Kni-holka
komentáře u knih

(SPOILER) Čemu dáváte přednost? Bílé nebo červené? Nebo růžové? A sladké či suché? Já rozhodně sladké bílé nebo růžové. Červené je na mě moc těžké. A co kdybych vám řekla, že za podmanivou a opojnou chutí vína, stojí viné čarodějky? Dává to smysl, ne? Víno je lektvar lásky, přátelství, má neuvěřitelnou moc, tak je pravděpodobné, že se za jeho výrobou musí skrývat nějaká magie? Stačí otevřít oči a mysl, protože když něco nevidíme, přece ještě neznamená, že to neexistuje.
Mladá čarodějka Elena se musí po osvobození ze svého prokletí a znovu se vrátit do života, kde ji čekají nelehké úkoly. Nejenže zjistí, že její vinice, kde měla domov, byla prodána chlápkovi, který ani za mák nevěří v magii, ale musí se postavit i svému bývalému snoubenci, o kterém je přesvědčená, že to on stojí za jejím prokletí. Navíc se zdá, že se někdo pokouší o zakázanou černou magii - krevní magii. Všude po údolí se objevují mrtvá zvířata, a tak je jasné, že se schyluje k něčemu velkému.
Setkáváme se zde v jistém smyslu s další podobou Faustovské dohody. Smlouva s ďáblem je vždy lákavá, když je ve hře nesmrtelnost, věčné mládí a krása. Tak si dejte pozor, abyste po sklence vína neskončili na obětním oltáři.


(SPOILER) Už po prvních 2 stránkách jsem věděla, že to bude skvělá knížka. Mladá holka, studentka vysoké školy, zažívá trýznivé okamžiky při šprtání otázek ke zkouškám. A čím dál víc má pocit, ze je úplně tupá a že jí IQ od základky kleslo o několik bodů a že zářná budoucnost, kterou si vysnila, mizí v dáli. Kdo tohle nezná, že? Ale zpátky ke knize.
Vzpomínáte si na pogy a víte, co je morfování? Pamatujete si na svou první pusu a taky jste se před spaním dívali pod postel, jestli tam nejsou strašidla? Tahle kniha je nehorázný flash back do dětství. Ale i v negativním slova smyslu. Třeba věty typu: nejez tolik, budeš tlustá. Ano, to každé holce pomůže. Proč se pak lidé diví, že trpíme anorexií? Nebo sourozenecká rivalita a jak to někdy vypadá, když se narodí nový přírůstek a jak se starší sourozenec často cítí opomíjený. Být rodičem je těžké a sama doufám, že jednou budu pro své děti oporou. A rozhodně jim budu věřit a naslouchat, když řeknou, že je ve škole šikanují a že jsou nešťastní. Protože to jsou slova volající o pomoc!!!
Autorka pracuje s těmito šťastnými a špatnými pocity a skvěle je zakomponovává do života hlavní hrdinky. Kolikrát si říkám, ano, to znám. To jsem zažila. To dobré, i špatné.
Až půjdeš, zavři za sebou. Netušila jsem, že název knihy bude mít význam, jaký měl. A je mi smutno. Při čtení i po něm. Nevím, jak knihu ohodnotit. Líbila se mi a zaroveň jsem z ní měla deprese. Šikana, anorexie, nízké sebevědomí, kyber-sexuální obtěžování, znásilnění, alkoholismus, zlomené srdce. A to vše zažívá jedna osoba. Osoba, která je neskutečně silná, i když si to o sobě nemyslí.
Co je pro mě nejsilnější vzpomínka? "Moc te miluju, lasko." a vše, co se odehrálo poté. Po dlouhé době jsem se rozbrečela na zastávce. Takže, doporučuji si knihu přečíst? Rozhodně ano. Jen se připravte na opravdu depresivní zážitky ze života normální české holky. Bůh ví, kolik takových holek kolem sebe máme.


