Kryštofka
komentáře u knih
Pražská zima
Madeleine Albright
Krátký, ale výživný úsek našich dějin očima bystré pozorovatelky - tenkrát holčičky a přímé účastnice, v době psaní knihy zralé ženy, která měla navíc k dispozici písemné podklady svého otce - diplomata. Kouzlo knihy spočívá v osobním propojení s dějinnými událostmi, ve vypravěčském talentu této vzdělané a mimořádně schopné ženy a ve smyslu pro humor, který byl tím správným kořením.
Vánoční koleda
Charles Dickens
Vždycky, když čtu podobná kvalitní díla starších autorů, uvědomím si, jak dobrou mají logickou stavbu. Skoro jako hudební skladba. V tomto případě například: úvod, tři sloky, velké radostné finále. Neplácají se od ničeho k ničemu, neplýtvají slovy, ale neomylně míří k morálnímu poselství. I jazyk se mí líbí, i mnohé chytré myšlenky.
Myši Natálie Mooshabrové
Ladislav Fuks
Ani pořádně nedokážu vysvětlit, proč mě to tak baví. Všechny ty absurdity, návraty k nepodstatným detailům jako když se ve skladbě neustále opakuje hlavní motiv. Ojedinělý jazyk. Pavlačová pospolitost. Bláznivé kostýmy. Navádění nás k lichým dohadům. Cosi za tím mumrajem. A do toho probleskuje slušnost a uctivost starých časů. Panoptikum.
Šikmý kostel 2
Karin Lednická
U prvního dílu jsem navzdory pěti uděleným hvězdičkám postrádala literární zdobnost. Taková ta zastavení, kdy před sebou přestanete hrnout děj a něco ve vás zarezonuje.
Ve druhém díle jsem se dočkala, což mě moc potěšilo. Objevily se ale jiné problémy. Pokračování jsem četla až po roce a zorientovat se v propletenci osob nebylo jednoduché. Moc by pomohl přehledný rodokmen se stručnou charakteristikou postav.
V závěru jsem bohužel měla pocit, že autorce došel dech a poměrně rychle postavy uzavřela.
Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři
Aleš Palán
Kolem téhle knihy jsem našlapovala už dlouho, cítila jsem, že se mi bude líbit. A nemýlila jsem se.
Vtáhla mě docela. Příběhy lidí, kteří vybočují, kteří si zvolili trošku jinou životní cestu, ať už k tomu měli jaké chtěli důvody, mě zajímají.
Za spoustou lidí se skrývají překvapivé životní osudy, nemusí být ani samotáři na Šumavě. Ale ne každý chce svůj příběh sdílet a ne všichni umíme naslouchat. Tady se ta setkání vydařila. Umocněna krásnými fotkami.
Ale nejsem si jistá, jestli chci číst i navazující knihy.
Zlodějka knih
Markus Zusak
Ačkoli jsou na začátku karty nějak rozdány, nevyhrává vždycky ten, kdo drží v rukou trumfy. Často také prohrají ti, kterým bychom výhru přáli. A láska může mít mnoho podob. Na slzy u mě taky došlo.
Úzkosti a jejich lidé
Fredrik Backman
Vynikající!!! Jediná chyba, kterou jsem udělala, byla, že jsem si dychtivě pustila minisérii. Vzápětí po dočtení knihy. Když jsem byla v totálním čtenářském nadšení. Místo abych si vychutnávala ten skvělý pocit. Filmové zpracování bídné, ztratilo se kouzlo knihy.
Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
Kniha, která má obsah a přesah.
Precizně odvedená práce.
Výborný výběr zpovídaných.
Pod stromeček bych ji nadělila každému obdivovateli idejí, na kterých totalitní režimy stojí.
Baletky
Miřenka Čechová
Styl vyprávění se mi líbil. Autorka nesklouzla do ukřivděného výčtu nespravedlností. Spíš drobnými tahy štětcem po vzoru impresionistů stvořila dílko, v němž se nám obraz dokonalé baletky, nad níž v divadle žasneme, přetavuje do dalších podob a pocitů.
Schindlerův seznam
Thomas Michael Keneally
Je to opravdu silný a takřka neuvěřitelný příběh, který snad nemůže nikoho zanechat chladným.
Autor se držel historických pramenů a vzpomínek zúčastněných a snažil se o co nejvěrnější vylíčení počínání Herr Schindlera za druhé světové války.
