Kotrlat komentáře u knih

Velkolepé, ovšem nesmírně teoretické a v mnoha ohledech již beznadějně zastaralé dílo. Základní poučky o obraně, útoku, zásobování a podobně sice zůstávají v platnosti, jak ostatně v nedávné době ilustroval Tálibán s účinným odporem ve vysokých horách a přepady ze zálohy nebo Rusové a Ukrajinci s obtížností překonat hluboký pevnostní systém nebo širokou řeku a udržet dlouhé zásobovací trasy. Navzdory všem moderním zbraním navíc stále platí i Clausewitzovo tvrzení, že rozhodující složkou v armádě je pěchota.
Těžko autorovi vyčítat, že nepředpokládal, že proti sobě nemusí stát dvě konvenční armády, bude nepostradatelnou součástí válka ve vzduchu a bude možné útočit na dálku, ale už průmyslová revoluce a rozvoj železnice v polovině 19. století přinesly zásadní změny, které Clausewitz příliš nepředvídal a které změnily určité body k nepoznání. Jedná se tak spíš o dobovou učebnici vojenské taktiky a strategie s místy zbytečně podrobnými a repetitivními popisy a pro většinu dnešních čtenářů bude kniha nudná a nepříliš přínosná.

1 25.11.2023

Zatímco "Nesamozřejmost národa" směřuje zejména k domácímu publiku a varuje před ztrátou identity, "Unesený západ" byl důležitým mezníkem pro vnímání středoevropských zemí v zahraničí. Bohužel jsem přesvědčen, že esej Unesený západ, ačkoli je napsán velmi přesvědčivě, byl kalkulem a Kundera si musel být vědom, že jde z velké části o klam. 60. léta 20. století byla sice z pohledu československé kultury výjimečná, ale jen těžko to někdo může tvrdit i o následujících desetiletích. I když bych si to asi i přál, tak ani nemůžeme nejpozději od 90. let mluvit o jednotící středoevropské kultuře, jen o jednotlivých národních. S přivřením očí by se to možná lišilo jen u ČR a Slovenska. Pokud zůstaneme u literatury, průměrný, i vysokoškolsky vzdělaný člověk, bude jistě znát české "středoevropské" spisovatele - Haška, Kafku, Kunderu či Havla, ale nepředpokládám, že by si vybavil jména jako Musil, Milosz, Gombrowicz nebo Konrád, natož aby od nich něco četl (sám nejsem zrovna zářivá výjimka). Snad by se dalo říct, že nemálo Poláků má trochu přehled i o současné české kultuře, ale naopak to určitě neplatí. A v Maďarsku možná někteří Češi budou obdivovat konzervativní (ale spíš reakcionářské) postoje u Orbána, ale těžko z maďarské kultury budou znát víc než slavný hit skupiny Omega.

25.11.2023

Kdo jako první přečetl knihu "Donbas" (T. Forró), tak možná bude trochu zklamaný, protože kniha "Všechny cesty vedou k válce" se tak podrobně nezabývá jednotlivými příběhy a nedokáže tak sugestivně vylíčit depresivní genius loci. Na druhou stranu, V. Boháč pokryl mnohem delší časové období mezi roky 2011-22 a díky tomu, že byl očitým svědkem a účastníkem mnoha zásadních událostí od protestů ruské opozice, Majdanu, referenda a následné anexe Krymu nebo zahájení ruské invaze, přináší komplexní, byť možná až příliš subjektivní, svědectví o tom, kde se vyrojil tak rozsáhlý konflikt.
Ano, mohl jít někdy více do hloubky, systematičtěji vylíčit alespoň některé osudy lidí, které potkával (a že jich v knize bylo), nebo se vykašlat na cesty prakticky vstříc postupujícím a nepřekvapivě střílejícím ruským jednotkám, v nichž jsem neviděl hlubší smysl, ale celkově se jedná o zasvěcený a přínosný pohled, který by neměl zapadnout v balastu, který se nejspíš ještě o rusko-ukrajinské válce vyrojí.

2 21.11.2023

Ač to není vina Tolstého, neustále se mi vybavoval Solženicyn, který v Souostroví Gulag opakovaně zmiňuje, jak navzdory všem špatnostem bylo carské vězení a vyhnanství mírné oproti sovětskému. A snad proto mi s postupujícími kapitolami bylo líčení všech nespravedlností světa, nasáklé průhlednou didaktikou, čím dál protivnější.
Přitom úvodní část slibovala napínavý příběh a s očekáváním bouřlivých proměn jsem ocenil i hlavní postavy. Bohužel příběh i postavy se nakonec staly na můj vkus až příliš ploché a závěr mě vyloženě zklamal.

