knihomolkajanca komentáře u knih

Od této autorky jsem četla již sérii Skleněný trůn, ale této jsem se docela dlouho bránila. Motivy krásky a zvířete mě úplně nezaujaly, ale jelikož mi série Dvorů byla x-krát doporučena, nakonec jsem si ji tedy donesla z knihovny domů. I tak se mi do ní ale úplně nechtělo pouštět. Nakonec to však nebyla taková hrůza. Přestože první díl Skleněného trůnu mě asi chytil více, fakt je prostě ten, že Maas umí psát a navíc píše čtivě. Dvůr trnů a růží jsem tedy slupla za 3 dny a nakonec ten příběh nebyl ani tak strašný, jak jsem se obávala.

Feyre mi byla docela sympatická, i když v mnoha věcech podobná Celaeně z Trůnů. Tamlin taky fajn, ale za sebe bych určitě vyzdvihla postavy Luciena a Rhyse, které mě bavily, jelikož mi nepřišly jen černobílé. Protože se o sérii často všude píše, mám už pár věcí vyspoilerováno, jak to třeba bude s Rhysem, i přesto se ale těším, až si o tom přečtu. Jen škoda, že teď jsou knihovny zavřené a k dalším dílům se zjevně hned tak nedostanu. :(

Celkově však musím říct, že průběh prvního dílů byl docela podobný tomu ze Skleněného trůnu - zapšklá hrdinka, která se postupně otevírá světu, úkoly, které musí splnit, dva zajímaví chlapi,...No, uvidíme, snad série nebudou úplně jako přes kopírák. Za sebe tedy musím říct, že bych knize dala tak 70% a to proto, že na mě působila trochu moc pohádkově. Je to sice logické, když je kniha na motivy pohádky, ale je to prostě můj dojem.

3 01.11.2020

Kniha mě docela zaujala anotací a tak jsem si řekla proč ne, přečtu si ji. Musím říct, že zápletka byla vymyšlená docela zajímavě, i když to samozřejmě bylo dost nereálné, ale to už je většina příběhů tohoto žánru. Taky mě mi líbilo, že velká část příběhu byla psána z pohledu muže, což není tolik obvyklé.
Příběh a hlavní postavy se příjemně rozvíjely a bylo fajn sledovat, jak se mění a postupně k sobě mají blíž. To mě prostě bavilo a dala bych i vyšší hodnocení... nebýt toho konce. Bohužel, jak taky již někteří v komentářích zmiňovali, konec byl opravdu docela zbytečně natahovaný a až mi docela vadilo, jak se z rázného Richarda stal ukňouránek, který by skočil i z okna, kdyby mu to Katherine řekla. Škoda, mohly to být 4 hvězdy.

3 12.08.2020

Tak na závěr série nakonec příjemné překvapení, jelikož předposlední díl už mi přišel slabší a čekala jsem sestupnou tendenci.
Toto hodnocení ale pojmu spíš jako hodnocení celé série. Musím říct, že na tento žánr knihy opravdu nebyly špatné. Člověk sice nemůže očekávat žádnou extra hloubku, ale chválím spisovatelku za to, že se v dalších dílech objevovaly již známé postavy a taky střídání vyprávějících postav bylo u čtení příjemné. Nakonec to tedy byl poměrně fajn strávený čas a účel, se kterým jsem po knihách sáhla, splnily - oddechovky jak mají být. A čtou se opravdu rychle :)

3 19.12.2019

Nemám ráda nedočtené série a proto pokračuji v těchto božských jednohubkách. Uběhne to rychle, stejně jako předchozí díly a i když už to začíná připomínat klasický citový maraton, ještě se vlezeme do tří hvězdiček.

3 11.12.2019

Přečteno v rámci čtenářské výzvy - kniha, jejíž název je v rozkazovacím způsobu.

