kiraa komentáře u knih

Místo, kde Bůh zavřel oči. Osvětim, Březinka, rok 1943-1944. Příběh Helene Hannemannové a její rodiny, která byla odvlečena do jednoho z nejkrutějších míst na Zemi té doby. Nepochopitelné a brutální ze všech úhlů pohledu. Boj o přežití matky a jejích pěti dětí. Matky, Němky, která ač nemusela, dobrovolně své děti následovala tam, odkud nebyla cesta zpět. Pohled a pocity Helene, která jako matka dvojčat žila v neustálé hrůze, kdy si Mengele vybere právě její děti k nesmyslným a brutálně prováděným pokusům a které drtivá většina z nich neměla šanci přežít. Za zmínku určitě stojí i popsané vztahy mezi vězni. Bylo by naivní si myslet, že vždy drželi při sobě a pomáhali si navzájem. Boj o přežití, kdy dospělí byli schopni okrádat děti o poslední sousto jídla či chatrné svršky. I v barákách smrti platila neúprosná vězeňská hierarchie. Jedinou kapitolu bych vynechala a to, kdy prchající Mengele vyjadřuje své myšlenky, jakýsi obdiv nad odvahou Helene, kdy pročítá její deník. Doporučuji všem, kterým “tohle” číst nevadí.

26 24.05.2020

Nečekala jsem, že na přečtení mi bude stačit pár dní. Ani jsem nečekala, že beznaděj, utrpení, bezmoc i strach bude popsán způsobem, který bude až fyzicky bolet. Je úplně jedno, že osoby byly smyšlené. Jsem přesvědčena, že tahle doba, a tisíce lidských osudů byly ještě stokrát šílenější, a my se z pohodlí našich domovů můžeme jen a jen domnívat. I přes všechny smutné osudy, dokonalé čtení a hluboký zážitek.

26 05.07.2018

Už chápu, proč je D.D. jedním z nejúspěšnějších u bratrů Slováků. Zajímavý je pohled ze strany vraha, jeho úchylné představy, "myšlení" s absencí veškerých citů. A oproti tomu pachtění se policie, hektolitry vypitých kafí, stovky vyhulených cigár, mraky hodin navíc a nic. Stovky otazníků a žádná odpověď. A to je fajn, protože ve skutečném světě nikdo není dokonalý, ani polda není vědma a pro přiblížení reality je střídání úspěchu i neúspěchu ku prospěchu věci. Ó díky dobrý bože, že jsi dokázal stvořit náhody, hlavně ty šťastné, kde bychom bez nich byli ... Každopádně skvěle zpracovaný příběh inspirovaný skutečnými událostmi a tzv. ponožkovým vrahem Ondrejem Rigou, nejhorším sériovým vrahem v historii Slovenska, je napsán tak věrohodně, že mi ještě pár dní "po" zejména v nočních hodinách pěkně cvakala prdel. :)

26 17.06.2017

Audio
Igor a Vanda, otec a dcera. Dvě hlavní postavy, který se mi doslova zavrtaly pod kůži. Igor, stárnoucí herecká hvězda, proutník a sobec. Ženy mu procházejí životem jen jako momentální rozptýlení. Opakem je jeho dcera Vanda, kterou poznamenala, jak na těle, tak na duši tragédie. Úraz obestřený tajemstvím. Následoval vztahový rodinný rozpad a vzájemné odcizení. Příběh se odehrává na Krétě, kam Igor odjíždí vyřešit pozůstalost po jeho matce a Vandině babičce. Jediným člověkem, který si s Vandou dokonale rozuměl. Společně s Vandou zde vstoupí do děje další vedlejší postavy a k tomu taky jeden toulavej pes. Emotivní příběh o vině a odpuštění. O tom, že i sláva a obdiv se mohou změnit v něco nesmírně otravného. A že ani někdy luxus a peníze nezajistí vždy to, co bychom najednou opravdu chtěli.
Opět jsem po Karin sáhla, protože předchozí knížka Tsunami mě nad očekávání překvapila. Tady bych klidně ještě jednu zlatku přihodila. Minimálně za předčítače Richarda Krajča.

