kockazereknizky komentáře u knih

Román Cejch od Zdeňka Šmída, vydaný poprvé už v roce 1992, letos v říjnu opět ožívá a dostává se ke čtenářům ve formě čtvrtého upraveného vydání z nakladatelství MOBA (v tomto nakladatelství jako vydání první).

Dle anotace jsem původně očekávala „klasický“ historický román z období 20. století, který mě provede drsným krušnohorským krajem a seznámí mě s osudy jeho obyvatel.
Autorův poutavý styl vyprávění mě pohltil už od prvních stránek knihy. Mezi líčení krás tamního kraje a charakteristik postav ale začala sem tam nenápadně probleskovat nějaká vtipná nebo cynická průpovídka. Říkala jsem si, že se mi to nejspíš jen zdá, že je to přece historický román a tak tady asi nebude úplně cílem mě pobavit. Nicméně s dalšími přečtenými stránkami začaly přibývat i podobné zkazky a mně došlo, že kromě krásného jazyka, kterým je román napsán, je i humor nedílnou součástí autorského rukopisu.

Úvod a poslední kapitolu knihy spojuje obraz postavy Josefa, který se snaží obnovit život ve svém rodišti, které už dávno pohltil les. Mezi první a poslední kapitolou knihy pak uplyne ve vyprávění neuvěřitelných 5 století (což je na třísetstránkovou knihu obdivuhodné). S okolím Bachu v Krušných horách se totiž poprvé setkáváme v patnáctém století a opouštíme ho v druhé polovině století dvacátého.

Ve vyprávění se s historickými událostmi prolínají také osobní spory a nevraživost mezi rodinou Schmelzerů a Vogelů, které se v každé z rodin snad dědí spolu s geny. Tyto konflikty dokreslují historický kontext a vtipně komentují sousedské a mezilidské vztahy obecně.

Jakýmsi tajemným, nehmatatelným prvkem v příběhu je také neznámé zvíře, které obývá okolí místního Poledního kamene, a které nikdo z obyvatel dosud nespatřil.

Celkově hodnotím jako jedno velmi milé knižní překvapení a ráda doporučuji dál. Humorné podání nelehkých časů je umění :).

6 30.11.2023

POD PALCEM, PALEC A SELSKÁ PÝCHA, PALEC A TICHÁ VODA? Taky vás jako první po přečtení těchto názvů knih napadlo, že se bude zřejmě jednat o vyšetřování případů sériového vraha, který udeřil v českých luzích a hájích a jako svůj „podpis“ zanechává na místě činu palce svých obětí? Tak to vás musím vyvést z omylu – slovo Palec zde odkazuje k příjmení postavy místního starosty, Viktora Palce, který nás jakožto bývalý kriminalista provází dějem knih těchto českých detektivek.

Letos v září vyšel už třetí díl této série od autorky Jarmily Pospíšilové – Palec a tichá voda. Než mi z nakladatelství nová kniha dorazila, ze zvědavosti jsem si přečetla i předchozí dva díly. Knihy ze série se ale nemusí nutně číst po sobě, základní informace z osobního života hlavní postavy jsou čtenářům v prvních kapitolách následujícího dílu připomenuty.

V prvním dílu této série – Pod Palcem - mě při čtení rušilo místy časté opakování stejných slov, výrazů a občasné překlepy v textu. Některé pasáže i působily nedotaženým dojmem. Musím uznat, že se styl psaní v druhém a třetím dílu značně vylepšil a tyto nedokonalosti vymizely – vytkla bych už jen, že konce některých kapitol na mě působí useknutě.

Co ale musím určitě vyzdvihnout je, že postavy a život na vesnici je autorkou popsán velice uvěřitelně. Taktéž průběh vyšetřování „dává hlavu a patu“. Do procesu odhalování vraha nahlížíme skrz postavu bývalého kriminalisty, současného starosty obce, který se díky tomuto sociálnímu statusu těší mezi lidmi určité důvěře. A taky se k němu z různých zdrojů dostávají často velmi osobní informace o obyvatelích obce, které avšak ve výsledku napomůžou vyšetřování.

V nejnovějším dílu – Palec a tichá voda – postupně rozkrýváme tajemství místního „outsidera“, jehož přítomnost byla v obci tak nějak zaznamenána, nikdo mu ale nevěnoval větší pozornost. Název knihy se proto odkazuje jednak k rčení „tichá voda břehy mele“, tak ke koníčku (rybaření) oběti a bohužel i místu činu.

