Kochy84 komentáře u knih

(SPOILER) Ano, to, že se v knížce peče velbloud, to vám dají do čítanky, ale že je kniha plná detailních popisů předválečného sexu, to se u nás na gymplu neučilo. A tak holt jsem se ke knížce dostal až jako starej chlap.
Hrabal byl jistojistě mistr popisů, kosatych souvětí a nezvyklých výrazů. Jen kolikrát třeba v knize zazní slovo "mázdra".
Sledujeme životní pouť malého českého člověka. Malý jménem (Dítě) i postavou. Má svůj cíl - být někdo. V první třetině si ho zamilujete, zavidíte mu, přejete mu úspěch. Pak se vám ale před očima změní na kolaboranta, manžela německé tělocvikářky a najednou jsou sympatie ta tam. Ani si neuvědomuje co vlastně dělá špatného, prostě si jen dál jde za svým cílem být milionářem, mít hotely a moc. Ve třetí třetině knížky už nám po všech stránkách dospěl - zjišťuje, že hodnoty života jsou jinde než v majetku, který vám stejně Strana sebere a nachází svůj klid v malém stavení kdesi v horách. A zase mu zavidíte, jeho život, jeho vzpomínky a jeho oči, které viděly tolik krásy.
Jestli se nepletu, knížka byla i zfilmována. A myslím, že kvůli tomu nedávno zesnulý pan Menzel někoho zmlátil holí.
Ještě dodám, že knihu mi do uší četl pan Mrkvička. Stačí vám to?

8 20.04.2022

To je ta knížka že seriálu Návštěvníci. Jak se v ní Adam Bernau dočetl o mimoprostoru a vymyslel díky ní rovnici pro přesun celých kontinentů. A on je to zatím takový jeden díl Star Treku..
Je to space opera. Na planetě Hepterida se natáčí další díl nekonečné telenovely Kara z hvězd, načež se tam začnou dít podivnosti. Ukáže se, že všechno je jinak, že ve vesmíru nejsme sami, že jsou všude tunely a že televizní kameramani jsou taky pořád stejní a že hlavní hvězda nekonečného seriálu může být klidně úplně blbá.
Celkově to nebylo zlé, ale taky to nebylo nějak extra dobré, pan Souček má rozhodně lepší a zapamatovatelnejsi díla.

2 17.04.2022

Občas koukáme na filmy, které jsme viděli tisíckrát. Opakuji je každou chvíli v televizi a i když známe každé slovo, každou scénu, stejně se díváme po tisící první zase. Já k tenhle filmům rozhodně Radim básnickou trilogii od pánů Pecháčka a Kleina. A i když podle názvů nikdy nevím který díl je který, na ty první tři se podívám rád. A ty druhé tři, pro ty má porevoluční čeština obohacená o anglické zkratky krásný výraz. WTF.
Knížka filmových povídek na mě vykoukla v nějaké knihobudce, a tak jsem si řekl, že by se tím daly zabít dvě neděle. Povídky jsou tři, mají rozdílnou délku, kvalitu i atmosféru.
V první jsou naši hrdinové Šafránek a Koenigsmark ucha před maturitou, kteří se rozhodli sehrát divadelní kus. Ve filmu Tyla, v knize Jiráskovu Lucernu. Z téhle povídky mám pocit, že vznikla před filmem, hodně věcí je v ní jinak, ale kostra a základní myšlenky jsou načrtnuté.
Druhá povídka mi přišla taková, Doktor Pecháček promine, odflaknuta. Hodně věcí zname z filmu, ale celé je to takové nějaké uspěchané. Linka s jeskyňkou je tu odbytá asi deseti stránkami, naopak hodně prostoru tu dostává kolejní život, učení se anatomie, snaha o začlenění se.
Třetí povídka je pak takřka novelizace filmového scénáře, nebo možná spíš filmu jako takového. Dlouho se mi to nestalo, ale u některých scén jsem se smál nahlas (My že čtvrté bé nebo při nepřetržitém proudu historek sestry Toničky).
Až knížku budu do knihobudky vracet, dám jí tak, aby byla hezky vidět a jestli si ji odnesete právě vy, určitě ji zkuste, neprohloupíte.

