knihomolka_jaja
komentáře u knih
Tušení podrazu
Ondřej Neff
Za mě úplně super. Užila jsem si autorův styl psaní. Jeho zpracování záhady kolem ztraceného rukopisu a smrti Ludvíka Součka mě opravdu bavilo. Je to něco pro lidi, kteří mají rádi konspirační teorie a příběhy, které se inspirují skutečnými událostmi. Přestože je obsah smyšlený, spojení s realitou je citelné a nutilo mě zamýšlet se, kde končí pravda a začíná autorova fantazie. Je to kvalitní čtení na světové úrovni. Moc doporučuji.
Překvapivá fakta o zvířatech
Lucy Cooke
tohle byl výstup z komfortní zóny, chtěla jsem si přečíst něco chytrého, něco z čeho se také trochu přiučím. kniha je psaná čtivě a s humorem, ale jde o náročné čtení,plné jmen a faktů, které autorka odlehčuje hlavně snahou šokovat výstřednostmi, zvráceností zvířat a krutostí lidí. Ale o tom to asi je, že? kdybych nahodou někdy chtěla studovat zvířecí říši, tahle kniha by mě dokazala úspěšně odradit. Rozhodně je to dobře napsané, i když mě obsah nonstop znechucoval.
Město ze skla
Judith Rumelt
Zatím asi nejlepší díl, jsem zvědavá na ostatní. Konečně došlo na vysvětlení spousty věcí a dokonce i k uspokojivému závěru. Autorka by klidně mohla ukončit jako trilogii. Trochu se bojím, aby v dalších dílech nevařila z vody. Ale kdo ví... třeba budou ještě lepší.
Druhý dech
Daniel Krásný
O knize se píše, že jde o horor. Hned ze začátku musím upozornit, že to v žádném případě není pravda. Ať nad tím přemýšlím jakkoliv, tak v knize najdete maximálně dva hororové fanoušky a spoustu odkazů na hororové filmy. Samotný příběh má spíše lehce mysteriózní nádech, který nás svou mrazivou atmosférou ofoukne nejdříve v druhé polovině knihy.
Přestože má kniha pomalý rozjezd, musím autorovi nechat, že jsem se ani trochu nenudila. Každou chvilku jsem si pohrávala s myšlenkou, že mi svou 'ukecaností' připomíná Kinga. I zde si pan spisovatel dává záležet na svých postavách. V každém ohledu je znáte, rozumíte jim, fandíte jim a máte je rádi i se všemi jejich mouchami. A pak přijde ledová sprcha formou věty, oznamující, že vaše milovaná postava umře. Tohle mě v pozitivním slova smyslu rozčiluje i u Kinga. Je to i jeho zlozvyk.
První polovina knihy je taková seznamovací. Řeší se život a jeho peripetie, vztahy, bolestné ztráty, touha změnit svůj život a jít za svým snem a hlavně jedna obrovská příležitost v podobě tendru netradičně konaném v prostorách hotelu Hejmon v lesích, které jsou prošpikovány tajemnými legendami.
Autor se ve svém příběhu drží reality. Všechny strachy vychází ze situací postavených na skutečnosti, lidské psychice anebo charakteru a to všechno je opepřené tajemnými pověstmi posouvajicími knihu do přízračných sfér. Celou tu dobu máte pocit, že přesně víte o čem to celé je, a pak přijde konec a vy dostanete pořádný lepanec, který vám trochu srazí hřebínek.
Nejdříve jsem si říkala, že je závěr zdlouhavý, jenomže pak to přišlo a mě spadla brada.
Navzdory nespočtu odkazů na filmy a hudbu, kterou jsem většinou vůbec neznala se mi kniha líbila, líbil se mi autorův krásný jazyk a důkladné propracování postav. Nudila jsem se jen velice výjimečně, a přestože jsem původně chtěla dát 4 hvězdy, za ten konec dávám 5.
Málem bych zapomněla. Hrozně se mi líbí, že v příběhu autor nutí k zamyšlení nad dnešním světem a nadužíváním sociálních sítí.