Začátek knihy byl z hlediska čtivosti dost tragický. Velkou měrou k tomu přispívala rozsáhlá a zbytečně komplikovaná souvětí (i přes 9 řádků), občas špatně rozčleněné odstavce, občas podivné věty a sousloví. To bych ale kladla za vinu překladatelce. Za to mínus jedna hvězdička.
V druhé polovině už příběh plynul hladce ke šťastnému konci alespoň pro tu hrstku přeživších.
Je neuvěřitelné, jakých zvěrstev byli lidé schopni.
Koho vypijou lišky
Lidmila Kábrtová
Dokonalé. Není to mnohozvučná symfonie, ale slyším zaznít jeden tón. Pak další. A další. Jasný, silný, pochopitelný. Velký čtenářský zážitek.
Až uvidíš moře
Scarlett Wilková
Hlavní devizou této knihy je silné téma. Občanská válka v Řecku, která vyústila útěkem početné části obyvatelstva do zemí bývalého socialistického bloku, zavede naše malé osamocené hrdinky až do Československa.
Informace, které jsem se o životě řecké komunity u nás dozvěděla, byly velmi zajímavé. Ačkoli autorka vytvořila fiktivní příběh, opírala se o zážitky skutečných řeckých uprchlíků, které zaznamenala v rámci projektu Paměť národa.
Mínusem pro mě byl jednoduchý vypravěčský styl a spíše zkratkovité převyprávění pohnutých příběhů.
O psaní: Memoáry o řemesle
Stephen King
Obdivuji Kingův otevřený styl psaní. Jako by to bylo jen pro mě, jako by se svěřoval jen mně. Jeho dětství je nejspíš klíčem k mimořádné citlivosti. Považuji ho za skvělého vypravěče, nicméně temnota obsažená v jeho knihách mě děsí natolik, že většinu z nich nedokážu přečíst.
Tahle ale byla přesně pro mě.
Mimochodem
Woody Allen (p)
Absurdní humor komedií Woodyho Allena miluji. A v podobném duchu se nese i povídání o jeho životě. Aspoň zpočátku. Snad že vše vidíme Woodyho očima. Rozumím i jeho potřebě rozmotat trošku tu motanici Mia-houf dětí-Soon-Yi. Pro některé lidi s černobýlým viděním světa je prostě padouch bez možnosti vyjádřit se. Tak aspoň díky knize dostal tu příležitost.
Vrány
Petra Dvořáková
Už jsem to tu někde psala, ale tahle kniha je přesně podle receptu na komerční úspěch.
Malý rozsah. ( Přečetla jsem to za jeden večer. Přečetla jsem to za pár hodin...)
Velice jednoduchý jazyk. (Dobře se mi to četlo...)
Silná emoce. (Nespravedlivý přístup matky.)
A jako bonus se teď přidává troška zvráceného chování se sexuálním podtextem.
Intermezza s vránami se mi líbila. Příběh by mohl mít sílu. Ale zpracování bylo černobílé a plulo po povrchu.
Vlaštovčí kopec
Donna Everhart
Za mě je to taková příjemná červená knihovna v poměrně zajímavých kulisách, kdy se člověk i něco málo dozví z historie. K Tam, kde zpívají raci bych to vůbec nepřirovnávala. A cílit na čtenáře podobnou obálkou se mi nelíbí ani trochu.
Pět jazyků lásky
Gary Chapman
Knihu beru jako zajímavý podnět k zamyšlení, ale rozhodně jsem v sobě nadnesené téma ještě neuzavřela.
Hlavně si říkám, že člověk by měl mít v rovnováze všechny "jazyky lásky", ať už se jedná o partnera, děti, blízké...
Troška péče, troška pozornosti, občas pomazlit a občas obdarovat a hlavně nejenom si myslet, ale taky druhým říkat, co pro nás znamenají. Jeden "jazyk lásky" by byl zoufale málo.
Kafka na pobřeží
Haruki Murakami
S autorem se míjím. Nabyla jsem dojmu, že jsem asi na knihu stará. Že spíš osloví dospívající čtenáře. To téma odchodu z domova od rodiče, s kterým je těžké si porozumět. Pocit osamocení.
Taky jazyk je jak pro dětského čtenáře.
A všechna ta moudra o evropské kultuře nejspíš ohromí japonského čtenáře, ale mě ne.
Vadí mi i něco, co bych asi pojmenovala citová plochost.
A taky tam cítím kalkul.
Ale absurdní děda mě bavil.
