Kotrlat komentáře u knih

Čekal jsem rozhodně víc, byť kniha dobře vystihuje krutost a beznaděj několika ruských / sovětských desetiletí. Rozvláčný děj v úvodu sice nastartovala válka, ale poté se až na výjimky vrátila ke zbytečně velké popisnosti. Nejzajímavější byla linka s Larou.

2 17.06.2023

Na rozdíl od předchozích sbírek došlo k určitému rozvolnění témat i naléhavosti textů - Gellner je sice z básní pořád cítit, nicméně buřičská poloha mu dle mého názoru seděla více.

1 22.05.2023

Citadela se těžko hodnotí, v podstatě chybí příběh, jednotlivé kapitoly jsou kontemplací - vladař přemýšlí nebo rozmlouvá se svými poddanými o různých aspektech života a vlády, mnohdy se opakuje nebo protiřečí. Výsledek je poněkud rozporuplný - pro někoho se bude jednat o vrcholné dílo, někdo bude zklamán složitostí a nadmírou estetických prostředků.

22.05.2023

Trochu na mě při čtení dýchala nostalgie, protože řadu dialogů si ještě živě vybavuji z činoherního zpracování, jehož jsem byl před mnoha lety na střední škole součástí. Nicméně i přes řadu vtipných momentů a sžíravou demýtizaci hrdinství se brzy příběh až příliš opakuje a ztrácí dech (na rozdíl třeba od filmové Sedmé roty, která je podle mě mnohem uvěřitelnější). Věděl jsem, do čeho jdu, ale přesto jsem čekal víc.

5 18.05.2023

Solženicyn sepsal patrně nejpodrobnější kroniku sovětských pracovních táborů. Právě komplexnost knihy, v tomto vydání čítající přes 1 600 stran, je největší předností i slabinou zároveň - místy se jedná o velmi složité čtení, kdy je třeba se prokousat zdlouhavým popisem procesů a v mnohém opakujcících se příběhů jednotlivých vězňů či skupin. Člověk při pročítání cítí beznaděj, ale vzhledem ke koncentraci teroru postupně otupuje. Přesto je význam knihy nedocenitelný a v mnohém stále aktuální.
Je nepochopitelné, že někdo může obhajovat režim, který ve společnosti vypěstoval v lepším případě naprostou lhostejnost k osudu druhých, v tom horším udavačství a touhu parazitovat na jejich utrpení s mottem: "Dnes zemři ty a já až zítra."
Autor se přitom neutápí v sebelítosti z prožitých příkoří (občas dokonce přiznává, že jiní na tom byli hůř), ale s bolestivou ironií poukazuje na obludnou absurdnost sovětského "práva". Protože i když se člověk dostal do spárů ministerstva vnitra náhodou, kvůli pomstě nebo třeba proto, že úřady zrovna potřebovaly naplnit kvóty zadržených, byl ztracen: "Přijmeme-li za své stanovisko pracovníků justice, musíme se zeptat: proč má mít vlastně soud dvě možnosti, když při všeobecných volbách je také možnost volit jen jednoho kandidáta? Vždyť osvobozující rozsudek je i ekonomický nesmysl! To totiž znamená, že informátoři, výkonné orgány, vyšetřovatelé, prokuratura, vězeňská stráž i ozbrojený doprovod ti všichni pracovali nadarmo!"
Snad se dočkáme dne, kdy i Rusové projdou očistným procesem a většinově si uvědomí, že Stalin byl podobným, ne-li větším zločincem než Hitler, jehož porážku každoročně tak velkolepě oslavují...

6 09.05.2023

Kdo čeká post-hudbu nebo Děti mezi reprákama, asi bude trochu zklamán - přece jen má Dominik široký záběr a řada písní dokáže v textové rovině překvapovat a zásadně vybočovat z mainstreamu (Sfinga a Málek), jít do hloubky (Pavouci v poštovní schránce, Kosovo) nebo držet ironizující nadhled (Hranolky, kečup, seriál), což bohužel v této sbírce do značné míry chybí. Jednotlivé básně nejsou špatné, líbí se mi ten nádech polské topografie, ale bohužel nezanechávají trvalejší dojem.

1 29.04.2023

Jaroslav Kmenta, jak ho známe - specifický styl, společensky závažné a znepokojivé téma, spousta kvalitní investigativní práce, ale tentokrát mi k úplné spokojenosti něco (snad silnější závěr) scházelo...