Nemohu říci, že bych se od knihy nemohla odtrhnout...ale něco na tom příběhu bylo a četl se mi poměrně dobře. Není to však žánr, který bych četla obvykle, takže k tomu musím přihlédnout.
Příběh byl zajímavý a upřímně se těším, až se mrknu ještě na film a budu moci srovnat, které provedení se mi líbilo více.

3 06.08.2019

Vzhledem k tomu, že dvě části, z nichž se kniha skládá, se diametrálně liší, tak musím ohodnotit každou zvlášť.

1. část Dědička popela:
Bohové, bohové, bohové.... věc, která mě na knize neskutečně iritovala. Bohové na každé třetí stránce a vzhledem k tomu, že v první části knihy nebyl děj tak napínavý a vyhrocený, tak mě to hrozně bilo do očí.
U této části mě štvalo, že kapitoly s ostatními postavami byly častější než kapitoly s dějovou linkou Aelin. Těšila jsem se na její výcvik a to, jak se bude vyvíjet její vztah s Jeřábem, ale po každé kapitole nebo dvou následovaly tři až čtyři kapitoly s Chaolem, Aedionem, Dorianem a Manon, které pro mě nebyly tak zajímavé a sem tam se mi do čtení těchto kapitol moc nechtělo. I tak mě kniha bavila, ale přišlo mi to poměrně zdlouhavé. Říkala jsem si, že je škoda, že po předchozím díle, který měl takový spád, se kniha takto vleče.
Z Jeřába se rychle stala má oblíbená postava a docela se mi líbilo, že Celeaně nedal nic zadarmo.
Hodnotím třemi hvězdami.

2. část Dědička ohně:
Sotva tato část začala, jako bych najednou četla úplně jinou knihu! Vše, co mě na první části štvalo, najednou zmizelo - už to nebyli bohové na každé třetí straně... už to nebyl příliš rozvláčněný děj... a k mému potěšení se i poměr dějové linky Aelin a ostatních postav obrátil. Příběh měl najednou neskutečný spád, ubíhal rychle a já se nemohla odtrhnout od čtení. Bylo to zase jako předchozí díly, což mě naprosto potěšilo. Po první části, která si dle mého rozhodně nezaslouží více než tři hvězdy, této musím udělit jednoznačně 5.

Co z toho tedy vyplývá? Ač jsem to nečekala, nakonec se kniha vyšplhala na slušné 4 hvězdy. Doufám ale, že dalších dílech se autorka vyhne takto nudným částem a hlavně opakování nějakého určitého slova či fráze, jelikož to dle mého zbytečně knihu posouvá dolů.
Rozhodně se těším na Jeřába, který mi padl do oka a je mi sympatické, že vztah Jeřába se Celeanou nepřerostl v něco více. Pak už bych asi pochybovala o tom, zda se postava Celeany vůbec dokáže pořádně zamilovat, když by každému hned skočila do náruče. Takto mi to přišlo uvěřitelnější, i když mi něco říká, že do budoucna možná jen čistě přátelé nebudou. No uvidíme...a já se jdu vrhnout na další díl :)

3 11.05.2019

Jako malá jsem knihu milovala. Předčítala jsem z ní mamce, když vařila, pořád dokola a dokola. Nedávno jsem po ní nostalgicky sáhla na návštěvě u rodičů a trochu si příhody připomněla. No co si budeme povídat, je to prostě skvělé, vtipné a v hlavě se mi u toho vybavovaly vzpomínky na večerníček. :-)

3 17.03.2019

Kniha přečtena v rámci výzvy a i přestože fantasy čtu často, asi by ještě nějakou dobu trvalo, než by se mi dostala do ruky. Čekala jsem od knihy sice trochu jiného, ale vůbec mi nevadilo, co se z knihy vyklubalo. Většinou čtu nejčastěji klasické fantasy a tak pro mě byl svět duchů a jiných netradičních bytostí příjemnou změnou a zpestřením. Autorka píše velice čtivě, takže jsem knihu přečetla za několik dní.

