kristinica komentáře u knih
Stejně jako oba předchozí díly, tato kniha není pro každého. Bezdětní neuvěří, rodiče puberťáků nad tím mávnou rukou, protože řeší úplně jiné patálie a ve skupinách typu Retro by to bylo určitě na spoustu plamenných komentářů. Já to vlastně úplně chápu. Ale za nás, cílovou skupinu - matky malých satanů jedoucích na kofeinu, které žijí v nonstop řevu, z celého srdce děkuji. Někdy je prostě fajn si postěžovat a vědět, že v tom člověk není sám a o tom to celé je!
Knížku jsem si objednala hned za čerstva v předprodeji, ale musím říct, že za mě zatím nejslabší kousek. Ač je Adam Dolník velký sympaťák, jeho vyprávění je neskutečně zajímavé a u spousty situací z knihy mi vyloženě nebylo dobře, zklamala mě první třetina knihy, která se točí pořád dokola o tom samém, znovu a znovu. Knihu jsem několikrát odložila a vůbec se nemohla začíst. Naštěstí zbytek knihy už je skvělá jízda, jak ji známe z předchozích dílů.
Jako úvod do série? Skvělé! Ale když to člověk čte po Heclovi a Dvořákovi, musí hvězdu prostě ubrat. Mozek je neuvěřitelně zajímavý orgán, o kterém ještě strašně moc věcí nevíme, pan doktor je obrovská kapacita, opravdu všechna čest jeho práci. Ale osobnostně je to prostě stará škola, někdy bychom asi společnou řeč hledali těžko. Pan Moravec jako vždy skvěle připraven, perfektně kladené otázky, hrozně se těším na další knihu!
Nevšední kniha o stejně nevšední ženě. Nejdřív jsem ji na chvíli odložila, protože tohle není úplně můj styl, fiktivní hvězda propíraná bulvárem? Nesympatická pětatřicetiletá novinářka, která se chová jako dvacetiletá a pokládá pěkně otravné a zbytečné otázky? Ale postupně mě to velmi vtáhlo, starý Hollywood, všechny aféry, lásky, hlavně ta největší, i na slzy ke konci došlo, to bych na začátku vážně nečekala. 4.5*
Vtipy se asi ztratily v překladu? Jinak si to neumím vysvětlit, prakticky žádný jsem nepotkala. Smutné je, že práce s lidmi je těžká úplně všude, protože lidé jsou schopní chovat se jako úplní pitomci i u zařizování pohřbů.
Kdybych to měla shrnout do jedné věty, bylo by to: Čekala jsem od toho víc. Nechala jsem se zlákat obálkou, která je opravdu krásná, ale všechno ostatní pokulhávalo. Amelie i Nolan nejsou sympatičtí, přesto na Amelii všude čekají s otevřenou náručí, o nic moc se nezaslouží, všechno jí tak nějak samo spadne do klína. Ale abych pochválila aspoň něco, líbila se mi atmosféra Michganských jezer i kouzelné knihkupectví, to bych moc ráda navštívila.
Ze sekce, co by mi moji rodiče nikdy nekoupili, protože je to kravina. Ale naprosto boží kravina, fakt jsem se nasmála, snad bude mít potomek stejný smysl pro humor.
Kniha byla tak čtivá, že bych si přála, aby byla aspoň o 200 stránek delší!
Fuuu těžko se mi píše komentář. Bylo to dobré, přišlo mi to vlastně lepší než Vrány, které jen kloužou po povrchu, tohle mělo hloubku, forma střídání času se mi taky moc líbila, ale byla to úplně klasická Anna Moricová, která píše o tom samém dokola. Mám pocit, že většinu věcí jsem už četla tolikrát - to na pohovoru s bydlením v areálu, části o medicíně a Hradci, zkouškách… Já chci nějaký nový příběh! Protože autorka to určitě umí lépe. Těším se na nějakou další knihu.