(SPOILER) A žili šťastně až do smrti. Věta, kterou končí každá pohádka. I ta o Krásce a zvířeti. Zajímá vás ale, jak to bylo dál? Pak Dvůr mlhy a hněvu od S. J. Maasové vám to nastíní.
Za své činy musíme platit, ať už jde o člověka či o vílu. A Feyre ode dne, kdy zabila Pod Horou 2 víly, trpí pocitem viny, nočními můrami a, v dnešním moderním žargonu, posttraumatickým syndromem. A buďme upřímné, dámy, neočekáváme od svého prince, že nás vždy bude chránit? Jenže za jakou cenu? Rozhodně nemám Tamlinovi za zlé jeho ochranářské pudy. Jenže si asi spletl životní družku za porcelánovou panenku a hlavně někoho, kdo mu není hoden. Vždyť vladařky přece neexistují. Jsou jen manželky vladařů, jejichž úkolem je vypadat hezky a pořádat večírky.
Ano, takhle tomu možná bylo kdysi. Ovšem dnešní ženy, a samozřejmě Feyre, jsou silné ženy, chtějící se podílet na dění, být rovnocenné svému partnerovi, životní lásce, vystoupit ze zlaté klece a roztáhnout křídla. A zde přichází na řadu Rhysand.
Vladař nočního dvora, jenž Feyre označil svým tetováním a tím je spojil. Nepojilo je ale pouze ono tetování Na Nočním dvoře se Feyre konečně začíná uzdravovat a stane Rhysovi a jeho přátelům po boku v následující bitvě proti Hybernu.
Když je nám mizerně, potřebujeme někoho, kdo rozváže pouta, která nás svírají, kdo rozpustí led v našem srdci. Nikde ale není psáno, že poté, co splní svou úlohu, pro nás bude stále ten pravý. Staneme se totiž někým jiným. A možná, že když máme v životě nedostatek lásky, tak se zamilujeme do prvního, který nám projeví trochu laskavosti a bezpečí. Ale pak většinou prozřeme. Není to fér, ale srdci nejde poručit.
A možná pak zjistíme, že až strávíme tolik času polapené v temnotě, zjistíme, že nám ta temnota začíná pohled oplácet.


(SPOILER) Tento příběh navrací naději a víru v dobrotu lidského srdce. Oslavuje vztah k rodině, ke vzdělání, k poctivosti a k češství. Strhující vyprávění o Františku Zíkovi, jeho rodině, jeho počinech na poli zemědělství i politiky, který je vyprávěn napříč dějinami, je inspirujícím počinem z pera Ladislava Vrchovského. Přidanou hodnotu tomu dává fakt, že je to příběh dle skutečných událostí a o opravdových lidech, kteří žili, a o jejich touze uchránit vlastní majetek. Někdy i za cenu nejvyšší - za cenu krve a lidských životů.
Je smutné, co se tady celkem nedávno, a vlastně ještě občas nyní, dělo/děje. Češi, Němci, Židé, Poláci, Arabové, Rusové. Ale přesto stále lidé. Není důležitější hodnotit člověka podle činů, podle toho, jaký je a jakou odvádí práci, než dle toho, jaké je národnosti, vyznání či barvy? Tohle nemá být příspěvek o politice. Jen předstírá myšlenky, které autor uvádí. A se kterými se ztotožňuji. To je pravda.
Pokud na internetu zadáte František Zíka, najde vám to skutečného člověka, o kterém Vrchovský píše. Za knižní postavou tak najdete reálnou postavu, která opravdu žila a činila to, co se zde píše. Inspirující člověk.
Druhá světová válka, falešná obvinění, zatčení, nucené práce, pomluvy a zákaz studia. Zkrátka nekonečná perzekuce ze strany vládnoucího komunistického režimu. To vše musela rodina Zíkova přečkat po smrti Františka Zíky 6. prosince 1931. Avšak Miloš Zíka, syn Františka, si s tím poradil skvěle. Opět smekám nad dovednostmi a vůlí. Avšak jednou označený nepřítel lidu je pro komunisty nepřítelem až do smrti, a jeho děti si to odnesou i za své rodiče.
Každý syn v rodině Zíků je dodnes vychováván k lásce k rodné hroudě, k půdě a dobytku a k zemědělství. Jakou budoucnost jim osud připravil? Kam dál se bude rodina Zíků ubírat? Zůstanou na svém statku ve Štítině? Opravdu doufám, že ano.