3 10.04.2022

Já vím, že je to dětinské, nevkusné a literárně nevýznamné, ale přiznejme si, i ten největší intelektuál potřebuje jednou za čas číst věty, které přirovnávají bodání do zmrzačených těl k pyji pornoherce pronikajícího do dobře namazané herečky.
Jestli vás stejně jako mě před lety naprosto míjela upirská sága Stmívání, v příběhu slovanského upíra Jana Bezzemka se najdete. Zjistíte, co mají společného upíři a mimozemšťané, co se ukrývá ve vojenském újezdu Libavá a co si autor (žijící v Bruntále mimochodem) myslí o Ostravě.
Knihy jsou svižné, bez výraznějších hluchých míst, plné násilí a černého humoru, popkulturních odkazů a krve. Je to záchodová literatura, ale zatraceně dobře napsaná, na nic si nehraje a to je na ní super.
Navíc cením autora za jeho otevřený dopis kolegovi Ljukanenkovi, který podobné téma zpracovával s obrovskou dávkou patosu, vážnosti a navíc se poslední dobou ukazuje, že je tak trochu nacíček..

12 10.04.2022

Zajímavá kniha, byť se nečetla snadno.
Při jejím čtení ks si vzpomněl na svoji babičku, často vyprávěla útržkovité historky bez hlubších point o lidech ze vsi, které "..přece musíš znát, ten bydlel ve třetím baráku od konzumu, akorát teda umřel v šedesátém roce a to ty jsi vlastně ještě nebyl na světě. No ale ten měl ve stodole Spartaka."
Autorce se povedlo do útlé knížečky narvat tolik informací a příběhů jako do deseti sezón seriálu ulice. Bohužel pro mě, ty příběhy byly vlastně i docela podobně hodnotné, nejsem cílová skupina. Postavy mě nebavily a většinu knihy jsem se navíc trochu ztrácel v tom kdo je kdo.

4 09.04.2022

Temnější než seriál, skvěle napsané, těším se na další díl!

2 04.04.2022

Můj první Gaiman, pokud tedy nebudu počítat Dobrá znamení.
Já se mu docela dlouho vyhýbal, protože všichni kolem mě jsou z jeho tvorby tak moc nadšení a já se bál, že to na mě (podobně jako King nebo Pratchett) prostě nebude fungovat. A ona to nebyla pravda.
Je to zábavně napsaná Urban fantasy, jsou tam všechny klišé na které si vzpomenete, ale proč ne, když to dohromady funguje. Hlavní hrdina je hodnej ťunťa, který se musí smiřovat s faktem, že pod ulicemi Londýna je úplně jiný a podstatně drsnější svět. Potkáme mluvící krysy, mutanty (nebo něco na ten způsob), aristokraty a lovce, dvojici psychopatických zabijáků, ti mě bavili velmi a dokonce si i sáhneme na anděla.
Není to bůhvíjak hluboká literatura, ale jako taková ta akční jednohubka poslouží. A atmosféra špinavého PodLondyna,kde se prolínají různé epochy, ta byla super. Naposledy na mě tak zapůsobila Moskva v Noční hlídce. Tak jen doufám, že se z Gaimana taky nevyklube kretén jako z Ljukanenka...

