klarenzi komentáře u knih

Slova jsou zbytečná (stejně už jste ji všichni četli). Stále nad tím příběhem přemýšlím, tak to má ale být. Tohle si ponesu dlouho, velký zážitek. @klaryctena

27 11.02.2020

Dočteno, ale stále nad tím přemýšlím. Tolik emocí. Byla jsem naštvaná, svírala mě úzkost, tlačilo mě na hrudníku. Nejvíce jsem cítila lítost nad Barčou, která v tom všem musela žít. Ty kontrasty vyprávění Báry a její matky byly silné. A já byla stále víc naštvaná. A stále víc jsem chtěla Báru z příběhu vytáhnout a úplně normálně si s ní popovídat například o tom, co právě namalovala.
@knihodura

17 05.02.2021

Moc zajímavě pojatá kniha o událostech na našem území, o kterých jsem doteď neměla ani tušení. A musím říct, že jsem se styděla, že jsem takovou nešťastnou historickou událost úplně minula. V roce 1944 bylo v srpnu zabito několik desítek mužů v obci Životice. Vše jako odplata za partyzánský útok na příslušníky Gestapa. Ti muži s útokem ale neměli nic společného. Mnoho z nich zemřelo jen proto, že je neměl rád ten, který měl celou akci na starost. Jiní obcí třeba jen projížděli na kole nebo vyrazili do lesa… Každá kapitola začíná jako beletrie. Dále je pak fakticky dovyprávěna a dovysvětlena. Tuhle formu jsem u knihy zažila poprvé, a právě tenhle prvek čtení pozvedl na úplně jinou úroveň. Takže moc doporučuji. Zvláště pak těm, kteří mají stejnou mezeru v historii, jako jsem na startu stránek téhle knihy měla já. @knihodura

15 13.10.2022

Tři různé ženy. Sice z jedné rodiny, ale každá z jiné generace, a tedy i jiné historické éry naší země. Musím přiznat, že místy jsem se ztrácela ve jménech postav. Hlavní hrdinky začínaly všechny písmenem A. Do toho každé partner, milenec, rodiče… Ale nakonec jsem se začetla a příběh si mě získal. Moc silně na mě působily právě jednotlivé éry našich dějin. Dvě války, komunisti. A myšlenka na to, že to někdo zažil všechno? Wow… Takže spíše než samotný příběh na mě působily hlavně atmosféry jednotlivých dob. Pro mě to spíše mělo význam právě v té sondě do dob, které já sama nezažila.
@knihodura

11 20.01.2022

Dočítala jsem tuhle knihu ve svém ušáku. Manžel mě pozoroval a položil mi otázku: “Proč čteš knihy, u kterých bulíš?” Moje odpověď byla, že tak se pozná dobrá kniha. Budí ve mně emoce. A to tahle rozhodně byla a už teď vím, že v letošním žebříčku přečteného bude hodně nahoře.
Hlavním tématem knihy je domácí násilí, které je ale popsáno ze všech stran a hlavně citlivě. Ta psychologie postav a jejich pocitů byla moc hezky uchopena. Nechci se moc rozepisovat, abych nevyzradila něco, co nechci. Ale jednoduše, moc vám tuhle knihu doporučuji. A ač je téma těžké, tak věřím, že to může být i oddechová četba, protože vtip, sympatické postavy a romantický příběh tu najdete také.
@knihodura

10 31.08.2020

Ta, která vás chytí za srdce.

9 05.02.2023

Jsem ráda, že jsem si letos řekla, že dám šanci i českým autorům, kterým jsem se pořád vyhýbala.
Tohle byla skvělá kniha od Petry Dvořákové.
Tři povídky o nejrůznějším pojetí ženského (ne)sebevědomí. Témat, kterých se kniha dotýká, je mnoho. A všechny se mě dotkly, ze všech mě zamrazilo.
@klaryctena

9 15.07.2020

V mé knihovně má své místo už dlouho, ale až teď jsem ji konečně přečetla. A díky za to. Román založený na skutečných událostech, které se odehrály na Islandu v 19. století. Dívka jménem Agnes je odsouzena za vraždu dvou mužů. Než má dojít k samotné popravě, je svěřena pod dohled do rodiny komisaře Jona. Jako kněze, který ji bude připravovat na její nešťastný osud, si vybere mladého pomocného kněze, kterému nikdo moc nevěří. Pomalu se prodíráme celým příběhem, který je neuvěřitelně realisticky napsaný. Jedná se o autorčinu prvotinu a za to obrovská poklona. Dlouho jsem nečetla knihu, která by dokázala tak skvěle vykreslit atmosféru prostředí. Jako bych stála na zeleném kopci a sledovala, co se to na tom Islandu krucinál děje. Cítila jsem vítr, sníh, vlhko, snad i trochu rybinu :D
Pokud bych měla k něčemu přirovnat, dílo mi trochu připomínalo Zázrak od Emmy Donoghue. A ke konci ještě jedno doporučení, nečtěte si doslov autora před dokončením knihy. Já to udělala a zkazila si úplný prožitek.
@klaryctena