Yrsa je přezdívanou královnou islandské krimi a má to svůj důvod. Na svém kontě má mnoho titulů a tohle je poslední počin ze série se sympaticky ošuntělým detektivem Huldarem a dětskou psycholožkou Freyjou.
Popravdě jsem ani nepocítila nedostatek toho, že jsem nečetla předchozí díly. Autorka ty nejdůležitější momenty připomněla. A jsem ráda, že jsem po knize sáhla. Byla totiž mrazivě neskutečná...
Lehký a svěží styl vyprávění doplněný hororovou atmosférou ďáblem posedlé panenky a detailním popisem islandské kultury. Musím se přiznat, že občas autorka až moc odbíhala od tématu a věnovala se popisům, které zbytečně protahovaly a přerušovaly napětí, až jsem měla chuť pár stránek přeskočit. Ale vypravěčský um autorky mi v tom zabránil a jsem nakonec ráda.
Neuvěřitelné, jak mnoho jednotlivých událostí a zločinů mají společného jmenovatele. Panenka. Častá ikona hororových filmů sehrála svou roli i zde, když byla hned na začátku vylovena z moře, pokrytá mořskými živočichy, bez vlasů, poničená a s jedním okem. I já bych měla mrazivé šimrání. Navíc, kdybych byla holčičkou, která by našla svou mámu mrtvou v koupelně, kde panenka byla, ale pak zmizela. Kdo by se Róse divil, že byla přesvědčená, že to panenka ji zabila.
Drogy, mrtvoly a sexuální zneužívání svedou opět Freyju a Huldara dohromady a výsledek je opravdu nečekaný. Do poslední stránky jsem nevěděla, jak to skončí, a i když pak autorka došla do bodu, kdy odhalila pachatele, tak na posledních stránkách odhalila ještě nečekanější odhalení, ze kterého mrazí v zádech.


(SPOILER) Kráska a zvíře. Tuto pohádku jistě znáte. A právě kniha Dvůr trnů a růží je jejím temnějším a mnohem záludnějším rettelingem.
Všechno začalo Kotlíkem. V tomto příběhu v dávných dobách byli lidé otroky vládců vznešených víl. Ovšem lidé se vzbouřili a po krvavé válce byla stanovena Úmluva, aby zabránila vraždám na obou stranách a vznikla zeď oddělující říši víl Prythian a smrtelníků.
Poté, co devatenáctiletá Feyre zabije v lese vlka, odvleče ji podivný tvor do svého doupěte, kde s ním má do konce života za trest žít. Ze zvířete se vyklube okouzlující vílí vladař Tamlin, který kdysi s dalšími magickými bytostmi vládl světu. Nepředstavujte si ale žádnou pohádku na dobrou noc.
Příběh mě od první stránky naprosto nadchl. Vůbec jsem netušila, co se děje, kde je pravda, komu věřit. Vše bylo zamotané a když se vyjevila pravda, byla jsem překvapená. Násilné a krvavé scény se doplňují s romantikou i vášní a i zde se rodí milostný trojúhelník.


(SPOILER) Il était une fois...Bylo nebylo...tak to začíná. Jenže každá pohádka má i konec. Tahle ne. Neviditelný život Addie LaRue od Victorie Schwabové konec nemá. Addie konec nemá, protože příběh, jenž se začal psát 29. července 1714 ve Francii, stále trvá a Addie i nadále je někde tam venku a svádí boj s ďáblem.
Tento příběh je jiným vyprávěním o Faustovské dohodě, kdy smrtelník vymění duši za nesmrtelnost. A jako vždy tu je háček. Výměnou za nesmrtelnost získala svobodu v jiném slova smyslu - nikdo si ji totiž nepamatuje. A tak Addie dál proplouvá staletími, nezapamatovatelná pro lidi, ovšem stala se stínovou múzou mnoha umělců, až jednoho dne uslyší ta sladká slova: JÁ SI TĚ PAMATUJU.
Trvalo to 300 let, než našla toho pravého.
Chtělo to jen zaprodat svou duši, aby našla lásku. Nebo si to aspoň myslela.
No, velmi povzbuzující pro nás, co chodíme sami po tomto světě. Ale dokážu to pochopit. Když je člověk opravdu nešťastný, zaprodal by se i ďáblu pro kousek štěstí.
Životy Addie a Henryho se proplétají, ovšem stále nad nimi visí stín Temného - ďábla, který stojí za tím vším.
Na Addie mě neuvěřitelně přitahovala její cílevědomost, odhodlanost za každou cenu zvítězit nad Temným. Je to nezávislá žena toužící po svobodě a kráse, kterou jí svět nabízí. Naopak se bojí toho, že ani nemrkne a svůj život promarní.
Henry je příkladem člověka, který touží po tom být milován a být pro někoho dost dobrý. Ne být vždy ten druhý. Jak já tomu rozumím. Ale co je lepší? Upřímná láska pár lidí nebo falešná náklonost celého světa?
Neskutečně dojemný příběh jehož konec mě tak zarmoutil, že jsem měla chuť knihu zahodit. Snad ještě nikdy jsem nečetla takový příběh. Je to úplně jiný styl vyprávění, na jaký jsem zvyklá. Zkrátka za mě to je knížka, která mi zůstane navždy v mysli a Addie už navždy budu mít v srdci a budu doufat, ze jednou se dočká svého šťastného konce.
5⭐z 5


