Knišíl komentáře u knih

Neztotožňovat autora (toho žijícího) s jeho postavou. To by mělo být východiskem ke čtení tohoto románu. Prvky humoru a satiry odkazují k tomu, že se to musí číst přece jenom trochu s nadhledem. S hlavní myšlenkou knihy (nechat za sebe rozhodovat kostku, i když teda opce stejně dáváte sami, takže to není až taková náhoda) nesouhlasím, jenže přece je to možná psáno proto, aby se člověk zamyslel nad tím, proč s tím nesouhlasí. Kniha je dlouhá a zároveň jsem si nedokázal vybudovat citové pouto k žádné postavě, a tak mě vývoj příběhu nijak zvlášť netáhl k dalšímu čtení, ale kniha vybízí ke kritickému myšlení, a ve výsledku se jedná o podnětné čtení, kde si leckdy uvědomíte, že svět není zcela černobílý a věci nelze jednoduše odsoudit či odsouhlasit. Avšak sám za sebe si myslím, že bych ve společnosti, kde by žili samí kostkaři žít nechtěl, a že nějaké konvence mít prostě musíme, abychom si navzájem mohli aspoň trochu důvěřovat.

3 25.10.2019

Frost je básník nanejvýš komplikovaný, ale užít si jeho tvorbu může kdokoliv. Sám jsem, pokud jsem chtěl některé jeho básně lépe pochopit, musel vyhledat rozbory zdatnějších čtenářů. Mnoho básní má vícero rovin, které jsem pod zdánlivou jednoduchostí schované, ale jakmile se k nim dostanete, bude pro vás dané báseň o mnoho pochopitelnější a možná si ji pak i dokážete lépe vychutnat. Překlad Hany Žantovské je opravdu vynikající, ale pokud ovládáte angličtinu určitě doporučuji si přečíst i originální znění básní, avšak tím nesnižuji toto české vydání. Moje neoblíbenější básně jsou: Strašidelný dům, Nezvolená cesta, Zmizelý indián, Oheň a led, U lesa večer, když sněžilo, Ptáček, Strom u mého okna, Všechno bych času dal. Frost mě oslovil díky svému nekomplikovanému jazyku, který používá, ale komplikovanému významu, který je na první pohled skryt.

6 25.10.2019

Povedený úvod do toho, co je filosofie a čím se zabývá. Čtenář dostane vhled do směrů a hlavních ikon dějin filosofie, ale zároveň také pouze povrchní znalosti. Pro hlubší vstup do filosofie existují lepší publikace, ale kniha je adresována pro laickou veřejnost, a jako taková splňuje svůj účel.

Kniha vychází z divadelní hry, a proto není brán takový důraz na interní pochody postav, což mi v románu chybí. Myslím, že jako divadelní hra je toto dílo o mnohem lepší, herci vdechnou postavám větší rozměr, jednoduše divadelní hra prostě patří na prkna jeviště. Závěr knihy je překvapující, jenže to mi nestačí k tomu, abych ji hodnotil výše. Každopádně se jedná o odpočinkové čtení, které jsem si musel po náročnějších kouscích dopřát, a v takovém úhlu pohledu obstálo. Otázkou však zůstává, zda-li má takové knihy cenu číst, když na policích čeká další hromada opravdu lepší literatury.

3 28.09.2019

Komiksy moc nečtu, ale pokud bych si měl vybrat jeden z těch, co jsem již četl, byla by to právě Vrána. Nádherná kresba a jímavý kontext vzniku této grafické novely je ukázkovým příkladem, jak vzniká umění z vlastního prožitku. I když je příběh vlastně mytologický, naprosto z něho čiší autorská autenticita prožitého. Dílu dominuje zobrazení děsu ze ztráty milované osoby a hněvu, který přichází a odchází až po pomstě. Pokud nelze pomstu vykonat v realitě, lze ji alespoň uskutečnit ve fikci.
Čteno originální vydání a rozhodně ne naposled.

11 22.09.2019

Je vůbec možné hodnotit knihu od PKD na základě bezprostředního dojmu po dočtení? Filosofie náboženství není můj obor a neodvažuji se zde pouštět do hlubší analýzy tohoto navýsost intelektuálně vyzývajícího díla. Pokus o ukotvení v realitě a pocta (jakýsi přátelský dodatek k jeho posledním dnům) J. A. Pikeovi jsou snad ústředními tématy knihy. Jako obvykle u PKD, je čtivost knihy i přes její složitá témata obdivuhodně vysoká. Poslední Dickova kniha , která rozhodně patří k vůbec tomu nejlepšímu z toho, co jako filosofující spisovatel světu dal.