25 12.05.2023

Audio.
Nikdy mě žádná z knížek Hanky Körnerové nezklamala. Ani tato nebyla výjimkou. Obyčejný příběh sepsaný neobyčejným způsobem. Každý den jsem si prožívala šťastný i méně šťastný dny s Kamilou a Laděnou. Holky, který byly holkami v sedmdesátých letech. Kamila končící zdrávku, Laděna s outěžkem a ženichem na útěku. Ostuda v tu dobu nevídaná. Obě se praly se svým životem ve více než skromných podmínkách. A přesto jsem necítila žádný pesimismus ani tíseň. Naopak. Skromnost, pokora a odhodlání najít životní štěstí. Takhle si představuju dobíjet baterky.

25 25.03.2023

Audio.
Rodina, kde je něco roky špatně a my se postupně dozvídáme, co nebo kdo se o to přičinil. Příběh, kde v celým středu stojí Emma, atraktivni manželka i matka. Silná osobnost, která i tak napáchá několik životních chyb a který se propíšou do osudů všech zúčastněných. Prostor dostane osudová přitažlivost, msta i celá řada negací lidský povahy. Z velký části se příběh odehrává na exotický dovolený v Thajsku, kde se roku 2004 vražedně rozkmitá oceánský dno. Tsunami, který navždy změní osud nejen Emminy rodiny. Tak moc příjemný překvapení a spokojenost, že se ještě teď usmívám jako měsíček na hnoji :)

25 09.02.2023

#audio#
Honička berounských a pražských kriminalistů po šílenci, kterej posílá oběti na onen svět pro mě obzvlášť trýznivým způsobem. Série vražd, kdy ti chudáci si nedobrovolně lítají jako holubičky. A tak i končí jedno randíčko. Pád ze skály, který se jeví zpočátku jako dobrovolnej odchod láskou zasažených “týnejdžrů”. Nicméně další skokan už na experimentátora v letu bez padáku nevypadá. Policejní tým jsou takzvaně normální lidi, žádní pochodující androidi, kteří mají místo mozku Wikipedii a ani typově nespadají do kategorie Mr. Olympia. Svižný, rychlý čtení, který se mnou brázdilo silnice. A to já jen tak vypalovačky z Blaníku za nic neměním. :)

25 16.02.2022

Osvětim. Knížka, která každého musí probrat z poezie. Místo nebo spíš peklo, o kterém nacisté rozhodli, že zde bude probíhat konečné řešení židovské otázky.
Jedno z prvních svědectví rumunské ženské lékařky Giselly Perl, která byla do Osvětimi transportována s celou svou rodinou. Jediné, co ji zachránilo život, byla její profese. Pověřením samotného Josefa Mengeleho se stala gynekoložkou v ženském táboře. Brzy poznala, kdo je hlavní táborový “lékař” a jaký záměr má mimo jiné s těhotnými ženami. Pod příslibem přiznání svého stavu nasliboval lepší blok a hodnotnější jídlo. Ve skutečnosti mladé dívky končily v ústředí zvrácených experimentů, odkud vedla jediná cesta ven - komínem osvětimského krematoria. Tehdy se Gisella rozhodla, že bude tajně provádět potraty, ale i samotné porody. Bez anestetik, léků, dezinfekce. Nenarozené plody, ale i novorozence usmrcovala, a ač to zní šíleně, stovkám žen tímto zachránila život.
Co se týče knížky jako takové, byla skvělá. Snad to nezní až tak zvráceně, ale je tomu tak. Zaslouží si to. Zaslouží si to hlavně sama vypravěčka, která se dokázala podívat zpět a prožívat vše znovu. Ta, která celé měsíce věřila, že na konci se opět shledá se svým manželem (též lékařem) a talentovaným synem. Manžel byl ubit a syn skončil v plynové komoře. Pár dní před osvobozením.
Nedávno jsem četla, že už těch knížek z války a táborů je nějak moc a další kdesi, cosi …. Dodnes není znám přesný odhad usmrcených. Státní muzeem Auschwitz - Birkenau uvádí 1,4 milionu, jiné zdroje 2 miliony, velitel tábora Rudolf Höss během norimberského procesu uvedl až 3 miliony, z toho více jak čtvrt milionu děti. Tohle jsou čísla, který jsou DOST. Nikdy nebude DOST!!!

