Kateřin-a komentáře u knih

Kniha mě zaujala svým tématem a popisem života ve společnosti, kde štěstí a pohodlí je nejvyšší hodnotou a nekonvenčnost nebo samotářství naopak ohrožuje zavedený řád. Princip hromadné výroby byl zaveden i v biologii a jsou produkovány masy lidí, predestinovány pro naplnění svého sociálního účelu a udržení chodu společnosti. Neexistuje právo na individualitu, na to být sám sebou, život plyne bez vyššího cíle a hlubšího smyslu. Nenašla jsem zde jedinou zápornou, ale ani kladnou postavu. Jen Divocha mi bylo líto. Přesto, že námět byl zajímavý, něco tomu chybělo.

8 30.08.2018

Srovnávání knižních předloh se seriály mi přijde obecně trochu nešťastné, i v tomto případě. Seriál je samozřejmě akčnější a emotivnější a na děj knihy volně navazuje. V příběhu autorka nevysvětluje vše, ale to mě aspoň přimělo víc o tom přemýšlet. Vnímám to jako zpověď ženy, která se ohlíží za svým životem a vyrovnává se s ním. Když se podíváme zpět do historie, měli bychom si uvědomit, že svoboda není samozřejmostí a důstojnost člověka je křehká.

12 09.08.2018

Od knihy tohoto žánru jsem čekala trochu víc. Chyběla mi tam ponurá atmosféra, postavy s komplikovanou minulostí a temný případ. I když rozumím, že v rozsahu jedné krátké povídky možná nešlo postavy ani děj tolik rozpracovat. Souhlasím s komentářem níže, že k žánru noir se mnohé povídky vůbec nevážou; z mého hlediska mu dostála pouze ta úvodní od M. Goffa: Tři Mušketýři.

6 31.07.2018

Ve svých přednáškách V. Frankl seznamuje publikum se základními principy logoterapie - terapeutické léčebné metody zaměřené na hledání smyslu; a odpovídá tak na skutečnost, že mnoho lidí trpí tím, co nazval existenciálním vakuem. Vymezuje se přitom proti biologismu, psychologismu a sociologismu a pojímá člověka v jeho celosti.

Pro mě, jakožto člověka, který se psychoterapií nezabývá odborně, to bylo místy obtížné čtení a netroufám si říct, že jsem všemu porozuměla. Co jsem si z toho ale mimo jiné vzala, byl důraz V. Frankla na svobodu a odpovědnost. I když v sobě člověk má určité biologické a psychologické vlohy a působí na něj prostředí, ve kterém žije, vždy si může zvolit, jak na tyto podmínky bude reagovat: "Člověk není svobodný od podmínek, nýbrž pouze svobodný k tomu, aby k nim zaujal stanovisko."

1 25.07.2018

Překvapilo mě, jak E. Bronteová dokázala věrně vykreslit charakter postav. Jejich zaslepenost, naivitu, slabost, domýšlivost a zejména krutost. Hlavní postavy se nechaly smýkat osudem a nedokázaly se vzepřít tyranovi, který pro ně i sám pro sebe připravil peklo, aby se pomstil za nešťastnou a nenaplněnou lásku.

6 23.07.2018

Krásná kniha! Těžké téma. Sběr hub a utíkání Sáry do své samoty dokresluje hlavní linku příběhu o prožitém traumatu z dětství, rozpadu a zradě rodiny. Jak je složité vyslovit nevyslovitelné a nepopsatelné a znovuzískat schopnost důvěřovat. Jak se vyrovnat s minulostí a najít odvahu udělat zásadní změnu ve svém životě.

10 03.07.2018

Dokud byl příběh trochu uvěřitelný, tak byl i strašidelný, ale na konci už mi to přišlo trochu přehnané až absurdní. Proto jen čtyři hvězdičky. Ale jinak nemůžu autorovi upřít schopnost udržet mrazivou atmosféru a napětí! Zároveň se dotknul i tématu, jak je v dnešní době těžké zorientovat se v obrovském množství zavádějících informací a vytáhnout z nich to, co je pravdivé a ověřitelné.

11 28.06.2018

Složité stylem psaní i obsahem. Těžké téma vztahu matky a dcery, ve kterém se prolíná touha po lásce i nenávist. Místy syrově realistické, s prvky ze skutečného vztahu autorky ke své matce. Počin, který mě rozhodně překvapil a zanechal rozporuplné pocity.

"Mami, to je James."
"Jaký James?
"James. Nestačí ti to?" ... "James a já jsme zamilovaní."
"Co to je?"
Ticho.
"Mami, chci se s Jamesem podělit o svůj život."
"O svůj život? Tvůj život náleží mně. Poděl se o svou blbost a pocit úzkosti."
"Ano, mami..."

1 21.06.2018

Druhá kniha, kterou jsem od Atwoodové četla a těším se na další! Ze začátku trochu pomalý rozjezd, ale příběh postupně gradoval, až k samotnému konci, kdy hlavní postava dochází k jakémusi vnitřnímu smíření. Obraz toho, jak jsou si lidé i v blízkém vztahu odcizeni, nepochopeni a uvězněni ve vlastních hrách.

3 20.06.2018

Pěkné čtení, něco svého jsem si v tom našla, ale jinak mě to celkově moc nenadchlo. Nejvíc se mi líbily povídky ve třetí části knihy.