Gothikana
RuNyx
Tahle kniha ve mě vyvolává strašně moc rozporuplné pocity. Nejradši bych každý její aspekt hodnotila zvlášť, ale k tomu až na konci.
Když jsem začala číst měla jsem trochu problém si svět v knize představit. Na jednu stranu temný a gotický a na druhou moderní. Ale to je jen můj pohled. Nakonec jsem své představy uvelebila ve světě seriálové Wednesday. Proč? Protože to vypadalo, jako by si autorka všechny klíčové atributy vypůjčila právě odtamtud - creepy hrad na kopci sloužící jako škola, černovláska, která se obléká do gotických hadříků, kámoška a spolubydlící s divně barevnými vlasy a děsivé tajemství k rozlousknutí.
Ale dobře, když zavřu oči, tak se tohle fantasy mysteriózní prostředí docela povedlo. Dokonce i příběh se mi líbil, občas mě i příjemně zamrazilo, jenomže mi to celé kazila někdy až na sílu protlačovaná erotika. Nenechte se mílit, miluji dobře napsanou erotiku, ale tady....brrr.
Zaprvé styl psaní odpovídá YA fantasy, celý příběh je vlastně taková hororová pohádka, takže mi tam ta erorika přišla jako pěst na oko. Sama autorka na konci zmiňuje, že kdysi studovala ve škole v kopcích a zažila tam i nějaké ty strašidelné zážitky, z toho vyplývá, že na počátku byl nápad na fantasy, ne na erotiku, která mi tam přijde někdy nevhodně našroubovaná. Dokonce i s věkem postavy je účelově manipulováno tak, aby ta erotika u čtenářů lépe prošla. Corvina je starší než ostatní studenti. Proč asi?
Navíc mám po přečtení knihy spousty otázek. Buď si autorka připravila zadní vrátka kvůli druhému dílu, kde by snad všechny ty podivnosti vyjasnila anebo zase jen účelově plácala, aby maximálně šokovala. Možná si myslela, že svým vyjádřením v poznámce na konci, že i ona se musela smířit s tím, že některé věci vysvětlení nemají, to zachrání. Bohužel.
Takže teď k tomu hodnocení.
Za fantasy příběh by ode mě dostala klidně i 4
Za erotiku 3
A za stylistiku a to strašné opakování nejen slov, ale i informací... fuj,fuj 1
Takže celkově dám průměr 3 ,ale je to škoda. V tom příběhu byl veliký potenciál.
Mýty a báje starých Slovanů
Irena Šindlářová
Na trhu příliš literatury o Slovanech a jejich mytologii není. Takže jsem ráda, že se mi kniha dostala do ruky. Určitě by mi nevadilo, kdyby měla větší přesah,ale od toho máme pokračování v knize od J.Ruzicky Báje, rituály a zvyky starých Slovanů, do ktere se taky brzy pustím.
Polibek bez duše
Jennifer L. Armentrout
Až na pár detailů se mi to moc líbilo a na konci takový doják! Uf! Hned jdu na druhý díl.
Byt v Paříži
Lucy Foley
Tohle bylo něco. Jakože thrillery běžně nečtu, tak asi budu muset začít.
Nepatřím do týmu 'ichforma', a tak jsem si musela chvilku zvykat, ale šlo to až překvapivě samo. Hned jsem se začetla a hltala každé slovo.
Překvapilo mě, jak může být thriller mrazivý a strašidelný, přestože se tam neděje nic nadpřirozeného. Úžasné, fascinující... Miluji napětí, ráda se bojím a tady jsem toho maličko dostala i z tohodle soudku.
Napínavé až do konce. Už jsem si říkala, jak přesně vím, jak to dopadne a houbelec, na konci jsem valila oči.
Opravdu jsem si čtení užila a hned jsem si nakoupila i další knihy od autorky.
