KolSkřítek
komentáře u knih

Velice se mi líbilo, jak je kniha časově poskládaná. Tím, že vyprávění nejdou přesně za sebou, hezky se skládají informace dohromady. Pěkně popsáno, jak naše chování ovlivňují dávné zážitky.


Kolikrát se člověk v životě rozhoduje... Kolikrát stojí na rozcestí... Přemítá všechna pro a proti... Váží, co získá a co ztratí... A když zvolí a jde, někdy si říká, jaké by to bylo, kdyby se vydal jinou cestou...
Tohle by bylo něco pro mě. Hrdince závidím, že se mohla dozvědět, jak by ta její rozhodnutí dopadla. My, co nemáme "půlnoční knihovnu", musíme žít naplno náš současný život a dávat do něj vše. Neboť vrátit se již nejde.


Objevila jsem ji díky čtenářské výzvě a rozhodně nelituji! Super knížka, zvláště v dnešní době, kdy se cítíme omezeni v tom, co můžeme dělat. Díky za ni.


Kniha napínavá od začátku do konce. Jsem ráda, že jsem se dozvěděla něco o statečných ženách za války. Dvě časové roviny - svět je malý a často se divíme, jak má minulost spojitost s přítomností.


Deník je milým povzbuzením k tomu žít svůj život s odvahou a otevřeností. Nenechat se svázat předsudky a zakořeněnými zvyky. S otevřeným srdcem lze dojít hodně daleko. Držím palce!


"Zavřete na chvíli oči a představte si linii žen, vašich předkyň... Můžete se o ně opřít? Co cítíte?"
"Ne, opřít se o ně nemůžu, ale ony se opírají o mě."
Věta, která je na začátku knihy, se zhmotňovala s dalším a dalším čtením. Příběhy 3 generací žen, které každá jinak, ale přesto stejně uvnitř, touží po jakémkoli teplém slovu... Celou knihou také prostupuje velká skromnost. Žádná z žen netoužila po nějakých velkých a nereálných "zbytečnostech", ale pouze jen po naplnění základních lidských potřeb.
Nutí mě to k přemýšlení, jestli naše děti budou moci říct - mohly jsme a můžeme se tebe opřít...


Kniha popisuje zajímavě osudy lidí od roku 1947 do roku 1971 - jak se měnila doba a jak obyčejní lidé nechápali, co se to vlastně děje. Moc hezky napsané, jen konec mi přišel uspěchaný. Pěkná oddechovka.


Nádherná kniha o posledních chvílích života. Také o inspirativní a odvážné ženě, která umí naslouchat druhým, sobě i Bohu. Možná více řekne věřícím lidem, ale i pro nevěřící je velice dobré si uvědomit, že poslední dny člověka jsou velice důležité. Narovnání vztahů je možné u kohokoli a kdykoli. Držím palce nám všem, abychom byli připraveni.


Moc pěkná kniha, která nám pomáhá si uvědomit, že se máme dobře. Člověk by se měl snažit prožít každý den, jako by to byl ten poslední...

"Existují kolem nás lidé a věci. Lidi bychom měli milovat a věci používat. Bohužel došlo k tomu, že lidé milují věci a používají člověka. Zaměnili jsme prostředek a cíl."
Aktuální v dnešní době....
Kniha je malá formátem, ale velkým povzbuzením pro současný svět.


I druhý díl se velice dobře čte. Člověk si uvědomí, jak lehce se dalo tahat za nitky v pozadí.


Uvědomila jsem si, jak se mohou beznadějně cítit lidé, kteří se 1x v životě dostali do maléru a žijí od výplaty k výplatě bez vyhlídek na zlepšení. Pokud nemají vedle sebe lidi, kteří je podrží, cesta k závislosti je otevřená....


Na knihu jsem byla zvědavá, pobavila mě, ale asi jsem očekávala víc. Nevím, jestli se pustím do dalších dílů.


Další pěkná kniha, která nám ukazuje, že život není černobílý. Děkuji za povzbuzení pro všechny, kteří poslouchají své srdce při pomáhání druhým.


Milé pohlazení... Po přečtení knihy chápu, že v té době byla něčím podobným, jako jsou nyní Rychlé šípy. Různá skrytá doporučení ohledně zdravého životního stylu a dobrého života se objevují ve všech situacích. Je to klasika a i když byla napsaná před 150 lety, má nám co říci i nyní.


Prosím nenechte děti číst samotné... Je to velká nálož a je potřeba s nimi o tom mluvit. I v dnešním světe můžeme pěstovat v dětech všímavost a odvahu.
Až je mi líto, že skutečnost je právě taková. Je potřeba spolu mluvit, jinak vzniká strašně moc nedorozumění, a to i mezi dospělými.


Velice čtivě napsané. Oceňuji konkrétní a jednoduchá doporučení.


Děj byl zajímavý, ale nevím, zda bych doporučila dětem. Spíše až kolem 14-15 let.


Kniha byla zajímavá, ale mohla mít o 100 stran méně. Děj se opravdu rozběhl až ke konci.


Příběh dobrý, ale od autora - historika bych očekávala přesnost v základních údajích. Modlitba Růžence neobsahuje 50 "otčenášů". Zároveň tvrzení, že v Bibli není nikde zmínka o ďáblovi - minimálně v Novém zákoně je o pokušení Ježíše na poušti. Nevím, jestli to byl záměr, ale v knize pro děti bych podobné chyby nečekala.
