Kenan komentáře u knih
Vánoční příběh ze začátku 19.století. Lady Therese, na jejím venkovském sídle, navštíví její tři vnoučata a budou u ní trávit čas vánoční. A protože její vlastní děti vychovávaly spíš chůvy, bojí se, že jim nezajistí v malé vesničce takové vyžití, aby se nenudili. Jenže pak se ztratí hejno hus, které mělo být vánoční hostinou pro celou vesnic. Bez nich jsou ohroženy vánoce, proto se Lady i s vnoučaty pouští do pátrání po husách. Kniha plná starých venkovských tradic, kterých se účastní spolu všichni obyvatelé vesničky. Četla jsem ji s úsměvem na rtech nebo se slzami dojetí v očích. Návrat k duchu starých vánoc. Moc doporučuji.
Moje první setkání s autorkou. Po přečtení této knihy to musím napravit a přečíst si od ní i nějakou předcházející knihu, protože tahle se mi hodně líbila. Sledujeme příběh Tea od jeho dětství až do dospělosti. Autorka naznačuje, že s ním není něco v pořádku, ale nevíme co, takže jsem si po celou dobu čtení tvořila různé hypotézy. Nevěděla jsem co je s Teem, kam jeho otec chodí každou neděli odpoledne, bála jsem se toho, co Teo hrozného provede. Mé domněnky se celou dobu měnily a rozuzlily se až když se kniha blížila závěru. Jestli tohle byl cíl autorky, tak se jí to povedlo. Větší část je věnována Teovi a až kratší závěrečné kapitoly, které přinesou rozuzlení, jsou vyprávěny z pohledu matky a otce. V knize je použito hodně brutálních slov i hovorová čeština, ale nějak mi to tady nevadilo. Závěrečné odhalení není nějakým obrovským překvapením, ale moc se mi to líbilo a doporučuji.
Tohle bylo pro mně bohužel zklamáním. Příběh vztahu matky a dcery. Matka se samozřejmě chová hrozně, její nálady se střídají. Někdy se chová jako milující matka a někdy nejde daleko pro ránu. Její reakce jsou naprosto neočekávané a Símka tím naprosto trpí a veškerou vinu si vztahuje na sebe. Nedočteme se ale nic o psychologii matky Hany, proč se takto chová. Celý příběh je jednostranně vykládán Símkou, a to od samého dětství až do dospělosti. Nechci se víc rozepisovat, ať moc neprozradím, ale bohužel mi ani Símka, přestože si vytrpěla svoje, nebyla příliš sympatická. Kniha má vysoké hodnocení, tak mně mrzí, že na mně to nijak nezapůsobilo, ani nepřeneslo žádné emoce.
Kuba ztratil své plyšové prasátko Pašíka, a to zrovna v době, kdy se rozešli jeho rodiče a prasátko se pro něj stalo stálicí, která jediná v jeho životě zůstala stejná. Protože ho má moc rád a nechce o něj přijít, vydává se ho hledat do Země ztracených věcí.
Jasně, je to dětská knížka, ale moc ráda jsem si ji přečetla a obdivovala v Zemi ztracených autorčinu fantazii, jak krásným, ale i dost strašidelným a poučným se tento svět pro děti stává. Doporučuji dětem i dospělým. :)
Nina se chce osamostatnit od své rodiny, která ji až moc opečovává. Chce se postavit na vlastní nohy. Využije nabídku na práci asistentky Sebastiana, dávného přítele svého bratra, podnikatele v hotelnictví, který má nohu v sádře. Vydává se do Paříže, ale nic moc od toho nečeká, protože na Sebastiana má rozporuplné vzpomínky. Využije této příležitosti a při organizování cukrářského kurzu se sama pouští do pečení, přeměně Sebastianovy cukrárny a hledání sama sebe, toho kam chce, aby její život směřoval.
Za mně je tohle slabší díl Romantických útěků. Hlavní hrdinové i romantická linka byly fajn, ale mohla se odehrávat kdekoliv. Nebyla z ní cítit ta atmosféra Paříže, města které si autorka tentokrát zvolila. A já jsem si tuto řadu oblíbila hlavně proto, že poznáváme prostředí jednotlivých měst, kde se příběhy odehrávají. Do dalších příběhů se ale jistě pustím.
Je to divoké, strašidelné a hlavně divné, ale mně se to moc líbilo. Tajemná atmosféra, popisy scén a domu mně pohltily a už nepustily. Navíc miluji autorčin styl psaní, proto jsem si užila i samotné čtení.
Olivia žije v Merilange, škole pro nezávislé dívky a nemluví. Nemá rodiče a neví ani o dalších jiných příbuzných. Jediné, co jí zůstalo je matčin neúplný deník. Od dětství vidí přízraky, kterých se už ani nebojí. Dostane dopis od strýce, o kterém neměla ani tušení, ať se vrátí domů. A tak se vydává na panství Gallant, o kterém neví vůbec nic. Žene ji jen myšlenka vypadnout z Merilange a pocit vlastní rodiny. Gallant je ale plný tajemství, stínů, přízraků mrtvých. Olivia se rozhodne vypátrat, co to všechno znamená.