8 21.09.2019

Když mi bylo nějakých patnáct let, neměl jsem rád knihy z pohledu dítěte či dospívajícího, prostě jsem chtěl číst dospělácký věci a ne nějaké knížky pro děti. Teprve až později jsem zjistil, že za prvé, autoři buď využívají dětský úhel pohledu jako odlišnou perspektivu pro vyprávění, tedy jako věc týkající se formy, kdy příběh je určený pro dospělé, nebo za druhé, autoři používají dětského vyprávění pro řekněme nostalgické účely, kdy se v tomto případě hraje na minulé prožitky dospělého čtenáře a jaksi je to tedy také určené starším čtenářům, poslední možností je, že je kniha vyprávěna pro děti dětským viděním a není určena pro dospělé. Tento román patří do první kategorie (protože o nostalgickém vzpomínání nemůže být řeč, a také Mattie, dětská vypravěčka, není tak úplně obyčejné děcko, že?). Sice je příběh vyprávěn dítětem, které ale není tak úplně dítě, protože je to vyprávěno z odstupem času, kdy se Mattie vrací do svého zážitku z dětství, a zároveň byla ve svém věku dost netypické děvče. Příběh je tedy vyprávěn z nezkresleného úhlu pohledu, drsně a stručně, tak jak se dle Mattie stal. Na rozdíl od např. Jezdce z neznáma (Schaefer) zde nejsou vypouštěny části příběhu, které dětský hrdina Shaeferova románu nechává na domyšlení čtenáři, protože jako dítě je není schopen pojmout, ale dospělý čtenář si je domyslí. Tímto se romány liší, každopádně oba patří do zlatého fondu realistického westernu, a zaslouží si vaši pozornost. Je až podivné, že právě tyto dva romány, které vypráví děti, patří k tomu nejlepšímu, co jsem z žánru westernu četl. Kdo by si to pomyslel, že tohle napíši, když mi bylo patnáct.

9 16.09.2019

Opět mě Swift (četl jsem ještě jeho asi dílo nejznámější Země vod) přesvědčil a utvrdil v tom, že je jedním z těch nedoceněných autorů v ČR, tedy abych upřesnil, alespoň co se čtenářské přízně zde na tomto webu týče. Zase chápu, že přece jenom i když je to autor ještě žijící, nepatří asi mezi ty nejvíc známe a propagované současné autory z Britských ostrovů u nás (opakem je dle mě určitě Rowlingová, Mitchell či McEwan například).
V této knize brilantně střídá autor dva úhlavní vypravěče děje, děje který jakoby se noří z mlhy, a vy jako čtenář se musíte zpočátku prokousávat jmény a antichronologickými událostmi, avšak postupně vyprávění, které je právě oním střídáním pohledů a postupným odhalováním udržováno v napínavé poloze, začne dávat smysl a mozaika utvoří snad (kdo může říct s jistotou) pravdivý obraz o lidstvu a historii jedné rodiny.
V knize naleznete spoustu pasáží, nad kterými je dobré se pozastavit a zamyslet se. Uvedu na ukázku jenom jednu, snad abych příliš neodkrýval, ale zároveň jen a jen nalákal případného váhajícího čtenáře:
"Ale s dramatem se to má divně, že? Člověk po něm touží. Každý ho chce. Kdo by nestál o nějaké to drama v životě? A když se ho potom dočkáte, tak zjistíte, že byste se bez něj radši klidně obešli" (s. 105. Mimo tento svět)

2 10.09.2019

Kvalita jakou dosahuje tato sbírka povídek není pro mě překvapující. Autorem je přeci jeden z nejlepších amerických spisovatelů všech dob, a to nepřeháním, pokud alespoň trochu máte cit pro krásu literatury, uznáte, že Faulkner je výborný vypravěč, který dokáže upoutat nejen popisnými pasážemi (ať již přírody, psychologie postav, akčních scén), tak také dialogy, kde každé slovo jest tam, kde máti být. Druhá strana mince, a to ta nelichotivá, Faulknerovy tvorby spočívá leckdy v náročnosti textu, který klade čtenáři překážky, a mnozí nepřeskočí ani tu první, pak samozřejmě zůstane Faulkner "tím nečitelným intelektuálem pro snoby", a i tento názor chápu. Faulkner naznačuje a žádá doplnění, pokud to nepřichází texty nemusí dávat smysl. Chce to pak přečíst si pár kritických analýz jeho povídek-děl a čtenář (já sám jsem si tím prošel) zprvu nechápající a odmítající jeho tvorbu se do ní zamiluje, protože začne chápat, ale vyžaduje to učení a tedy čas.

