Knišíl komentáře u knih

Humorná a zároveň děsivá postmoderní záležitost. To rozhodně můžu.

2 04.03.2019

Není divu, že je kniha zařazována do mnoha prestižních knižních žebříčků. Není divu, že někdo knihu nedočte a odloží ji, zvláště při studiu na střední škole. Tohle je Kniha s velkým K. Flaubert byl úžasný spisovatel, ony drobnosti, záchvěvy situací, které by se mohly zdát všední, dokáže vykreslit literárním jazykem tak, že vám málem i slza ukápne, jste-li romantická duše, a to i přesto, že Flaubert v Paní Bovaryové romanci kritizuje. V paradoxu, romantiku trhá s duší básníka.

23 20.02.2019

Můj třetí Faulkner, zatím nesložitější. Faulkner píše tak, že ač plně nedokážu pochopit všechny odkazy, uniká mi kontext, nedokážu jen tak odtrhnout oči od toho plujícího voru plného poezie a krásy, valícího se proudem, strhávaného tu sem tu tam, až jsem dezorientován, alespoň na první čtení. 4* dávám kvůli často zmiňované později přidané čtvrté části, která pro mě trochu narušila celistvost příběhu. Jenže ona tam ta čtvrtá část prostě patří a po přečtení několika esejů jsem pochopil, že kniha by si zasloužila 5*. Takže po druhém čtení to bude na maximum, teď jsem musel hodnotit na základně mých dojmů po čtení prvním. Faulknerovy knihy se řádně docení až po vícerém čtení, jsou krásně napsané a komplexní mýty, ale Medvěda doporučuji až těm pokročilejším čtenářům. Pro mě osobně to byl zátah na dva dny, kdy mě Faulknerova próza-poezie znovu dokázala pohltit a po dočtení vyhledat odborné eseje, které mě zase o něco více vzdělaly.

4 10.02.2019

Ukázka, že i hororový žánr může se státi klasikou. Klasikou, která překračuje žánrové hranice a vybízí k opětovnému čtení. Rád bych poznamenal něco k ději, ale to bych mohl lehounce navést případného čtenáře na mé subjektivní vnímání této Jamesovy "Hádanky", což by byla škoda. Nezaujaté čtení s vlastní čtenářovou invencí v rozkrývání, dešifrování textu je podmínkou k ocenění takto kvalitní knihy.

2 08.02.2019

Haklův úsporný styl není vůbec povrchní, jak by stručnost, rázovitost vět mohla naznačovat. Opět jsem se utvrdil, jak neprávem jsem ignorantský vůči současné tuzemské literatuře. Umina verze je zajímavá sci-fi, a doufám, že Hakl na tuto knihu naváže někdy v budoucnu dalším povedeným kouskem. Kniha si zaslouží pozornost i díky pěknému grafickému zpracování. Fotografické přílohy v románech příliš nemusím, zde však jsem je uvítal jako zpestření navíc k již dobrého textu.

5 08.02.2019

Čekal jsem od toho něco jiného. Epizody ze života Kateřiny Tekakwitho mě zaujaly, pak tam ale byly i pasáže na které jsem byl asi málo vzdělaný či obeznámený s kontextem v Cohenově životě, které jsem prostě nechápal. Líbila se mi tak polovina textu, tomu odpovídá mé hodnocení. Myslím, že Cohen chtěl říci spoustu důležitých věcí a kniha nese vysokou uměleckou hodnotu. Není to prvoplánová kniha, což se mi líbí, ale onen umělecký kopec byl tentokráte na mě příliš vysoký, možná se s časem ke knize vrátím. Nejedná se tedy ve výsledku o špatnou knihu, ale doporučovat ji nebudu. Cohena jako umělce-zpěváka však obdivuji a často poslouchám. Ve světle tohoto je možná dobře, že mu spisovatelská dráha tak úplně dobře nevyšla a věnoval se více svému pěveckému nadání.