Jedná se o moje první setkání s edicí PŮVODNÍ ČESKÁ DETEKTIVKA. Po přečtení dosud vydaných knih ze série Viktor Palec za sebe hodnotím jako velmi milé překvapení - oddechová česká detektivka s příjemnou hlavní postavou, uvěřitelným dějem a místními figurkami :).

A co vy a edice PŮVODNÍ ČESKÁ DETEKTIVKA od nakladatelství MOBA?

Kniha Kudy kráčel zločin obsahuje vzpomínky detektiva Karla Tichého na jeho 26 let služby u policie.

- Text je vždy na konci kapitoly doplněn graficky odlišeným shrnutím probírané kauzy.
- Popisované události dokreslují dobové novinové výstřižky a fotografie z míst, kde se zločiny odehrály.
- Ocenila jsem podrobnost vysvětlení některých paragrafů trestního zákoníku.
- O některých kauzách a prorostlých kontaktech jsem snad ani vědět nechtěla...
- A na odlehčenou, překvapilo mě, že autor je zřejmě fanoušek Harryho Pottera, protože v textu zmiňuje mozkomory či lotroskop .

Kniha je dobrým zdrojem informací nejen pro milovníky true crime, dozvíte se v ní i spoustu zákulisních informací z práce na kriminálce.
Co se týče stylu, jakým je kniha napsaná, jedná se o vyprávění detektiva a jeho vzpomínky. Vedle prezentování faktů nám také předkládá vlastní názory a domněnky. V některých částech mě vyprávění úplně pohltilo a jen jsem nevěřícně kroutila hlavou, co všechno se dělo. Popis některých kauz mi naopak přišel už zdlouhavý.

Dozvěděla jsem se ale spoustu nových informací, které jsem si chtěla zapamatovat, a tak jsem z kapitol knihy připravila kvíz, který najdete na instagramovém profilu @kocka_zere_knizky v sekci výběry - Recenzní čtení.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji @audiolibrix_nakladatelstvi.

1 22.10.2023

Nádherná publikace s množstvím informací a dobových fotografií. Děkuji autorovi za tak pečlivé zpracování tématu. Pocházím kousek od Bítova, takže knihu hned přivezu také ukázat rodičům a prarodičům.
Moc děkuji!

13.10.2023

Sudetenland v sobě spojuje detektivní zápletku a autorovu představu o tom, jak by se vyvíjela česká historie a společnost, kdyby po druhé světové válce nedošlo k odsunu Němců z pohraničí.

K dokreslení atmosféry slouží na začátku každé kapitoly reálné (z 99% :) ) výstřižky z novinových článků z roku 1990. A průvodce tamějším krajem a historií nám dělá jedna z hlavních postav, Klára Bittmanová.
Při čtení vám doporučuji pozorně sledovat vykreslení postav a vztahy mezi nimi - v cca závěrečné čtvrtině knihy se vám to bude hodit :).

Musím se přiznat, že dosavadní tvorbu L. Kyši alias Františka Kotlety neznám a na 99% by to nebyl můj šálek čaje, k tvorbě L. Kyši se ale po vydání případných dalších knih ráda vrátím :).

2 09.10.2023

Celý článek včetně dobových fotografií a odkazů na další zdroje informací na osobním blogu https://www.kockazereknizky.cz/l/petra-klabouchova-prameny-vltavy/

Prameny Vltavy jsou knihou přesně podle mého gusta - dozvíte se fakta a zajímavosti z utajované české historie; podstatnou část příběhu tvoří detektivní pátrání a k tomu všemu se tam autorka Petra Klabouchová a hlavní postavy s ničím moc ne....pářou :).

Co dál ke knize napsat, abych nic neprozradila a užili jste si čtení stejně jako já? Asi jen to, že námět knihy je opravdu neotřelý, detektivní linka hodně překvapivá a díky zajímavým narážkám na šumavskou historii si teď dohledávám ještě další "prameny". A knihu si přečtu určitě ještě jednou, abych se mohla sama sobě zasmát, jak jsem se nechala autorkou napálit nebo jsem přehlídla nějaký důležitý detail.

Hodnotím pěti kočkami z pěti a těším se na další knihy od autorky :).

8 01.10.2023

Celý článek na osobním blogu https://www.kockazereknizky.cz/l/eva-strihavkova-dychej-za-me/

Příběh o nadané a opomíjené české malířce a ilustrátorce Augustě Nekolové, vyprávěný z pohledu její mladší sestry Milady.

Životními osudy začínající malířky a její sestry učitelky v období Rakouska-Uherska a první světové války nás autorka Eva Střihavková provádí ve svém románu Dýchej za mě. Tato formulace názvu se podle mého názoru ke knize velmi hodí, a to vzhledem k těsnému sesterskému poutu i onemocnění, se kterým se Augusta na sklonku svého života potýká.