4 05.09.2019

Novela s opodstatněnou stručností a náznakovostí. Tato forma však výpovědní hodnotě knihy spíše napomáhá, i navzdory tomu že byla autorovi spíše donucena časem a místem vzniku díla (samozřejmě samotný téma jest hlavní příčinou náznakovosti textu). Korupce státní moci a její spolupráce s mafií v době psaní knihy byla stále ještě jakýmsi tabu tématem a Sciascia byl jedním z prvních italských literátů, kteří promluvili.

2 02.09.2019

Výtvarné ztvárnění, příběhy a postavy tohoto komiksu mě zaujaly, škoda jenom, že to tak rychle uteklo, jak pára od chladnoucího čaje. Právě takhle si představuji komiks pro dospělé.

4 07.08.2019

Nejdůležitější pravidlo je: Mějte při čtení této knihy šálek dobré kávy na dosah ruky. Z knihy je cítit takovéto divadelní aroma (není divu kniha je derivací původní divadelní hry), což je pozitivní vzhledem k uzavřené komorní atmosféře, která z knihy sálá. Vynechám-li značně problematické cestování v čase, tak morální (aneb jak se zachovat správně) hodnota této knihy je to nejzajímavější, co si po jejím přečtení odnesete.

16 05.08.2019

Londýnská pole jsou ukázkovým dílem postmoderní literatury s jejím vypravěčem-spisovatelem přemítajícím nad životem a smrtí svou a svých postav, komentující svoji i tvorbu jiných, snažící se vyhnout klasickým motivům či struktuře, jen proto, aby se k ní nezbytně stejně vracel. Amis je brilantní ve větných konstrukcích, které jsou někdy skutečně literárně dokonalé, dále jeho postavy jsou charaktery živoucí, tedy mají své chyby a jsou často nesympatičtí, ale to poukazuje spíše na schopnost Amise zachytit realitu člověka, tedy realitu nedokonalosti. Po těch více jak 500 stranách se mi neloučí s postavami lehce, i když s většinou bych se v realitě úplně bavit nechtěl, nakonec ale přece jenom můžu spatřovat slabinu knihy právě v její délce, na druhou stranu tato kniha je uměním, ukázkou moderní literatury, leckoho však zmate někdy zmatečné a opakující se události, které jenom jakoby nikam nevedou. Ten kdo si myslí, že dokáže ocenit stylistickou krásu literatury, nechť se do knihy pustí. Pokud hledáte především "příběh" se svým jasným vymezením postav, času, místa a rozřešení asi se do knihy nepouštějte. Ono to tam sice je, ale dosti skryté, aby se jen zdánlivě již jednou naspané znovu neopakovalo. A tom asi je postmoderna, asi o tom, pochopit ten paradox, že dále už se jít nedá, ale mohou se tvořit zdánlivé vrstvy novosti, které hloubavý čtenář slupuje a užívá si onen proces slupování-četby, čímž se liší od čtenáře povrchové literatury, kde text slouží příběhu a ne příběh textu.

3 31.07.2019

David Morrell stvořil kultovní akční postavu Ramba, kterou moc dobře znám z filmového zpracování. Vynikající film, přesto knihu jsem bohužel nečetl. Tato povídková sbírka představuje výřez Morrellovy přibližně dvacetileté tvorby, a na rozdíl od První krve se žánrově jedná spíše o horor či mystéria. Povídky jsou opatřeny předmluvou, kde autor píše, jak povídka vznikala, a zde se dozvíme spoustu informací z jeho osobního života. Tyto předmluvy dotvářejí celistvost sbírky, a kniha se tak stává komplexnější výpovědí autora. I přes to, že mě povídky či novely bavily (hlavně Kapky, Ale já pořád slyším tvůj hlas, Psací stroj, Oranžová znamená úzkost, modrá šílenství), jedná se o oddechovou literaturu, což docent Morrell sám přiznává, což ale neznamená, že příběhy nejsou emočně napjaté a trýznivé. Shrnuto podtrženo, sbírku doporučuji těm, kteří mají rádi mysteriózní žánr, ale zároveň se spokojí s odpočinkovou literaturou (jazykově a formálně nenáročnou). Knihu jsem četl především během noční směny, když jsem měl čas, a účel zabavit, aby čas utíkal, kniha splnila, nic víc ale ne.