Mám pocit, že tento typ knížek není úplně pro každého, že nejsilnější zážitek přináší lidem, kterým se hned na začátku otevírá v hrudi temná černá díra, která požírá všechnu radost a sílu, neuvěřitelně hluboká, bodá tisícem jehliček a přináší vlastní vzpomínky a pocity, které na člověka padnou jako obrovský balvan…
Už tu asi bylo vše řečeno, nicméně mně se to líbilo. Nepřišlo mi to až tak brutální jako jiné thrillery (za mě spíš plus), trošku mě štvala Tilly i příliš mnoho poznámek pod čarou, občas jsem se ztratila v množství spolupracovníků a byrokratických klacků pod nohy, ALE! Má to spád, zvraty, napětí, ne snadno uhádnutelného vraha, super. Trošku mě zmátl věk dvou hlavních postav, jelikož Poe mi přišel více jako padesátník (takový trošičku Harry Hole?, který má místo alkoholu kafe), zatímco Tilly spíš 25+ po vysoké, pak by dával smysl i ten “ochranitelský reflex”. Velké plus za mě i prostředí anglického venkova, mlhy, tajemné kruhy, hned bych se vydala na výlet po kopcích. Knihu jsem četla v rámci společného čtení, za které jsem moc ráda, protože je to zábava. Díky KD!
(SPOILER) Hodnocení jsem viděla, ale říkala jsem si, že by bylo fajn udělat si vlastní názor, takže ano, opravdu i procenty je to její nejslabší kniha. První půlka se mi zdála poměrně dobrá, ale pak se děj smrskl jen na červenou linku, zombie a čekání, zda se Clare zase přizabije na cestě po schodech. Vážně, kdo tu holku učil chodit? Vždyť prakticky nebyla kapitola, aby sebou někde nešvihla nebo z ní netekla krev ze všech možných i nemožných míst. Dorran je příliš dokonalý, rozhovory postrádají vtip i hloubku. Zajímalo by mě, jak to celé s apokalypsou vymyslí, ale další díly kvůli tomu číst neplánuji, radši si počkám na nový strašidelný dům.
Knihu jsem přelouskala do třetiny a zbytek jsem odložila na jindy, efekt tedy nic moc :D
Dostala jsem knihu zdarma k větší objednávce a musím říct, že mě velmi příjemně překvapila, osobně si myslím, že by si zasloužila aspoň 80%. Příběh je velmi čtivý a něžný, opakování mi nevadilo, také si myslím, že do tohoto příběhu patří. Na druhou stranu je pravda, že to není kniha pro každého, ale pokud máte rádi young adult, směle do toho. Téma je nevšední, zajímavé a vlastně dost smutné a trochu děsivé. Jen jsem zjistila, že jsem ovlivněná všemi těmi přečtenými thrillery a krváky, protože první co mě napadlo při úvodní scéně v horách u chaty bylo, že tam číhá sériový vrah :D !
Jednoduše Aaaw! Četla jsem z této série Kodaň i Island, ale tento díl se mi líbil úplně nejvíce. Možná je to obdobím, možná dorty a Brooklynem, kam bych se jednou strašně ráda podívala, ale bylo to opravdu pohlazení na duši. Osobně toto čtení ráda střídám s horory a thrillery, mám pocit, že pak jednotlivé žánry vyniknou ještě více. Už se nemůžu dočkat dalšího dílu!
Jacqueline Wilson byla moje oblíbená autorka, když jsem vyrůstala a zrovna Půlnoc byla asi moje nejoblíbenější, taková trochu temná a tajemná. Myslím, že paní Wilson přivedla spoustu holek ke čtení.
Johna Greena mám ráda, přečetla jsem většinu jeho tvorby, ale tuto knihy jsem odložila v půlce. Celé to nemělo žádný velký nápad, místy byl Colin vyloženě otravný, stejně jako části, které měl působit "nerdovsky". Nejslabší Greenova kniha.