Spousta čtenářů zde v komentářích psalo, že začátek knihy byl zmatený a bylo na ně vychrleno spoustu informací. S tím jsem příliš problém neměla - jsem zvyklá na knihy, kde se autoři se čtenářem zrovna dvakrát nepářou a prostě jej vhodí do světa a čtenář pak všechno pochopí postupně. Samozřejmě zde bylo spousta názvů, atd. a já neříkám, že jsem si vše hned zapamatovala, ale to ani není potřeba.

Hlavní postava Peige i postava Strážce jsou mi sympatičtí a bylo mi v podstatě hned od začátku jasné, že se z toho pravděpodobně vyklube románek. Jsem ráda, že v knize převládlo více akce než romantiky. Asi by mě pak tolik nebavila, protože nejsem zrovna velký fanda červené knihovny. Každopádně jsem zvědavá, co přinesou další díly, ale něco mi říká, že Strážce se tam objeví taky :D

3 26.02.2019

Stejně jako předchozí dva díly jsem i Brisingr zhltla za pár dní. Jde vidět, že Paolini se zase o něco více vypsal a přestože zde mnoho lidí zmiňuje, že jim kniha přijde zdlouhavá a příliš popisná, mně tyto úseky vůbec nevadí a přijde mi, že bez toho by to ani nebylo ono. Líbilo se mi střídání dějů, i když ne vždy jsem to úplně vítala, jelikož jsem pak byla ještě více napnutá. Jediné, co mi ale vrtalo hlavou bylo, jak vlastně chtějí toho Galbatorixe v příštím díle porazit, když jsou i s Glaedrem a Oromisem tak slabí...a to jsem ještě nevěděla, co se stane na konci knihy. No, nemohu říci, že by mě to nemrzelo. Obě postavy jsem si oblíbila. Každopádně skvělá kniha a doporučuji všem milovníkům fantasy.

3 30.01.2019

Kniha se čte příjemně a rychle, celkově mi velice vyhovoval styl , jakým je kniha napsána. Kdysi jsem ji už jednou četla a vím, že mi první část, kdy Soneu Společenství hledalo, připadala zdlouhavá, ale nyní mi přišlo, že vše bylo tak akorát. Už se těším, až se vrhnu na další díl.

3 19.02.2018

Trilogie Záhutí je něco naprosto odlišného od všeho, co jsem kdy četla. Je to příběh, který začíná v malé komůrce jedné malé zlodějky, která ukradla na první pohled obyčejný, i když krásně zdobený klíč. Je to příběh, který je neskutečně promyšlený do každého nejmenšího detailu a prošpikovaný originální magií od začátku do konce. A je to příběh s dramatickým dějem a epickým soubojem o zachování existence světa v závěru.

Autor tady povýšil magii na něco zcela jiného - spíše by se dala přirovnat k programování, které přetváří realitu. Vytvořil složitý systém, který ale dává smysl, i když je někdy trochu obtížné s ním držet krok. Postupně se tak setkáte s nejrůznějšími vynálezy, přístroji, ale i létajícími městy nebo lidmi s přetvořeným a propojeným myšlením, či předměty ohýbajícími skutečnost k obrazu svému. Ač je tento magický systém důmyslně vymyšlený, postupně stále více zastiňoval postavy samotné. Každý krok autor vysvětloval a popisy toho, co a jak se stane, jsou místy opravdu zdlouhavé. Postavy, které mě v prvním díle tak bavily, se mi tak postupně zdály plošší a méně výrazné, některé dokonce zmizely vlivem událostí úplně.

Právě to je největším nedostatkem série. Protože i když je sledování téměř oživlé magie fascinující sledovat, ty interakce postav v tom pravém slova smyslu chybí. A přitom Sancie, Klef, Berenika i Gregor by si více prostoru opravdu zasloužili. I navzdory tomu kniha nepostrádá napětí, nicméně tím, že třetí díl je už od začátku opravdu monumentálně epický, nezbylo už mnoho prostoru, kam dále by vůbec mohl vygradovat. Závěr, přestože velkolepý, tak nedokázal naplno pohltit, uběhl až příliš rychle, a příliš do ztracena. Přitom je svým způsobem dost hořkosladký a měl potenciál vzbudit více emocí. I tak ale sérii hodnotím jako celek kladně, protože co knihám někde chybí, dohání jinde svou originalitou.