25 21.06.2021

Nebudu v tomto případě až tak kritická ač bych asi i možná trochu mohla. Skutečný příběh jednoho krutého období převyprávěný ne úplně krutým způsobem. I já jsem četla o jednom z nejděsivějších období mraky knih, u kterých mi tekly slzy proudem. Tady ne. I tak mě to nepohoršuje, a ani nemám dojem, že by vypravěčka psala o nevhodně vybrané destinaci jedné dovolené. Možná celý příběh klouže spíše po povrchu, možná by se daly jednotlivé úseky nebo prožitky rozvinout víc a jinak. Ale pořád je to příběh, který se stal, příběh, který není fikcí ani špatně přepsaným scénářem. A možná právě proto osloví i ty, kteří na tuto část našich nedávných dějin prostě nemají žaludek.

25 24.02.2019

Přelom osmdesátek a devadesátek na jedný obyčejný dědině s obyčejným domem a uvnitř s úplně obyčejnou rodinou. Poslepovaný dům obývaný společně s prarodiči.
Hlavní vypravěčka dcera Pavlína popisuje svýma dětskýma očima život v rodině.
Máma Alena věčně explodující, uřvaná ženská vyžívající se v záchvatech vzteku, nenávisti a sebelítosti. Táta Jirka jako latentní alkoholik, osoba s každou kapitolou víc a víc odporná. Oplzlý myšlenkový pochody spojený s hulvátstvím se postupně po kapkách chlastu stupňují. Věta, kdy se nadranej potácí domů a malá Pavlína sedící před domem s jejím kamarádem Vítkem uslyší “ty čubkóóó , mi zní v uších ještě teď.
Dennodenní šeď a martyrium z pohledu Pavlínky a její starší sestry Jany je naprosto ubíjející i přesto, že nedochází k fyzickému násilí.
Patrný je, že zejména u Pavlínky se ztrácí bezstarostnost a předčasně dospívá. Ani snaha udělat rodičům radost za každou cenu, zavděčit se dobrou známkou, nemění nic na zaběhlé šedivé rutině bez zájmu, nasraný náladě a věčný nespokojenosti. S dospíváním pomalu ale jistě vyprchává naděje. Neštěstí, smutek a chuť na sebezáhubu je čím dál zřetelnější.
Pláňata zařazuji na jednu z nejlepších knížek, co jsem kdy četla. Kdo si ji chcete prožít úplně na maximum, dejte si audio verzi. Pavlína, máma Alena a táta Jirka každý svým hlasem doslova ožívají. Naprosto excelentní výběr předčítačů vystřeluje už tak tento knižní skvost do nebeských výšin.

24 02.11.2023

Shari Lapena je věrná svýmu stylu. Čtivý, krátký kapitoly a jednoduchej příběh. Žádný hluboký myšlenky zločince. Začátek mě docela navnadil, nicméně postupem času ze mě nadšení vyprchávalo. Kapitoly mi začaly splývat, jelikož se nesly stále v jednom duchu. Nekonečný úvahy ultraprotivných sourozenců se stávaly čím dál nezáživnější. Ani konec žádnej extra zvrat. Naopak krátký, ne moc vysvětlený pohnutky vraha. Takovej slaboučkej čajíček pro kojence :)

24 20.06.2022

Úžasný, smutný a neuvěřitelně emotivní. Žádná červená knihovna. Příběh Mileny, dvacetileté slovenské Židovky, která byla odvlečena v prvním ženském transportu do Osvětimi. A Franze, jednadvacetiletého poddůstojníka SS, nacistického vraha, který se ale zároveň stává jejím ochráncem a jedinou nadějí na život. Náhodné setkání, kdy je Milena donucena zazpívat na jedné táborové pijatyce, odstartuje něco, co oběma mění pohled na okolní šílenosti. Milena bojuje s odporem a nechutí vůči Franzovi. Franz si naopak uvědomuje zvrácenost německého běsnění končícího v plynových komorách. Možná celý popis zavání nějakým láskyplným románkem, ale opak je pravdou. Hlavní postavy jsou fiktivní, nicméně základem byl skutečný příběh dvou lidí, které si tímto peklem prošli. Příběh a výpověď o velké a neodpustitelné vině, nenávisti, morálce, ale i minulosti, která je neměnná a nezvratitelná. Na konci pouze zůstává otázka … PROČ?