8 15.04.2020

Je to kniha, která vám zabere asi tak 20 minut, ale hřát vás bude ještě hodně dlouho. Nečekejte příběh. Zkrátka - chlapec na své cestě potká krtka, lišku a koně. Ale to, co si všichni vzájemně předají, je mnohem víc než příběh. Celou dobu jsem se culila, bylo mi teplo a hezky. Je to zkrátka tak moc milé čtení. No a ty ilustrace? Z těch jsem vyřízená a neustále v ní listuji. Čirá nádhera a pokud můžete, zahřejte se s ní.
@knihodura

7 08.09.2021

Od autorky jsem četla její dětskou prvotinu Justýnka a asistenční jednorožec. Ta kniha mě odrovnala a má čestné místo v naší knihovně. Je to dětský poklad. Tahle beletrie už je pro dospěláky a opět bomba! Kniha je o mladé malířce Olívii, která není v životě šťastná a spáchá sebevraždu. Promění se do rybky bety bojovnice, která se ocitá v nejrůznějších domácnostech a lidských osudech. Je tu holčička, která má mamku alkoholičku. Je tu stará paní, která už je sama a mnoho chvil už jí nezbývá. Je tu Jirka, homosexuál toužící po dětech. Je tu Olíviina mamka. Je tu Adam, terapeut Jirky a Olívie. A ač se to podle popisu zdá divoké, kruh se uzavře. Je to lehké čtení plné milého humoru i zajímavých poselství. Je to kniha ideální na léto a ještě jedno takové doporučení navíc - dejte si k ní sklenku bílého. Díky za české autory@knihodura

7 08.07.2021

První díly série s Jonnou Linnou za mě zatím zůstávají ty TOP. Ale tohle bylo blízko. “Keplerovi” se vrací v plné síle. Jonna už se mi nezdál tak nesmrtelný, jako tomu bylo například v Lovci králíků. Teď to byl daleko větší sympaťák. Samozřejmě i tady bylo pár věcí trošku nelogických. Říkala jsem si, jako vážně? I po těch letech uděláš takovýhle boty? Zároveň tohle byla asi nejbrutálnější kniha ze série. Ti dva si snad libují v uřezávání nohou nebo znásilňování. Ale na tom, jak rychle jsem to přečetla a jak moc jsem se nemohla odtrhnout, to zkrátka nemění charakter kvalitní detektivky. Poslední odstavec mě mírně vyděsil a já se těším, co bude dál. A jak jsem si myslela, že tuším vraha, tak jsem byla totálně mimo. Takže jo, tohle se povedlo. Hodnotím 4,5/5.
@knihodura

7 01.02.2021

Po delší době detektivka, kde jsem pachatele neodhadla do poslední chvíle. Takže to je velké plus. Nicméně i tady se mi zdálo, že už se zkrátka motivy a zvraty opakují. A i tady byly občas situace jen těžko uvěřitelné. Ale to není chyba autora, teď je zkrátka těch detektivek hodně. Takže si od nich musím dát chvilku pauzu. Každopádně, je to super čtení! A jestli máte detektivní thrillery rádi, jděte do toho.
@knihodura

7 14.10.2020

Když mi @zanicenyknihkupec napsal, že tohle je skoro povinnost, neváhala jsem. A je to pravda! S Tobiášem jsem si oba díly neskutečně užila. Jedná se o dětský příběh, kdy lidé jsou velcí zhruba jeden milimetr a žijí ve světě, který je velký přesně tak jako jeden strom. A ten strom je neskutečně promyšlený svět, který se pere se stejnou nerovností a lidskou hloupostí jako ten náš. Ale kromě nerovnosti i tady najdete statečná a upřímná srdce. Tohle celé je další důkaz toho, jak moc je důležité, aby dospělí četli dětské knihy. Protože oni to často potřebují mnohem víc než ty prckové. Sáhněte po Tobiášovi, stojí za to. @knihodura