Hodnocení: 60%

Za knihu k recenzi moc děkuji nakladatelství Host.

2 26.02.2024

Když jsem se do Vyvrhele pouštěla, netušila jsem, že mě čeká jeden z nejlepších čtenářských zážitků loňska. Anthony Ryan opět dokazuje, jak skvělý mistr vypravěč je, jak neuvěřitelné příběhy umí vytvořit. Vyvrhele vám u něj trochu netradične naservíruje z první osoby a můžete se těšit na to, že si hrdinu užijete ještě o to více.

Alwyn se narodil uprostřed občanské války a dětství neměl jednoduché. Pak ale narazil na Deckina Scarla, krále zbojníků, který jej přijal do své bandy. Naučil ho umění přežít i využívat svou bystrou mysl a pozorné oči. Hořká zrada z Deckinových vlastních řad ale vše obrací naruby. Alwyn se rázem ocitá na dně lidské společnosti, kde smrt číhá na každém kroku. Hodlá však využít vše, co ho Deckin naučil. Hodlá přežít. A hodlá se pomstít tomu, kdo jej připravil o jeho nejbližší.

Jak už to tak u Ryana bývá, má i Vyvrhel pomalejší rozjezd. To ale nic nemění na tom, že dokáže během pár stran vtáhnout do děje. Pokud totiž autor něco skvěle ovládá, pak je to umění dávkovat informace. Tentokrát dokonce zašel ještě dál a často vyzrazuje i kus dalšího děje. Výsledek? Ještě větší zvědavost a touha pokračovat.

Vyvrhel je přehlídkou zástupu morálně šedých postav. Ani samotný Alwyn není zrovna svatoušek, ale přesto ho nejde nemilovat - je něco jako temný Robin Hood. Čeká vás boj o přežití, velká přátelství, lásky i velkolepá bitva, kde se zúročily Ryanovy znalosti ve středověké historii. Je strhující a autor se s popisy rozhorně nemaže. Pěkně bez obalu vám předhodí poměry v rozvrácené společnosti i násilí v boji včetně vyhřeznutých vnitřností.

Velkou roli sehraje náboženství a dějem se line i lehké nadpřirozeno. Ryan si připravil půdu pro další díly a Vyvrhel má zkrátka vše, co pořádná epická fantasy má mít. Hrdinu, za kterého budete dýchat, spletitý děj, rozmanité postavy a strhující příběh. Kniha je navíc úžasná i jako audio a hlas Ondřeje Nováha se k Alwynovi perfektně hodí. Miluju a doporučuju!

Hodnocení: 95%

Za knihu k recenzi moc děkuji Knihy Dobrovský.

2 02.02.2024

Zajímavé prostředí, zábavní hrdinové, ale i linka, která vás od určitého zlomu už nepustí. To jsou tři silné stránky prvního dílu YA fantasy série australské spisovatelky Amie Kaufmanové. Nelekněte se ale začátku - je pomalejší a trochu těžkopádný. Autorka totiž střídá pohled rovnou pěti hlavních aktérů. Chvíli tak trvá, než všechno zapadne, kam má. Vydržet se ale rozhodně vyplatí.

