Karolína18 komentáře u knih

Trochu mě mrzí, jak celý tento krásný a hluboký příběh autorka zakončila.
Říkala jsem: To jako vážně??!!
After je pro mě kus mého dospívání, kus mě samé. Obsahuje i mé sny a některé obavy, představy, ale závěr mě opravdu zklamal.
Nemohu si pomoci, ale i v tomto dílu jsem byla spíš na straně Hardina, než na straně Tessy. Byl mi sympatičtější, protože on si na rozdíl od slečny Dokonalé uvědomoval, že dělá chyby a snažil se je napravit, ne jen pořád zbaběle utíkat. Byl ochotný se změnil, ale Ona dlouhou dobu neviděla, že problém je i v ní.
Některé části byly zdlouhavé a já měla někdy nutkání přeskakovat. To ale vynahrazovaly napínavé části.
Hardin opravdu neměl lehký život a jistě vyžadovalo obrovskou sílu opět nesklouznout ke svým špatným zvykům. Ještě teď, pár sní po dočtení, nad jeho osudem přemýšlím a vrývá se mi hluboko do mysli.
Nikdy na příběh Hessy nezapomenu a jistě se k němu budu vracet, snad ale vynechám několik posledních stránek, protože mi to tak nějak k zamilované dvojici nesedí.

7 29.12.2016

Kniha byla neuvěřitelně chytrá. Líbily se mi argumentace doktora Galéna a často jsem musela přemýšlet nad jejich funkčností v dnešní době. Ačkoli by někdo mohl odsuzovat přílišné a snad i zbytečné scény, které působily prvoplánově, právě ty na mě udělaly největší dojem. A ten konec? Naprosto skvostný!

7 07.05.2016

Ze začátku mi dělalo problém, vžít se do hlavní hrdinky a jejích pocitů. V průběhu celé knihy se mi to, vlastně úplně tak docela nepodařilo, ale i tak mi byla vážně sympatická.
Ačkoli bylo - alespoň pro mě - vždy zřetelně patrné, co se kdy stane, knihu jsem si užívala.
Jsem ráda, že kniha skončila tak, jak skončila, protože kdyby ne, stala by se jen jednou z dalších v zástupu šťastných konců, díky kterým vám může být na chvilku hezky u srdíčka, ale po půl roce si ani nevzpomenete, že jste něco takového četli. Takhle máte alespoň na chvíli o čem přemýšlet.
Vysoká hodnocení knihy jsou naprosto oprávněná!

7 26.11.2015

Soukupové styl mám moc ráda a ani tato kniha nebyla výjimkou. Každopádně se stránky četly skoro samy, příběh mě od první stránky chytil. Líbila se mi kombinace různých pohledu postav. Neustále jsem čekala, kdy teda přijde nějaký velký zlom, ten nepřišel, ale stejně se mi kniha opravdu líbila. Zdálo se mi, že bych ji mohla číst klidně donekonečna, nebo tedy do té doby, než by skončil Alicin a Richardův příběh. Na obou hlavních hrdinech jsem viděla spoustu chyb, spoustu míst, kde by se mohli zlepšit, aby jim vzájemně bylo líp. Alici jsem ale měla o něco radši, trochu víc jsem ji chápala. Závěr mi přijde hodně otevřený, chybí mi spoustu odpovědí, aspoň si je ale můžu zčásti doplnit sama.

6 18.09.2024

I když je tu pohromadě hodně odsuzující chce a negativních komentářů, já si stále stojím za tím, že je kniha skvělá. Vracím se k ní už deset let a pořád mě baví. Postavy jsem si oblíbila a co je pro mě nejdůležitější, tu chemii jsem jim věřila. Ocenila jsem, že šly autorky hned na věc, že se nezabývaly těmi nudný mi prvními zhruba 30—100 stranami, než se něco konečně stane. Erotické scény nebyly oplzlé, takže mi jejich četnost nijak nevadila. Byla to tenkrát moje první lechtivá kniha hned po Padesáti odstínech a líbila se mi daleko víc. Ano, knih s tímto námětem je spoustu, ale za mě je tato opravdu nejzdařilejší.

