knihomoli komentáře u knih
Tolerance nejen směrem k okolí, ale také k sobě. Pro mně nezvyklé, ale zajímavé
Kniha pro každého milovníka piva. První část je věnována cestování autora za pivem po celém světě, druhá část je samozřejmě také o pivu, ale více zábavnou formou. Kdybych mohla dát 3,5 hvězdičky, tak bych dala. Kniha pro mě byla zajímavá i přesto, že pivařem nejsem, navíc jsem se u ní mnohokrát pobavila
V případě Aléna Diviše jsem naoprosto nekritická. Prostě ho zbožňuji.
Kniha o tom, jak dokážou být lidé krutí a co vše jsou schopni udělat druhým a také o tom, co jsou lidé schopni vydržet a překonat. Smekám před obětmi. Doba se mění, ale lidé jsou pořád stejní. Pokud nemají hranice, mění se v bestie.
Je dobré si tuto knihu přečíst a připomenout si, že nešlo pouze o banány. A pro mladé je to o to důležitější, protože si díky ní snad alespoň trochu puvědomí význam slova svoboda.
Vondrovec se mi líbil více, ale i tak je kniha skvělá. Navíc mě autor opět přinutil smát se nahlas.
někdy mám pocit, že čtu námět na film, což je přesně tento případ, Filmový závěr to jen podtrhnul
Jako informační kanál prima, jako literatura nic moc
Pro mne velice příjemné překvapení, autora jsem neznala. Čtivá, nepřepísklá, klasická detektivka.
Čtivá, na můj vkus ale příliš mnoho červené knihovny. Navíc rozhořčení komisařky, že tzv. král podsvětí chce nechat zabít vraha své dcery je hodně absurdní.
Román pro služky? V tom případě jsem služkou, výborně jsem se bavila
U tohoto dílka jsem si říkala, že bych nechtěla žít jako hrdinové této knihy, pak jsme si ovšem uvědomila, že jsem kdysi žila podobně, ale s pocitem radosti ze života, který tady úplně chybí, z ženských postav jsem cítila naprostý zmar a u těch mužských to není o moc lepší. Ale ti alespoň chodí, prostě lesní chodci
pro mne velké překvapení, kniha plná informací, díky nim chvílemi trochu suchá, posunuje Kladivo na čarodějnice zase o kus dál, určitě stojí za to si ji přečíst
Byť se jedná " pouze " o odpovědi na otázky, je napsaná velice pěkně, zajímavě, je prokládaná citáty a verši vztahující se k tématu, je z ní cítit láska a úcta k ženám, která se objevuje ve všech Lustigových knihách
měla jsem pocit, že se autorka zhlédla v rovnici více stránek, více peněz, i když to nemá alespoň po finanční stránce zapotřebí.
Po letech jsem se k této knize vrátila a stále si stojím za tím, že je to právě ta kniha s kterou bych odjela na pustý ostrov.
I když v padesátých letech dělal obrovské prasárny, líbilo se mi, že se k tomu na počátku 90. let postavil, na rozdíl od mnoha dalších, čelem. Bohužel při čtení pamětí jsem zjistila, že kritizoval lidi, kteří se provinili daleko méně než on, bez kousku pochopení pro jejich selhání. Takže mě to uznání zase přešlo.