Selly je námořnice každým coulem. Uvázla však na souši, a navíc už dlouho nedostala zprávy od svého otce. Má ale plán a ten naplní už dnes v noci. Jenže v ten nejhorší čas potkává mladého a až příliš pohledného kouzelníka. Nitky jejich osudů se v ten moment proplétají mnohem více, než by se jí líbilo. Selly se svou posádkou je teď možná jediná, kdo dokáže odvrátit válku. Jediná, kdo dokáže zabránit, aby se na Zemi vrátili samotní bohové

Nejčastěji budete sledovat kroky tří hlavních hrdinů. Selly, která je silná, odhodlaná. Na druhou stranu má svá i tajemství a strachy, kterým není připravená čelit. Nebo alespoň ne sama. Nadaného kouzelníka Leandera, věčného optimisty, kterému až do teď svět ležel u nohou. K nim se přichomýtne Keegan, učenec a knihomol, který sní o studiích a kariéře. Dohromady dynamickou trojici a jejich dialogy mají šťávu. O dalších dvou postavách záměrně nic neprozradím - možná jen to, že trochu netradičně nahlédnete i do hlavy nepřítele.

Plusem je netradiční pojetí magie, kdy kouzla nevychází z vás, ale všudypřítomných duchů, jež musíte uplácet. Jenže co když už nemáte čím platit? No, i to se může stát a věřte, se o zábavu je v tu chvíli postaráno. Autorka dokáže skvěle popsat atmosféru na moři, ale ani děj na pevnině není o nic méně barvitý. Když k tomu přidáte slow burn romantickou linku a nakonec i božské sílyuf, tohle bude ještě hodně zajímavé. A ten závěr? Kdy že to má být další díl? A jak máme to čekání vydržet? Mně tohle mořské dobrodružství totiž rozhodně nestačilo

Hodnocení: 80%

Za knihu k recenzi moc děkuji Albatros Media.

2 02.02.2024

Jak už trochu obálka a název napovídá, hlavní postavou v této knize není nikdo jiný než zrzavý kocour Frankie. Má už ledacos za sebou - není nejmladší, chybí mu kus ucha a vypadá dosti opelichaně. S životem se pral, jak se dalo. Stěhoval se z místa na místo, vystřídal několik lidí i několik jmen, a kdybyste ho potkali, možná byste se ho báli dotknout. Jenže Frankie není jen tak ledajaký kocour. Je totiž velice chytrý a ještě k tomu umí mluvit, a to rovnou deseti jazyky.

Celý svůj příběh vám tak odvypráví sám, pěkně z první osoby. A začíná zrovna ve chvíli, kdy znenadání vtrhne do života pana Golda, a to zrovna když chtěl se vším skoncovat. Zemřela mu totiž žena a on už neví co dál. Jenže zkuste se zabít, když na vás u toho někdo kouká A tak osud svede dohromady dva ztroskotance, u kterých byste si řekli, že už možná ani nemají budoucnost. Vznikne tak neobvyklé přátelství, kdy se kocour a muž tak trochu zachraňují navzájem.

Čeká vás neuvěřitelně čtivé vyprávění, jednohubka, která je ideální, pokud potřebujete zrovna potřebujete zvednout náladu. Frankie je totiž na jednu stranu životem ostřílený kocour, který si zažil nejednu těžkou chvilku. Na stranu druhou vše vypráví až s roztomile naivním nadhledem a nevinností zvířatům vlastní. Kromě toho, že na vás povalí jednu glossu za druhou, zabrouzdá i k vážným tématům a donutí vás zamyslet se nad životem. Pokud navíc patříte mezi milovníky koček, či dokonce máte nějakou doma, budete se u čtení nejednou potutelně usmívat. A jakmile se do čtení jednou pustíte, už neodejdete. Místy je to trochu infantilní (ale co byste čekali od malého kocourka), místy je to až moc duhové, ale přesto je to kousek, který stojí za pozornost.

Hodnocení: 75%

Za knihu k recenzi moc děkuji nakladatelství Beta.

2 02.02.2024

Rusalky, vlkodlaci, vampýři, ale i méně známí bukavac, lešij nebo zmej. To jsou jen některé z nadpřirozených bytostí, které se mihnou v Přízracích noci. Slovanskou mytologií je kniha doslova prošpikovaná a při čtení na vás dýchne nejen příjemně ponurou atmosférou, ale také připomene střípky ze starých českých pověstí.