To byla taková nádhera! Myslím, že Čech ani nic jiného neumí. Moc jsem si užila číst o snovém světě, který se většinou otevírá jen dětem a jejich očím. Nádherné popisy plné fantazie, které musí každého čtenáře přenést do jiných končin. Nadpozemské čtení. Zároveň tam byla opravdu popsána ta krutá realita, že lidé ztrácí možnost vidět i to neviditelné, dospějí, spěchají, zmizí, ale svět plný dobrodružství zůstává, ať jej vidíme, vnímáme, nebo jsme moc zaměstnáni pozemskými starostmi. Nesmíme pospíchat, abychom vše, co život nabízí, viděli. Tolik mi to připomínalo Ajvazovo Druhé město, jenom v dětském hávu. Nejvíce se mi líbilo přirovnání: „... najednou si připadal stejně zakutálený jako ona (zelená kulička z dětství).“
A ta hra barev? Vše z toho vnímám, jak se svět proměňuje, co se změnilo, co už není.

6 07.02.2024

Ještě nikdy jsem u knihy nebrečela tolik jako teď. Děj se mi líbil a hrozně jsem si přála, aby vše dobře dopadlo. Postavy byly sympatické, nenucené, nekýčovité a přesně to se mi líbí i na příbězích autorky, že se nejedná o tisíckrát omílaná témata.

6 08.09.2023

(SPOILER) Je zajímavé, jak se z knihy plné zajímavých historických, faktických i smyšlených reálií může stát něco, co je mi opravdu odporné. Možná jsem úzkoprsá, ale když už jsem dokázala vstřebat Viktorovi nevěru, pak i Lieselinu homosexualitu, tak musela přijít pasáž s Hanou a Stahlem. Tak kniha je z úplně všech hlediskem prostě splácaninou. Je šokující a možná, že právě to z ní dělá bestseller. Ale já si ji znovu už nikdy nepřečtu a dokonce mi zkazila i zážitek z prohlídky vily Tugendhat.

6 04.09.2023

První, co mě napadá, je, že Hořava dokáže popsat ovčí trus tak, že jej chcete cítit. Překvapilo mě kolika různými vůněmi byla kniha protkána. Někdy se čtení zdálo nad mé síly, snad by se s ním popasoval vzdělanější čtenář, ale já se často prostě nemohla soustředit na asociativní pojetí vyprávění. Knihu jsem se pokusila přečíst dvakrát, jednou ji odložila nedotčenou, teď téměř po dvou letech jsem dočetla. Lehkou hlavu z toho nemám, nebyl to relax, ale Hořava píše tak, že najednou toužím vydat se na místa, která spatřil i on.

6 09.02.2023

Úplně mi nesedla neznačená přímá řeč, ale jinak nemám výhrady. Kniha se čte sama, příběh je vhodný k zamyšlení i k oddechu, někdo se v tom najde a poučí se, jiní to mohou vnímat jako výstrahu. I vzhledem k počtu stran jsem knihu vdechla téměř najednou.
Hlavní hrdinka byla velmi sympatická, i když postupně jsem prostě jen už doufala, že se probere a někde nalezne znovu to, co měla na začátku příběhu. Nejoblíbenější postavou byl ale spíš manžel Michal, uměl zachovat klid a jednat racionálně.