4 13.03.2022

(SPOILER) Když jsem byl malý, měl jsem těžký život. Vyrůstat na vesnici kdesi na Plzeňsku, nezajímat se o kopanou a mít rád knížky, umíte si představit jaké to asi muselo být? Naše Místní lidová knihovna měla celé tři regály, jeden zcela zaplňovala tvorba paní Javořické, druhý z poloviny Háj a jeho Kája Mařík a pak tam byl regál s knížkama pro mládež. Většina byly klasiky z právě skončeného režimu, takže případný dětský zájemce mohl klidně ještě v roce 99 (pak jsem šel na gympl a do téhle knihovny přestal chodit, ale možná je to tam dodnes) číst o Pavlíkovy Morozovovi anebo Čuka a Geka. Naštěstí už taky vysílala televize Nova a tak moje vrstevníky knihovna většinou moc netankovala a tak jsem byl asi jediné dítě co tam chodilo. A právě Plavci na ostrově krabů, to byla ta knížka, kterou jsem do nějakých svých třinácti let četl snad desetkrát. A protože na mě někde v nějaké diskusi nedávno vykoukla, uvědomil jsem si, že jsem ji naprosto, ale fakt dokonale vytěsnil. Nastal čas znovu si ji přečíst a zjistit, jestli se třeba jednou nebude líbit mým synům. (Jakoby je někdy můj názor zajímal, že ano..)
No, co na to říct.
Ta knížka je tak úžasně dementní, že to ani hezký není. Už ty postavy. Chlapec jménem Štěpka, který jede na dovolenou do Jugoslávie, tam potká dalšího Čecha a navíc se skamarádí s třetím hochem, který je místní a vlastní loď. Štěpka má navíc nezdravou obsesi v jižním ovoci, které konzumuje po kilech a vymlouvá se, že tím zahání žízeň. Jasně. Všichni tři si perfektně rozumí, ačkoli Štěpka je z Prahy, Zdena z Plzně (takže by měl mluvit jako plzeňéék, o tom já něco vím) a Ante, jak se jmenuje ten mladý Chorvat, si a nimi povídá spisovnou foglarovstinou. Vůbec jsou v knize všichni jazykově úplně geniálně vybavení, hned v první kapitole, když Štěpa kouká na párek (že by odkaz na Malého Bobše) a ujede mu vlak, ukecá jeho tatínek jakéhosi Maďara, aby je svezl autem na další nádraží. Ukecá Maďara. Maďara! Vážně?
Takže chlapci se kamarádí, jezdí na lodi, občas se vesele objímají, ale pusy si nedávají, protože se to nedělá (tohle se tam fakt píše, to si nevymýšlím). Při jedné cestě dojde ke ztroskotání na pustém ostrově, který ale není pustý, protože jej obývá starý zákeřník (a tohle slovo teď začnu vážně používat, je super!), Pokusí se hochy vyhladovět v pískovcové jeskyni, ale naneštěstí pro něj je tam zavře společně s dynamitem a tak se hoši dostanou vena mohou dojet pro pomoc, policajta/doktora, kterému Zákeřník před lety zabil tátu. Nebudu vám prozrazovat jak to dopadne, bodycount je jedna (když tedy nebudeme počítat mrtvého Viktora Dyka, kterého si v té knize taky berou do huby) a hochům policajt za odměnu slíbí chatu, čímž se dostáváme zase k tomu Foglarovi a tak jen nezbývá doufat, že nikdo z hochů nezačne kouřit.
Ale teď vážně. Nepovedlo se mi zjistit nic o panu Kristenovi ani o díle samotném, podle copyrightu to bylo napsané někdy v padesátých letech. Netuším jaké byly tehdy vztahy s Jugoslávií, ale asi se tam mohlo jezdit. Fascinovali mě rodiče s jejich naprosto salamovým přístupem "odjedeme teď na dva dny do Splitu a hlídat tě bude majitel hotelu Taťko Dědic", nevím, to snad nemohlo být obvykle ani tenkrát. To že nechají kluka courat celý den a sami jsou zalezlí na hotelu, to zase ale chápu, řekli klukovi že budou spát po obědě. Jasně. Tak snad nepřišel do pokoje moc brzy.
No, co říci závěrem. Knížce dávám nostalgické dvě hvězdičky, synům o ní říkat nebudu a asi se nebudu vracet ani k jiné literatuře z dětství.
P.s. ta obálka! Tyjo, kdo tohle proboha navrhoval? Jasně, dneska by se koupila fotka z banky, jenže tenkrát někdo z nakladatelství musel zalistovat v albu a dát tam třeba svoje děti. A my budeme řešit rodiče zveřejňující děti na sociálních sítích. Dostat se na obálku takové knížky může klidně znamenat, že v místní lidové knihovně kdesi na Plzeňsku můžete být terčem posměchu klidně dalších padesát let!