Pokud jste přežili letošní Vánoce ve zdraví, pak jste měli velké štěstí. Protože to, co v prosincových dnech číhá tam venku, je mnohdy opravdu strašidelné a nebezpečné. Právě o Vánocích vylézají z děr všichni možní tvorové, kteří jsou poněkud zneklidňující. Mozná ale, když si koupíte tento Vánoční bestiář, který představuje Adventní katalog zimních příšer, tak příští Vánoce přežijete. Možná.
Už jste někdy slyšeli o Krampusovi? A co svátek sv. Lucie? Ani baba Jaga není mírumilovná a už vůbec ne Perchta - napůl mladá dívka, napůl shrbená čarodějnice s křivým nosem - která nezdárníkům a lenochům rozpárá břicha, vykuchá vnitřnosti, vycpe je slámou a kamením a pak je hodí do studny. To je jen pár tvorů, které najdete na stránkách tohoto strašidelného, ale i životně důležitého katalogu.
Sice je už po Vánocích, ale ke knize jsem se dostala až nyní, protože právě píšu povídku do literární soutěže a zde jsem našla inspiraci.
Je to krásně ilustrovaná knížka, kterou si oblíbí jistě každý milovník Vánoc i strašidelných historek.


(SPOILER) Chtít pro lidstvo to NEJLEPŠÍ a snažit se zachránit svět, není vždy ta NEJLEPŠÍ cesta. Protože i když za vším stojí dobrý úmysl, tak nezapomeňte, že vše má dobrou a špatnou stránku. A ne nadarmo se říká, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.
Své o tom ví i hlavní postavy příběhu Helena, Marek a Filip, kteří dokončili vysokou školu, svět jim leží u nohou a touží si splnit své sny.
Helena chce svět zaplnit roboty, kteří by pomáhali lidem.
Filip chce vyvinout zázračný lék.
Marek chce vyvinout bezpečnou výbušninu, která by se dala odpalovat na dálku.
Tři sny a tři připodobnění třem dílům Karla Čapka - R.U.R., Bílá nemoc a Krakatit.
________________________________________
‼️SPOILER:‼️
Pojítkem celého příběhu jsou roboti a zápalkou je nevinná sázka. Tři kamarádi zadali robotům úkol - zjistit, co lidstvo nejvíc ohrožuje a najít způsob, jak hrozbu eliminovat. Netušili však, že odpověď bude lidstvo samo. A tak roboti, vázáni třemi zákony robotiky (kdo viděl film Já, robot, tak ví ) se pustí do řešení problému. Světem se začne šířit záhadná nemoc a nevysvětlitelné výbuchy.
________________________________________
Stvořitelé katastrof od Michala Vaněčka a Václava Ráže, který knize dodal přenádherné ilustrace, je utopický román, který je až děsivou možností pro naši realitu. Dílo je sice myšleno pro děti, ovšem ocení ho nejen ony. Text je krásně čtivý a spolehlivě vás vtáhne do děje, že knihu nebudete chtít odložit.
Možná to na někoho bude až příliš utopické, ale já v tom viděla až děsivou možnost toho, co by se mohlo stát. Vždyť už teď jsme v zajetí technologií. Vypukne panika, jen co vypadne proud. Bez chytrého telefonu jsme skoro bezmocní. Je tohle tedy naše vlastní cesta ke dni, kdy stroje ovládnou celou společnost? No, odpověď se třeba nachází v tomhle románu.