05.02.2019

Měl jsem docela problémy to dočíst. A to ne proto, že by povídky byly tak děsivé, ale právě pro jejich dutost, povrchnost, jednorozměrnost. Začnu takto: měl jsem velká očekávání, minulý rok jsem přečetl Hleď prázdnota od Fracassiho, což mě jako sbírka hororových povídek opravdu pobavilo a postrašilo, od Barrona jsem očekával něco podobného. Jenže když jsem dočetl čtvrtou povídku ve sbírce (údajně tu nejlepší) Mysterium Tremendum, a pořád mě nedokázal Barron vyděsit, ba ani zaujmout, už to nepochybně mělo vliv na zbytek sbírky. Nevím, zda za to může doba, kdy jsem to četl, ale nedokázal jsem se do povídek vůbec dostat. A myslím, že nehledě na okolnosti, dobrá kniha umí atmosféru přinést do našich hlav, a ne naopak, abychom atmosféru ke čtení museli vytvářet. Čteno i za večerů o samotě, přesto myslím, že kámen úrazu padá především na Barronův styl, který mi prostě nesedl. Postavy sbírky pro mě byly duté kulisy špatně stavěných příběhů, s nimiž ač se dělo cokoliv, nehnulo to se mnou. Bylo mi jedno, jak dopadnou. To, že je sbírka jednotvárná mi až tolik nevadilo, jenže právě ona povrchnost děje, neschopnost přenést moje myšlení do myšlení postav a vystrašit mě, vede k tomu, že knihu hodnotím, tak jak hodnotím. Pokud chcete vědět, jak se píše dobrý horor vrhněte se radši na povídky R. Bradburyho, Stephen Kinga, Cliva Barkera či nového Fracassiho. Bohužel, moc mě mrzí, že jsem knihu takto hodnotil, ale nelze jinak. Dočteno jen díky povídkovému formátu, a snad také kvůli tomu, abych nebyl příliš pokrytecký, kdybych hodnotil po polovině povídek. Možná, že za deset let si přečtu některý nový román od Barrona, jenž bude vynikající, prozatím však jeho tvorbu přenechám někomu, kdo ho nebude takto negativně kritizovat jako já, a srážet mu obstojné hodnocení.

2 01.02.2019

Tohle že je prvotina? Nechce se mi tomu věřit. Mitchell je geniální. Kniha není jednoduchá pro zachycení všeho, co může nabízet. Chce to pomalé a hloubavé čtení pro pochycení všech narážek a posuvných sil.

5 30.01.2019

Po Sběrateli, Mágovi, Francouzově milence, Aristosu, Mantise a Věži z ebenu se jedná o již mnou přečtenou sedmou knihu od Johna Fowlese. Fowles patří mezi mé oblíbence již nějakou dobu a románem Daniel Martin znovu potvrzuje, že jen málokdo z autorů, které jsem četl, dokáže tak dobře vyprávět příběh, který je napínavý, žene vás vpřed, a zároveň ho prošpikovat eseji na různá témata. Občas, přiznám se, jsem se ztrácel v intelektuální náročnosti textu, proto knihu zrovna nedoporučuji číst jako první od Fowlese. škoda, že se této knize nedostává stejné pozornosti jako o autorsky dvanáct let mladšímu Mágovi.

2 18.01.2019

Komiksy jsem ze svého čtenářského záběru vynechával. Po téhle zkušenosti vím, že to byla vskutku chyba. Ilustrace skvěle vystihovala atmosféru příběhu. Mám rád horory (tedy mám znalost hororových postupů), a tak mi příběh připadal sice mírně klišoidní, zároveň však veskrze se držel těch dobrých žánrových zásad. Jedná se o dobrý horor a pro mě taky mírné guilty pleasure.

4 23.12.2018

Jeden z nejkrásnějších příběhů, inspirující a motivující čtení pro úplně každého, jen je potřeba si vybrat vlastní interpretaci popisovaného a neopomenout hlavní myšlenku díla (láska k bližnímu svému). Nepočítám se za věřícího, přesto bych právě velmi rád přijal tuto vizi existence, a proto něco ve mě popírá moji nevěřícnost.
PS: Film jsem viděl první a proto jsem se rozhodl i pro tuto knížku. Film jsem viděl již dávno, a tak si nerozpomenu jak moc rozdílný oproti knize byl. Každopádně nikdy jsem na něj nezapomenul úplně a ani nezapomenu. Stejně tak s knihou.

