kloin
komentáře u knih

Tento příběh na mě působil, na rozdíl o předchozích, dobře. Přečetl jsem knihu na jeden zátah. Řadil bych ji mezi ty úspěšnější z rodiny Francisů.


Kniha se dobře čte, ostatně jako i jiné knihy tohoto autora. Jen je poznamenaná dobou vzniku a podle mě již příliš zastaralá. Otázky, které si klade, jsou již často zodpovězené, a tedy nejsou moc zajímavé. Vývoj počítačových technologií se také dal trochu jiným směrem a uvedené hrozby tak působí úsměvně, zatímco jiné, již reálné, prostě autor nedokázal předpovědět.


Rád jsem si přečetl další příběh. Není jednoduché udržet linie cetování časem. Myslím, že se to podařilo a jsem rád, že původní slib, že už dál nebude pokračovat, nemyslela vážně.


Tak film je právě v kinech. Jsem rád, že jsem stihl knížku přečíst včas. Mohl jsem si zapojit fantazii a mít tak svou verzi, než ji film přetluče. Zločince jsem tipnul někde v půlce. Stejně jsem se těšil do konce, jak se autorka rozhodla, že to zakončí.


Knížku jsem četl poprvé jako kluk. Po létech jsem ji vyndal z knihovny díky čtenářské výzvě a jsem rád.


Použitý osvědčený vzorec podobně jako v předchozích knihách. Pár ztracenců, pár gaunerů, tentokrát však bez známých osobností. Četlo se dobře.


Trochu jsem se musel posouvat v čase. Trápení se nemění; jen míra toho, co bereme za společenskou normu, respektive, co bereme už "za normou", se hodně posunula.


Je vidět, jak mnoho se změnilo a jak mnoho zůstalo při starém. Některé části mě opravdu velmi pobavily. Znal jsem dílo z velmi úspěšného seriálu; a v tomto případě musím říct, že jak seriál tak kniha mají něco do sebe.


V mnoha místech mi to až tak humoristické nepřipadlo. Možná myšlenky na smrt trápí více lidi tam, kde je více tma a více chladno. Ohromná touha po smrti ale i po životě, a mnoho absurností, které tím vznikají. Neměl jsem pocit, že se vše opakuje, ale spíše mrazení, že jakákoliv pozitivní změna tu jejich touhu po smrti zastíní jen na chvíli, dočasně.


Prostředí protialkoholní léčebny moc úsměvné není. Z těch příběhů spíše mrazí. Dal bych tu knihu jako doporučenou četbu. Příběhem drog a závislosti na nich jsme masírováni neustále. Alkohol jako by tam nepatřil a stále jsme k němu tak nějak tolerantní. Vzhledem ke statistické spotřebě alkoholu by stálo za to změnit náš vztah k němu.
Autorovi přeji aby vytrval.


Dobře napsaná detektivka. Armádu spásy jsem znal jako organizaci, která krmí potřebné a pomáhá. V knize je organizace více popsána.


Proti minulému dílu se zde posouvá děj troche dále a je zde prostor pro další pokračování, do kterého se brzo dám.


Kniha mě potěšila a pobavila. Cesta se starší generací, cesta s lidmi, kteří mají totálně odlišné názory a střet s velmi odlišnou kulturou přináší mnoho nevšedních chvil.


Rád sáhnu po knize od Waltariho, vždy. Docela mě pobavilo, jak popisuje svou cestu. Jak je ohromě ovlivněn svým věkem, jak je kritický a často jednostranný.
Přijde mi nadnesené říkat, že se mu nelíbilo v Praze, když se mu nelíbilo skoro nic. Asi musel projít i tímto, aby dokázal napsat svá nejlepší díla.


Když jsem se blížil ke konci knihy, říkal jsem si, jak to chce tak rychle ukončit. A ono ne, budeme si muset počkat na další díl.


Nakonec jsem se rozhodl pro čtyři hvězdičky. Hodně věcí mi vadilo, ale musím také přiznat, že si myslím, že původní autor by do toho zabředl podobně.
Zbytečné opakování vtipů z originálu dílu velmi škodí. Na druhou stranu jsem se s původními hrdiny rád znovu potkal.


Poprvé jsem se o Welzlovi dověděl od svého otce, když mi jako klukovi vysvětloval slova nanuk a eskymo, že to není jen zmrzlina, ale že jsou s tím spojena jména a příběhy. Patřil však ke generaci, která Welzlovi příliš nevěřila a brala ho více jako mluvku. Když jsem na knihu letos narazil, řekl jsem si, že si ji přečtu.
Příhody jsou určitě hodně přibarvené. Věřím ale tomu, že v místech, kde se kulturou stává pouze vyprávění příběhů mezi polárníky, bylo nutné příhody si upravovat tak aby byly stále poutavé. A že se ta vyprávění asi často opakovala.
Rozhodně to byl velký člověk a mě jeho příběhy i životní postoj zaujaly.


Mám po přečtení takový rozpačitý pocit. Temná Stínadla pro mě stále budou mít nádherný pocit z dobrodružství. Stínadla, která se změní v přítelskou a milou atmosféru je pro mě docela horor.


Další kniha této série mě opět velmi potěšila. Tentokrát jsem měl pocit, že je tam až hodně osob a ztrácím se v nich, ale postupně jsem je zvládal.


Mám rád takovéto detektivky, ale trochu mi něco chybělo.
možné prozrazení obsahu:
Moc jsem nepochoplil, proč je hlavní hrdina unešen analytickým mozkem svého kolegy, když ten ho ani jednou nevyužije.
Posílání SMS pro mě vykazuje poměrně zásadní nepřesnosti. Jednou je, že pod svícnem bývá tma. Druhou je princip posílání SMS, které určitě necestuje jen přes jeden vysílací stožár, ale procestuje nějaké to datové centrum a tam může chytnout zpoždění. To na sebe raději měli blikat baterkami.
Osoba "padoucha" mohla být do knihy také zapracovávaná více. Zatímco hlavní hrdina zná zločince již 50 stránek před koncem, neposkytne žádné vodítko čtenáři, a z toho pak vznikne málo radosti na konci, jestli jsem uhodl zločince nebo ne.