Jména vždy vytvářejí v mé mysli příběh. Mantra, které se Tolkien při vymýšlení postav řídil. Kniha Tolkienovi hrdinové (David Day) pojednává právě o původu jmen a jednotlivých hrdinů a já smekám před T. smyslem pro detail a humor.
Kdo je hrdina?️ Teorie tvrdí, že historie světa je životopisem velkých mužů. Ovšem jak v Hobitovi, tak i v Pánu prstenů je dáno, že i ten nejmenší človíček může změnit budoucnost. Tolkien nám tak představuje Hobity.
"V jisté podzemní noře bydlel jeden Hobit." Hobit, původně holbytha (stavitel jam).
Bilbo Baggins - měšťan (burgher, borough), lupič (burglar). Německé slovo burg znamená "opevněný a oplocený dům v kopci". No nesedí to na Pytlíky?
Frodo Pytlík - původní slovo Froda (moudrý), skandinávské jméno Frotha (mírotvůrce). V kontextu Jednoho prstenu je propojení mezi jménem Pytlík a "bagger", "bag thief", tedy kapsář, zloděj prstenů.
Samvěd Křepelka - Samwise (prostý, napůl moudrý) a Gamgee (Gamwich - hra, šprým). Je to dokonalý partner moudrého Froda, který si se vším poradí a svým vtipem pozvedne náladu ostatním.
️Gandalf Šedý/Bílý se přirovnává k Merlinovi. Zprvu zábavná postava se mění do impozantního hrdiny. Je to Istari (čaroděj, wizard, wise man). Původně Gandalfr (gand=magické síly, alfr=elf či bílý).
Aragorn je ideální hrdina mýtické doby a přirovnává se k Artušovi.
️Legolas Zelený lísteček je symbolickým jménem pro jeho původ z Temného hvozdu.
️Galadriel připomíná Bílé dámy Walesu. I ona je oděna v bílém a má dar proroctví.
️Arwen je připodobněním Sněhurky svými tmavými vlasy a bílou pletí. Tím páden je Galadriel zlá královna a toto připodobnění lze najít v rozhovoru mezi Éomerem a Gimlim, kteří se přou o krásu paní, jako by se ptali: zrcadlo, kdo je na světě nejkrásnější?
Smělmír/Meriadoc Brandorád - Merry, tedy veselý, "mercy" - laskavý.
Peregrin Bral - z latinského peregrinus "cizokrajný, poutník".
Gimli - znamená "třpytivý", což dokazuje jeho lásku k pokladům.


Dědictví krve od Amélie Wen Zhao na mě vyskočilo jako další možnost po sérii Griša. V mnoha ohledech jsou si knihy podobné. I tato autorka se asi nechala inspirovat Ruskem, neboť příběh je zanesen do císařství, kde vládne rod dosti rusky znějícího jména Michailovové a zem kolem pokrývá chladná tajga. Další podobnost je v tzv. Spřízněncích, což jsou lidé spřízněni s různými elementy - voda, oheň, země, tělo, mysl. I oni jsou pronásledováni, zotročováni a zabíjeni. A pak fakt, že svět je ovládaný podvody a přetvářkou a jde jen o jediné - vyhrát.
Hlavní hrdinkou je Anastázie Kateryanna Michailovová, korunní princezna Cyrilie, jež byla obviněna z vraždy otce. Příběh začíná 11 lun poté, co utekla a vydala se hledat Ramsona Sedmilháře (podvodníka a zločince), který ji měl dovézt k pravému vrahovi. Postupnými náhledy do minulosti se dozvídáme víc o osudu těchto dvou podivných spojenců, které pojí jediné. Pomsta (podobné Prohnilému městu).
Aninou přízní je krev a jakmile se u ní projevila, rodiče ji zavřeli v paláci a postupným mučením se jí snažili z této "nemoci" vyléčit. Jak ale bylo mnohdy řečeno a příběh je na tom z velké části postaven, samotná Přízeň o člověku nic nevypovídá. Důležité je to, jak s ní naloží. A tak to je i v životě.
Celkem zvláštní bylo to, jak Ramson Anu oslovoval: holubičko, zlato, lásko. Autorka často používá oslovování, což mi přišlo mnohdy nadbytečné. Co mě ale chytlo za srdce, byla její práce se smutkem a ztrátou. Zde ukázka: Existuje slovo, jímž je možné popsat zármutek tak hluboký, že člověka roztrhne, vyrve mu vnitřnosti a nechá jen prázdnotu? Zde se dostávam k bodu, že příběh má dosti drastické a krvelačné scény. Popis, jak Ana svou Přízní kolikrát roztrhla člověka vejpůl a krev a vnitřnosti se válely všude po podlaze, to je občas i pro silnější žaludky.
Bylo tam pár gramatických chyb, na mě zbytečně časté oslovování, ale jinak to byla dobrá knížka a ráda si přečtu druhý díl. Už jen proto, že čekám na jejich první polibek
3⭐z5