Příběh vás zavede do království Moggast, kde budete sledovat kroky čtyř hrdinů, jejichž osudy se postupně proplétají dohromady. Princezna Lada je odhodlaná porazit knížete Dragovita, který unesl její sestru. Lovec démonů Karden, ve snaze se proslavit, přijímá od knížete úkol přivést Ladu do jeho rukou. Na Dragovita má spadeno i hudebnice Noa, ve které bublá vztek a touha pomstít svou rodinu. A Jael tráví zdánlivě obyčejný život v jedné zapadlé vesničce. Jenže v momentě, kdy do jejich domu přichází dvě poutnice, jeho život se rázem obrací vzhůru nohama

Přízraky noci nabízí zajímavý příběh se silným závěrem, který ani na malém rozsahu 250 stran nepůsobí děravě. Autorka vás hned v první kapitole uvrhne do akce, na jejímž konci čeká zvrat, který, pokud si nepřečtete anotaci, rozhodně nebudete čekat. Právě ten udává tón celému zbytku knihy. Díky dobře vybudované atmosféře, střídání pohledů a jasným motivacím postav má příběh příjemný spád a nutí člověka tak otáčet jednu stránku za druhou. Jednotlivé linky i charaktery jsou příjemně rozmanité a líbilo se mi, co z nich autorka na malém prostostoru dokázala vyždímat. Možná by si místy zasloužily trochu větší prostor k budování vztahů a pozvolnějšímu vývoji, ale v rámci celku mi to až tolik nevadilo. Druhá polovina knihy je o poznání dramatičtější a přestože samotné finále příběhu nejspíše budete tušit, nechybí ani pár překvapení. Velké plus dávám autorce za neklišoidní konec, díky němuž kniha rázem zapůsobí na čtenáře jinak. A přiznám se, že bych se nebránila volnému pokračování příběhu některých postav.

Hodnocení: 80%

Za knihu k recenzi moc děkuji autorce Kateřině Ševčíkové.

2 02.02.2024

Říká vám něco jméno Antonín Kalina? Pokud jste odpověděli ne, pak mi dovolte, abych jej trochu představila. Čech Antonín Kalina byl za druhé světové války vězněm v koncentračním táboře Buchenwald v Německu. Sám čelil každodenní hrozbě smrti, ale díky jeho odvaze a vynalézavosti se mu i přesto podařilo zachránit více než devět set dětských životů. Nejen o něm, ale také o dalších pro nás z dnešního pohledu jen těžko uvěřitelných a neméně silných okamžicích vypráví Moše Kessler, přeživší dvou koncentračních táborů i pochodu smrti. Do Osvětimi se dostal, když mu bylo pouhých třináct let. Jaké pro něj bylo procházet si touto noční můrou sám a bez své rodiny? Jak se mu podařilo přežít všechny útrapy? A jaké pocity měl, když byl Buchenwald osvobozen?

Tohle a mnohem mnohem víc odhaluje útlá knížečka, která je dalším svědectvím o tom, co za zvěrstva a nepředstavitelné zlo se za druhé světově války dělo. O to více přínosná je, že odhaluje rovněž souvislosti událostí před i během války, předtím než se mnozí Židé do koncentračních táborů dostali, a stejně tak i to, jak se přeživší vězni vypořádávali s následky války a toho, že museli dlouhé měsíce či roky čelit násilí, smrti a ztrátě mnoha blízkých. Člověk se nepřestává divit, jak neuvěřitelně silní tito lidé byli, jak pevnou měli vůli, a že i na místech tak temných dokázali najít touhu žít a přežít. Jsem nesmírně vděčná za každou takovou knihu, autentickou výpověď, která nám umožní pamatovat, co se dělo a vyvarovat se stejným chybám. Protože historie, a obzvláště ty její nejtemnější části, jsou něco, na co bychom si měli neustále připomínat

Hodnocení: 90%

Za knihu k recenzi moc děkuji nakladatelství Bourdon.