Kniha je napsána velmi pěkným stylem, přináší zajímavosti ze života té doby a seznamuje nás s životním osudem příliš neznámé malířky, která, narodit se v jiné době, mohla slavit na poli výtvarného umění velké úspěchy. Příběh je doplňován korespondencí a odkazy na historické události; v doslovu autorka popisuje svou motivaci k zaznamenání příběhu a postup, jakým hledala zbytek informací, které se o Augustě ještě podařily dochovat.

Doporučuji k přečtení, nejen pro získání nových znalostí z dějin umění, ale také z důvodu, jakým jsou v knize vykresleny partnerské a rodinné vztahy. Také je zajímavé připomenout si období pádu Rakouska-Uherska, protože mi přijde, že v posledních letech je "atraktivnější" dobou pro zasazení děje knih druhá světová válka.

4 01.10.2023

Knihu 1492: Dobytí Granady od Lukáše Zárybnického jsem měla možnost přečíst si v rámci recenzního čtení. Protože jsem nedávno četla i jeho Březový háj, ještě před začtením se do první stránky jsem věděla, že zklamaná určitě nebudu :).

Autor umí poutavým stylem podat historická fakta, barvitě vylíčit dobu a místo, kde se děj odehrává a k tomu nás i věrohodně seznámit s možnými pohnutkami hlavních postav. A to vše napsáno velmi hezkým stylem, tomu říkám kvalitní čtení :).

A co jsem tedy na knize nejvíce ocenila?

- fakta a zajímavosti z historie Španělska podaná čtenáři srozumitelnou a poutavou formou;
- popis osobnosti a pohnutek hlavních postav, například s Muhammadem se seznamujeme již v jeho dětství a můžeme tak sledovat, jaké zkušenosti formovaly jeho psychický vývoj;
- příběhy "obyčejných" lidí té doby, které něco spojovalo bez ohledu na jejich náboženské vyznání perfektně dokreslují atmosféru příběhu;
- věrný popis měst, paláce, bitev, který nás vtáhne do děje;
- zaměření se na osvětlení strategie Isabely a Ferdinanda, jak sjednotit Španělsko;
- citace z náboženských textů, pozdravy a ustálená větní spojení v hebrejštině, latině, arabštině;
- ... a mnoho dalšího

Na závěr nezbývá než se opět opakovat, těším se na další autorovy knihy :).

1 28.09.2023

Životice, dříve malá vesnička, dnes součást města Havířov v Moravskoslezském kraji, byly svědkem mnoha významných událostí. Následující knihy, které vám chci představit, a to "Životice: obraz (po)zapomenuté tragédie" a "Jizva", se věnují událostem, které se zde odehrály v průběhu dvacátého století.

Karin Lednická se ve svém díle opírá o pečlivý výzkum archivních materiálů, vzpomínek pamětníků a dobových fotografií, a čtenářům tak předkládá faktický obraz událostí, které se v Životicích během druhé světové války udály.

Na druhou stranu, Danuta Chlupová, spisovatelka s občanstvím jak polským, tak českým, se v knize zaměřuje spíše na románové zpracování této tragédie. V jejím příběhu se prolíná linie přítomnosti, kdy hlavní postava pátrá po rodinném tajemství své tchýně, a linie historická. Ačkoli je tedy hlavní dějová linka a postavy smyšlené, v příběhu se objevují zmínky o některých reálných postavách a událostech. Klíčové informace o životické tragédii obsahují obě knihy.

3 17.09.2023

Životice, dříve malá vesnička, dnes součást města Havířov v Moravskoslezském kraji, byly svědkem mnoha významných událostí. Následující knihy, které vám chci představit, a to "Životice: obraz (po)zapomenuté tragédie" a "Jizva", se věnují událostem, které se zde odehrály v průběhu dvacátého století.

Karin Lednická se ve svém díle opírá o pečlivý výzkum archivních materiálů, vzpomínek pamětníků a dobových fotografií, a čtenářům tak předkládá faktický obraz událostí, které se v Životicích během druhé světové války udály.

Na druhou stranu, Danuta Chlupová, spisovatelka s občanstvím jak polským, tak českým, se v knize zaměřuje spíše na románové zpracování této tragédie. V jejím příběhu se prolíná linie přítomnosti, kdy hlavní postava pátrá po rodinném tajemství své tchýně, a linie historická. Ačkoli je tedy hlavní dějová linka a postavy smyšlené, v příběhu se objevují zmínky o některých reálných postavách a událostech. Klíčové informace o životické tragédii obsahují obě knihy.