4 23.04.2023

Velmi dobré shrnutí rusko-ukrajinského konfliktu do roku 2017 z různých úhlů pohledu. Jak může souviset nejvyšší ukrajinská fotbalová liga s politikou? Využívali Rusové dodávky zemního plynu jako svou zbraň? Bohužel kniha následkem bouřlivého vývoje v posledních letech v některých ohledech trochu zastarala (například víme, že ekonomické sankce na Rusko k odstrašení nevedly), přesto se rozhodně vyplatí přečíst.

19.04.2023

Lovci hlubokomyslných citátů si jistě přijdou na své, ale jinak jsem měl pocit, že Camus se čtenářem hraje nepoctivou a nepřesvědčivou absurdní hru, kde se samotný Sisyfos, který by mohl a mět být ústředním motivem, objeví jen tak mimochodem skoro v samotném závěru. Možná to byl autorský záměr, vnitřní potřeba vymezit se, ovšem navzdory oblibě Cizince a zájmu o téma se má očekávání nenaplnila.

1 08.03.2023

Eliot Higgins napsal knihu připomínající detektivní román, ovšem bez tisíckrát ohraných klišé a sociopatických vyšetřovatelů, protože jeho cílem nebylo stvořit bestsellerový kult, nýbrž popsat příběh Bellingcatu, investigativního projektu založeném na otevřených zdrojích, od skromných začátků až po současnost. Nejsou to obvykle mediálně atraktivní kriminální případy, ale neskutečná špína - útoky chemickými zbraněmi, popravy nepřátel, rasisticky motivované násilí...
Knize by možná prospěl nestrannější pohled zvenku, ale možná by tím naopak ztratila své kouzlo. Ať už to bude sám Higgins nebo kdokoli jiný, věřím, že brzy bude moci Bellingcat nabídnout v této koncentrované podobě pozadí řady dalších svých úspěšných pátrání.

3 17.02.2023

Velmi dobrá příručka k základnímu pochopení nedávných a současných konfliktů na území Evropy. Přestože autor nemohl ještě úplně tušit, co se stane v roce 2022, mám výhradu ke zbytečně povrchnímu popisu vývoje na Ukrajině, zejména Donbase od roku 2014. Detailnější zpracování by možná zasloužila také válka v bývalé Jugoslávii.

3 11.02.2023

Po ruské invazi bylo pro mě přečtení této knihy naprostou povinností, přestože jsem si dával na čas, což byla chyba. Skvělé, skvělé a zase skvělé. Tomáš Forró přináší reportáž o radostech, ale hlavně strastech lidí, kteří se nám ve zpravodajství vinou osudu před očima mění v pouhá čísla zabitých a zraněných, protože se narodili v regionu bez viditelné naděje na lepší budoucnost - na Donbase.
Kniha popisuje řadu tragických až tragikomických lidských příběhů, událostí a každodenností typu absurdního fungování mobilní sítě Fénix, ale jako mrazivý vrchol knihy vidím kapitoly "Evropští stoupenci ruského světa", která pojednává mimo jiné o pochybných proruských figurkách z ČR typu Nely Liskové nebo o těžko uvěřitelném setkání s tehdy ještě komunistickým poslancem Ondráčkem v Doněcku, a "Ženský stát, ve kterém žijí chlapečtí muži".
Zatímco Forró končil svou knihu v roce 2019, tedy v době dlouhodobě zamrzlého konfliktu bez větších obětí, veskrze pozitivně, její vyznění je v kontextu pozdějšího vývoje mnohem depresivnější.

12 11.02.2023

Autoři z Deníku N odvádí skvělou novinářskou práci a řadu z nich moc rád čtu, ovšem tato kniha je krok vedle. Obsahuje desítky textů od různých autorů, které se však v mnohém opakují, protože se až příliš týkají koronavirové epidemie a chaotickému řízení země tehdejšího krizového manažera.
Asi to byl záměr, ale přece jen jsem čekal, že bude kniha nadčasovější a bude se do hloubky věnovat tématům, která nás trápí dlouhodobě a koronavirus je jen zvýraznil (třeba ve stylu skvělých Prokopových Slepých skvrn). Snad to bylo i tím, že jsem knihu přečetl až v době, kdy už byly Babišova vláda a z větší části i koronavirus minulostí, ovšem bohužel jsem měl nejednou pocit, že čtu včerejší noviny.

1 11.02.2023

Všechna čest autorce, co musela na vlastní kůži podstoupit, aby mnohým otevřela oči, co se týče ruské hybridní války. Zpočátku mi vyhovovala i netradiční forma, kdy se střídají kapitoly týkající se investigativní práce samotné autorky s příběhy jiných světových osobností upozorňujících na ruské informační operace.
Bohužel, podle mého názoru se kniha až příliš málo věnuje samotnému fungování trollí farmy, na což jsem se speciálně těšil, ale naopak se ke konci nadměrně zaměřuje na vyjmenování počtu dehonestujících článků, které o autorce vyšly, a co bylo jejich součástí. Závěr tak působí trochu rozvlekle a oslabuje celkový dojem.