Mumie
Max Allan Collins
Bohužel nemohu říct, že šlo o kdo ví jaký zážitek. Text není úplně kvalitně zpracovaný, vadilo mi časté opakování jednou již řečených skutečností, opakování stejných výrazů a snaha napsat to za každou cenu trochu jinak než je film.
Scény, které jsou ve filmu vtipné a uderné postrádají v knize šmrnc, O'Connell, který na mě ve filmu zapůsobil, mi přišel v knize obyčejný a jeho vyjadřování někdy divné, takové rádoby namachrované. A Evelyn? Ta postrádala vše, v čem jsem se při sledování filmu shlédla.
Také se v knize objevuje mnohem méně staroegyptštiny, kterou jsem ve filmech často odříkávala s postavami, protože je ten jazyk prostě boží.
Ale! Musím udělit plusové boty za pár informací, které se do filmu nedostaly, a které tak krásně doplňují celkový zážitek zarytých fanoušků. Další výhoda je, že pokud je nějaká ta staroegyptština uvedena, opravíte si výslovnost, protože co si budeme nalhávat. Ono to v té TV zní jinak
Možná je to proto, že jsem opravdu veliký milovník filmu Mumie, ale kniha prostě nebyla ono. Jak se mi většinou kniha líbí víc, jak film, tak tady to mám naopak. Zůstanu u filmového zpracování.
Dům u hřbitova
John Everson
Tuhle knížku jsem si koupila na nějaké akci Hororconu, pokud si dobře vzpomínám. Anotace zní docela lákavě. Starý dům u hřbitova, který podle pověstí obchází přízrak se má proměnit v zábavní strašidelný dům. Co se může pokazit, že?
Začátek je hodně pomalý, trochu jsem se nudila a vadilo mi, že autor potenciální okamžiky k prohloubení atmosféry a mrazení často přecházel velice rychle, takže jsem četla a byla jsem u toho taková vlažná.
Ke konci první části se ovšem dočkáme dost dobré erotické scény a pak už to docela jede. Ne, že bych se bála, ale aspoň jsem byla napnutá, co bude.
Téměř celá kniha má nádech lehké duchařiny, tedy alespoň dokud se nedostanete na posledních 70str. Tam totiž autorovi úplně přepne, jakoby si zničehonic řekl, že se v knize málo krvácelo, a že to vezme z gruntu... pro jistotu.
Pořád jsem se nebála, spíš jsem občas znechuceně krčila nos. V téhle části už se bát prostě nemůžete, jen sledujete a děláte si pomyslné čárky za každou mrtvolu.
Paradoxně má v sobě příběh jakousi zvrácenou romantiku a formu lásky.
Vadilo mi jen pár věcí, a to, že se postavy chovají jakoby jim to vůbec nemyslelo. Hlavně Mike. A že byla celá ta duchařská vějička v prvních 3/4 knihy hodně účelová. Autor chce prostě šokovat,navzdory tomu, že pak některé věci postrádají logiku. Jo a ten barák je pěkný bludiště. Nevěděla jsem, kde je nahoře a kde dole.
Podtrženo, sečteno šlo rozhodně o zajímavý zážitek. Bylo to dobře napsané, rychle to do mě padalo, bylo to napínavé. Ale zjistila jsem, že já tyhle krváky číst nemusím. Mám ráda mrazení a plíživý strach, ale jak se to promění Texaský masakr motorovou pilou... ne děkuji.
Pýthie
Veronika Černá
Od této knihy jsem čekala fantasy a těšila jsem se na práci dalšího českého autora. Tak hned ze začátku vám prozradím, že to žádné pořádné fantasy není a v tomhle jsem se cítila dost zklamaná. Pocit zrady automaticky následoval můj vnitřní hnidopich, který začal hledat chyby s drobnohledem, ale nebojte, knížka u mě nakonec nedopadla tak špatně. Potom, co jsem se přenesla přes fakt, že mi byla namísto fantastického dobrodružství naservirovaná romantika/erotika lehce podkreslená fantastickým prostředím, jsem se příjemně začetla.
