Kenan
komentáře u knih

Kniha se četla vlastně moc dobře a nutila pokračovat pořád dál, protože chcete vědět :).
Dvě romantické linky, jedna v současnosti a jedna v r. 869 př. n. l. Víc se mi líbil historický příběh a čekala, jsem, že se o Vikinzích dovím víc, což se nenaplnilo. Ale i tak jsem byla napnutá a čekala na odhalení, co mají oba příběhy společného a jak vše dopadne. Pokračovat v sérii ale nebudu.


Lenni a Margot je dohromady 100 let a obě jsou nevyléčitelně nemocné. Rozhodnou se za každý rok svého života nakreslit obrázek, ke kterému se pojí i nějaký příběh. Hezký, smutný příběh, ve kterém jsem si našla spoustu námětů k zamyšlení.


Addie si nedovede představit život po boku nemilovaného muže, chce víc. Osloví ale nesprávného boha, který sice splní její přání, ale v tu chvíli netuší, že bude žít sice navěky, nikdo si ji ale nebude pamatovat. Začíná její dobrodružství odehrávající se napříč staletími , kontinenty a dějinami a snahy o zanechání po sobě alespoň nějaké stopy. Až jednou se setká s člověkem, který si ji pamatuje.
Krásný, originální příběh. Addie jsem si hned oblíbila. Také postava Temného se mi líbila, ale bohužel mně štval Henry a celou dobu jsem mu nemohla přijít na chuť. Myslím si, že by knize prospělo vynechání některých částí, uprostřed knihy, kdy se to trochu táhlo. Ale jinak za mně super.


Kniha je to tenoučká, proto nelze napsat nic o jejím obsahu, abych neprozradila hlavní zápletku, která je v příběhu opravdu stěžejní. I když je odhalení šokující, donutilo mně se zamyslet nad spousty aspektů. Uznala jsem, že chování postav kolem hlavního hrdiny, je sice alarmující, ale naprosto pochopitelné, ale v lecčem uznáte i nelehké postavení Jaroslava. Těžké téma, Co se mi líbilo a co jsem si v této knize vychutnala, byla láskyplná péče Jaroslava o zpustošenou zahradu, jako protiklad k jeho černé stránce.


Kniha začíná jako takové postapo, kdy se města dusí prachem a na planetě existuje jediný ostrov plný stromů, kam se lidé jezdí nadýchat čerstvého vzduchu a regenerovat síly. Na tomto ostrove Greenwood Island dělá průvodkyni Jane, zanícená ochránkyně stromů. Ale z ostova se přenášíme po letokruzích stromů do minulosti, do roků 1908, 1934, 1974 a 2008 a dozvídáme se historii rodiny mladé průvodkyně. Životy každého člena této rodiny se odvíjejí naprosto jiným směrem a i když jsem si při čtení přála, ať končí šťastně, často tomu tak nebylo. Kniha dává důraz na možné důsledky enviromentálních změn, na lásku ke stromům a množství chyb, které každý během života udělá.
" Proč je tomu tak, že lidé žijí jen tak dlouho, aby se v životě dopustili mnoha omylů, ale ne dost dlouho na to, aby je stačili napravit?"
Tento rozsáhlý román jistě stojí za pozornost.


Národní obrození jsem ve škole ráda neměla. Přišlo mi nudné, moc politické, orientace na nule. Představit si pod samými daty narození a soupisu jejich děl skutečné lidi bylo nemožné. Tuto odlehčenou a zajímavou formu vylíčení tohoto období, jsem si přečetla ráda a kupodivu mně to i bavilo :) Nikdy v životě jsem si nemyslela, že si dobrovolně budu chtít přečíst nějaké dílo spisovatele řazeného k národnímu obrození. Teda kromě Babičky (patřím k těm, kterým se Babička líbí :)) a myslím si, že jsem už kdysi četla i něco od Karolíny Světlé - nevím už o čem to bylo, ale v hlavě mám, že to bylo docela fajn. No a teď, po přečtení této knihy se chystám do těchto vod jistě zabrousit a zkusit to :)


