Kateřin-a komentáře u knih

Pěkné a poutavé čtení. Ale pro mě nic víc. Vypravěč vypráví příběh, který ale sama Bohdana nerozkrývá. Nepátrá, neptá se, nehledá. Příběh se tak nějak rozpliznul v tom, že autorka popisovala život několika generací. Neviděla jsem tam ani žádnou gradaci, ani překvapení, a závěr, ze kterého se dalo vytěžit maximum emocí, vyšuměl do prázdna. Pěkné čtení - přečteno za tři dny - ale tož vše.

7 21.06.2019

Nemůžu říct, že by kniha ve mně vzbuzovala velké emoce. Přesto mě autor po vcelku pozvolném začátku dokázal do příběhu totálně vtáhnout. I když, jak už bylo řečeno níže, byly některé zvraty předvídatelné, zůstal tam vždy i nějaký prvek překvapení. To, co si budu pamatovat, je především atmosféra sluncem rozpálených plání a obraz prachu, špíny, strádání a bolesti.

1 18.06.2019

Příběh mě zaujal především krásným poetickým jazykem a stylem vyprávění. Autor dokázal věrohodně vykreslit atmosféru utrpení a bezútěšnosti, která byla v textu téměř hmatatelná. Příběh plyne pomalu a čtenář tuší, že spěje k nevyhnutelnému konci v podobě ze střípků sestavených tragických událostí Levova života. Kniha, která určitě stojí za pozornost!

"Za tu dobu se mi chtělo umřít už tolikrát. Jak jsem se postupně věci dozvídala, začala jsem pociťovat nutnost zmizet. Přestat špinit život svou přítomností. ... Během týdnů, které jsem sdílela s mužem ze zahrady, jsem byla den za dnem nucena utkávat se sama se sebou. A zatímco on vypadal, že se zbavuje tíhy, já jsem ji přebírala na svá bedra. Mohla jsem sledovat, jak se každým pohybem obnažuje a zbavuje všeho, co ho mělo ve své moci, až se nakonec rozplynul, smíchán se zemí, se svou zemí."

1 13.06.2019

Rubašov je typem hlavního hrdiny, se kterým nelze sympatizovat nebo jej upřímně litovat, protože i on si nese svou část viny. Nakonec se stane nepohodlným a režim, kterému po celý život sloužil, ho odvrhne. Režim, pro který otázka viny či neviny nemá podstavu a cení si více lidstva než člověka jako takového. Což si Rubašov uvědomuje, když je ve vězení konfrontován se smrtí a začíná si uvědomovat, že smrt není nějaký vzdálený pojem "fyzické likvidace", ale má velmi osobní rozměr.

Nejsilněji na mou představivost zapůsobila pasáž, ve které odsouzení vyprovázejí na smrt své spoluvězně, pobíhají po pokoji od stěny ke stěny a předávají si ťukáním vzkazy.

A citace, která mi přišla opravdu výstižná, i pro dnešní politickou situaci: "Zásada, že účel světí prostředky, je a zůstane v politice jediným mravním kritériem."

4 12.06.2019

Žít v totalitním státě, který autorka vykreslila, by muselo být něco skutečně otřesného a šíleného. A přitom to není úplně sci-fi, ale realita, která tu v obdobné podobě byla a na jiných místech světa je. Atmosféra všeobecného strachu, nedůvěry, absolutní ztráty soukromí a přetvářky i před vlastním manželem nebo dětmi byla opravdu tíživá. A úplně nejhorší na tom byla naprostá a slepá oddanost hlavního hrdiny režimu.

6 04.06.2019

Nečetlo se to lehko, a to nejen kvůli tématu, jakým se autorka zabývá. Nevyhovoval mi styl psaní, krátké úsečné věty a časté přeskakování v dějových a časových liniích. V části O vodě jsem se těžko orientovala a některé souvislosti a závěry mi nejspíš úplně unikly. Téma těžké, ale v současné české literatuře ne zas tak ojedinělé. Předchozí dvě knihy triologie na mě měly rozhodně větší dopad, než tato. Denemarková se, zdá se mi, posouvá do abstraktnější a umělečtější polohy, kam jí bohužel asi nebudu následovat. Čtyři hvězdičky ale dávám za originální zpracování.

2 29.05.2019

Po přečtení Peppermint frappé jsem si myslela, že k této autorce si cestu nenajdu, ale tohle mě opravdu dostalo! Monika Zgustová nádherným jazykem popisuje bohatý vnitřní svět hlavní hrdinky a nevlídný šedý okolní svět, do kterého byla vržena. Život před Evu staví nejednu volbu a čtenář si říká, že snad mohla volit a jednat jinak, ale bylo to vůbec možné, za daných podmínek? Jako člověk, který se narodil těsně před revolucí, to nedokážu zcela posoudit. Ale musím říct, že příběh na mě velmi zapůsobil.

4 19.05.2019

Ze začátku bylo těžké se začíst. S postavami jsem moc nesympatizovala a s žádnou z nich se neztotožnila. Vadim byl sice dospělý muž, ale byl vykreslený jako nezkušený mladíček. U obou žen mi pak chyběl hlubší vhled do motivací jejich chování a postojů. Nejvíc na mě paradoxně zapůsobila příběhová linka Vadimova otce, který vzpomínal na svůj příjezd do Prahy v roce 1968.