K počasí, jako je nyní venku, se hodí nějaká pohodová knížka
Recenze:
Strom splněných přání od Jenny Gladwell, který nese podtitul: Příběh, který zahřeje víc než hrnek čokolády, vypráví příběh mladé novinářky Jane z Londýna, která se dostane do pohádkového Norska, aby zde napsala článek o místní historii, ve které figuruje druhá světová válka, norský král a tradice vánočního stromku.
Miluji hygge a z obálky je hygge přímo cítit. Spisovatelka píše jednoduše a časti, kde se popisuje norská krajina a celá historie a tajemství vánočního stromku, který norové posílají do Londýna, je zajímavý, vtáhne vás do děje a vy se chcete dozvědět víc. Ovšem časti, kdy se Jane potýká se svými milostnými problémy a flirtuje s Philipem, sukničkářem a zkrachovalou televizní hvězdou, jsou až příliš jednoduché, povrchní a trochu to připomíná obyčejnou červenou knihovnu.
Nenechte se ale odradit. Příběh má rychlý spád, který vás chytne za srdce a nepustí, neboť závěr se sice z milostného hlediska dá očekávat, ovšem odkyje se úžasný příběh nejen jedné lásky, ale i hrdinských skutků, které historie skryla, ovšem kdyby nebyl odhalen, byly bychom ochuzeni.
Mě sama kniha chytla velmi za srdce a to z důvodu, že nyní prožívám podobný osud jako Jane. I já mám čerstvě zlomené srdce a své rány se snažím léčit. A pár věcí, které zde spisovatelka předestírá, mě skutečně chytla za srdce. A nejvíc tato: Po rozchodu nelitujeme ani tak ztrátu toho daného člověka, ale spíše ztrátu snů a nadějí, které jsme do vztahu vložili. Každý jde do vztahu s určitou představou a ztráta milovaného člověka bolí. Přišli jsme o své sny o bezpečí, o náklonnosti, o přátelství, o lásce, o společné cestě. Opět se vracíme na začátek, možná moudřejší, ale s další jizvou na srdci, kterou se snažíme zahojit tím, že se pustíme do dalšího hledání. Promítáme si své představy do druhého a je nám jedno, jestli nám to může dát nebo ne. A ta ztráta pak bolí.
Každopádně, jestli jste dočetli až sem, tak děkuji a knížce dávám 3⭐z 5.


"Po 400 let byl démon uvězněn za Soudem. Nyní je volný. V noci vylézá z mokřadu a našel si cestu dovnitř."
Vítejte na Wake's Endu.
Možná, že i vy budete mít po přečtení pocit, že vás něco sleduje, v noci se to plíží do vaší ložnice a vy postupně přijdete o rozum. Ovšem mě se to netýká.
Nemám nic proti zařazení knihy do sekce hororů, ovšem na Stephena Kinga to má daleko. Přiznám, že při závěrečné scéně, ke které od začátku víme, že dojde, a na kterou netrpělivě čekáme, jsem se maličko otřásla nad pomyšlením, co vše může pomatená mysl udělat. Jinak mě spíše než děsivý děj, který se autorka Michelle Paver snažila navodit, zaujala spíše dějová linka hlavní hrdinky Maud a to, v jaké odsuzující a omezené době žila.
️
Maud vyrůstá na počátku minulého století na osamoceném panství, které je obklopeno tajemným mokřadem, vniťřkem domu se šíří strašidelné pověry a pach smrti a musí žít pod přísnými pravidly chladného despotického otce, který nakonec svým bludům podlehle a stane se z něj vrah. Maud mi už od začátku byla velmi sympatická. Je to silná hrdinka, která se po matčině smrti ocitá ve 2 světech. Ve světě, kde je jen bezvýznamná žena, která se stará o panství a snaží se zavděčit svému otci, i když ho nenávidí, a poblázněným světem svého otce, ve kterém se setkává s démony a exorcismem. Není divu, že se svému okolí zdá chladná a odměřená. To je ovšem jen její skořápka. Uvnitř je to milující žena, která z celého srdce milovala 3 věci. Svou maman, Stráče a Clema. Jaká smůla, že o všechny přišla.
"Žena je zvíře, jež jednou denně močí, jednou týdně provádí defekaci, jednou za měsíc menstruuje a jednou do roka rodí."
Můžeme být rádi, že žijeme ve světe, kde je žena plnohodnotným člověkem, která může studovat, být svobodná a mít svůj názor. Ovšem mějme na paměti, že démoni, exorcismus, lobotomie, předsudky ohledně žen, nebyly zase tak dávno.
Recenzi zakončím kouzlem lásky, aby se duše Maud a Clema nakonec našly.
"Nebodám jen tento sloup, Clemovo srdce bodám hloub. Ve spánku či v bdění, ať jiná pro něj není."


