keny komentáře u knih

Amerika první poloviny 20. století. Jak já bych tu dobu chtěla zažít. Zajít si do jazzového klubu, na tajňáka se podívat do Bronxu a Harlemu...Úžasná kniha, děkuji za tuto komiksovou podobu. Prožili jsme 70 let s Josephine, proletěli s ní všechny věhlasné kluby a kabarety světových metropolí, které měli v té době zvuk a jméno. Setkali se s významnými lidmi té doby. Zažili její rozmary, ale hlavně odvahu, touhu bojovat za rovnoprávnost, za zrušení rozdílů mezi lidmi, za odmítání a násilí kvůli rozdílným barvám pleti. Moc jsem si ten její pestrý život užila.

5 14.04.2020

Toto nebylo jednoduché čtení, ale já mám ráda, když to není jednoduché. Bylo to hodně depresivní, dalo to hodně otázek k zamyšlení. Konec sice přinesl na jedné straně trochu naděje, že bude líp, ale vzápětí přišla ťafka, že velký bratr o tobě neustále ví...a náš svět vůbec není jednoduchý a černobílý a ne vše je tak jak si myslíme a jak se to jeví.

5 20.02.2020

Zajímavý příběh, bála jsem se špatného konce...a z tohoto jsem byla trochu rozpačitá. Milé, jak se potkají dva lidé, kteří už ani moc nedoufají ve velké city a změnu ve svých zajetých stereotypech. A ono to ještě přijde...a stojí to za to, a zase po několika chudých letech je tu pocit, že život stojí za to a nikdy dopředu nevíme, co má pro nás nachystáno...A možná ten závěr byl schválně přestřelený, jen pro to uvědomění, že život nekončí ve čtyřiceti, že překvapení nás můžou potkat kdykoli.

5 04.02.2020

Rakvičky jsem četla v létě, na dovolené, tak jsem úplně cítila to parno, ten roztékající se asfalt...Dospívala jsem v té době, kdy se děj knihy odehrává, na road movie jsem se těšila. Trochu jsem se v čase vrátila, ale hlavní hrdinka mi nebyla moc sympatická, bylo mi líto malé sestřičky. I když měla Róza 20 let, byla ještě hodně mladá, sestra jí překazila plány, ale její chování bylo nepřátelské i když malá sestřička jí až tak velké problémy nedělala...Tomášův román, který byl vkládaný do dopisů Róze, mě nebavil a přeskakovala jsem ho. Což dělám málokdy, ale protože to nemělo s dějem žádnou souvislost, nečetla jsem to... A ještě k tomu humoru - já jsem ho tam nenašla...

5 02.07.2019

Za mě tak 3 a půl hvězdičky. Kniha mi byla blízká tím, že bydlím v tomto kraji. Popisované prostředí je mi známé, problémy obyvatel malého města také. Všechno to na mě ale působilo nějak moc neutěšěně. Život sice není vžy fér a spravedlivý, ale tady mi to přišlo. že prostě nikdo není a nebude šťastný, nic neskončí dobře. Vůbec mi nevadí neoptimistické knihy, ale kdyby tu byla alespoň nějaká ta jiskřička, světýlko na konci...Kniha se četla dobře, ale nechala ve mě takový stísněný pocit bezvýchodna. Spíš na podzimní dušičkový čas než na letní dovolenou...

5 27.05.2019

Zaujal mě už Prosinec už je takovej, tak jsem byla zvědavá na další knihu tohoto autora.
Je dobré si na knihu vyhradit čas a číst příběhy jednotlivých aktéru v co nejkratším časovém sledu kvůli propojenosti a zapamatování. Jsou to životy většinou hodně těžké, náročné, neutěšené, depresivní, vztahy mezi osobami nepřátelské, celé je to drsné, beznadějné a háže to na čtenáře splín a pocit, že nikdo není šťastný, nic není dobré, a žádné, ani sebemenší světlo na konci tunelu nesvítí. Máte pocit. že se příběhy odehrávají někdy na začátku minulého století a ne v naší současnosti. Ale stejně jsem ráda, že jsem si knihu přečetla a určitě si koupím od tohoto autora další...

5 21.03.2019

Můj oblíbený japonský styl psaní. Trochu připomínající sérii Než vystydne káva. Pomalé plynuti, trochu tajemna, osobití hlavní hrdinové....zbožňuju to...