1 06.03.2022

(SPOILER) Zámek Blandings, nižší aristokracie, všichni jsou krásně distingovaní, malinko zdegenerovaní a bojí se lady Constanz.
Je to kniha o nešťastné lásce, několika zasnoubení, omylu v datumech (o co jednodušší život máme dnes v době sociálních sítí), o souboji dvou ukázkových sviní a jejich zhrzovaných majitelů a taky o tom, že pro jednoho mohou být 2000 liber životní terno a pro druhého účet za krmení pro ptáky.
Takhle, ty tři hvězdičky jsou jako lepší trojka, spíš ke dvojce, ale nějaká malá drobnost mi tam chyběla. Snad to, že jsem se chvílemi ztrácel v postavách a kdo je kdo jsem si definitivně ujasnil až před koncem.
Na druhou stranu, při nejedné situaci jsem se opravdu od srdce zasmál. Třeba když sluha (co není Jeeves) odmítá pánovi poslušnost, protože musí podávat tác s nápoji a posílá jej do hajzlu nádhernou, britsky slušnou, šroubovanou větou. Potom mě taky velmi pobavila skoro až situační komika kolem spisovatele, který si pronajal domek, aby měl klid na psaní, ale furt mu tam někdo lezl, a ke všemu spisovatel seznal, že má z nějakého důvodu v kuchyni prase.
Je to oddechová literatura, buďme za ní rádi teď v těžkých dobách. A nezapomínejme, že nebýt Wodehouse, Jirotka by nikdy "nevymyslel" Saturnina. A to by byla věčná škoda. (Protože o čem by dnes prodával knihy pan Macek, že...)

4 06.03.2022

Jako velký fanoušek seriálu jsem si nemohl nechat ujít i knihu. Četl jsem ji asi před patnácti lety a tehdy mi přišla taková nemastná neslaná, překombinovaná a zbytečná. Dál jsem ji ještě jednu šanci a tentokrát to bylo výrazně lepší!
Zatímco seriál ve dvaceti minutách nemůže obsáhnout různé motivace a pozadí, v knížce se autoři můžou klidně rozkecat a tak se třeba dozvíme, jak se vlastně stalo, že se Lister octl na Trpaslíku a kdy se ve skutečnosti (a za jakých okolností) poprvé potkal s Rimmerem. Je tam i spoustu scén, které by v televizi byly prostě příliš drahé (Lepší než život). Celé je to navíc protkané humorem, který prostě k trpaslíkovi patří.
Jen jednu věc bych vytkl a to je překlad. Některé výrazy byly naprosto zbytečně vulgární, nejsem puritán, ale zrovna Trpaslík obohatil světový jazyk o krásnou nadávku Smeg, tak nechápu proč v knize musím číst běžné Kurňa a horší.. tedy chápu, protože překladatel zřejmě není fanoušek Trpaslíka.
Dál jsem si předsevzetí, že tenhle kratičký komentář napíšu tak, aby neobsahoval ani jednu hlášku z Trpaslíka. Mám za to, že hláškovat je pasé jak klobouky..sakra.....

8 22.02.2022

No, co na to říct.
Protože hodně času trávím za volantem, použiji takovou analogii. Asi jako když jedu po dálnici a kniha Praskliny projede v druhém směru proti mě, tak moc jsme se minuli. Upřímně nechápu co jsem vlastně dočetl, jaký byl záměr nebo tak něco, zároveň ale nemůžu říct, že by to bylo blbé. Je to divné. Hodně se tam umírá, několik obrazů se mi bude zřejmě vracet, ale celkově za mě ne-e.