"Strach je synonymum budoucnosti a budoucnost sestává z rozdvojených cest. Měla bych říct z rozdvojujících se cest, protože cesty se rozdvojují neustále, jako pomalé blýskání. Cesta je proces, ne konkrétně vytyčený pruh země."

15.06.2018

Tohle se mi hodně líbilo! Společnost, ve které je důraz na individualitu a vnitřní život člověka vyhnán do extrému. Lidé jsou otupělí z nadužívání silných narkotik způsobujících neplodnost a chybí jim jakýkoliv zájem. Vytratila se dovednost číst, kterou autor definuje jako schopnost vstupovat do myslí jiných lidí, a která je podstatná pro rozvíjení touhy člověka poznávat svět. Automobilový průmysl dal vzniknout novým návykům a závislostem, na televizi, na robotech a následně na drogách. A za tím vším stálo rozhodnutí několika lidí a robotů a mechanických chyb ve strojní výrobě.

17 14.06.2018

I když tato autorka patří mezi moje oblíbené, pět hvězdiček Běgunům nedám. V některých místech, hlavně zpočátku, jsem se do čtení musela trochu nutit. Na druhou stranu oceňuji široký rozhled, pestrost témat, originální přirovnání, např. metro jako chřtán pekla nebo igelitové tašky jako nová agresivní forma existence... noha v láku mi nevadila, zajímavé, jak o tom může někdo tolik napsat :-)

2 07.06.2018

Pro mě trochu zklamání, čekala jsem, že tématu smrti a umírání se autorka bude věnovat více a podrobněji rozpracuje, jak se postavy vyrovnávají se smrtí blízkého nebo připravují na smrt vlastní. Ale jinak pěkné čtení o nelehkém životě tří generací žen. Nejvíc se mi líbila druhá část - Parka.

04.06.2018

Tohle pro mě bylo těžké čtení, trvalo mi dlouho se vůbec prokousat za první polovinu knihy. Povídky mi připadaly zdlouhavé, příliš popisné, bez děje. Až v poslední třetině souboru mi to začalo dávat smysl a měla jsem pocit, že se autorka vrátila ke svému tradičnímu, zajímavému a čtivému stylu.

"Musíme dělat věci nepotřebné a neužitečné, jejichž život je krátký, avšak úchvatný, věci, které vzbuzují úžas, byť by byly vzápětí zapomenuty. Náš život musí být plný takových ohňostrojů. Jinak by se nás zmocnil neklid a byli bychom prázdní a jaloví."

22.05.2018

Knihu můžu vřele doporučit, stejně jako film režisérky A. Holland. Knihu jsem četla až po shlédnutí filmu, takže se žádné překvapení z rozuzlení nekonalo, ale i tak jsem si čtení užila. Nekompromisní boj svérázné ženy a její pomsta těm, kteří zvířatům nedopřejí důstojný život a humánní smrt. Spoustu míst k zamyšlení..originální a krásné.

"Zdraví je nejistým stavem a nevěstí nic dobrého. Je lepší být v klidu nemocný, pak aspoň víme, na co umřeme."

"Najednou mi došlo, že smrt může být dobrá, spravedlivá, jako dezinfekční prostředek, jako vysavač."

7 07.05.2018

Autorka v několika kapitolách popisuje život obyvatel vesnice Pravěk. Zpočátku se mi vyprávění zdálo magické až pohádkové, ale v průběhu knihy se stávalo více realističtějším, zvlášť v období války. Nejvíc mě zaujaly osudy jedné generace žen, které si prošly snad vším. Z nich nejsvobodnější, nesvázaná konvencemi a údělem neustále rodit děti, mi přišla Kláska. Připojuji se ke komentáři Rade - povídka Míšin mlýnek jedna z nejlepších.

3 24.04.2018

Kniha se mi líbila a nejen proto, že sama bylinky sbírám. Bolestné, ale svým způsobem krásné žití hlavní hrdinky mezi bylinami, v samotě a ve svém vnitřním světě. Myslím, že se to autorce podařilo dobře vystihnout, včetně života na maloměstě. Oceňuji velmi pěkný styl psaní.

14 22.04.2018

Tahle kniha mě velmi překvapila. Po přečtení přebalu jsem vůbec nečekala, že tématu se autor chopí s takovou originalitou. Nevím, kam bych to žánrově zařadila, možná mysteriózní detektivka s prvky fantasy..? Každopádně moc pěkné a napínavé čtení.

2 19.04.2018

První kniha, kterou jsem od tohoto autora četla a ihned mě odzbrojil jeho styl psaní. Povídky jsem hltala jednu za druhou a měla tendenci se k nim vracet. Ale ve srovnání s následně přečteným souborem Zůstaňte s námi mi připadalo, že Mapa Anny má trošku nižší úroveň. Přesto mi ale zůstane v paměti. Připojuji se ke komentáři bookemmy - krásný sloh!

1 12.04.2018

Postavy ocitající se v někdy až absurdních situacích, místy velmi úsměvné, smutné, realistické. Podobně jako v Mapě Anny autor popisuje pokřivené nebo vyhořelé partnerské a mezilidské vztahy. U Šindelky oceňuji netypický a splavný styl psaní a vyprávění.. a to mě u něj baví!

1 12.04.2018