4 19.01.2025

Kdyby to šlo, tak 3 a 1/2 hvězdičky. Nebylo to špatné , bylo to Japonsko, má láska, tak i něco odpustím. Bylo to emoční, rvalo mi srdce, proč se hlavní hrdinka zachovala tak tvrdě, ale Japonsko je prostě jiná kultura. Četba neplynula úplně lehce, knihu jsem četla na několikrát, ale chtěla jsem vědět proč...A nakonec jsem byla ráda, že už to mám za sebou

4 02.06.2023

Střet naší kultury s islamem. Střet svobody s přísnými pravidly. Jsem ráda, že jsem se narodila a žiji tady a v tomto čase. Moc jsem všem fandila, bylo mi líto Kareema a jeho kamarádů i rodiny.

4 18.08.2022

Dospívání, vztahy, lásky, rozchody, trápení...všichni jsme to v nějaké míře zažili. Udělat ten rozhodný krok stojí mnoho sil, ale pak ta úleva....

4 25.05.2022

Obdivuji všechny malé a mladé sportovce za disciplínu, obětování, vůli...dril. Náročný svět vrcholového sportu, šikana, nevraživost, osamění. A taky velká síla a odhodlání autorky po tom všem se postavit, vzepřít, prosadit si žít svůj život a žít podle svých predstav

4 02.05.2022

Skvělý komiks, přes duchařinu objasnění cysticke fibrozy. Krásný vztah mezi sestrami, rodiči, sousedy...Takový malý výlet za hranice našeho světa. Otevřeně a s klidem mluvení o smrti.

4 29.04.2022

Zajímavé téma, ale ztrácela jsem se občas v ději...co bylo, co je...

4 31.03.2022

Prvních několik stránek jsem si říkala, že tento komiks mě moc nebere. Pak to vzalo skvělý směr a já se moc bavila. Úžasné nápady, skvělé myšlenky...Usmívala jsem si a říkala si - to je pecka, to je dobrý, perfektní nápad, užívala jsem si to. Závěr už pak šel zase trochu dolu, ale bavilo mě to.

4 02.06.2020

Jak kdyby autorům trochu našeptával H. CH. Andersen...ponuré, melancholické, temné. Oni na mě ptáčci vždy působili zvláštně - zranitelně, bezbranně…
Dočtete, doprohlížíte a přemýšlíte a dlouho to ve vás rezonuje

4 01.06.2020

Chtěla jsem si zase trochu rozšířit povědomí o válce v Jugoslávii. Když konflikt v 90. letech začal, hodně mě to sebralo, nechápala jsem, jak se mohou sousedi v jedné vesnici vraždit, jak si můžou zničit ten nádherný Mostar, který jsem měla ve vzpomínkách z návštěvy v dětství, a ten olympijský stadion v Sarajevu, kde se odehrálo tolik radosti a euforie ze sportovních úspěchů a teď je plný narychlo zřízených hrobů - to když jsem Sarajevem projížděla po roce 2000 a viděla pořád ty pozůstatky války, ta strašně negativní energie, která tam byla, ta hrůza, kterou tam ti lidé museli zažít..Kdo za to mohl se stejně nedozvíme, je to tak složitý problém, že mi je už jasné, že mi tato kniha nemohla vlastně nic moc objasnit, i když jsem si to asi na začátku myslela. Je to vlastně jen pohled jednoho člověka z milionů a to ještě kdoví jestli ne vymyšlený. Ale je dobře, že se pořád připomíná, jak je hrozné, když lidé, kteří spolu mohli žít dlouho v poklidu, tak najednou jim nebylo proti mysli vzít proti sobě zbraně a provádět taková zvěrstva.

4 06.03.2020

Tak to prohlížení krásně plynulo přesně jako ta řeka. Pohlazení a snění od jara do zimu. Taky bych chtěla umět malovat...

4 13.01.2020

Před měsícem jsem poprvé navštívila Izrael a dodatečně si dočítám informace. Komiksy Joa Sacca jsem si chtěla přečíst už dávno, proto se mi Gaza moc hodila, abych zase trochu víc vhlédla do problematiky. Obdivuji jeho preciznost, snahu o objektivnost, styl kresby a v neposlední řadě i odvahu...Už se těším na čtení dalšího autorova komiksu

4 30.12.2019

Sem tam prostřídám svoji četbu detektivkou. Peter May je taková sázka na jistotu. Vždy se člověk i něco zajímavého dozví - jako třeba tentokrát o poměrech v Číně, o životě v této zemi, jejím policejním systému, nesvobodě....V závěru mi to trochu připomínalo knihy od Cooka, ale četba to byla příjemná.

4 14.05.2019

Jsem ráda, že jsem si asi po 35 letech od doby, co jsme se na gymplu učili o Turgeněvovi, přečetla Jarní vody. Je tam ta obrovská ruská vášeň, zamilovanost, touha, mládí, ale i bolest, beznaděj, tragično... Kdo by se nechtěl vrátit do dob, kdy jsme byli opojeni láskou, její krásou i bolestí, prožít to ještě jednou....