3 13.02.2022

(SPOILER) Troskovo steampunkové universum je moje guilty pleasure uz od dětství. Jednou za 2-5 let se ke všem knihám z tohoto světa vracím.
Je to báječný svět. Letadla a rakety létají na elektřinu, kterou si berou z okolního prostředí. Planety ve vesmíru jsou většinou obydlené, všude se dá dýchat samozřejmě a díky Marťanskemu překladači (z prvního dílu trilogie) si navíc všude všichni rozumí a mohou se dorozumívat archaickou předválečnou spisovnou češtinou. A to i ve chvílích emocionálně vypjatých, kdy hrdinové z úst vypouští silná slova takové hrubosti, že Foglarovy plantážníci jsou proti tomu výplodem opilého dlazdiče.
Třetím dílem se uzavírá trilogie, ve které tři mladí muži, Doktor, přírodovědec a strojař, všichni pokrevně spříznění s génii z minulé trilogie, cestují vesmírem a objevují nové světy. Podle otevřeného konce soudím, že Troska nejspíš plánoval další díly, nové postavy přibyvší těsně před koncem knihy toho například mnoho nepředvedly, ale pak si to po sobě asi celé přečetl a na další díly už nedošlo.
Je to vlastně takový jako Star trek. Máme tu vesmírné padouchy, co dokážou vysávat celé planety (dívám se na tebe, lorde Vadere), máme tu národ létajících lidí (eee, Barbarella), máme tu geniálního trpaslíka z trpasličího národa (nevím, Hobit?), Jehož šéf se jmenuje Lomikar a naší tři hrdinové jsou v téhle třetí knize už tak nějak spíš vlečeni událostmi. Vlastně kdykoli se pokusí do děje nějak výrazněji zasáhnout, projeví se jako naprostí dementi.
A to mě vlastně na knize asi nejvíc štvalo. Tatam jsou ti vzdělaní hrdinové, teď tu máme bandu ublížených pitomců, kterým není nic svaté. (Nesahej na ten knoflík. Co se může stát? Sáhnu na něj. Jeee, něco se stalo...) Působí to na mě dojmem, jakoby chtěl Troska všechno co nejrychleji dopsat, aby to už už měl z krku.
Na druhou stranu, 5 hvězd si kniha zaslouží, protože uzavírá universum, které mi v dětství přirostlo k srdci. Přál bych si, aby se dílem inspiroval někdo, kdo by z něj dokázal vytvořit PC hru nebo seriál, klidně animovaný. Co na to třeba Netflix?

1 12.02.2022

Mrazivé čtení. Jak se žije v pracovním světě vytvořeném pro dvacetileté juniory někomu, komu je přes padesát?
Mnoho v knize popsaných zvyků a postupů jsem na vlastní kůži zažil, když jsem se živil jako "mediální konzultant" (prodával jsem reklamu). Takové ty nekonečné pořady, meetingy s kolegy, honba za leady, telemarketing... A do toho naprosto nekompetentní lidé, kteří byli buď tak neskutečně hloupí a nebo bylo jejich úkolem firmu rozložit zevnitř. A to mi prosím bylo 35 a měl jsem i tak pocit, že se svět kolem mě zbláznil.

7 09.02.2022

Silný příběh ze života. Ale z trilogie je, řekl bych, nejslabší. Je to předvídatelné, hrdina není zrovna nejsympatičtější, ale cením originální linku s nespavostí, kterou se rozhodl léčit marným superhrdinským bojem za spravedlivější katastr. Ve světle dnešních cen nemovitostí je navíc úsměvné o jaké drobné se lidé v roce 2016 byli schopni handrkovat.