11 17.09.2023

Knihu Vrány od Petry Dvořákové jsem právě dočetla a chci si tu zaznamenat bezprostřední pocity a řešená témata:
- vybavily se mi situace z dospívání a jak se mě nějaké narážky na vzhled hluboce dotýkaly;
- pocit viny z každé rodinné hádky;
- rivalita mezi sestrami vyvolaná matkou;
- nespokojenost rodičů a frustrace přenášená na děti;
- neschopnost sebereflexe rodičů a spoustu dalšího...

Kniha se týká velmi citlivých míst a mělo by si ji z důvodu prevence a uvědomění si typů domácího násilí přečíst co nejvíce lidí.

13 17.09.2023

Všudypřítomné tíživé ticho, který si každý člen rodiny vysvětluje jinak - ať už nezájmem o toho druhého, špatným psychickým stavem, marností něco vysvětlovat či studem za své činy. Kniha je psaná krásným stylem, děj plyne stejně jako roky, během kterých sledujeme osud rodiny.

"Tiché roky" jsou první knihou, kterou jsem od autorky Aleny Mornštajnové přečetla. Celkově na mě příběh působil mile, bylo to takové příjemné čtení. Nejvíce mě překvapily dva momenty, které tu ale prozrazovat nebudu :). Více by se mi líbilo, kdyby bylo v příběhu více tajuplného pátrání po tom, kdo "Blanka" vlastně je a dokázala bych si představit i více rozepsaných nějakých zvratů v rodině. V souhrnu ale knihu hodnotím pozitivně a její postavy mi ještě nějakou dobu v hlavě zůstanou :).

8 17.09.2023

Když jsem knihu Zuzanin dech začínala číst, byla jsem nadšená stylem, jakým autorka Jakuba Katalpa píše: věty a odstavce mají spád, krásně využívá obratů českého jazyka, popisy jsou velmi obrazné a autorka si mnohdy nebere servítky a líčí i nějaké nechutnosti (ať už ty úsměvné nebo kruté).

S postavou Zuzany a její rodiny se navíc seznamujeme v době, kdy sama Zuzana ještě nebyla ani "na houbách", tudíž vám určitě přiroste k srdci. Kniha je tematicky rozdělená do částí Dětství, Dospívání, Dospělost a začíná v roce 1899, končí několik let po druhé světové válce.

Ačkoli nemá Zuzana jednoduchý osud, díky své ohromné vnitřní síle se s životními překážkami vyrovnává a navíc to největší tajemství, které by ji možná bývalo bylo zlomilo, před ní zůstává skryto.

Děj knihy končí v období, kdy je Zuzaně lehce přes dvacet let a já bych si o jejích osudech ještě ráda četla dál. I když s tím, co pro ni autorka dosud přichystala, je možná dobře, že se "Zuzanin knižní dech" zastavil právě v tomto momentě a já mám tak možnost vymyslet si pro ni lepší budoucnost :).

17 06.09.2023

Po přečtení knihy Zahrada musím kromě příběhu ocenit také perfektně zpracovanou obálku - trnová koruna, pozornost zacílená na slovo HRA a úvodní otázka "Jak žít, když člověk dostane do vínku dar, o který nestojí?"
Jako danajský dar v knize nevystupuje pouze opuštěná vila a zanedbaná zahrada, kterou hlavní postava, Jaroslav Havlát, zdědí, ale především jeho určité osobní sklony, s nimiž bojuje více než se zarostlými zákoutími a zahradními škůdci. Jaroslav na nás po většinu knihy působí jako takový "nešťastník", který po ukončení církevní kariéry není příliš samostatný a praktický.

Provázíme ho na jeho cestě hledání nové práce, okruhu známých a hlavně sebe sama. Autorka Petra Dvořáková nám dlouho neprozrazuje, co stálo za ukončením jeho předchozí kariéry a s jakými myšlenkami bojuje. Zpočátku na nás vše působí nevinně, jako "hra", prostě příběh pětatřicetiletého chlapa, který se neobratně potlouká životem. Zvrat přijde ve chvíli, kdy si připustí, že s ním je něco v nepořádku - a na chvíli jsem si pomyslela, že to je opravdu to největší klišé, jaké se mohlo v příběhu udát. Hlavní postava a situace jsou ale vykreslené tak, že ve vás vyvolávají rozporuplné pocity: cítíte k Jaroslavovi lítost, snažíte se ho obhajovat, děsíte se ho, chcete mu poradit, vyslechnout ho. Ale jaký postup je v těchto případech ten správný? A nakolik člověka dokážou kromě vlastních výčitek zničit i reakce jeho okolí?