6 23.01.2023

„Ráno jako teď pokaždé: tíseň. Proč mě to v posledních dnech zavalilo? Přitom je stále nádherné babí léto. Nemůžu popadnout dech. Bojím se.“
Je naprosto úžasné sledovat, kam se autorka v knize dostává. Občas se vyskytla stránka nebo dvě, které se mi zdály zbytečné, ale do celého příběhu pasovaly právě proto, že život také nepřináší každý den něco zajímavého, něco převratného. Všechny takové pasáže byly ale hned vzápětí následovány dalším zvratem, dalším pomyslným hřebíkem do rakve hrdinčiny příčetnosti. Bravurně zvládala stupňovat ono napětí, až do konce neustále přicházela s něčím novým, šokujícím.
Dovedu si představit, že kniha rozhodně není pro každého čtenáře. Je trýznivě tísnivá, zanechává sžíravé pocity, nutí přemýšlet, klíčovat zmínky, narážky, někdy i osoby. Zároveň je protkána citáty a až filozofickými hlubokými myšlenkami, kdo čeká plytké počteníčko ve stylu některých podbízivých autorek, tak tvrdě narazí. Boučková nám představuje syrovou zpověď, do velké míry autobiografickou – pokud se někdo nechce zabývat rozborem, může všemu věřit.
S prominutím nemohu nereagovat na předešlé komentáře. Jen mě tak napadá, že na mě většina z nich působí jako recenze a odezvy, které se vyskytovaly v knize. Taky zjevně nezasvěcené a poněkud sobecky zaměřené. Kdybych jen zlomek něčeho podobného prožila, opravdu by bylo mou největší starostí, abych to dokázala popsat přívětivě pro čtenáře. :)
Byla to zpověď, autorka v mnoha rozhovorech říká, že se ze své situace chtěla vypsat, i když s odstupem. Život prostě někdy není peříčko a tady se zrovna nemazlil k uzoufání často, opakovaně a velmi krutě. Smekám, za prožitky i styl, jakým je autorka navždy zachytila. Pokud jsem někde spatřovala ve slovech kalkul určený pro zvýraznění některých dojmů a větší dramatičnosti, viděla bych v tom – spíše než taktiku spisovatelky lačnící po dobrém prodeji – záměr, působit na čtenáře co nejpodobnějším způsobem, jakým autorka situaci sama prožívala. Velmi oceňuji, že si na nic nehrála, nedělala ze sebe světici, nadávala, měla černé myšlenky, plakala, křičela, mlátila, zuřila, a nakonec mě vždy odzbrojila nějakým vtipem. Všechno (dokonce i upadání do deprese) dělala naplno přesně podle svých slov: „A to mám ráda. Bojovat jako o život. A jako o život taky prohrát!“

6 30.04.2020

Achjo, tohle fakt ne!
Dávám dvě hvězdy jenom proto, že jsem to dočetla až do konce. Tento politováníhodný fakt však vypovídá spíše o tom, jak moc někdy týrám sebe sama. V této knize bylo všechno špatně. Stereotypní námět (to není samo o sobě špatně, pokud není i stereotypně zpracovaný), zápletky a různé odpovědi, věty jedno velké klišé, kostrbaté, neučesané, neplynulo to, spíše skřípalo, autorka doslova znásilňovala jinak variabilní žánr romantické literatury, nesympatické postavy, nesrozumitelné dialogy, které ani při nejlepší dobré vůli v překladu prostě často nefungovaly, o příšerném překladu a častých chybách ani nemluvím. Čekala jsem alespoň nějakou super velkou hádku – smysluplnou – a její následné promyšlené řešení, marně.
A kde byl, sakra, humor? Nebo alespoň úsměvné okamžiky způsobující červenání, co donutí každou alespoň trochu romantickou holku, culit se jak blázen. Tady bylo všechno předvídatelné, afektované, jakoby špatně vypočítané, úplně mimo. Například ta hádka se Sawyer na začátku. Co to jako bylo?! Nebo Kadenova nepříjemnost, která zázrakem zmizela, když vzal Allie na první túru? Celá ta věc kolem rodičů Allie? To jako proč?
Už od puberty zbožňuji tento žánr, speciálně knihy z prostředí vysoké školy, ale mám pocit, jako bych už všechno dobré přečetla a nikdo už mě nedokáže oslnit. Doba jde ale neustále kupředu, je to nový obrovský prostor pro nové vtipy, nová zpracování, nové mužské postavy, do kterých by se mohly dívky (nejen) v pubertě zamilovávat, nové oslňující hlavní hrdinky, kterými by si každá čtenářka přála být.
A je tu ještě jedna věc, kterou je nutno zmínit. Pokud jsou u takovéto knihy uveřejněny nějaké "Podobné tituly", je to pro ně velká urážka a mně strašlivě moc mrzí, že tam jsou i daleko zdařilejší knihy, ke kterým si tato ani nezaslouží být přirovnána.