Autorka píše čtivě, i když mi přijde, že se daly některé části, většinou ty pomalejší, vynechat. Poměrně sáhodlouze tam propracovává pýthiánství, jako studijní obor. Je vidět, že si načetla spousty legend a do pozadí příběhu se skutečně ponořila. Myslím ale, že ne vše bylo pro příběh důležité a zbytečně se tím zpomalila dějová linka, v níž je nejdůležitější dostat se jednomu polovičnímu pythianovi do kalhot.
Ze začátku mi byly obě postavy děsně nesympatické. Chovaly se hnusně. Hlavně k sobě navzájem a já se nestačila divit, že zrovna tihle dva spolu něco mají mít. Kdyby se mnou chlap mluvil stylem jakým Romain mluvil s Lis, tak bych s ním nechtěla mít nic společného a naopak to není o nic lepší. Ale postupem času se ukázalo, že oba mají pro své chování důvody a my můžeme sledovat, jak k sobě přes veškeré rozpory nacházejí cestu.
Fantasy svět nebyl o moc jiný, jak ten náš lidský. Byl téměř totožný. Představte si svět, kde máte za souseda vlkodlaka nebo nymfu, každý má své schopnosti a na chudáky pýthiany se kouká svrchu. Předpovědi budoucnosti přece nejsou žádné pořádné schopnosti. A na téhle bázi se to celé odehrává.
Příběh se mi ve finále líbil. Jde o romantickou oddechovku, místy lehce pikantnější. Kniha má nádhernou obálku a celkově se vším všudy hodnotím 3,5 z 5
V pekle jsme všichni Hébert
Madla Pospíšilová Karasová
Po této malé knížce jsem sáhla zcela neplánovaně. Chtěla jsem do konce měsíce přečíst ještě jednu knihu a jelikož mi zbývali pouze dva dny, Hébert mi přišel jako fajn volba.
Rozhodnuto bylo ale až po přečtení prologu. Tenhle úvod mě chytil a už nepustil a po pár stránkách jsem věděla, že knihu budu muset dočíst ještě ten den jinak neusnu.
Osud malého chlapce poslaného do sirotčince je prostě strašný. Bude vám těžko u srdce a možná špatně od žaludku. Já jsem zjistila, že jsem velice brzy přestala Marcuse vnímat jako malé dítě, kterým byl. Musela jsem si ho postaršit, jinak bych to nedočetla. Něco tak zvráceného jsem snad nikdy nečetla. A nejhorší na tom všem bylo, že se to někde doopravdy stalo.
Uf. Autorka popsala události věrohodně, všechno jsem to viděla a nechápala jsem, že je někdo opravdu schopný něčeho takového.
Jediné, co mi snad trochu vadilo, byl v jedné části skok z ich formy na er formu. Nesedlo mi to tam a klidně bych to celé jela v ich formě, sem to prostě patřilo.
Jinak zážitek to byl děsivý ne proto, že bych se bála, ale proto, že šlo o tvrdou realitu. Strašidelné to nebylo, spíš šlo o zvrácený, uchylný svět plný lidských monster.
A co si z toho odnáším? Ano i tady za tím vším bylo víc než nás rozebrat na součástky. Myslím, že ten příběh nás má informovat a pomoci nám empaticky nahlížet jiné lidi. A proto nikdy nesuďme lidi podle toho jak vypadají - nikdy! A pamatujme si, že v lidské bytosti se dokáže zmobilizovat víc síly, než si někdy dokážeme představit.
Modrá
Maja Lunde
Když jsem knihu začala číst, vůbec jsem netušila, co od ní můžu čekat. Jediné, co jsem věděla, bylo, že se docela líbí, a že jde o environmentální román. A jelikož mám ráda knihy s hlubší myšlenkou, chtěla jsem to zkusit.
Kniha má pomalejší rozjezd, až jsem se bála, že asi nepůjde o nic světoborného, ale příběh se četl snadno a rychle odsýpal. Ani jsem nevěděla a vydýchávala jsem konec.