9 05.09.2023

Jak to ta autorka dělá, že mě při čtení rozbolí břicho úplně stejně, jako kdybych se v popisované nepříjemné rodinné situaci zrovna taky vyskytovala?

Místy je mi z předkládaných scén tak úzko, že zatím můžu přečíst průměrně jednu knihu od Petry Soukupové ročně, víc nedávám. Tak je to uvěřitelný...

Kniha "Nikdo není sám" je plná výčitek, které si člověk od rodiny vyslechne nebo si je sám vytváří - že dost nepomáhá, není dost dobrý jako rodič/dítě/manžel/zaměstnanec, nejezdí dostatečně často na návštěvu, není vděčný... Ale kolik toho může jeden člověk v tak toxickém prostředí, kde jeho názor není respektovaný, unést?

7 05.09.2023

Velmi zdařilé seriálové zpracování je nyní ke zhlédnutí na webu České televize. Kouknete se tady na seriál, až knihu přečtete?

1 27.08.2023

Sice už nejsem ve věkové kategorii young adult, ale jako čtenářka thrillerů jsem si ze zvědavosti pořídila tuto YA krimi A Good Girl's Guide To Murder a zklamaná jsem nebyla .

Škoda jen, že to časově nevyšlo, abych si knihu přečetla za svých mladých let, teď už mám přece jen jiné nároky na krimi literaturu .

Přesto mě příběh velmi bavil, líbily se mi "vyšetřovací metody" hlavní postavy a celkově mi děj přišel vcelku uvěřitelný.

5 27.08.2023

(SPOILER) Kniha Námi je mým prvním setkáním s autorkou, která na mě v poslední době vyskakuje ze všech stran.
Protože příliš nečtu americké autory a "holčičáky - romanťárny", neměla jsem od knihy velké očekávání. A ze začátku knihy se mi to potvrdilo: spousta scén mi přišla jako klišé, u některých pasáží a dialogů jsem skřípala zuby a říkala si, že po další knížce už nesáhnu. Kdybych nevěděla, že se v v příběhu objevuje téma domácího násilí, bývala bych zřejmě velmi brzy odložila i tuto.

Zhruba ve dvou třetinách knihy se to ale celkem zlomilo, zvykla jsem si na styl psaní a autorka začala více rozebírat myšlenkové pochody postav a odhalovala více informací o problematice fyzického i psychického týrání a jeho důsledcích pro celou rodinu. A když jsem se v doslovu dočetla, že autorka čerpá ze své rané dětské zkušenosti, vzala jsem tuto knihu na milost.

A možná si přece jen to pokračování přečtu...

5 27.08.2023

Celý članek s kvízovými otázkami zde: https://www.kockazereknizky.cz/l/jan-mohnhaupt-zvirata-v-hitlerove-risi/ nebo na
Instagramu: @kocka_zere_knizky


Kniha, která je velmi čtivá, ale nečte se vůbec lehce.

Autor, uznávaný německý novinář Jan Mohnhaupt, nám na příkladech, jak fašistický režim vnímal různé druhy zvířat, dokresluje období vlády Adolfa Hitlera a jeho nejbližších.

Kniha Zvířata v Hitlerově říši je rozdělená na 6 kapitol, ve kterých se dočítáme nejen o osudech psů, prasat, hmyzu, kočkovitých šelem, jelenů a koní. Autor nám přibližuje dění v německých domácnostech, školách i na frontě a především zdůrazňuje, že ačkoli fašisté prezentovali svou "lidskou" tvář na příkladu jejich údajně vzorného, ochráncovského a láskyplného chování k zvířatům, nebylo tomu tak. Zvířata jim sloužila k válečným účelům a dětem ve školách zase skrze názory na různé druhy zvířat podprahově předávali rasovou ideologii.

1 27.08.2023

Rekonstrukce jednoho dne a jednoho domu.

Knihu "Rekonstrukce" jsem právě dočetla a mám pocit, že ji budu ještě určitě několik hodin/dnů vstřebávat, než se budu moct s čistou hlavou pustit do nějakého jiného příběhu.

Na začátku knihy se seznamujeme s devítiletou Eliškou, jejíž matka způsobila rodinnou tragédii. Leitmotivem celé knihy je psychické zdraví - Eliška řeší motiv činu své matky; chování příbuzných; svou schopnost navazovat vztahy či obavy ze své budoucnosti a opakování "rodinného prokletí". S hlavní postavou prožíváme období dětství, dospívání, nástupu na vysokou školu a založení vlastní primární rodiny. Co se na počátku jeví jako "rozjezd" kriminálního příběhu nakonec vyúsťuje v psychologické drama s rozporuplným závěrem.

9 25.08.2023