7 05.02.2022

(SPOILER) Benny Griesel je vyhořelý policajt, bojuje s pitím a s korupcí sboru. A do toho mu v rajónu řadí vrah - mstitel zabíjející zle lidi africkým oštěpem, jeho vyhodila žena z bytu, protože chlastal a zmlátil ji před dětmi, ale plusové body má rozhodně za to, že je latentní baskytarista, stejně jako já.
Vážně, knížka, kterou jsem vlastně otevřel jen proto, abych si odškrtl "afrického autora" není můj šálek antilopího mléka. Hodně mi vadilo, jakým způsobem je napsaná, že autor skáče z jedné postavy na druhou, jak se místy uchyluje k brutalitě, která je samoúčelná a naprosto zbytečná a přijde mi, že některé scény v knize byly jen proto, že se autor snažil přenést atmosféru severských detektivek na úplný jih. Několik sexuálních scén je psáno natolik podivným jazykem, že jsem měl pocit, že je autor buď puritán anebo je mu dvanáct. (Ale taky za to klidně může moct překladatel, že ano..)
Na druhou stranu, z knížky přímo čiší africká beznaděj, prach, písek a špína, vědomí, že barva kůže o vás rozhoduje víc než byste si přáli, tahle atmosféra je tu super. Jako mínus ale musím uvést, že jsem se při čtení nemohl zbavit melodie "jedem do Afriky" od skupiny YoYo band, která mi už dlouho hraje v hlavě. A to jsem si jednou ke čtení dokonce pustil "Toto - Afrika" a stejně. No, za to ale kniha nemůže samozřejmě.
Jo a jestli jsem něco nepřehlédl, nedozvěděl jsem se, jestli Benny vyšetřil ty sousedky noviny.

1 31.01.2022

Přiznám se, že mě Princ Ládík docela dlouho míjel. Nosil jsem ho v hlavě jako takového toho exota, co chodí pěšky strašně daleko a píše o tom blog, ani nevím jestli je to vlastně pravda. Pak jsem ho náhodou slyšel vyprávět v nějakém podcastu, dál jsem tedy knížce šanci a byl nakonec velmi mile překvapen.
Jeho vyprávěcí styl je strhující, lehký, plny nadhledu a ironie, nenásilného vzdělávání a trefných postřehů. Při čtení (v mém případě poslouchání) mám chuť sbalit batoh a vyrazit někam daleko stopem jako za mlada. Pak si ale samozřejmě uvědomím, že ač nejsem zase o tolik starší než Princ Ládík, tenhle způsob dovolené už pro mě asi není, a tak prostě jen čtu a závidím. A přemýšlím nad tím, co všechno se opravdu stalo a co je jen umělecká licence. Nad některými okamžiky zůstává až rozum stát, ale proč ne, odvážnému štěstí přeje. Třeba se dá opravdu projet stopem velká část Evropy a Balkánu aniž by vás někde okradli nebo zmlátili a to i když mnohdy vstupujete na cizí pozemky a chodíte k cizím lidem do domů.
Jako milý bonus knihy uvádím, že se mi letos hodí do čtenářské výzvy.

4 27.01.2022

(SPOILER) Kdysi jsem hrál koncert v Jindřichově Hradci. Málem jsme se tam tehdy porvali. Po přečtení knihy Bez duše jsem rád, že jsme z Hradce odjeli živí :)
Ale teď vážně. Kniha je pro mě milé překvapení a rozhodně hodlám přečíst další díly. Je to vlastně taková severská detektivka z jižních Čech. Máme tu bývalého policistu, který pracuje jako knihkupec a po večerech je Hradeckým superhrdinou a jakožto nelegální detektiv pomáhá lidem z problémů. Má svoje démony, hodně pije ( z nějakého důvodu nikoli rum s plachetnicí ale jamesona a když už to nejde dál, kafe. Takže si můžu škrtnout další téma výzvy..), zaplétá se do případů na které policie nestačí.
Zajímavý je způsob vyšetřování. Hrdina někam vstoupí a začne se vyptávat. Někdy si musí pomoct svým bývalým odznakem. Dozví se střípek informace a pak ho někdo strašně zmlátí. Opravdu, přemýšlím, jestli jsem někdy četl knihu, kde by hlavní postava dostala tolik nakládaček jako Matěj Mlynář.
Po obsahové stránce je to takové jednodušší, spíš to celé plyne jako taková ta noir detektivka od McBaina, akorát se holt místo v L.A. odehrává v Jindřichově Hradci. Jinak je tam všechno, drogy, porno, mrtvé děti a detektiv co žije s maminkou.