Kniha se nečte snadno, protože nám nastavuje zrcadlo, nastavuje zrcadlo našemu lidství.
Vůbec jsem nečekala, jak tohle skončí a teprve až v druhé polovině jsem začala tušit, kterým směrem příběh jde. Žasla jsem nad tím, jak jsou oba příběhy pro sebe navzájem důležité a tesknila jsem nad hořkosladkým koncem.
Kniha nám dává možnost si hrábnout do svědomí, ale také je to příběh veliké naděje. Kniha na mě hodně zapůsobila.
Doporučuji, pokud máte stejně jako já rádi knížky, které vás zasáhnou a mají přesah.
Zpívá, zpívá, každý pták
Evie Wyld
Hodně depresivní příběh, nic lehkého na čtení. Na skoky v čase jsem si sice brzy zvykla, ale trvalo mi se vždy zorientovat. Styl psaní se mi líbil moc a to prostředí je popsané skvěle, obyčejné, lidské... Nikdo si tady na nic nehraje. Ale zklamal mě konec. Chtěla jsem vědět víc... Co se stalo s Ottem, co Jake a Loyd našli v lese, pokud opravdu něco našli... Atd. Ale zase chápu, že happy end by tomu ani trochu neslušel. Tahle kniha popisuje hodně tvrdý život jedné holky, o které netuším, co si mám myslet.
Ocelové jeskyně
Isaac Asimov
Nevím, jestli znáte seriál Foundation/Nadace, který je volně inspirován knižní sérií od Isaaca Asimova. Viděla jsem zatím všechny dostupné díly a svět, který byl v seriálu vykreslen, mě fascinoval natolik, že jsem se zařekla, že zkusím i onu slavnou knižní předlohu.
Podle doporučení jsem začala sérií o robotech, jejímž prvním dílem je kniha s názvem Ocelové jeskyně. Příběh jsem četla každý druhý večer při uspávání dětí a musím říct, že i po takovýchto chviličkách jsem ho poměrně snadno zhltla.
Zpočátku mi to připomínalo děj filmu Já, robot, ale postupně se příběh proměnil v plnohodnotné vyšetřování vraždy, kdy jako čtenář opravdu můžete od začátku tipovat viníka. Nevím jak ostatní, ale já jsem měla správné tušení hned od začátku. Žádné velké překvapení mě tedy nečekalo, ale protože jsem si říkala, že by takový výsledek byl příliš očividný a jednoduchý, s napětím jsem sledovala všechny myšlenkové pochody policisty Eliáše Baleyho, který byl případem pověřen, a jehož pomocníkem a kolegou se stal robot s nezvykle lidskou podobou.
Vypravování je svižné, jen velice výjimečně autor zabrousí do mytologie anebo biblické historie. Nejvíce mě fascinovalo, jaký svět Asimov vystavěl, protože vycházel ze skutečné planety Země, i když nahlížel do tisíce let vzdálené budoucnosti. Pořád pracoval s aktuálními problémy, které pouze řádově zveličil.
Přestože mi konečné detektivní rozmotávání a usvědčování přišlo už moc zdlouhavé, určitě si přečtu i další díl. Při uspávání dětí je to rozhodně příjemná kratochvíle, a tak nějak jsem zvědavá, jak se bude tenhle svět vyvíjet dál. Baví mě sledovat podobnost se seriálem a čekám, kdy začnu poznávat některé postavy anebo planety, jenž se později objeví v sérii Nadace, která by měla na tu o robotech navazovat.
Co musím vytknout překladu, který se mi dostal do ruky, jsou časté překlepy, a že jich opravdu hodně
Falešný polibek
Mary E. Pearson
Do série Kroniky pozůstalých jsem se pustila, protože jsem zatoužila po dobrodružství, které mě nadchne, pohltí a dovolí mi snít. Nechala jsem se při výběru vést intuicí a ta mě nezklamala.
