knihovna22 komentáře u knih
Moje první od Tima Weavera. Zklamání. Přiznávám - měla jsem velká očekávání. Postavy se chovají nelogicky, autor se až trapně snaží jejich chování vysvětlovat. Zbytečně moc překombinováno. A hlavně ten hlavní zlosyn - největší padouch v celém vesmíru - alespoň tak je nám neustále prezentován :-) Takové čenobílé ....
DriftBooks -moc pěkně napsáno a popsáno dětství na h....
Tak jsem z toho v rozpacích... Začátek byl jeden velký zmatek přesycený spoustou metafor. Sice krásných, výstižných, ale bylo jich moooc. Ještě na straně 50 jsem váhala, jestli to nevzdám, ale jelikož jsem dočítač, tak jsem to dala :-). Přeci jen se pak naštěstí začaly objevovat nějaké záblesky děje a rozuzlení hrdinčina naprosto šíleného chování. Nicméně ani traumatizující dětství, nešťastné manželství, na kterém hrdinka tak urputně lpěla, a nemoc její dcery mi nedokázaly její "magoření" zcela odůvodnit / či omluvit? /.
Trochu mne zklamalo, že hrdiny jsou vlastně "mladiství" - ale to je můj problém :-) . Takže dávám za pět :-)
Po knížce jsem sáhla, protože se mi kdysi dost líbil Dokonalý cizinec. Ale byla jsem zklamaná - nebavilo mě to.
Jedním slovem - sladkobolné. A Graham na Zemi nejspíš přiletěl z Venuše :-)
Pokud to takhle v některých domovech důchodců chodí, tak super :-) Ale já znám jinou realitu, bohužel. Pro mě moc naivní.
Příjemná oddechovka - taková moderní červená knihovna napsaná chlapem, tudíž psána s nadhledem a humorem. Přečteno za 3 dny, žádné úmorné trápení :-)
Velmi zmatečné neuvěřitelné vyprávění o nešťastném manželství. "Světácká" jména postav spíš k smíchu.
A já se přiznám ... Nebavilo mě to. Dočetla jsem do konce, protože nedokážu odložit nedočtenou knihu, ale bylo to trápení. A jsem ráda, že se můžu pustit do něčeho nového :-)
Pro mě schůdnější než první díl, přijatelnější "hrdinové". Jako koňáka a pejskaře mi nejvíc straší v hlavě pro mě spíš záporné postavy. Bajza, který si v zimě z hladu peče placky z lišejníku a přitom má k živení 6 koní..., Petr Lobeč, jeho neuvěřitelné potápěčské historky a huskyové uvázaní v tom šíleném bordelu na krátkých řetězech... A pak na ženy náročný množitel psů Petr Broukal. Tak ten se trochu vymyká, protože při ceně za štěně musí být od ostatních postaviček žijících převážně z invalidního či starobního důchodu / i když ten pobírá snad i on, pokud si dobře pamatuji / značně vzdálen. Vygooglila jsem si ho. Tři plemena - 12 fen a 1 chovný pes. To je pro mě množírna, jak vyšitá, i když on je přesvědčen o opaku.
Po nadšených komentářích jsem asi měla vysoká očekávání - byla jsem spíše zklamaná. Ne z knihy jako takové, ale z těch "hrdinů". Ještě že to zachránily alespoň ty ženy ... Jinak ve mně kniha vzbudila spíše pocit, že co samota, to šílenec, či alkoholik. Nejvíc mě dostal samotář s halucinacemi, kterému otevřela oči až jeho psychiatrička, když ho omráčila sdělením, že jeho problémem je marihuana :-) Bože, do čehos to duši dal ...
Nechápu to vysoké hodnocení - snad z úcty k tématu ... Jsem přecitlivělá ryba, ale tahle knížka ve mně nevyvolala vůbec žádné emoce. Stroze odvyprávěný děj příběhu, který mohl být v jiném podání strhující. Škoda.
Baví mě způsob Coleho psaní, snaha odlehčit napínavý děj vtipem. Čte se opravdu dobře. Ale tohle už na mě bylo až moc morbidní. Některé způsoby sebevražedných vražd fyzicky neproveditelné - viz. přišít si na záda omráčeného člověka ... Někdy je méně více :-)
Zklamání. Často porovnáváno se Silem, takže Silo mnohem lepší, propracovanější. Autor moc nepopisuje život pod zemí ani vztahy mezi lidmi - dává dle doslovu prostor fantazii. Té je tam na můj vkus ale až moc - moc záhadných zvuků, plynů, příšer a všepohlcující hmota .... Moc zbraní a munice - žádná zbrojovka :-) a moc střílení ....
Přečetla jsem s nadšením všechny knížky od Charlotte Linkové - ale toto? Přišlo mi to spíš jako parodie .... Zlouni, kteří každého na potkání trýznivě mučí a pak mu podříznou krk. Na druhé straně bídné, úplně nejnej trpící oběti a štvanci. Všechno zlo a utrpení dokola velmi zdůrazňováno. K "hrdinům" neustále promlouval jejich vnitřní hlas, či intuice ... Na to, že narazí na zkorumpovaného policistu čtenáře autorka taky "nenápadně" připravovala od samého začátku... Za mě tedy opravdu velké zklamání.
Velmi čtivé. Až na otravně sebelítostivé pasáže s Miou. Deset let po smrti svého dvojčete najednou zjistí, že bez ní nemůže dál žít? A pak je tu nevysvětlená záhada zmizení Tobiasových rodičů. Kam se poděli?