2 14.05.2019

Atwodoová věrohodně vykreslila společnost 19. století, ve které to žena jako zástupkyně slabšího pohlaví s omezenými právy a vyhlídkami na život neměla jednoduché. Zvlášť pokud se jí nepoštěstilo narodit se do dobré rodiny nebo se slušně provdat, ale ani to mnohdy nezaručovalo šťastnou budoucnost. Otevřenou pro mě zůstala nejen otázka, zda byla Grace vražedkyní, ale i to, jestli je možné hnát člověka k odpovědnosti za činy, které spáchal pod vlivem duševní choroby. Kniha byla čtivá a určitě bych ji doporučila!

10 13.05.2019

Přikláním se k těm čtenářům, které kniha nadchla! Podle anotace jsem si myslela, že příběh z prostředí divadla a uměleckých kruhů nebude pro mě, ale prostředí si myslím nakonec nehrálo takovou roli. Šlo spíš o role, jaké v životě hrajeme a jaké masky si před ostatními nasazujeme. Spisovatelku Birgit a režiséra Bucha spojuje něco temného, co se událo v jejich minulosti, vyrovnávají se se stínem svých rodičů, kterým se paradoxně podobají. Co v nich vzbuzovalo opovržení a odpor pak předávají buď svým dětem nebo přenášejí do partnerských vztahů a všech ohavností jsou si vědomi. U Denemarkové jsem se opět setkala s pocitem naprostého hnusu, který jsem zažívala u některých pasáží. S jazykem, byť je velmi květnatý, opisný a metaforický, umí ale skvěle pracovat.

14 18.04.2019

Knihy s obdobnou tematikou mě přivádějí k otázce, kolik je toho člověk schopen unést. Protože rány, které život připravil Gitě, byly opravdu kruté. A přece není nejtěžší přežít, ale vyrovnat se se vzpomínkami. Gita si v sobě po celý život nese pocit křivdy, který umocňuje opětovné setkání s obyvateli Puklic, jejich tupá hloupost a zatvrzelost vycházející ze lží a polopravd. Odcizuje se rodině, protože není schopná vylíčit nejbližším svůj životní příběh, ale vysvobození nakonec nachází v přátelství s Denisem a ve svých pamětech.

9 16.04.2019

Moc pěkná knížka. Pro mě nejen o tom, jak překonávat strach ze tmy, ale strach vůbec. A to tím, že odhalím, co za mým strachem stojí a co ho vyvolává, a že to vlastně může být úplně jinak, než jak si představuju.

1 13.04.2019

Opravdu krátká, ale moc milá knížka s originálně pojatým námětem a pěknými ilustracemi. O tom, že smrt není jen smutek a chlad.

2 13.04.2019

Knihu jsem dlouhá léta obcházela velkým obloukem, ze střední školy poučená o tom, čemu se věnuje, jsem si říkala, že tohle prostě nechci číst. A to jsem ještě netušila, že je to sedmi set stránkový opus. O to víc jsem pak byla mile překvapená, když jsem se k četbě odhodlala! Kniha to byla velmi obsáhlá s množstvím témat a příběhů, přičemž ten Stingův a Nathanův byl stejně důležitý jako ten Sophiin. Styron podává svědectví nejen o fašismu, ale i o poválečné americké společnosti a naťukává množství jiných témat a souvislostí. Určitě jedna z knih, kterou bych si i koupila, protože probrat se tím vším vyžaduje velmi pozornou a opakovanou četbu.

12 11.04.2019

Útlá knížka, přečteno za jedno dopoledne. Nejvíc mě zaujaly poslední dvě povídky Experiment a Polibek. V příbězích z každodenního života jakoby se nic důležitého nedělo, přesto se zde něco odehrává. Pro mě trochu neuchopitelné a zvláštní, ale v pozitivním slova smyslu.

04.04.2019

Velmi úsporné stylem psaní, ze začátku mi to přišlo zvláštní, ale pak jsem si zvykla. Život hlavní hrdinky a vypravěčky příběhu jako by byl dějištěm událostí, krajinou, kterou procházejí různí lidé a události, které ona sama nedokáže ovlivnit. Manželství, mateřství a vztahy jsou jako něco, co se jí stalo, co jejím životem proplulo a ona jen zůstala stínem, který to všechno pozoroval. To se ale změní.

1 03.04.2019

Atwoodová s humorem a ironií podala svoji verzi příběhu o Penelopě, která promarnila čekáním na Odyssea dvacet nejlepších let svého života strávené většinou rozplýváním se v slzách a omdléváním. Hrdinka z feministického pohledu netypická a neprůbojná. Chór dvanácti služebných mi přišel místy nevkusně přisprostlý, ale co mě nadchlo, byla brilantní antropologická a justiční vsuvka!

5 02.04.2019

Moc pěkně napsané, úplně mě to pohltilo. Smutné a poučené vyprávění i o tom, jak důležité jsou příběhy v životě člověka a že mít ambivalentní pocity je zcela normální. Pro mě přínos v tom, že autor se věnuje tématu, jak se děti vyrovnávají s těžkými situacemi a jak je obtížné se jim přiblížit a porozumět. Dítěti bych to k přečtení asi také nedala, i když příběh působí pohádkově.

5 01.04.2019

Film s Keirou Knightley se mi moc líbil a pouštím si ho opakovaně, ale o knize to říct nemůžu. Četlo se to pěkně a postavy i rodinný život byly věrohodně vykresleny, přesto se mi to nelíbilo až tolik. Je to však dílo klasické, které v kontextu doby, ve kterém bylo napsáno, zaslouží uznání.

5 31.03.2019

Smutné, ponuré a tíživé. Lyrický příběh o životě muže, který i přes nepřízeň času, jenž smetl vše, na čem mu záleželo, zůstává věrný svému domovu. Na sklonku života se vypořádává s temnými stíny ze své minulosti a kráčí vstříc nevyhnutelnosti smrti.

1 27.03.2019