Pokud ještě sháníte dárek na poslední chvíli, určitě je tohle spolehlivý tip.
Jako mnoho z vás bojuji s nepřízní osudu najít lásku. Zkouším to, ale stále se mi to nedaří a zažívám zklamání, která postupně uzavírají mé srdce. Neříkám, že vám ta knížka pomůže najít lásku, ale pomůže vám naučit se řečí lásky, kterou každý z nás máme rozdílnou. Co když pro nás důkazem lásky jsou slova a tak jimi zahrnujeme i svůj protějšek, když jeho jazykem, kterým mu svou lásku dokazujeme, je pozornost?
Gary Chapman tvrdí, že existuje 5 jazyků lásky - slova ujištění, pozornost, jazyk darů, skutky služby, fyzický kontakt - a každý máme jeden hlavní a druhý vedlejší. Ve vztahu k druhým lidem, nejen k partnerům, ale třeba i k rodině, se musíme naučit, jaký jazyk je pro druhého tím hlavním, abychom svou lásku vyjádřili tak, aby k tomu druhému správně doputovala.
Gary svá tvrzení opírá o 20 letou praxi manželského poradce a doplňuje text o skutečné příběhy.
Za mě je to určitě knížka, která stojí za těch pár hodin vašeho času a soustředění .


Válka skončila, ovšem zkáza je blíže, než si můžeme myslet. První díl duologie Zjizvený král začíná v Ravce, kde se po velkém boji sbírá ze země nejen samotná Ravka, ale i hlavní protagonisté.
Král Nikolaj vzešel jako vítěz a nyní stojí před nelehkým úkolem - sjednotit zemi a posílit její hranice, aby své království ochránil.
Větrostrůjkyně Zoja přebrala pozici generálky druhé armády a ze všech sil se snaží ochránit nejen griši, ale hlavně Nikolaje před nepřáteli i před sebou samým.
Nina, která se vrátila z temnoty způsebené drogou jurda parem, se vzpamatovává ze smrti své lásky Mathiase, vyrovnává se se svou proměnou a hlavně se snaží najít smysl svého života a opět objevit dívku, kterou bývala. Svou cestu ke spravedlnosti najde ve Fjerdě, kde jako špion zachraňuje ostatní griši.
3 postavy, 3 příběhy a vše je propletené. Poté, co se doslechnou, že by Temnyj mohl být naživu, se Nikolaj se Zojou vydávají na cestu k bájnému Trnitému keři, který by měl prolomit jeho prokletí a porazit démona, kterého v sobě nosí a který den za dnem získává na síle. Trnitý keř je starší než první magie a jeho trny jej prý dokáží zabít.
Na této cestě se nejen Nikolaj postaví svému démonovi a úkolu být lepším králem, než byl jeho otec a bratr, ale i Zoja sama stane tváří v tvář zkoužce, která jí udělá ještě silnější. Autorka odkrývá její životní příběh, a tak můžeme zjistit, že pod krásnou chladnou tváří je malá holka, která si mnohé vytrpěla a zapřísáhla se, že již nikdy nebude slabá. Ví totiž, že svět je k laskavým dívkám krutý.
Temně napsaný příběh mě opět chytil za srdce a těším se na druhý díl.

Po lehce rozpačitém začátku, kdy jsem nevěděla, zda se mi příběh líbí či ne, jsem se ani nenadála a už jsem hltala stránku za stránkou, pošklebovala se, smála se, červenala se. Protože upřímně – ta kniha je dost napěchovaná erotikou a živočišnou touhou. A to nepřeháním. I můj přítel, když viděl, jak se u čtení tvářím, se rozhodl číst se mnou. Pobavilo mě, jak se do příběhu začetl. Knížku jsem mu musela doslova vytrhnout z ruky.
Na začátku jsem o knize nic moc nevěděla. Zaujala mě však anotace a měla jsem náladu na příjemnou oddechovku. Navíc se titul často srovnává s romány Hypotéza lásky či Láska po španělsku. Což jsou knihy, které se v posledním roce usadily v srdcích českých čtenářek. Ano, i v mém . Jaké bylo příjemné zjištění, když jsem po přečtení zjistila, že Na ledě je prvním dílem série Maple Hills. Takže je dost možné, že se na led opět vrátíme. A já bych byla ráda. Kniha je plná příjemných postav, o kterých se chci dozvědět víc.