3 18.11.2023

Jak zmiňují i ostatní, jedná se o základní přehled k tématu, často povrchní či zjednodušující. V první polovině mě občas vyloženě iritovalo popularizační hodnocení autora, což je nejvíc znát v kapitole o Evropě, o které má většina českých čtenářů logicky největší přehled. Bohužel navzdory názvu se autor geografií zabývá poměrně nahodile - co například oceánské proudy? Golfský proud sice zmíní, ale jeho naprosto zásadní význam pro evropské podnebí se ztrácí mezi řádky, význam pro objevitelské cesty v novověku (a zejména pro Portugalce a Španěly) je pak zamlčen úplně. Co třeba zásoby uhlí a železné rudy, které byly zásadní pro průmyslovou revoluci?
Na druhou stranu, cením kapitoly o celé Africe, Latinské Americe nebo třeba Arktidě, těm se ostatní geopolitické knihy mají tendenci spíše vyhýbat a vnímat jako je jako nepříliš důležité.

4 17.11.2023

Vzhledem k faktu, že se jedná o rozhovor dvou profesionálních a vlivných historiků, není to úplně popularizační kniha přístupná každému. Čím více si chce čtenář odnést, tím rozsáhlejší musí mít vstupní znalosti, což ne vždy je úplně reálné, zvlášť když se oba orientují v dění nejen v USA, ale i západní, střední a východní Evropě, mluví zasvěceně o francouzských komunistech nebo rumunských fašistech, četli československé či polské disidenty...
Na druhou stranu, i když se nejedná o jednoduché čtení, oba v podstatě souzní s představou, že historik a intelektuál obecně se nemá uzavírat do své úzké bubliny a psát pro pár známých, takže se nepředhání v samolibém předvádění svých znalostí, ale naopak čtenáře povzbuzují k hlubšímu přemýšlení o nedávné minulosti / současnosti a mít z toho intelektuální požitek.

3 13.11.2023

Komiksy běžně nečtu, ale vzhledem k tématu (navíc film už jsem viděl) jsem udělal výjimku a... mám docela rozporuplné pocity. Po grafické stránce se nic vytknout nedá, ale samotný příběh není podle mého názoru úplně nosný. Kdyby se celá kniha nesla v duchu úvodní části, byl bych spokojenější.

2 08.11.2023

Zpočátku jsem měl pocit, že mě příběh i forma minou, ale po rozvláčném úvodu kniha nabrala na tempu a když mě skutečně chytla, už bohužel spěla k očekávatelnému a poněkud frustrujícímu závěru.

2 07.11.2023

Kniha poněkud zastaralá, předvídatelná, emociálně dryáčnická, a přitom tak nadčasově platná, že se mi svým způsobem navzdory všem neduhům líbila. Werther není zrovna příkladem obdivuhodného hrdiny, ale minimálně mnohým z nás bude bližší, než možná budeme chtít vůbec přiznat.

5 07.11.2023

Obrněný znalostí fungování sovětských gulagů mě příběh nedokázal překvapit, bohužel je depresivní, že se něco takového mohlo dít i v Československu z rukou Čechů. Přijde mi, že zbytečně mnoho prostoru je věnováno snaze autora o vlastní obhajobu, přestože to vůbec není potřeba. Možná si však jako přesvědčený komunista potřeboval neustále dokazovat, že jeho "doznání" bylo skutečně vynuceno, ničeho špatného (kromě toho, že prozřel tak pozdě) se nedopustil a vedení strany nejen že není neomylné, ale v rámci boje o moc může bezostyšně páchat bezpráví i na svých vlastních oddaných stranících i v těch nejvyšších patrech.

2 07.11.2023

Je fascinující, jak komplexně a s jakým nadhledem dokázal Tolstoj stvořit tuto epopej. Přestože Rusové nakonec dosáhli velkého vítězství, postavy jednají jako skuteční lidé - místo falešného hrdinství vojáci v první linii místy po kontaktu s nepřítelem bezhlavě utíkají, pobočníci ze strachu nedoručují rozkazy, jednotky se nacházejí jinde, než je chtějí mít velitelé, ti zase intrikují ve snaze zajistit slávu pro sebe...
Jak ale naznačuje název, není to jen kniha o válce - stejná pozornost je věnována i zázemí, kde se atmosféra ze strojené touhy elit co nejvíce se podobat Francouzům po ústupu k Moskvě pomalu mění v hledání špionů a viníků ve vlastních řadách a vyřizování účtů. Na pozadí toho se odehrává řada osobních příběhů, z nichž nejzajímavější pro mě byly ty Pierra Bezuchova a Nataši Rostovové.