Fiktivní příběh odehrávající se na pozadí skutečných historických událostí. Emilia se, po smrti své matky, stává, posledním potomkem šlechtického rodu. S matkou neměla dobré vztahy a tak se rozpolcená rozhoduje, zda má rekonstruovat staré rodné sídlo nebo jej prodat a vrátit se ke své profesi veterinářky. V tomto období potkává Sebastiana, který si získá její důvěru, protože jí vyzradí, že jeho babička byla blízce spjata s její rodinou. V druhé časové lince, z druhé světové války, sledujeme osud Sebastianovy babičky a odkrýváme spoustu tajemství. Příběh mně úplně pohltil, zvláště historická linka. V závěru došlo i na slzy, i když chápu, že jde o román určený ženám, který směřuje k tomu nejlepšímu konci, ale moc krásně se to četlo. Bylo to mé první setkání s autorkou a určitě ne poslední.


Po vypálení Starého Salemu, vzniká Nový Salem - město bez hříchu, a také bez čarování.
Nit osudu, ale znovu svede dohromady tři sestry, které žily dlouho odloučeně. Bella je ze všech sester nejmoudřejší, sečtělá. Prostřední Agnes je nejsilnější, vyrovnaná, neohrožená a nejmladší Juniper je nejdivočejší, mazaná. Připojují se k hnutí sufražetek, později zakládají svůj čarodějnický spolek a hledají zapomenutá slova a cesty k prastarým zaklínadlům. Moc se mi líbilo, jak tyto cesty ke kouzlům vychází ze starých pověstí, pohádek, které předávají matky dcerám. Na začátku každé kapitoly je malá říkanka a cesta, jak ji změnit v rituál. Příběh byl fajn, atmosféra, čarodějky, sufražetky, temné zlo. Přes to všechno jsem se nemohla do knihy začíst, stále jsem ji odkládala, četla se mi špatně. Mrzí mně to, protože jsem si myslela, že to bude jasný pětihvězdičkový příběh.


Tohle bylo vtipné. Bavily mně dialogy mezi hlavními hrdiny. Ten erotický text méně, spíš jsem ho přeskakovala.


Profesor literatury vydává knihu své zmizelé studentky, o které si myslí, že je mrtvá a už se nevrátí, pod svým jménem. Vše ale nabyde jiný směr, začne se obávat o svůj život a pátrat po pravdě. Kniha neobsahuje hluchá místa, zvraty nastupují jeden za druhým a na konci se dočkáme překvapení. Přesto ji za sebe musím hodnotit jako průměr.


Tohle bylo opravdu krásné! Osudy řeckých uprchlíků, kteří se dostali do Československa v r. 1948, v době občanské války v Řecku. Sotiria, Koula, Janis, ale i spousta jiných, prochází u nás obdobím komunismu až po sametovou revoluci a jejich osudy jsou vylíčeny až do r. 2018. Ocitnou se u nás jako děti, které neznají jazyk, neví, kde jsou jejich rodiče a co s nimi bude. Všichni dělají chyby, chovají se naivně, poznávají místní mentalitu, ale řecký původ jejich chování stále ovlivňuje. Nejvíc jsem fandila Sotirii, i když i ta si prochází horším obdobím. Super je, jak se vyrovnávají s naším jídlem. neustále jej kritizují, nechápou naše knedlíky, chybí jim čerstvé potraviny a koření. Tato kniha mi vyloudila i slzičky a četla se úplně skvěle. Přečtěte si o historii, o které jsem třeba já, před přečtením tohoto příběhu, vůbec nevěděla.


Mukéš, truchlící nad ztrátou manželky, je osamělý, potýkající se s představami jeho dcer o jeho životě a nevědomostí, co si má najednou dál počít. Najde knihu, kterou četla jeho manželka, vášnivá čtenářka, začte se do ní a nakonec se rozhodne vrátit ji do knihovny. Návštěvou knihovny vše začíná. Nalezne zde nejen klid, ale i mladou Alíšu a další přátele, obnovuje vztah se svou vnučkou a necítí se už tak sám. Je to kniha smutná, milá, plná naděje a moc krásně se čte. Mrzí mně jen, že jsem nečetla knihy, o kterých se v příběhu mluví, jistě bych si ho užila ještě víc. Vřele doporučuji.