První světová válka, epidemie španělské chřipky. Tak vzdálené, ale přitom tak aktuální. Příběh popisuje setkání tří velkých žen - lékařky Kathleen, porodní asistentky Julie a dobrovolnice Bridie. Kathleen je perzekuována za své odbojové aktivity, ale je nabitá neskutečnou silou a elánem.
Asistentka Julie je na oddělení na všechno sama, protože nemocnice praská ve šveh a nikdo z lékařů nestíhá pečovat o nemocné, natož rodit děti. A potom Bridie, dobrovolnice, která vyrůstala v sirotčinci u “milostivých” sester. Skoro celý děj knihy se odehrává v nemocnici, konkrétně na improvizovaném porodním pokoji, kde leží rodičky, které trpí španělskou chřipkou. Je to silné, neskutečně moc. Kniha se odehrává před očima a čte se sama. Mimo děje je to i sonda do dějin porodnictví a já díky za století, kde žijeme dnes. Emma Donoghue mi opět potvrzuje, jak skvělou a jedinečnou spisovatelkou je.
Mimochodem- postava Kathleen je napsaná podle skutečné lékařky Kathleen Lynn a její příběh doporučuji vygooglit. @knihodura

6 01.12.2021

Tenhle žánr byl pro mě zcela nový. Taková směs klasického života s prvky nadpřirozena. Bára se mrská životem asi tak jako losos v kaluži. Ke všemu je ironická, kritická, nejde s hlavním proudem. Jediný člověk, kterého opravdu miluje, je její babička Milada, která se jí ujala poté, co Báry matka spadla do závislosti. Vše se obrátí ve chvíli, kdy Milada umírá na rakovinu. S její postavou se ale neloučíme, protože svoje chvíle prožívá v nebi, odkud také Báru sleduje společně s jejím dříve zesnulým manželem.
Musím říct, že tahle kniha moc mile překvapila. Hlavní hrdinka mě bavila a v něčem jsme si byly strašně podobné. Humor Báry i Milady je správně ironický, takže po delší době se mi stalo, že jsem se u knihy smála nahlas, a že já mám s humornou literaturou fakt problém. Takže jo! Za mě jo! Oddechovka s přesahem, které litovat nebudete.
@knihodura

6 06.03.2021

Druhá kniha od Colleen. Dvě dějové roviny. První je na začátku vztahu, kdy je vše růžové a s hvězdičkama. Druhá je po dlouhé snaze otěhotnět, manželské krizi a neplodnosti.
Hlavní hrdinka mi vůbec nesedla, její manžel byl moc fajn, ale místy to pro mě prostě nebylo reálné. Jejich pocity občas hraničily s červenou knihovnou, a to teda nebylo nic pro mě. Říkala jsem si: “No tak už by to s těma “miluju tě” stačilo, ne?”
Příběh jako takový mě ale i tak bavil, myšlenku měl, hloubku taky. Ale čekala jsem to zkrátka lepší. Takže 3,5/5
@klaryctena

6 17.07.2020

Poutavý příběh o malých divných dětech, které ale nejsou vůbec divné. Naopak! Mnohé nás mohou naučit a já je za to miluju :) @klaryctena

6 15.07.2020

Co se týče iPohádky, musím říct, že mě trochu zklamala. Čekala jsem to prostě lepší. Chápu myšlenku a celkové poslání knihy, ale občas mi to přišlo hodně nastavované, co se týče moderních a technologických pojmů. @klaryctena

6 28.01.2020

“Takže oči, úsměv, jméno, naslouchání, dotek. Tomu všemu malý marťan v pravé hemisféře rozumí. Statistická tabulka s ním nehne, sáhodlouhé argumentace jej pouze unaví. Ale usmějte se na něj, vyslovte jeho jméno, podívejte se mu do očí, trpělivě nasouchejte tomu, co se vám snaží říct, a uvidíte, že vám dá šanci. Ale hlavně, hlavně jej alespoň jednou za den pohlaďte.“
@knihodura

5 18.02.2021

U cestopisů se občas zdráhám. Některé ve mě budí frustraci z toho, že zrovna nikde nejsem. Ale tenhle pocit jsem z tohoto skvostu neměla ani náhodou. @tereza.voriskova napsala nádheru, který pro mě byl balzámem na duši. Nejen že máte pocit, že cestujete taky, ale dojde vám, že život zkrátka není o cestách za hranice. Ale o cestách životních. Nejvíc mě bavily kapitoly Láska, kde se s Terezou názorově potkáváme. Když kdysi hovořila proslov o svobodě na Václaváku, hledala jsem si ho na internetu a poslechla znova. Ale ha! On je i v téhle knize a já se k němu mohu vracet kdykoliv chci.
A jako bonus je ta vazba, ty ilustrace, ta vůně, ten pevný papír.
Do “Dobra druhům” jděte fakt! A nemusíte být dobrodruzi, je to poklidná jízda, která vás nutí se rozplývat a přiblble usmívat.
Láska je❤️
@knihodura

5 12.09.2020