24 01.04.2022

Úplně nejvíc co mě docela štvalo, byl chaos v těch potenciálních bokovkách pana Patrika. Do půlky slepičárna, se kterou jsem se chtěla už nadobro rozloučit. Edita jako hlavní postava pátrala mezi kámoškami, která že to našla útěchu u pana domácího. Holky neustále jedna u druhý pily kafe a nebo se nalejvaly jako carští důstojníci. V druhý půlce už jsem se trochu chytla nebo spíš asi zvykla. Konec byl tedy úplně, jako že nevím co napsat :) Dalo se to, ale od dámských klubů si dávám pauzu :)

24 04.03.2022

Shari si jede ve svých zajetých kolejích. Však jo. Vím, co jdu číst a taky nečekám, že její knížky budou sbírat ceny typu Magnesia litera. Stephanie, oddaná, ale tak trochu jalová manželka, která řeší jen zaražený prdíky svých roztomilých holčiček. Patrik manžel zralej od počátku na vidličku mezi voči a objevivší se Erika, bejvalá ťofka pana chotě, která ani po deseti letech nenabízí (kupodivu) světový mír. Vyděračka, která rozvíří vody trochu víc než je zdrávo. Čtivý, jednoduchý a lehce napínavý. Čtení spíš pro baby nebo nějaký neutrální pohlaví :)

24 27.05.2021

(SPOILER) Již po pár stránkách je jasný o kom bude řeč a kým byl příběh inspirován. Anička Malá je mladší a hezčí kopií té, která dřela jako kůň. Obyčejná holka, která běhá po venkovským výčepu, se během několika měsíců vypracuje na ženu s obrovským neformálním vlivem. Pomalu a jistě rozšiřuje své milenecké portfolio a stoupá společenským žebříčkem. Ona jako královna Pařížský, pravá ruka premiéra, naopak on jako poslušný a oddaný pejsek své paničky. Ze slečny Malé začínají mít naděláno v trenkách nejen různé politické entity, ale i šéfové tajných služeb. Až do jednoho dne, kdy se všechno totálně podělá.
Nazývat knížku jako politický thriller nebo drama je hodně nadnesený. Jen ale do tý doby než si uvědomíte, že podobný špíny si jedou bez skrupulí tuhle diskotéku i ve skutečnosti.

23 12.10.2023

Simona nebo-li Símka.
Život se s ní moc nemazlil nebo spíš nikdo se s ní nemazlil. První slova, která slyšela, když se prodrala na svět byla … “ no, jo holka”. Sedmnáctiletá mamina absolutně mateřsky nenaladěná a “předvojnový” otec raději kámíky v hospě. Jediný lásky se Símce dostává od babičky s dědou. Ale i toho mála štěstí je bohužel jen do času. Jaký to je, když klepete na dveře a nikdo neotevírá? Jaký to je, když se snažíte udělat mámě radost a dočkáte se jen opovržení a úsměšků? Sebeobviňování a pochybnosti hlavně o sobě provází Símku už od doby, kterou si je schopna pamatovat. Nerozzlobila mamku zbytečně, udělala vše tak jak měla, nepřekáží, mluví málo, mluví moc ….??? Občas ji svitne naděje, ale vzápětí i ta malá jiskra zhasne a zbyde jen štiplavý dým. I tak nade vše mámu miluje a bojí se, aby o ni nepřišla. Předčasně dospělá Símka za každý situace mámě Haně pomáhá, nikdy nezapomene na vánoční i narozeninový dárky, který sama nedostává. Snaží se ze všech sil a “ono” to nikdy nepřichází.
Naprosto, ale naprosto luxusní prvotina a jedna z nejlepších knížek, jaký jsem letos četla. Pro mě ještě o něco atraktivnější v tom, že děj se odehrává v Boršově, obci, která je od nás, co by kamenem dohodil.

