klarisaa komentáře u knih

Knížka, kterou jsem četla docela dost dlouho, ale vryla se mi pod kůži... Občas byl příběh možná trošku naivní, když všem všechno vycházelo přesně podle plánu, ale celá knížka byla tak hezká a čtivá, že jsem musela dát plný počet hvězd. Hlavním hrdinům jsem celou dobu fandila a doufala ve šťastný konec... Bylo to poutavé, místy dojemné, obě dějové linky mě bavily a nakonec do sebe všechno krásně zapadlo, takže jsem nadmíru spokojená. 

17 21.08.2023

Hrozně čtivá kniha, u které jsem měla chvílemi pocit, že čtu plnohodnotnou detektivku, a že se na konci díky nějakému překvapivému zjištění dozvím, jak to všechno tenkrát bylo. Čekala jsem nějaký skvělý a nečekaný zvrat, po kterém se hlavní hrdinka dozví pravdu a přijde věcem konečně na kloub. Kniha měla spád, místy byla fakt hodně napínavá a četla se skoro sama, ale z konce jsem teda docela dost zklamaná. Ne že by mi otevřené konce tolik vadily, ale zrovna u téhle knížky jsem vážně chtěla vědět, jak to sakra bylo...

12 09.04.2023

Nikdo není sám je první knížka, kterou jsem od Petry Soukupové přečetla a musím říct, že byla moc fajn. Četla se mi dobře a bavila mě od samého začátku. (Na začátku možná i trochu víc než v některých pozdějších částech.) Po celou dobu čtení jsem byla zvědavá, kam se příběh bude ubírat a jak to celé může dopadnout. Konec mi potom přišel možná zbytečně moc uspěchaný a trochu nedořešený, ale asi to bylo tím, že jsem chtěla vědět, co bude dál, což svědčí o tom, že kniha mě fakt bavila. Způsob vyprávění, kdy se střídaly pohledy Veroniky a jejích dětí, mi přišel zajímavý a nějakým zvláštním způsobem mi byla nejvíc sympatická Mája, na jejíž vypravování jsem se vždycky těšila. Veroničiny rodiče (později teda hlavně otce) bych nejradši profackovala. Nějak na tyhle typy lidí nemám nervy... 

10 01.03.2023

Nemůžu říct, že bych byla zklamaná, ale nejsem ani vyloženě nadšená. Měla jsem asi moc velká očekávání, jelikož všechny předchozí knížky Aleny Mornštajnové se mi moc líbily. Říkám si, že kdyby tuhle knížku napsal někdo jiný, možná bych z ní nadšená byla, ale po skvostech jako Hana nebo Tiché roky jsem prostě čekala trošku víc.
První kapitoly vypadaly slibně, pak jsem postupně začala mít pocit, že něco podobného jsem už někdy četla, a ne jednou. Ale čtivé to bylo, to zase jo. Ke konci napětí rostlo a zhruba poslední třetinu knihy jsem přečetla téměř jedním dechem.
Bylo to dost depresivní čtení, nicméně bylo poměrně brzy jasné, co je špatně a co se vlastně v domě děje. Přesto jsem byla celou dobu napjatá a zvědavá, jak to všechno skončí a samotný závěr byl pro mě poměrně šokující. (Hlavně teda ta poslední věta.)

9 19.05.2023

Moje první knížka roku 2023 a zároveň jedna z nejlepších, co jsem kdy četla... Pokukovala jsem po ní v knihkupectvích snad od doby, kdy vyšla, jelikož mě zaujala už jen samotná anotace. Nepochybovala jsem o tom, že téma je velice zajímavé. Jen jsem měla obavy z toho, zda mi autorčin styl sedne, jelikož jsem od ní dříve nic nečetla. A upřímně, taky jsem si říkala, co se vlastně může odehrát na více než 300 stránkách, když konec je nám známý ještě dřív, než se do čtení vůbec pustíme.
Nicméně, byla jsem překvapená. Tím, kolik je zde postav, jak se jejich osudy postupně proplétají a ani jsem neměla problém začíst se. Četlo se to vlastně samo. Celý příběh, tak jak ho autorka odvyprávěla, mě zaujal a můžu říct, že i zasáhl a rozplakal, což se mi u knížek obvykle nestává. Je to zkrátka silný příběh jedné statečné dívky a nejen jí a myslím si, že ve mně bude rezonovat ještě nějaký čas...

