optimistická pohádka, jak si sirotci šťastné žijí poté, co se jim třeba podaří opustit brány sirotčince.
Candy mi byla protivná, s tím neustálým čekáním, stejně tak si myslím, že neměli hrát žádnou habaďůru, ale oni byli prostě fakt příjemní hlavní hrdinové. Candy si mě získala, když se zastala Rose. Z některých skutečností, právě třeba dění kolem pana Rose, je mi nevolno, tohle prostě neumím pochopit a hrozně mu přeju jeho konec.
Způsob, jakým je popsáno vše kolem potratů, i různé pohledy, jak o tom lze přemýšlet, postihuje snad vše, co se o této problematice dá namítat. Je to všechno prostě Boží dílo.
Knihu jen tak z hlavy nedostanu a myslím, že se právem může řadit k oceňované klasice.
Deník Anne Frankové
Ari Folman
Skvělé zpracování i po výtvarné stránce, pro dospívajícího čtenáře mnohem stravitelnější. Rozhodně chci knihu šířit dál mezi žáky, ale obávám se, ze vhodný věk je minimálně 13 let.
Listopád
Alena Mornštajnová
(SPOILER) Kniha je dostatečně zajímavá a děsivá na to, aby dokázala zaujmout širokou čtenářskou obec, což ostatně vidíme i zde. Musím ocenit práci s fiktivní realitou, která zde byla nastíněna, nejvíce se mi líbilo zpracování Magdaleny a jejího pohledy na věc. Kdyby byla jako Jana, bylo by vše jednodušší a kniha by mohla končit úplně jinak, ale ona byla Liška a navíc ukázkový příklad dítěte vychovaného v socialistickém ústavu. Oslovilo mě dosud nezpracované téma a oceňuji zajímavý konec. Z hlediska ženy, která strávila 15 let ve vězení za to, že chtěla svobodu a změnu, si ale nedokážu představit, že by s útěkem souhlasila a za roky, co mohla poznávat protřelost systému věřila, že je to tak snadné. Rovněž, pokus jsme celou dobu četli, že všude hlídkuje armáda, nepředpokládám, že by si hranice neopatřili lépe. Tady mi chybí i propracovanější psychologie a myšlenky. Závěr knihy je, řekla bych, až uťatý. Tak dlouhou dobu vytvářený fikční svět je najednou odbyt pouze domnělou svobodou a pozdě předanou zprávou, smrtí Jany. Můžeme zde vidět jakési lepší vyhlídky do budoucnosti, ale působí spíše pateticky a neuvěřitelně.