6 02.04.2020

Nemohu jinak než hodnotit plným počtem, protože autorčin styl psaní je úchvatný. Dokázala mě strhnout a od první stránky jsem se nedokázala odtrhnout od poutavých řádků. Moc mě zajímalo, jak vše dopadne, i když už jsem mnohokrát viděla filmy.
Elinor byla obdivuhodná ve své rozhodnosti a sebeovládání, ačkoli se by postrádala cit.
Edward u mě dost kolísal, zvlášť proto, co vždy říkala Lucy o jeho zamilovaném chování, ale jakmile jsem odhalila pravou povahu mladší slečny Steelové, už jsem mu jen držela pěsti, aby došel zaslouženého štěstí.
Ze všech nejvíc jsem si asi oblíbila plukovníka Brandona, který s vytrvalostí a nesobeckou povahou mohl dojít svého vlastního štěstí a na té cestě pomohl, komu se dalo.
Vykreslení všech sobeckých, hamižných, pomlouvačných a nepřejících postav považuji za velmi zdařilé a přesto, že mě celou knihu rozčilovali, bez nich by v takové míře nevynikala dobrota ostatních.
Velmi obdivuji moc autorčina jazyka přimět mě, abych po přečtení jakékoli její knihy mluvila ještě pár dní jako z jiného století.

6 29.01.2017

Pokud jsem se chtěla o autorce skutečně něco dovědět, stačila mi i Wikipedie, neboť kniha neobsahuje mnoho informací krom toho, že autorka byla krásná, mladá a talentovaná. Celé dílo ladila paní Košťálová do velmi pozitivní noty a snad tomu tak bylo proto, že se ještě nevědělo přesně, za jakých okolností pí Monyová zemřela. S osvětlením jejího úmrtí ale přichází ruku v ruce i odsouzení této knihy. Pro mě byla tak strašně mimo, že se ani nevyplatilo ji dočítat. I když jsem to udělala ve slepé víře, že se nakonec dozvím něco podstatného. Zůstávala jsem však v pozoru i díky zbytečně složitým formulacím, které zde byly použity.

6 19.01.2017

Nedá se říct, že by mě kniha napínala až do poslední stránky, protože už tak od poloviny si můžete domyslet celou Milesovu minulost a konec je jasný přeci hned z počátku.
Velmi příjemně mě však překvapilo zpracování a autorčina nápaditost - psaní jakoby "poezie" - a také zkušenost s jejím dílem, přeci jen dost odlišným od těch předchozích.
Oba hlavní hrdinové jsou velmi sympatičtí, ale Milesův pohled mi někdy připadal značně zženštilý a strašně mi vadilo jeho vzdychání nad Rachel. Ona dívka je kapitola sama o sobě. Pekelně mě naštvala, když Milese opustila. Přes to hrozné utrpení se dokázala přenést hlavně díky lásce, což mě jen utvrzuje v tom, že Milese vůbec neměla ráda tolik jako on ji, protože jinak by ono břímě dokázala zvládnout díky jejich společnému citu a nemusela by ho hledat jinde.
Tate je boží, vtipná a obrovsky silná, kvůli tomu, co všechno musela Milesovým chováním vytrpět. Bylo mi jí líto. Všechna hrozná slova, která jí chlapec řekl, snášela nejen proto, že ho měla ráda, ale i proto, že byla úžasným člověkem, jenž druhým pomáhal.
Samozřejmě jsem si oblíbila i kapitána a zde - ve spojitostech - mě vážně čekalo překvapení.

6 24.07.2016

Na prvních stránkách jsem si bláhově namlouvala, že snad kniha nedostojí své pověsti a že jsou její čtenáři jen příliš zaujatí. To se mi ovšem hned po seznámení Evy s Adamem vyvrátilo. Ptala jsem se sama sebe: Takhle spolu vážně někdo mluví?
Podle mého názoru byla Eva jen prostoduchá, naivní a mnohdy zbytečně sebevědomá nána, která si vlastně ani jiné chování nezasloužila. Adam se mi pro změnu jevil jako naprosto arogantní, do sebe zahleděný ňouma hrající si na drsňáka.
Při této knize jsem přehodnotila svoje rozhodnutí: dočíst každou knihu až do konce. Tohle se zkrátka nedalo! Hodnocení, které zde tento příběh má je skutečně oprávněné.