Vřele doporučuji.
(SPOILER) Isobel je vyhlášenou umělkyní v malování portrétů. A protože je v tom moc dobrá a víly milují své obrazy, má stále co dělat. Za své obrazy si nechává platit drobnými kouzly, kterými se před vílami vlastně chrání. Jednou se k ní dostaví i samotný podzimní princ Havran, ale v jeho podobě na obraze Isobel vystihne něco, co tam nesmí být, protože to snižuje jeho autoritu. Proto Isobel unese a vydávají se na cestu vílí říší. Za mně bohužel zklamání. Přišlo mi to nudné, romantická linka neuvěřitelná. Jakoby to psala jiná autorka, než ta která napsala Kouzla rodu Thornů.
Jednoduchá historická romantika, kterou jsem si ale přečetla s chutí. Franka a Wulf jsou postavy, které si nelze neoblíbit. Zato Frančina sestra Melinda je sice krásná, ale je sobecká, manipulativní a sebestředná. Moc se mi líbil popis života v klášteře, kde se ocitla Franka, popisy jednotlivých postav a dokonce i detektivní zápletka. I když jsem od začátku věděla, že kniha směřuje k očekávanému zakončení, četla se mi dobře a ponořila jsem se s ní do 13 století. Jednohubka, ke které se ale již nevrátím.
Přečetla jsem oba díly a ono to ani bez toho, aby jste přečetli oba nejde, protože na sebe v mnohém navazují, i když v každém z nich řešíme jinou vraždu. Je to napínavé, takže jsem pořád otáčela stránky, protože jsem chtěla vědět, kdo za vším stojí. Detektiv Tom Babylon i psycholožka Sita, postavy hlavních vyšetřovatelů, mě bavili. Každý z nich má svou černou můru, se kterou se vyrovnává a já jsem jim fandila. Detektivní případ, spojený s bývalou NDR a Stasi, který stojí za přečtení.
Kniha se četla vlastně moc dobře a nutila pokračovat pořád dál, protože chcete vědět :).
Dvě romantické linky, jedna v současnosti a jedna v r. 869 př. n. l. Víc se mi líbil historický příběh a čekala, jsem, že se o Vikinzích dovím víc, což se nenaplnilo. Ale i tak jsem byla napnutá a čekala na odhalení, co mají oba příběhy společného a jak vše dopadne. Pokračovat v sérii ale nebudu.
Lenni a Margot je dohromady 100 let a obě jsou nevyléčitelně nemocné. Rozhodnou se za každý rok svého života nakreslit obrázek, ke kterému se pojí i nějaký příběh. Hezký, smutný příběh, ve kterém jsem si našla spoustu námětů k zamyšlení.
Addie si nedovede představit život po boku nemilovaného muže, chce víc. Osloví ale nesprávného boha, který sice splní její přání, ale v tu chvíli netuší, že bude žít sice navěky, nikdo si ji ale nebude pamatovat. Začíná její dobrodružství odehrávající se napříč staletími , kontinenty a dějinami a snahy o zanechání po sobě alespoň nějaké stopy. Až jednou se setká s člověkem, který si ji pamatuje.
Krásný, originální příběh. Addie jsem si hned oblíbila. Také postava Temného se mi líbila, ale bohužel mně štval Henry a celou dobu jsem mu nemohla přijít na chuť. Myslím si, že by knize prospělo vynechání některých částí, uprostřed knihy, kdy se to trochu táhlo. Ale jinak za mně super.
Kniha je to tenoučká, proto nelze napsat nic o jejím obsahu, abych neprozradila hlavní zápletku, která je v příběhu opravdu stěžejní. I když je odhalení šokující, donutilo mně se zamyslet nad spousty aspektů. Uznala jsem, že chování postav kolem hlavního hrdiny, je sice alarmující, ale naprosto pochopitelné, ale v lecčem uznáte i nelehké postavení Jaroslava. Těžké téma, Co se mi líbilo a co jsem si v této knize vychutnala, byla láskyplná péče Jaroslava o zpustošenou zahradu, jako protiklad k jeho černé stránce.
Kniha začíná jako takové postapo, kdy se města dusí prachem a na planetě existuje jediný ostrov plný stromů, kam se lidé jezdí nadýchat čerstvého vzduchu a regenerovat síly. Na tomto ostrove Greenwood Island dělá průvodkyni Jane, zanícená ochránkyně stromů. Ale z ostova se přenášíme po letokruzích stromů do minulosti, do roků 1908, 1934, 1974 a 2008 a dozvídáme se historii rodiny mladé průvodkyně. Životy každého člena této rodiny se odvíjejí naprosto jiným směrem a i když jsem si při čtení přála, ať končí šťastně, často tomu tak nebylo. Kniha dává důraz na možné důsledky enviromentálních změn, na lásku ke stromům a množství chyb, které každý během života udělá.