2 02.02.2024

Elfhame je zpět a já už téměř zapomněla, jak temnou a vábivou má příchuť. Suren každý den balancuje nad propastí - kvůli minulosti má na Elfhame jiný pohled než většina víl a sama sebe teprve hledá. Do jejího křehkého světa znovu vpadne Doubek a postupně rozbíjí její pečlivě vybudované obranné zdi. Oba si prožili těžké chvíle a mají spoustu tajemství, jejichž odhalení autorka opravdu pečlivě nadávkovala. Opatrně okolo sebe našlapují, přibližují se a v zápětí uskakují, touží a přesto nevěří.

Linka je ponurá, plná tíživých okamžiků a komornější než v Krutém princi. Těch opravdu velkolepých momentů tady je poskromnu, přesto ale příběh chytne a nepustí. Umění spřádat intriky, hrát si se slovy autorka ovládá velice dobře, a tak si nikdy nemůžete být jisti, komu věřit. A to ani v případě samotných hrdinů. Kromě Doubka a Suren tady navíc najdete i velice zábavné vedlejší postavy, které obohatily zápletku a postaraly se o zajímavé dialogy. Místy by se hodil větší vhled do myšlenek Doubka, jenže vypravěčkou je Suren, a tak vám nezbyde než tápat spolu s ní až do konce. I tak zůstává mnoho otázek, ale hlavně touha okamžitě číst dál. Takžekdy vychází další díl?

Hodnocení: 85%

Za knihu k recenzi moc děkuji Albatros Media.

2 02.02.2024

Když se ponoříte do stránek Fotografa z Mauthausenu, ocitnete se rázem v době, kdy se Evropa zmítala ve spárech druhé světové války. V době kruté, strastiplné, ale i plné odvážných lidí ochotných riskovat. A kroky jednoho takového budete sledovat i tentokrát.

Hlavním hrdinou je Francisco Boix, fotograf, který je po svém úprku ze Španělska do Francie zajat Němci a deportován do koncentračního tábora Mauthausen. Přinucen okolnostmi musí znovu do ruky vzít foťák a asistentovat zrůdnému a krutému důstojníkovi SS. Jenže to, co musí tentokrát fotit, je mnohem více zvrácené, než by čekal i ve svých nejhorších nočních můrách. Pak si ale Francisco uvědomí jednu věc - v rukou nyní drží jednoznačné důkazy o tom, co se za zdmi koncentračních táborů děje, o tom, jaké zločiny Němci páchají. Podaří se Franciscovi dostat negativy za zdi tábora? Podaří se mu světu odhalit trýznivou pravdu?

Přestože je Fotograf z Mauthausenu záležitostí malou chvíli, nabízí zajímavý čtenářský zážitek. Působivá paleta barev v temnějších odstínech i detailní kresba vyjadřující emoce postav výrazně podtrhují už tak silný příběh, který člověku osvětluje zase trochu jiný kousek dějin druhé světové války. Plusové body grafický román získává i tím, že nekončí ve stejném momentě jako válka samotná, ale věnuje se osudům přeživších vězňů a přičichnete i k Norimberskému procesu s hlavními představiteli nacistického Německa. Během čtení dokáže tento grafický román vzbudit nejen napětí, emoce, touhu vědět víc a uvědomění, že na toto temné období bychom rozhodně neměli zapomínat.

Hodnocení: 90%

Za knihu k recenzi v rámci spolupráce moc děkuji Albatros Media.

2 10.09.2023

Po infarktovém závěru druhého dílu je tady konečně finále série, u níž autorka nasadila laťku proklatě vysoko. V záplavě young adult fantasy je velmi těžké vymyslet originální příběh, který nezapadne mezi ostatní, ale Lynette Noni se to povedlo. Od nemilosrdného vězení připomínající koncentrační tábor až po přepych zámku, od malých zárodků kouzel až po ničivé magické vlny, od nenápadných příběhů jednotlivců až po války mocných království. Taková cesta vás čeká, pokud se do čtení Ranhojičky pustíte.