9 20.02.2023

Z téhle knížky jsem nadšená! Příběh jedné velké rodiny v sedmi povídkách mi od začátku přišel jako zajímavý nápad a byla jsem zvědavá, jak to do sebe bude všechno postupně zapadat. Ačkoli kniha nebyla příliš dlouhá, vešlo se toho do ní hrozně moc a atmosféra doby byla cítit z každé jedné stránky. Bylo to čtivé, napínavé a podtržené krásnými ilustracemi. A kdyby to bylo aspoň o kousek delší, tak bych se nezlobila.

P.S. Zaplaťpánbůh za rodokmen, bez něho bych byla asi trochu ztracená.

8 16.03.2023

Na Zahradu jsem byla obzvlášť zvědavá vzhledem k tomu, že jsem již dříve od Petry Dvořákové dvě knihy četla. Vrány mě zasáhly, Dědina mi příliš nesedla, tak jsem čekala, jak to dopadne tentokrát. Zhruba první třetina mě moc nebavila, respektive měla jsem problém začíst se, přestože jsem začínala tušit, jaká asi bude hlavní zápletka. Později, když už se ono "tajemství" odkrylo, kniha rázem nabrala spád, cítila jsem napětí a stránky mi začaly ubíhat rychleji. Téma bylo určitě zajímavé, nikdy jsem o ničem podobném nečetla a myslím si, že je důležité taková témata otevírat. Nicméně já osobně mám radši příběhy, kde se můžu nějakým způsobem v hlavní postavě najít, kde je mi hlavní postava sympatická a kde s ní souzním. Doteď nevím, co si mám vlastně o Jaroslavovi myslet. Občas mi ho bylo líto, občas se mi trochu hnusil. Ale asi to tak mělo být. 

7 20.02.2023

Nepochybovala jsem o tom, že to bude zajímavá knížka, ale spíš jsem si myslela, že se bude číst hůře, a že se do ní nedokážu začíst, jelikož se nejedná o žádný ucelený příběh. Opak byl pravdou, celá knížka mě moc bavila a nakonec jsem ji přečetla za několik dní. Moje oblíbená autorka mě opět nezklamala a myslím si, že by si tuto knížku měl přečíst každý, kdo toho o moderních dějinách ví pramálo...

5 13.03.2023

Tato kniha se mi hodnotí těžko. Těšila jsem se na strhující rodinnou ságu, kterou přečtu jedním dechem. Místo toho jsem měla v ruce knížku, kterou jsem horko těžko četla celý měsíc a nedokázala se pořádně začíst. Kdyby to byl příběh napsaný chronologicky, mohlo to být skvělé čtení, nicméně neustálé přeskakovaní v čase i v příbězích mnoha postav mě hrozně rušilo a v ději jsem se ztrácela. Na můj vkus toho bylo zbytečně moc, protože kdyby šlo jen o střídání kapitol z pohledu jednotlivých postav, ale byla by zachována chronologie, kniha by byla ozvláštněna, ale zároveň by si zachovala větší přehlednost. Když se mi občas podařilo začíst se, přišel konec kapitoly, střih a já byla najednou zase v jiném časovém období s jinou postavou. Tak jsem knihu zase odložila a četla ji doslova po kouskách. Kritizovat rozhodně nechci, protože příběh to byl jistě silný a zajímavý a možná, že kdybych se dokázala začíst a lépe se v příběhu zorientovat, šla bych s hodnocením výš. To se ale bohužel nestalo, proto ty tři hvězdičky.

3 20.02.2023

Směna je přesně ta knížka, která mě na první pohled zaujala, ale nakonec jsem byla přece jenom lehce zklamaná, protože jsem čekala trošku víc. Celou dobu jsem měla pocit, že všechno jen tak klouže po povrchu a řeší se nepodstatné věci. Marně jsem hledala postavu, která by mi byla v něčem sympatická, ani hlavní hrdinka mi k srdci nepřirostla. Ten kontrast mezi životem prodavačky a duší umělkyně mě ale bavil, jen jsem prostě měla pocit, že pátrání po ztraceném obrazu není úplně to, kvůli čemu jsem si tuhle knížku koupila.

2 14.07.2023

Tuhle knížku jsem dostala jako dárek a to byl taky jediný důvod, proč jsem ji začala číst. Nicméně musím říct, že se mi vcelku líbila. Rozhodně jsem od ní neměla žádná velká očekávání, ale zrovna jsem měla náladu na něco hodně oddechového a nenáročného a to tahle kniha opravdu je. Občas jsem měla pocit, že čtu něco jako odlehčenou verzi Dědiny, občas jsem se pousmála a hlavně jsem se odreagovala. Žádný literární skvost to sice není, ale vlastně mi to ani nevadilo.

1 11.05.2023