Kniha první začíná svatební přípravou princezny Lii, která se odmítne zhostit svých královských povinností a zvolí raději útěk, než aby se vdala bez lásky. Klišé, říkáte si? Možná trošičku, ale její útěk jsem ani trochu neočekávala. Spíš naopak. A už tímto malým překvapením si mě knížka získala.
První polovina příběhu se mi velice líbila. Potom přišla malá obleva, po níž mě ale princeznino dobrodružství zase dostalo. Okamžitě se pouštím do dalšího dílu.
Kniha splnila veškerá má očekávání. Fantasy protkané vášní, romantikou, láskou, ale také velikým trápením, válkou a smrtí. Dvakrát jsem u knihy slzela.
Líbí se mi i tajemná historie, kterou nám autorka postupně odhaluje. Legendy o konci starých časů a popisy prostředí po velké zkáze vás nutí přemýšlet, co že to paní spisovatelka stvořila za svět a zda je v něm ukryto něco ze světa našeho.
Zrádné srdce
Mary E. Pearson
Wow! Tady není o čem mluvit. Dobrodružství princezny pokračuje a je snad ještě o něco působivější a napínavější než první díl. Miluji ten svět, jeho hrdiny a okamžitě sahám po třetím díle.
Některé pasáže jsou předvídatelné, ale jiné a ty převažují, mě dokázaly překvapit a samotný konec vás nechá téměř bez dechu.
Na jednu stranu dychtivě pokračuji ve čtení a na stranu druhou se děsím toho, že se blíží konec a já nechci, aby tohle dobrodružství někdy skončilo
Avatar: Tsu'tejův příběh
Sherri L. Smith
Od doby, kdy jsem jako dítě četla Čtyřlístek, je tohle můj první komiks a můj první komiks pro dospělé vůbec.
Musím přiznat, že ilustrace, které vás provází Tsu'tejovou verzí příběhu, který znáte z filmové podoby Avatara, jsou naprosto dokonalé. Je to malé umělecké dílo a už jen kvůli těm ilustracím stojí za to tenhle kousek mít ve své knihovně.
Ilustrace jsou barevné, což je další veliké plus.
Nevím, jestli jsem si komiks dostatečně vychutnávala, ale měla jsem za necelou hodinu přečteno. Až mě mrzelo, že je to čtení komiksu taková rychlovka. Přestože obsahují komiksy jen pár vět a je to samé citoslovce, tak jsem se přistihla, jak mě chvilku příběh opravdu pohltil. Ale víte co? Já bych chtěla víc.
Kniha obsahuje bonusový příběh Bratři,který vypráví o tom, jak se Jake snažil chytit Toruka, či jak se mu říká , je to zase jiný, zajímavý pohled, který ve filmu nebyl.
Ještě mě čeká druhý díl, který mám doma taky, a ráda si ho přečtu, ale myslím, že nejsem úplně komiksový typ. Chybí mi hloubka. Je to jako film bez všech těch super grafických a zvukových efektů. Možná je to dokonce ještě víc ořezané. Kdybych neznala původní filmové zpracování Avatara, asi by mi i dost chybělo a nedokázala bych se tak snadno vžít.
Ilustrace hodnotím 5 z 5,jsou naprosto boží.
Text k nim je... prostě komiksový a nevím, zda na něm dokážu něco hodnotit za mě tak 3 z 5. Já radši zvolím normální beletrii,ale tohle byl mimo jiné příjemný umělecký zážitek.
Američtí bohové
Neil Gaiman
Tahle kniha se ke mě dostala už dávno úplnou náhodou. Dlouho ležela v knihovně, ale nedávno jsem si řekla, že si chci přečíst nějakého světového autora, něco poctivého a kvalitního a myslím, že to jsem také dostala.
Američtí bohové nejsou dle mého názoru jednohubka na jeden večer. Rozhodně nejde o oddechovku. Autorův styl je hodně popisný a výpravný, ale právě díky tomu jste schopni do tohoto nového bláznivého světa plně proniknout.
Přestože je čtení náročnější, tak není o napětí nouze. Opravdu jsem byla hodně zvědavá, jak tohle může dopadnout a neměla jsem celou dobu ani tucha, jak to skončí. Hádala jsem a vždycky špatně.