Bezesporu citlivý příběh s tématem queer a transgender komunity. Felix je vše z toho a navíc černoch. Ze všeho nejvíc touží poznat, co znamená být zamilovaný. Z autorova Poděkování jsem pochopila, že vychází z vlastní zkušenosti a je to poznat. Knihou se dostaneme do Felixovy hlavy, jak přemýšlí, co cítí, a to bylo zajímavé. Často mi přišlo ale jeho chování sobecké. Jakoby tím, čím musí procházet, ho stavělo nade vše ostatní. V knize procházíme i milostným trojúhelníkem a vztahy jeho kamarádů, ale myslím si, že to pro tento příběh nebylo, to nejdůležitější. Byl to sám Felix a jeho vnímání nelehkého života.


Tituba je skutečná postava, která byla odsouzena v čarodějnickém procesu v americkém Salemu v r. 1692. Tituba je ta, která se "přiznala". Je to černoška a asi proto se o ní nedochovalo příliš svědectví. Autorka jí proto vytvořila svůj příběh. Sledujeme celý její život, v němž čarodějnické procesy tvoří jen jednu část. Rozumí přírodě i lidem a stává se léčitelkou a ve všech situacích se snaží zachovat svobodného ducha. Procházíme tehdejší společností, její vnímání otroků a obecně černochů. Kniha vyšla poprvé už v r. 1986 a autorka za svou tvorbu získala spoustu cen. Líbilo se mi to a jistě se knize ještě vrátím.


Doktorka Kate vystřídá svého tragicky zesnulého kolegu na stanici v Antarktidě. Mrazivé prostředí Antarktidy, 13 lidí odloučených od světa, popisy prostředí i charakterů jednotlivých postav a jeden vrah. Začátek trochu zdlouhavý, ale jinak napínavé až do konce. Užila jsem si originální prostředí i celý příběh.


Josh ponechal svůj osud minci. Rozhoduje se podle toho, co mu padne - panna nebo orel. Oddechový romantický příběh. Za mně bohužel spíš průměrný.


Mám ráda detektivky, ale tahle mi přišla nezajímavá, ničím zvláštní, spíš nudná. Do dalších dílů se pouštět nebudu. Bohužel.


Čtyři kamarádi, kteří spolu založili v mládí kapelu, chtějí uspořádat po 20 letech koncert.Jejich život se tehdy skládal hlavně z alkoholu, drog, nezodpovědnosti, bujarých pařeb.Dnes to jsou ztroskotanci, kteří mají spoustu problémů. Situace v této knize byly tak absurdní, vtipné, i když vůbec k smíchu nebyly. Pobavila jsem se. :)


Vesnický román, ve kterém sledujeme osudy rodin Horního Jelení v období let 1918-1946. Moc ráda čtu knihy z českého prostředí, zvlášť když se zakládají, alespoň částečně, na skutečných událostech. Trochu mi vadilo a rušilo skákání v čase a tím i rychlá změna postav. Často trvalo, než jsem se znova zorientovala a nemohla se tak úplně vcítit do hlavních postav. Ale ten jazyk, kterým je kniha napsána, je skvostný, dokreslující danou dobu. Jde o náročnější čtení, vyžadující plnou soustředěnost, ale určitě doporučuji k přečtení.


Svět zachvátil mor, po jehož odeznění zbude na světě jen málo lidí. Román je zde označován jako scifi, ale já bych k tomu přidala ještě postapo a fantasy. Děj se odehrává hlavně v San Franciscu, které ovládli umělci, žijící si ve svém vybudovaném světě. Tento život jim chce narušit Brigadýr, velitel, chystající se je ovládnout. Hlavní hrdiny Dannyho a dívku beze jména, hledající si své jméno, jsem si oblíbila a prožívala s nimi jejich boj. Nejvíc se mi líbila poslední část knihy, kdy autorka vyřešila vzniklý spor s vtipem, tak naivně, až to bylo super. Říkala jsem si, proč to takhle nejde i v reálném světě :). Kniha je psána příjemným, čtivým jazykem a mohu ji jen doporučit.