2 16.07.2019

Výtečná divadelní hra v níž se autor zamýšlí nad prolínáním fikce a skutečnosti, kdy prvé je ve své uzavřenosti, předurčenosti, neměnnosti skutečnější než sama skutečnost, jenž je iluzí subjektivně zkreslených minulých událostí a jen pravděpodobnostních budoucností. Meta hra s absurdním vyzněním tázající se na vysoce filosofické otázky, která je nejen tedy velmi zajímavou intelektuální látkou, ale také zábavnou hříčkou.

2 12.07.2019

V poslední době se objevují se vlna "nových" filmů či seriálů s dětskými hrdiny a hororovým nádechem čerpá ze "starých" zdrojů. Jedním z nich je rozhodně Tudy přijde něco zlého. Od Bradburyho jsem četl již více knih (jmenovitě 451 stupňů Fahrenheita, Marťanská kronika, povídková sbírka Kaleidoskop či must-read pro všechny začínající spisovatele Zen a umění psát), a právě Tudy přijde něco zlého rozhodně nezaostává za jeho asi známější tvorbou. Skutečně někdy Bradburyho lyričnost ztěžuje určité pasáže textu, ale na druhou stranu k Bradburymu to patří a ve výsledku se jedná nejen o velmi atmosférické dílo s výtečnými charaktery (ať již jsou celkem striktně vymezeny na kladné a záporné, i když jde o určitou formu zjednodušení a generalizace, tak to pouze v důsledku poselství o potřebě boje dobra proti zlu, nakonec ale zlo i dobro čeká v každém z nás, jak naznačuje část Bradburyho textu, a tím se černo bílému chápání světa Bradbury vymyká), ale taky o ukázku toho, jak psát rychlé akční a napínavé scény aniž by došlo k přílišné degradaci poezie.

11 11.07.2019

Simpsonovi sleduji často a považuji je za jeden z nejlepších seriálových počinů a nejinak je to s komiksem. Zábavné, satirické, vtipné a svižné čtení a prohlížení. Zajímalo by mě, jak ke komiksovým Simpsonům přistupují ti, co seriál neznají, a tím pádem jím nejsou ovlivněni. Za mě osobně ještě plus vzhledem k tématice tohoto dílu, ale myslím, že to nebude poslední komiks tohoto fenoménu, který si snad ještě přečtu.

5 04.07.2019

Podle mě asi u nás nejméně známý román (v porovnání s Remarquem, Hemingwayem) , o kterém by nebylo troufalé tvrdit, že se jedná asi o nejsugestivnější anti válečný román minimálně 20. století. ... Poselstvím knihy dle mě není nebojovat, ale bojovat za opravdové věci (když je ohrožen individuální život) a ne za hesla (například určování kolektivní viny národům a ne jejich vládnoucím představitelům) určité elitní skupiny, která chce na krveprolití miliónů jiných zbohatnout.

14 25.06.2019

Vynikající činohra, která zůstává aktuální i v současnosti. V názorech Tomáše Stockmanna je patrný vliv Platónovy kritiky demokracie, která však někdy může býti špatně chápána jako pokus o vládu elity namísto vládu moudrých a vzdělaných.

5 21.06.2019

Snové dobrodružství vhodné pro adaptaci od Davida Lynche. Dobře napsané s citem pro držení napětí až do poslední kapitoly. Mám rád takovéto nevšední detektivky, které jsou nejen částečně inovativní, ale zároveň skládají hold klasickým detektivkám. Pro mě rozhodně radši tohle než ony trendy "severní detektivky". Magický realismus smíchaný s noir žánrem vytváří velmi chutný třešňový koláč na kterém by si pochutnal i samotný Dale Cooper.

5 18.06.2019