Závěrečný díl trilogie začíná přesně tam, kde všechno začalo. V Zalindově, kruté věznici a Kivině noční můře. Jenže to ani zdaleka není to nejhorší čemu musí čelit. Osud pokouší její vůli a Kiva musí odolávat svým největším démonům, kteří jí berou touhu žít. Napáchala obrovské školy, zradila své přátele i lásku a uvrhla zemi na pokraj války. Dá se vůbec tohle ještě napravit? Dokáže se Kiva znovu odrazit ode dna a zachránit lid Wenderallu?

Kvalita od začátku do konce. Takto jednoduše by se dala celá série shrnout. V momentě, kdy se do čtení jednou pustíte, nebudete moct odejít. I tak jsem se závěru trochu bála, protože ve dvojce se toho stalo mnoho a zápletka Zrádců krve by klidně vydala na samostatnou sérii. Lynette Noni se přesto vše podařilo vtěsnat do jedné knihy, a navíc je to stejně skvělé, ne-li lepší, než předchozí díly.

Každá z postav má svůj nezaměnitelný charakter, každá má na událostech svůj podíl, mnoho z nich neuvěřitelně vyroste a některá vás možná opravdu překvapí. Připravte se na pořádnou emoční smršť. Kiva nejednou šlápla vedle, musí za to nést odpovědnost a autorka se dotkne i několika těžších témat. Tempo je opravdu vražedné, přesto jsem neměla pocit, že by na něco nebyl prostor. Naopak do sebe vše krásně zapadne a od čtení se dá jen těžce odtrhnout. A ten konec? Ach, nezbyne než zatlačit slzu, že už je to za námi. Protože budete chtít vícprotože Ranhojička je láska.

Hodnocení: 95%

Za knihu k recenzi v rámci spolupráce moc děkuji Albatros Media a Knihy Dobrovský.

2 21.08.2023

Futuristické město, umělá inteligence, která z velké části řídí život lidí a svět, kde systém kontroluje i to, co si lidé myslí. To slibuje nová scifi dystopie z pera začínající české autorky Denisy Černé, jež se mimo atraktivní anotaci pyšní i krásnou obálkou.

Píše se rok 302 po Zániku lidstva. Tři sta dva let od té doby, co Natura téměř vyhladila člověka z povrchu zemského. Od té doby poslední zbytky lidí přežívají ve městech chráněnými před okolím elektrickými kupolemi. V jednom takovém, Polis 1, žije i osmnáctiletý Nico, který má to štěstí, že pochází z nejvyšší třídy A. Nic mu nechybí, nemá moc povinností, spoustu času tráví zábavou, a navíc je Polis ze všech měst nejblahobytnější. Přesto svým způsobem cítí, že mu něco chybí. Dokud ovšem nepotká Tabithu. Společně odhalují, že systém v Polis možná není takový, jaký se může běžnému člověku zdát... Jaká je vůbec pravda a co je jen prachsprostá propaganda?

Poslední člověk má solidní zápletku, která v žánru sice nepředstavuje nic nového, zato nabízí spoustu možností, kudy se příběh může ubírat. V tomto případě však potenciál autorka příliš nevyužila. Na první pohled prostředí dokáže lapit a zaujmout, na ten druhý se začnou vynořovat mezery a nedostatky, které se ani ve finále nepodařilo zaplnit.

Autorka výrazným způsobem využívá slang, kterým mluví přímo hlavní hrdina. Často opakující se výrazy a použití, které mi nedávalo smysl, však atmosféru knihy silně drtilo. V určitě části se linka ubírá nečekaným směrem - nabývá silný vibe Robinsona Crusoa, zabývá se zajímavými myšlenkami a postavy si projdou solidním vývojem. V závěru ale autorka ten drive neudržela. Opět zamířila ke klasické dystopii, kterou nedokázala ukočírovat. Jako celek kniha tak nefungovala a nezanechala silnější dojem.

Hodnocení: 45%

Za knihu k recenzi moc děkuji Albatros Media.

2 14.08.2023