Gaimanův svět je snový a surrealistický a o to víc mě fascinoval. Navzdory tomu se autorovi všechny situace hraničící s halucinací či deliriem povedli popsat naprosto dokonale. Neměla jsem ani v nejmenším problém si to všechno představit. Každopádně jsem si celou tu dobu říkala, že se hl. postava určitě musí každou chvíli probudit a zjistit, že to všechno byl jen nějaký naprosto šílený sen.
Příběh, který vás přenese do světa, konkrétně Ameriky, kde existují bohové vypadající jako normální lidé, a kteří sílí či slábnou podle toho, jak moc se v ně věří, a jak moc jsou uctíváni, stojí za přečtení.
Tohle fantasy je úplně jiné než na jaké jsem zvyklá. Odehrává se v moderním světě, s moderními lidmi a zároveň do toho všeho zvláštně zasahuje mytologie celého světa a všech božstev, která si lidé do Ameriky přivezli.
Je to skvělá kniha s nečekaným rozuzlením. Styl autora si troufám přirovnat ke Kingovi. Oba jsou podobně výpravní, i když King by z knihy asi udělal všemi psychologickými rozbory postav dvakrát tak dlouhou knihu. Pokud máte rádi Kinga, mohlo by se vám líbit.
Podle knihy byl natočený seriál a ve výtisku, který jsem si pořídila jsou na konci vložené i fotografie. Moc pěkné zpestření.
Není to sice fantasy úplně podle mého gusta, jsem spíš ten pohádkový typ s elfy a kouzelníky, ale navzdory tomu je tohle dílo neskutečně originální. Tleskám!
Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech
Karin Novotná
Tohle je má první zkušenost se Zrnky temnoty, které vydává nakladatelství Goldendog. Nalákal mě hlavně fakt, že je kniha šmrcnutá fantasy a to já mám velice ráda.
Opravdu jsem neměla sebemenší tušení, co můžu čekat. Příběh začíná dost zvolna. Probouzí ve vás sympatie k malé, dvanáctileté Rebece a vlastně to má celé takový hodně pohádkový nádech. Žádné veliké bu, bu, bu! Jenomže pak se to zlomí a Karin se toho rozhodně nebojí.
Já si čtení nevědomky naprosto skvěle načasovala. Ve chvíli, kdy jsem byla ke knížce doslova příkovaná, jsem stejně jako hl. hrdinka seděla v autě a stejně jako v knize pršelo. Stála jsem na parkovišti, naslouchala dešťovým kapkám bubnujícím o kapotu, když najednou 'prásk'. Hlasitá rána o střechu auta. Okamžik jsem měla pocit, že jsem se musela do knihy nějak teleportovat a už jsem přemýšlela, co že mi to na autě přistálo za okřídleného tvora.
Při čtení jsem se nebála. Já se jen výjimečně bojím, ale v poslední části příběhu jsem byla rozhodně napnutá jak kšandy a ve spojení s deštěm a mým super lekavým zážitkem, jsem si užívala vzrušující atmosféru.
Minimálně zpočátku pro mě měla novela nádech filmové verze Coraline. Ke konci autorka dost přitvrdila, ale myslím, že by se dal příběh stále označit jako vhodný pro mládež 13+, i když záleží také individuálně na povaze a zda má dotyčný na podobné věci kuráž a žaludek.
Začátek byl pomalejší, přestože jde o krátkou novelu, ale ten konec... Wow! Možná bych dokonce brala, kdyby to bylo delší a Karin nás trápila a mordovala o trochu déle jsem asi morbidní. Ale fakt ty popisy! Ach! Úplně jsem to viděla. Výjimečně jsem v něčem tápala, ale jelikož mám autorku na horké lince, všechno mi hned objasnila a dokonce mi ukázala ilustraci příšer, z nichž při psaní vycházela.
Určitě tahle útlá knížečka stojí za přečtení.