7 16.01.2022

Potřeboval jsem do výzvy knížku od někoho, kdo je o 22 let starší než já. Tak otevřu Google a tam Viewegh.. chjo.
No nic, povídám si, dá se tu stáhnout zadarmo, kdysi jsem to četl, bude to taková jako jednohubka, dám tomu dvě hvězdičky, napíšu nějaký vtipný komentář a bude. Taková hezký ztracená neděle, říkal jsem si. Jenže...
Jenže ono to zase až tak úplně blbý nebylo a já se přistihl, že mě to místy vlastně docela dost baví.
Jasně, není to vysoká literatura, takové čtení na dovolenou anebo na záchod. Hodně postav, hodně stereotypů, ale taky několik originálních nápadů. Z knížky navíc čiší takový ten cynismus českého (tehdy) nejprodávanějšího autora, který si uvědomuje, že mu přijde snad úplně všechno. A tak tu vlastně od začátku sledujeme, jak se vlastně píše takový román o cestě autobusem a následném válení se u moře.
Není to na pět hvězdiček, možná ani na ty 4, místy je to zbytečně ukecané, linka s továrnou na varné sklo je naprosto zbytečná a podezříván autora, že tam měl nějaké osobní zájmy a že si vyřizuje účty. A závěr, ten je taky dost natahovaný, jako by autor už měl hotovo, ale ve smlouvě bylo o 100 stránek víc.
Ke knížce se asi vracet nebudu a nebýt výzvy, nečetl bych jí. Přesto ale nelituji a ve Vieweghově tvorbě jde rozhodně o tu lepší část jeho díla. Jo a taky to kdysi zfilmovali, ale přišlo mi to takové hodně zjednodušené, takový ten film co vznikl jen kvůli Vejdělku....

8 09.01.2022

Velká Sova patří k nejlepším českým detektivním postavám (a jasně, je to i tím jak dobře ji ve filmech zahrála Klára Melíšková, kterou jsem měl při čtení neustále před očima.) A pevně doufám, že nás čekají i další její příběhy. Nebýt toho konce, který byl i na mě celkem drsný, neměl bych nejspíš co vytknout. Spoilerovat nebudu. Jestli komisařku Výrovou znáte, knížkou neprohloupíte. Jestli neznáte, začněte od začátku série.

13 01.01.2022

Paní Klevisová je pro mě už delší dobu sázka na jistotu, nevybavují si, že bych od ní četl špatnou knížku. A nebylo tomu ani v tomhle případě.
Tentokrát se Bergman s kolegyní vypráví do České Kanady, aby vyšetřil vraždu, která může (ale nemusí) souviset se 14 let starým případem. Že vám námět nepřijde originální? Není, no. Nemusí být.
Síla paní Klevisová totiž není v nějakém brutálním popisování nepěkných činů jako je tomu u severských autorů, ale v poctivě budované atmosféře, kde vás nejdřív seznámí se všemi postavamiba pak se rozjede poctivá detektivní práce.
Někde jsem kdysi slyšel, že autorka větší část práce na knize neví kdo že bude pachatel. A tak každá z postav má nějakým způsobem motiv a vy jako čtenář do poslední chvíle netušíte. Tak má vypadat správná detektivka.

15 28.12.2021