Křovák komentáře u knih
Roztomilá brožurka, pro dospěláka tak na 5min oddechové zábavy... Hlavní postava Rufus neztrácí čas s ženami nebo výchovou dětí, místo toho trampuje po lese a pak dá pivsona s kámoši v hospě. Vše polokomiksovou formou s kresbami připomínajícími kvalitou nadaného cca desetiletého kreslíře. Po prolistování brožury zůstává příjemný lesní dojem vonící táborákem!
Pokracovani predchoziho dilu "We Few" alias "Vysadek v dzungli", kde jsem nechal erudovanou recenzi, ktera se vztahuje i na tento dil. Btw. 10x mi vyskocila pop-up reklama nez jsem se prihlasil a tenhle komentar napsal - neni to malo?
Za me zajimava myslenka, ale nebavilo me to - domnivam se, ze k avizovanemu uvolneni pokusnych dobrovolniku doslo proto, ze nemuseli resit praci ani deti, ne ze byli v lese
Zajimave tema, ale obsah teto knihy by se dal shrnout na jedne strance. Proste prochazka prijemnym prostredim cloveka uvolni. Nekdo v lese, nekdo v parku... nekomu vadi v okoli lidi, jiny zase vyzaduje kolektiv... me by to zajimalo vice do hloubky - treba borovy vs bukovy les, vliv silic ve vzduchu atd.
(SPOILER) Dobrý počin, upřímný a detailní, mladý kluk chvíli v armádě a na první misi. Kniha popisuje den po dni první měsíc zahraniční operace 43. Výsadkového praporu na základně v Bagramu, AFG, tuším 2018. Kluci tam plnili úkoly force pro (ostraha základny, QRF). Bohužel za celý děj autor nevyjede ze základny, a popis kolečka ubytovna-DFAC(jídelna)-gym-střelnice/nácviky IED incidentu začnou být monotónní. Jestli čekáte popis boje s nepřítelem, tak ten tam není. Ale jak jsem psal na začátku, fajn počin. Autor také uvádí, že veškerý profit z prodeje jde do vojenského nadačního fondu, což je úctyhodné.
Rusove, na rozdil od anglofonnich narodu, temer vubec nepisi vojenske autobiografie z modernich konfliktu. Tato kniha je vyjimkou potvrzujici pravidlo. Zajimava zpoved byvaleho prislusnika PMC Wagner se zapisky z Luhansku a Syrie. Wagner grupu popisuje takovou, jaka je.
Pana Jeglíka a jeho skvělé organizace si vážím, ale... ALE. Tahle knížka je solidní výmaz. Myslivci jsou vykresleni jako primitivni, zle a krveziznive bestie, a ideal je veganska holcicka, hrajici si na louce s medvedici a medvidaty. Bat se v lese je nesmysl, ale stejne tak je nesmysl priblizovat se k medvideti, vlceti i seleti - matka vas napadne. Dokonce i k zalehlemu novorozenemu srnceti, protoze matka ho muze opustit, bude-li na nem lidský pach. Je to cele strasne cernobile. Ja jsem treba myslivec, a zaroven se povazuji za ochrance prirody. Na vlka, rysa ani cokoliv chraneneho bych nevystrelil, proc bych to delal? Ulovim rocne par kusu cerne nebo srnci zvere. Trofeje povazuji za prezitek. Cerna zver nema u nas prilis mnoho prirozenych nepratel a bez problemu "sklidi" urodu z pulky mensiho pole pres noc. Klidne zije na okrajich mest, kde treba rys ani vlk zit nemuze, posel by pod tlakem civilizacniho stresu, ktery prasatum temer nevadi. Tzn. clovek kulturni krajinu stvoril, a tim padem nerovnovahu, kterou muze alespon castecne regulovat zase jen clovek. A srnci zver? Je premnozena, loupe a okusuje mlade stromky, a plati pro ni totez. Stavy sparkate zvere jsou cca 5x vyssi nez je prirozeny stav v ceske krajine. Opet kvuli minimu predatoru, kteri se k tesne blizkosti lidskych sidel, kde srny bezne ziji, boji. Pokud se tedy nejedna o vypustene vlky z umeleho chovu, coz u nas nelegalne nekteri "ochranari" provadi - takovi vlci se lidi neboji a na rozdil od divokeho vlka skutecne muzou byt nebezpecni, predevsim hospodarskym zviratum. Kdyz jdu do lesa, obvykle ctu stopy a pozoruji, lovim tak jednou z deseti navstev. Naivni a nefer popis myslivce panem Jeglikem je cira demagogie. Ne ze by takovi neexistovali - mizerni lide jsou v kazdem oboru. Vetsina myslivcu je na tom ale podobne jako ja. Pane Jegliku, tohle se vam tedy nepovedlo. Dve hvezdicky za dobry umysl a za shodu v nazoru na cirkusovou drezuru zvirat.
Masakrózní autobiografie pěšáka - střelce Hannoverského pluku, později důstojníka. Prošel celou 1. sv. válkou s řadou zranění, velel úderným oddílům provádějícím výpady do zákopů nepřítele, přežil bitvu na Sommě. Popisuje i jednotvárnost, nudu a mizérii zákopové války s jejím strojovým masovým zabíjením lidské síly dělostřelectvem.
(SPOILER) Hustě se rozjíždějící příběh intrik dvou zmrdečkovských rádců pana krále - narcistního naivky, který ke konci knihy ale náhle graduje do pozitivna tak růžového, až je k neuvěřění. Jako by pí Rowlingové došla trpělivost a chtěla to mít rychle za sebou - nejdřív všechno špatně, potom všechno výborně. Nicméně celkově povedené a ne pro malé děti.
Spíše než o chytání krtků je knížka o celkovém životě autora, zajimavy styl vyprávění, časté melancholické úvahy o smyslu a konci zivota atd.
Dilo o historii male, ale odhodlane casti armady... autora jiste stalo mnoho badani a div ze se nam v tech archivech neozenil
Hezky a čtivě napsaná kniha o historii československého výsadkového vojska, které nikdy nikde nebojovalo, ale přesto bylo plné tvrdých odhodlaných chlapů. Je to inspirací řady současných výsadkářů AČR.
Námět skvělý, ale kupodivu mě to moc nevtáhlo... autor popisuje věci, které mě nezajímají (přehnaně filosofické plky o prdu) a nepopisuje ty, které mě zajímají, popř. popisuje nudně. Uvítal bych fotografie, více než jednu mapičku, méně chlastu...
Síla... ve třetím díle se začíná velmi reálně filosofovat o smyslu života, zvraty osudu jsou vpravdě symbolické... a tuto tvář Finska 20. století jsem znal jen mlhavě
Autor podnikl tolik uzasnych vyprav v takovych podminkach, ze to co odbyva jednim odstavcem, by dnes vydalo na celou knihu. Mel to hozene jinak, po svem, zaroven byl prospesny, a to je skvele... btw. jeho zena Joy se narodila v Opave.
Zajimavy, mirne nezodpovedny pocin prejit pesky z Heratu do Kabulu v roce 2002. Zvlastni, vysoce vzdelany Rory Stewart popisuje sve kladne i zaporne zkusenosti s beznymi afghanci a pomaha nam tak pochopit, ze demokracie nemuze fungovat tam, kde ji nikdo nechce.
Bohuzel jsem pro tento blabol vazil cestu ve spicce pres centrum:(
Diletantismus ruskych ozbrojenych sil podle popisu je neuveritelny...