23 30.09.2022

Vzpomínky osmi hornických vdov. Od nejstarší, která je dnes již více než osmdesátiletou ženou až po nejmladší čtyřicetiletou Ivanu. Každá z nich se dokázala svěřit s jedním ze svých nejhorších dnů v životě a dalším nelehkém žití, které následovalo. Ani jedna z nich nebyla připravena na to, že se jim jednoho dne manžel nevrátí, ani na to, že jejich malé děti se budou sklánět nad otcovým hrobem, v horším případě, že děti svého tátu nikdy nepoznají.
Dříve horník býval “někdo”, měl výhody, ale tvrdě odpracovaný. Hornický rodiny i party ze šachty držely hodně při sobě. Ukázalo se to i při těchto tragédiích, které popisují právě ty dříve narozené. Nejvíce mě zasáhl příběh paní Květy. Život jí vymyslel hodně krutý příběh, kdy se těsně před smrtí manžela musela rozloučit i s tragicky zesnulým otcem a poté dcerou. Dnes už nemá ani sestru, ani maminku. Jak sama říká “ všichni moji blízcí jsou mrtví a já tu ještě pořád otravuju”.
Podle plánu se mělo uhlí pod Ostravou těžit ještě v roce 2050. Po listopadu 89 to
politici viděli jinak. Zůstává jen dvousetletá historie uhelného hornictví a zaprášené dokumenty v archivech, ale také rezivějící monstra areálů důlních závodů a koksoven.

23 05.09.2022

Severní Korea očima těch, kterým se podařilo vzít kramle. Sedm rozhovorů, který mě víceméně až tak nešokovaly, jelikož jsem už něco načtenýho o tomhle “ráji na zemi” měla. Ani to celý nemohu nijak po spisovatelský lince hodnotit, klidně bych si tyto příběhy dokázala představit v časopise jako články na pokračování. Jeden z těch sedmi mě trochu dostal tím, že si “zběhnul” bez manželky a dítěte. No, tak ti se asi chudáci mají fajnově a s láskou na taťku vzpomínají. Nemocná, pokřivená společnost a co si budeme povídat, prolezlý je to skrz naskrz. Od suterénu až po apartmá s vyhlídkou.

23 23.03.2022

Pardon všem Gustavům, ale odteď už budu mít tohle jméno spojený s tím největším svinstvem. Erika je malá, veselá holka, který vstoupí do života zlo. Zlo, se kterým je sama. Ani vlastní máma ji nepomůže. Je naprosto netečná k volání o pomoc malé Eriky. Příběh je průřezem jejího neveselýho života až do dospělosti. Nemožnost navázat jakýkoliv vztah, dny i noci utopený v depresi a nakonec tentýž strach o svou sestru, která se narodí jako další nemilovaný dítě do týhle zparchantělý rodiny. To, že Erika nakonec vezme spravedlnost do svých rukou a Gustava prošpikuje nožíkem na steaky, není žádným vyzrazením děje. Tím to všechno vlastně začíná. Druhá Harasimová opět naprosto skvělá.

23 14.11.2021

(SPOILER) Žádnej vykradenej příběh. Obyčejnej život jedný mladý holky, která si nevybrala zrovna tu správnou cestu, kudy kráčet po cestě jménem ŽIVOT. Míša, která popisuje svých několik let s věrným kámošem po boku. Chlastem. Míša, která se propíjela prakticky už od svých osmnáctin, i když v tý době se tahle záliba ještě nejevila jako problém. Na svý svatbě zlitá jako carskej důstojník a po narození dcery takřka dennodenní standard. Padání na dno s množícími se opileckými incidenty. Za půl hodiny zvládnout dvě promile v žíle, žádnej problém. Mnohým nebyla Míša sympatická. Ani mně ne. Chovala se jako debil. Tak, jak se klasicky chovají permanentně opilí debilové. Plnej počet za upřímnost, vytrvalost, psací talent i za výhru nad sebou samou. Výhru, která snad není jen putovním pohárem. Výhru, který se její táta nedožil. Z jednoho prostýho důvodu. Den před nástupem do léčebny se oběsil.

23 20.02.2021