4 23.12.2018

Zajímavá novela. Jedná se o něco více než jen prostý pornografický text. Autor ukazuje stránku lidské povahy, která je často tabuizovaná navzdory jejího univerzálního výskytu.

4 17.12.2018

Mnoho již bylo napsáno o tomto románu, nerad bych se tedy opakoval. Z mého hodnocení vyplývá, že bych měl román opěvovat a vyzdvihovat jako základní četbu každého čtenáře, který se chce prohlásit za čtenáře zkušeného a znalého. To ale neudělám. Jakýkoliv imperativ pro čtení Bílé velryby je dle mě špatný. Chcete-li si knihu přečíst, pak směle do toho, jen nečekejte dobrodružný román. Znechutila-li vám povinná četba na střední škole román, pak raději vyčkejte nějaký čas a možná se ke knize vraťte. Později knihu buď budete milovat či nenávidět, ale ať již jedno či druhé, Bílá velryba si zaslouží váš názor.

11 16.12.2018

Doporučuji. Ze začátku jsem byl mírně rozpačitý z prostředí, postav a jejich dialogů atd., ale věřte, že vše má své důvody. Na to jak je kniha "stará", mi příběh připadal překvapivý. No, možná je to mou ne příliš velkou zálibou ve sci-fi (mám rád Bradburyho, P. K. Dicka, za odborníka se ale nepovažuji). Vlastně, když se zeptám někoho, kdo nečte sci-fi, na jeho důvody, většinou mi odpoví, že ho "ty vymyšlené bláboly" nezajímají. Jenže čím víc sci-fi knih jsem zatím načetl, tím víc jsem si jistý, že právě žánr sci-fi je možná ten nejhumanitnější žánr vůbec. I Nonstop je vrstevnatý a moudrý příběh o lidské přirozenosti a touze.

21 14.11.2018

Při hodnocení Fowlese již prostě nedokážu být objektivní. John je pro mě jeden z mála autorů, jehož všechny texty mě dokázaly od začátku upoutat a do konce nepustit (přiznávám, snad kromě Aristose, jenž je ale sám o sobě neporovnatelný s ostatními). Věž z ebenu je opět mistrovským dílem hodným času, kterým nad ním strávíte.

3 31.10.2018

Zajímavá knížka, kde se na pozadí erotického děje odehrává jedna ze "zapomenutých" revolucí. Těším se na zhlédnutí filmu.

29.09.2018

Geniální kniha. Jak píše uživatel Skip, po prvních dvaceti stránkách si budete říkat, o co tam vlastně jde a proč bych to měl číst? Vydržte a dočtěte. Opravdu to stojí za to. Nakonec, pokud vám předmluvu k vaší knize napíše někdo jako Borges rozhodně si můžete být jistí, že to co jste napsali blbostí není. Kdo má rád seriál Black Mirror, ten zklamán z tohoto díla určitě nebude.

28.09.2018

První setkání s Rothem mě příliš nenadchlo. Možná tato kniha nebyla nejlepší první volbou. Rozhodně nelze autorovi upřít velmi dobře zvládnuté dialogy. Literatura jako další rovina skutečnosti je zajímavé téma.

1 24.09.2018

Jako postmoderní četba nabízí více otázek než odpovědí. Chápu, že pro někoho to může být nestravitelné. Dílo se vymyká jakémukoliv žánrovému zařazení. Každopádně styl je bravurní a témata, kterých se Amis v Nočním vlaku dotýká, mě osobně sedla, zajímají mě a postmoderní boření "zajetých kolejí" mě prostě baví.

1 20.09.2018

Už jsem si do "šuplíku" psal před touto knihou a po ní určitě budu pokračovat. Motivační kniha, Bradbury se snaží dát praktické rady, aniž by zatěžoval s technikou psaní. Každý je originál a je potřeba akorát v sobě zažehnout ten kreativní plamen a nechat shořet tuny papíru, z jejichž popela pak povstane jak Fénix to nejlepší, co kdy napíšeme.

5 17.09.2018