Připravte se na to, že při čtení naprosto ztratíte víru v lidstvo Protože tohle se opravdu děje. Což je na tom to smutné. Proto mě tak překvapilo, když jsem se na křtu knihy dozvěděla, že si autorka docela přikrášlovala. No, dle mých zkušeností mi to teda nepřijde


Ve světě, kde dívkám hrozí za použití magie upálení, je nemyslitelné, aby se postavily proti systému, který jim říká, komu smějí propůjčovat svou moc. Debutující příběh Noční ptáčata je divoká feministická YA fantasy z prostředí 20. let minulého století (já si vždy vzpomenu na Velkého Gatsbyho ), který přináší svět plný šeptajících tajemství, pradávné magie a politických intrik. Avšak mimo zákon stojí čtyři dívky, jejichž polibek může změnit lidský osud.
Román reflektuje aktuální problémy týkající se politických i náboženských sil ve společnosti. Spíše než zjednodušené navádění čtenáře tu autorka vyjadřuje složitosti, které vznikají, když se lidská touha po moci či pomstě střetne s náboženskou a davovou mentalitou. I přes originální nápad si však myslím, že kniha nenaplnila celý svůj potenciál. Uvidíme, zda se toho dočkáme v druhém díle.
Třešničkou na dortu je krásná ilustrace obálky, kterou ztvárnila Adéla Stopka , která je naprosto úchvatná.


Vítejte v Londýně, v pulzujícím městě historické Anglie, kde je to přesně takové, jaké znáte, a přesto není. Kordélie Kloboučníková je nejmladší kloboučnice z rodiny. Klobouky, které vyrábí, nejsou obyčejné. Jsou opředeny magií, jež jim dávají různé předměty. Třeba Déšť hromový uvolňuje hněv a smutek nebo Fazole sicilská hopsavá propůjčuje lehkost a radost v srdci. Buďte ale při výrobě opatrní!
V Londýně je celkem 5 cechů. Kloboučníci, Rukavičkáři, Ševci, Kabátníci a Hodináři a mezi rodinami panuje letitá nevraživost. Kdysi král Anglie určil, že jen těchto 6 cechů - o tajemných Hůlkařích se tam dočtete - mají právo vyrábět magické oblečení. Chtěl si tak pojistit, že nikdo nebude mocnější než on. A nyní princezna Georgina potřebuje Tvůrce víc než kdy dřív. Schyluje se totiž k válce s Francií a Kordélie se tak ocitne uprostřed královských intrik a bude se s nimi muset vypořádat, pokud chce zachránit nejen Anglii, ale i svou rodinu a najít svého otce, který se ztratil na moři.
Už při čtení anotace jsem si pomyslela, že by stačilo pár úprav, trochu ubrat na dětské naivitě a přidat románek a kniha by se mohla zařadit do žánru young adult. Navíc to má suprovou obálku, ilustrace uvnitř a dokonce i mapu, což u knížek kvituju.

Rozkošná letní jednohubka. Jinak bych tuhle novinku nenazvala. Svěží vyprávění, lehký humor a notná dávka romantiky. Slupla jsem to jak malinu. A je to taky zásobárna nápadů pro svatbu.
Ano, je to "klasická romaňtárna", ale mě chytla za srdce. Osmnáctiletá Meredith přišla o svou sestru a rozešel se s ní přítel. Ovšem při příležitosti velké svatby její sestřenice se rozhodla opět vrátit do světa živých a začít znovu. Celá rodina se sejde na ostrově Martha's Vineyard - který mám spojený s Gilmorkami - kde se bude hrát tradiční rodinná hra Atentát. Každý dostane na lístečku jméno toho, koho musí zneškodnit (vodou ) a když svůj cíl dostanete, získáte jeho cíl a tak dále až do velkého finále. A je to skutečná legrace. Hodně se taktizuje, uzavírají se pakty a to byste koukali, jak nápaditě se dá váš cíl sejmout.
Příběh je protkán humorem, který ale není "trapný". Samozřejmě se zde vyskytuje románek mezi Mer a ženichovým družbou Witem, který je uzpůsoben jejich věku a není ho příliš. Naopak. Snadno se v něm můžete ztratit. Co se mi ale nejvíce líbilo, tak to byl popsaný vztah mezi Mer a zesnulou Claire. Mer s ní i nyní v duchu mluvila, ptala se jí na názor, vzpomínala na ní, viděla ji na místech, kde si jako malé hrály. A i když ztráta stále bolela, pomalu se začala hojit. Bylo to opravdu dojemné.
Rozhodně vám tuhle rozkošnou jednohubku doporučuji. Zahřeje vás u srdce a zasmějete se u ní. Jo a ještě jedna. Knížka je psaná na motivy písní Taylor Swift, takže pokud znáte album Fearless, jděte i do knihy.