4 11.02.2023

Stručná přehledová kniha, která ale mnohdy vybírá pouze dílčí témata a dostatečně se nevěnuje globálnímu pohledu. A jako laik, zatížený předsudky a negativním mediálním obrazem, jsem z knihy tedy nezískal pocit, že "mnohé africké země mají potenciál hrát v 21. století významnou roli na mezinárodní scéně." Spíše naopak a tak trochu jsem dostal odpověď na otázku, proč je Africe věnována tak malá pozornost v knihách o mezinárodních vztazích a geopolitice.
Deziluze z politického vývoje po Arabském jaře, populační exploze, všudypřítomné etnické a náboženské konflikty, klimatická krize, chronická podfinancovanost všech klíčových oblastí (dopravní a energetická infrastruktura, školství, zdravotnictví, sociální péče, ...), nízká industrializace, vysoká nezaměstnanost, slabá autorita státu, emigrace vzdělaných, korupce, působení teroristických organizací, potravinová nesoběstačnost... Čest některým zmíněným výjimkám, které ale vynikají opět jen ve srovnání s jinými africkými státy.
Dokonce i země jako JAR, Nigérie nebo Egypt jsou na tom dle autorů daleko hůře, než jsem myslel, a dramatický růst životní úrovně lze v blízké době očekávat jedině při šťastné souhře okolností, a tím i v knize zmiňovaná koronavirová epidemie, válka na Ukrajině nebo hrozba velké čínské invaze na Tchaj-wan rozhodně nejsou.

11.02.2023

(SPOILER) Tato kniha je rarita a když jsem o ní začal v souvislosti s ruským útokem na Ukrajinu slýchávat stále častěji, rozhodl jsem si ji přečíst.
Stejně jako řada dalších oceňuji kapitoly týkající se blízké budoucnosti okolo roku 2020 a správnost předpovědi zásadního konfliktu Ruska se Západem (byť třeba H. Schmidt předpovídal snahu Ruska ovládnout Bělorusko a Ukrajinu už v roce 2000). Friedmanem očekávaný rozpad Ruska, který už dokonce vypadá i docela realisticky, je jednou z nejinspirativnějších myšlenek knihy. Rozhodně bych ocenil i jeho vizi vojenského vzestupu Polska a východní Evropy, kam počítá země bývalého Východního bloku kromě SSSR, která se v kontextu současné války zdá skutečně prozíravá.
Přesto zcela upřímně nechápu ignorování vlivu celé řady dalších zemí, případně nehodnověrné podložení vzestupu některých na úkor jiných. Afriku v podstatě zmiňuje jen v souvislosti s islámem a sférou vlivu Turecka, ignoruje například Indii a Číně předpovídá brzký rozpad a izolacionismus, zatímco vymírajícímu Japonsku pozici globální mocnosti.
Samostanou kapitolou je pak Evropa. Ano, tento kontinent již zřejmě nebude centrem světového dění, ale ekonomický či v menší míře politický vliv EU (a jednotlivých významných členů) nebo Spojeného království se jistě jen tak nevytratí, jak by mohlo z knihy snadno vyznít. Zatímco se autor ohání demografií a pozitivním vlivem přistěhovalectví na ekonomiku USA, bez zjevného důvodu tak nečiní například u Německa nebo Francie, kterým přitom díky přistěhovalectví počet obyvatel také setrvale roste.
Samozřejmě se stále většina popisovaných událostí může stát, jak je Friedman předpověděl, ovšem je to nepravděpodobné, v případě Evropy s výjimkou Ruska snad dokonce krajně nepravděpodobné. Pochopil bych, kdyby autor pro své scénáře vycházel z nějakých ověřitelných dat (například o jím deklarovaném rozvoji turecké ekonomiky jako základu pro úspěšnou expanzi), což se však většinou neděje. Na druhou stranu, v době vzniku by mi kniha nepochybně přišla hloupější než dnes...

3 01.10.2022

Nevím proč, ale Prométheus je mým nejoblíbenějším mýtickým hrdinou.

4 10.01.2015

Možná zbytečně romantické, možná zbytečně dobré.

10.01.2015

Před zhodnocením je potřeba nechat Mersaulta nějakou (dlouhou) dobu odležet.

1 10.01.2015

Přiznám se, že jsem si ji schovával pouze na speciální příležitosti, takže se četba protáhla téměř na čtyři měsíce. To ale nic nemění na tom, že je tato kniha naprosto úžasná...

5 14.04.2014