9 07.11.2023

Jen těžko najít lepší relativně aktuální knihu o dění v nestabilní části Evropy, které bude v následujících letech a desetiletích výzvou i pro Českou republiku. Fundovaný a podrobný rozbor situace v jednotlivých zemích na pomezí EU, Ruska, Turecka, který přesahuje úroveň běžných knih o geopolitice, popisujících danou oblast.
Snad jen škoda, že i za tři roky od vydání se na Ukrajině či Náhorním Karabachu situace tak dramaticky změnila, že je kniha v některých ohledech bohužel již zastaralá.

1 07.11.2023

Zatímco první kapitoly navozují zdání strhujícího příběhu, je to zdání mylné, protože dějová linie brzy zpomaluje a vyžaduje trpělivého a ideálně zkušeného čtenáře. Vzhledem k tomu, že sám nejsem zběhlý v teologii, okultismu apod., mohu prohlásit, že se dá kniha užít i bez těchto znalostí, na druhou stranu bez nějakého základního povědomí o Evropě ve středověku a novověku a zájmu o historii, případně mystiku, bych doporučil ohlédnout se jinde. Nebo alespoň začít trochu schůdnějším Jménem růže.

3 07.11.2023

Trochu nenápadná kniha, i podle statistik zde na Databázi ve stínu Solženicyna, ale navzdory postupující otupělosti vůči gulagovského utrpění, které jsem získal během čtení monumentálního Souostroví Gulag, musím říct, že už dlouho na mě žádná kniha tak nezapůsobila jako Kolymské povídky.
I když ke konci už jsem měl přece jen pocit, že se místy motivy opakují, krutá a strhující autentičnost, navozující atmosféru nehostinné Kolymy a povídku za povídkou testující, co ještě čtenář dokáže unést, se zarývá skutečně hluboko pod kůži...

3 06.11.2023

Velmi dobré shrnutí moderní historie Německa, která se nevěnuje pouze politickému vývoji, ale poměrně podrobně vyjmenovává i problémy, se kterými ještě nedávno potýkala například německá ekonomika (a kterou máme sklon až nekriticky obdivovat) nebo sociální systém. Autorům bych naopak vyčetl až přílišnou snahu nezapomenout na žádnou oblast - některé kapitoly z oblasti kultury nebo médií na mě působily zbytečně, až příliš rozsáhlý je rovněž popis česko-německých vztahů.

1 06.11.2023

Bohužel pro průměrně orientovaného středoevropského čtenáře bude kniha spíše zklamání a snad s výjimkou trochu exotického Španělska nepřináší nic moc nového.

06.11.2023

Pan Romancov je skvělý odborník, téma podává přístupnou a mimořádně zajímavou formou pro širokou veřejnost, bohužel některé kapitoly jsou snad až příliš stručné, zvláště o nedávné minulosti a současnosti. Vůbec by nebylo na škodu doplněné vydání.

1 06.11.2023

Skvělý námět (a je smutné, jak moc se mu přiblížila ruská realita), ale bohužel na můj vkus docela slabé zpracování. Sorokin se zřejmě inspiroval Solženicinovým Ivanem Děnisovičem, ale popis jednoho dne hlavního hrdiny je zde příliš svazující a nepříliš zajímavý. Okolnosti vzniku tohoto obludného režimu jsou jen letmo naznačeny a pozornost není příliš věnována ani dalším zajímavým rysům jako třeba čínské populační expanzi na Sibiři. Bohužel opričníci v Sorokinově podání jsou poměrně jednotvárnou skupinou bez viditelných konfliktů, extremistů, osobních ambicí apod, což jim ubírá na autentičnosti.

6 17.06.2023

Podobně jako u mnohých jiných knih jsem ji měl v plánu přečíst již na gymplu, možná těsně po něm, ale bohužel se tak nestalo a já se nyní s Holdenem docela výrazně minul. Škoda, před deseti lety by mi nejspíš přišel mnohem sympatičtější.

1 17.06.2023

Ne že by mi styl autorky byl nějak blízký nebo bych se ztotožňoval s jejími názory, ovšem nebylo by vhodné ji redukovat na pouhou feministku či možná trochu prvoplánovitou buřičku (jak by mohlo vyznít třeba i z českých médií). Zatímco kniha je zbytečně rozkouskovaná, jako by se jednalo o jednotlivé příspěvky na socíálních sítích, "ideologie" Tolokonnikové je až překvapivě ucelená. Autorka má zároveň velký rozhled, čímž logicky dráždí ruský mainstream. A ačkoli bych nerad přeceňoval vliv prostředí, mám pocit, že celou knihou výrazně prostupuje autorčin původ z Norilsku, extrémně nehostinného a znečištěného města 400 km za polárním kruhem, nechvalně spojeného s gulagem Norillag.

17.06.2023