" Proč je tomu tak, že lidé žijí jen tak dlouho, aby se v životě dopustili mnoha omylů, ale ne dost dlouho na to, aby je stačili napravit?"
Tento rozsáhlý román jistě stojí za pozornost.
Národní obrození jsem ve škole ráda neměla. Přišlo mi nudné, moc politické, orientace na nule. Představit si pod samými daty narození a soupisu jejich děl skutečné lidi bylo nemožné. Tuto odlehčenou a zajímavou formu vylíčení tohoto období, jsem si přečetla ráda a kupodivu mně to i bavilo :) Nikdy v životě jsem si nemyslela, že si dobrovolně budu chtít přečíst nějaké dílo spisovatele řazeného k národnímu obrození. Teda kromě Babičky (patřím k těm, kterým se Babička líbí :)) a myslím si, že jsem už kdysi četla i něco od Karolíny Světlé - nevím už o čem to bylo, ale v hlavě mám, že to bylo docela fajn. No a teď, po přečtení této knihy se chystám do těchto vod jistě zabrousit a zkusit to :)
Fiktivní příběh odehrávající se na pozadí skutečných historických událostí. Emilia se, po smrti své matky, stává, posledním potomkem šlechtického rodu. S matkou neměla dobré vztahy a tak se rozpolcená rozhoduje, zda má rekonstruovat staré rodné sídlo nebo jej prodat a vrátit se ke své profesi veterinářky. V tomto období potkává Sebastiana, který si získá její důvěru, protože jí vyzradí, že jeho babička byla blízce spjata s její rodinou. V druhé časové lince, z druhé světové války, sledujeme osud Sebastianovy babičky a odkrýváme spoustu tajemství. Příběh mně úplně pohltil, zvláště historická linka. V závěru došlo i na slzy, i když chápu, že jde o román určený ženám, který směřuje k tomu nejlepšímu konci, ale moc krásně se to četlo. Bylo to mé první setkání s autorkou a určitě ne poslední.
Po vypálení Starého Salemu, vzniká Nový Salem - město bez hříchu, a také bez čarování.
Nit osudu, ale znovu svede dohromady tři sestry, které žily dlouho odloučeně. Bella je ze všech sester nejmoudřejší, sečtělá. Prostřední Agnes je nejsilnější, vyrovnaná, neohrožená a nejmladší Juniper je nejdivočejší, mazaná. Připojují se k hnutí sufražetek, později zakládají svůj čarodějnický spolek a hledají zapomenutá slova a cesty k prastarým zaklínadlům. Moc se mi líbilo, jak tyto cesty ke kouzlům vychází ze starých pověstí, pohádek, které předávají matky dcerám. Na začátku každé kapitoly je malá říkanka a cesta, jak ji změnit v rituál. Příběh byl fajn, atmosféra, čarodějky, sufražetky, temné zlo. Přes to všechno jsem se nemohla do knihy začíst, stále jsem ji odkládala, četla se mi špatně. Mrzí mně to, protože jsem si myslela, že to bude jasný pětihvězdičkový příběh.
Tohle bylo vtipné. Bavily mně dialogy mezi hlavními hrdiny. Ten erotický text méně, spíš jsem ho přeskakovala.
Profesor literatury vydává knihu své zmizelé studentky, o které si myslí, že je mrtvá a už se nevrátí, pod svým jménem. Vše ale nabyde jiný směr, začne se obávat o svůj život a pátrat po pravdě. Kniha neobsahuje hluchá místa, zvraty nastupují jeden za druhým a na konci se dočkáme překvapení. Přesto ji za sebe musím hodnotit jako průměr.
Tohle bylo opravdu krásné! Osudy řeckých uprchlíků, kteří se dostali do Československa v r. 1948, v době občanské války v Řecku. Sotiria, Koula, Janis, ale i spousta jiných, prochází u nás obdobím komunismu až po sametovou revoluci a jejich osudy jsou vylíčeny až do r. 2018. Ocitnou se u nás jako děti, které neznají jazyk, neví, kde jsou jejich rodiče a co s nimi bude. Všichni dělají chyby, chovají se naivně, poznávají místní mentalitu, ale řecký původ jejich chování stále ovlivňuje. Nejvíc jsem fandila Sotirii, i když i ta si prochází horším obdobím. Super je, jak se vyrovnávají s naším jídlem. neustále jej kritizují, nechápou naše knedlíky, chybí jim čerstvé potraviny a koření. Tato kniha mi vyloudila i slzičky a četla se úplně skvěle. Přečtěte si o historii, o které jsem třeba já, před přečtením tohoto příběhu, vůbec nevěděla.