Možná není moje hodnocení tak úplně objektivní, ale After pro mě navždy zůstane důležitou knihou mého dospívání. V době, kdy jsem knihu četla - ještě jako on-line povídku - jsem byla samozřejmě velkou fanynkou skupiny One Direction, o jejíchž členech kniha původně byla. Pořád si ještě, i po změnění těch pěti jmen, představuji hlavní hrdiny podle kluků z této skupiny.
Řekla bych, že ten kdo nečetl příběh Hardina a Tessy za stejných podmínek jako já, ho nemůže tak úplně pochopit a přijmout.
Obrovský obdiv samozřejmě patří autorce. Po celém internetu bychom našli neskutečné množství další fanfictions, a proto musím nad Annou vážně žasnout. Dokázala se prosadit proti obrovské konkurenci.
Za mě mohu říct, že tato kniha vážně stojí za to, a pokud máte nějaké podvědomí o jejích začátcích a původním smyslu, tak vás prostě musí dostat.
Už jenom proto asi nedokážu cokoli, co je spojené s příběhem Hardina a Tessy, posoudit bez růžových brýlí.
Jediné, co se pro mě změnilo od prvního přečtení, je můj pohled na Tess. Vážně bych ji ve skutečnosti asi neměla ráda. Jak už jsem ale řekla, s ohledem na všechny ty spojitosti, co se k této knize váží, mi na tom vůbec nezáleží!

6 21.11.2015

Z této knihy mám velmi rozporuplné pocity. Napsána je velmi dobře, problém jsem nacházela spíše v jejím obsahu.
Kdykoli si na příběh Kiery, Dennyho a Kellana vzpomenu, hned mi v mysli vyvstane, že Kiera byla vážně kráva! Takhle to prostě cítím. Rozčilovala mě od začátku až do konce. Stále brečela, její nerozhodnost mě přiváděla k šílenství a rozhodně by si zasloužila cenu za svoji sebestřednost. Štvalo mě, že vždycky, když mohla říct něco zásadního, tak mlčela, pardón, často se ještě rozbrečela. Taky že neuvažovala o tom, jaký dopad může mít její chování. Měla tolik možností vybrat si výhradně Dennyho, ale ona dala vždy Kellanovi neopodstatněnou naději. Už jen to, že uvažovala o tom, že by to nějakou dobu táhla s oběma, mi připadalo pekelně křivé! I při nejlepší možné vůli vážně nedokážu pochopit, jak je možné, že když byla s jedním, dokázala z mysli ÚPLNĚ vytěsnit toho druhého. Když dorazila Anna, tak se chovala vážně šíleně neadekvátně, neměla žádné právo se tak rozčilovat.
Od začátku jsem držela palce Kellanovi, jednoduchý a ničím nezajímavý Denny mě zkrátka neupoutal. Snad by mě mohl interesovat jeho australský přízvuk, ale vzhledem k tomu, že nemám nejmenší ponětí, jak takový přízvuk zní, mi to bylo pendrek.
U Kellana mi vadilo akorát to, když se Kierě omluvil poté, co jí řekl, že je to děvka. Měl pravdu! Ke konci mi přišlo, jako kdyby se proměnil v úplně jinou osobu. Tak nějak zženštěl. Nemám nic proti tomu, když se i největší sukničkář změní, ale tady to autorka už dost přehnala.
Myslím si, že knihu už znovu číst nebudu. Ne, vlastně si tím jsem naprosto jistá.

6 31.10.2015

Nádherná knížka!! Je to jeden z mála románů, které jsem v poslední době četla a nevyskytuje se v něm dominance nebo nezvyklý sexuální apetit. Bavilo mě to, a když to konečně vypadalo, že se ti dva dají dohromady a "Nabíječ" to zkazil, cítila jsem se stejně zrazená a zklamaná jako sama hlavní hrdinka. Mám ráda postavy, do kterých se dokážu vžít a tady to bylo ono! Opravdu chápu ocenění, které tato kniha dostala, neboť jsem se vážně od srdce zasmála - scéna s "Purinou" a Clivem mě dostala do kolen! I když jsem původně očekávala něco úplně jiného, nemohu říct, že bych byla zklamaná.

6 29.08.2014

Taková klasická oddechovka, neurazí, nenadchne, ale i to je někdy potřeba. Člověk u podobných knih prostě vypne a na nic nemyslí. Ideální pro zimní dny, kdy ležíte pod peřinou a necháte se unášet atmosférou chladného Islandu.

5 26.08.2024