Kudlanka03
komentáře u knih

Kniha je sledem jedné absurdity za druhou. Odcházení, návraty, zvraty a převraty jsou součástí života.
Anna,naše bojovnice na to, jak moc chtěla nežít, chudák dostala úplný opak. ta krásná ironie, že se stane zrovna bojovnicí, co nemůže nic a přesto vidí a může si o tom přemýšlet.
Hrozně mě bavila Olívie, fakt moc.
A taky ta stará paní. Zkrátka nečekala jsem nic, než oddechovou, přesto zajímavou knihu a dostala jsem ji. Ikdyž Josefína, kterou četlo více lidí jako první a k Anně se vraceli mohlo přijít, že Josefína je lepší, protože je propracovanější a není tam žádná ryba ani sny o lvech.
Ale mě se líbí obě a jsem ráda, že mi holky dělají v knihovně radost.


Wisting. Mě je ho vlastně trošku líto. Bere si dovolenou a chystá zkrátka vypnout. Ale události se zkrátka nevyhýbají zvláště jeho osobě a tak je zase namočen ve vyšetřování.
Jde to pozvolna. Je to velmi reálně zpracované vyšetřování a velmi se mi líbí výslech, ke kterému se dostáváme retrospektivně.
Je tu více dějovách linek, objevuje se tu i jeho dcera a vnučka. Ta zase řeší svoje záležitosti a tak se tu pořád něco děje. Jenže vyšetřování je mírně někonečné. Když už už něco objeví, hned to jednu teorii vyvrátí a vyvstanou nové otázky. A odpovědi nikde.
Mě osobně se tento díl moc nezamlouval. Příliš zdlouhavé, táhlé a místy nudné. Co se mi líbilo, tak retrospekce, že jsme se dostali do minulosti a poznali to i jinak.
Kdo vyhledává nekrvavé detektivky, má rád severské prostředí kvůli těm šíleným a pro nás krkolomným jménům a městům, kdo má rád spíše tu reálnější stránku věci, pak bych do této šla :)
Za reading copy děkuji @albatrosmedia v rámci spolupráce.


Tato tlustá kniha budí pozornost sama o sobě. Tereza Brodská mi byla na rozdíl od své maminky vždycky sympatická.
Ale když jsem ji pak v 7 pádů HD slyšela mluvit i o této knize, bylo to jasné.
Líbí se mi na této částečné biografii to, že je jak o paní Tereze, tak o paní Janě.
Plno lidí z vyprávění neznám, ale pak se to přehoupne a přesně vím, o kom mluví. Jsem ráda, že jsem si knihu pořídila, dělala mi společnost v krásném slunném dni. Část s Brodským jsem ocenila, ale bála jsem se části s Hanzlíkem. Nebylo tam toho tolik, kolik jsem si říkala. Dotklo se vyprávění vždy jen kousek osobního života a pak šmitec. Ocenila bych u tak obsáhlé a propagované knihy větší informační hodnotu. Ale člověk se zkrátka svěří jen s tím, co chce, aby lidé věděli.


První díl série, kde je to natřískané dějem. Detaily vražd nejsou popsány úplně do těch nejhlubších detailů, ale to neubírá. Líbí se mi ty skoky Amerika, Norsko, a historie. Dokonce jsem si rozšířila znalosti v oblasti mědirytu, palimpsestu a dalších termínů. Člověk se zkrátka pořád něco učí.
Zápletka vkusná a opravdu trošku nečekaná. I nějaká ta romantická linka se nám tu objeví. Knihu jsem ulovila v akci a jsem ráda, že jsem si ji přečetla.


Michaela Klevisová a moje první setkání s její tvorbou.
Vraní oko. Proč se kniha jmenuje zrovna takto se ale paradoxně dozvídáme až v druhé půlce.
Je tu opravdu hodně postav. Eva a její okruh lidí, Vilém, Alan, Marta, Šárka, a už to jede, jedno jméno nabaluje tisíc dalších a člověk se orientuje jen těžko, prostě čtete s tím, že se to časem usadí. Usadí se to jako ptáci v mokřadech, které Alan buduje. Je to vášnivý ornitolog a proto jsme svědky sledu událostí, které nás zavedou až do dětství některých účastníků této detektivky.
Musím se přiznat, že jsem se trošku ztrácela. Na styl jsem si chvíli zvykala a nenašla jsem tam hlubší význam, takový ten přesah, který čtete mezi řádky.
Bylo to za mě napsané dobře, všeho akorát, jen...Jen to bylo nudné. Nezáživné, ponuré a úplný opak toho, jak vypadá obálka. Světlé momenty pro mě byly úryvky z blogu Marty. Psala o bylinkách a proto se k ní Šárka přidala. A proto se na začátku stalo, co se stalo.
Držitelka ocenění Nejlepší česká detektivka. To je třeba i Jiří Březina a určitě to bude i Tereza Bartošová, ale u Vodníka jsem se aspoň bála, byla jsem na něčí straně. Ale taky byly charaktery vykresleny tak povrchně, že jsem tak nějak jen sledovala, co se děje bez jakékoliv sympatizace s jakoukoliv postavou.
Ale určitě bych se vydala na to místo. Miluju ptáky, dudka chocholatého jsem taky jednou viděla. A třeba bukač? Toho jsem bohužel ještě nikdy neviděla. Třeba to ale ještě doženu.


(SPOILER) Tak tady se dostávám do situace, kdy je někdy méně – více. Asi už jsem přečetla moc detektivek. Asi jsem sama dost slušnej psychouš na to, abych odhadla a situaci a motivy nejen postav, ale i autorů a autorek. Není vždy dobré dát na slevu. Vlastně spíš nikdy. No, neodolala jsem. Dočítám se o ženě, která dostane na noc vlastní dceru. No už tohle je síla. Sama mám děti dvě a tohle, opravdu tohle je téma, který nezvládám. Cokoliv s motivem dětí. Ubližování, únosy, rodinné spory o děti, o péči o to je mít nebo nemít…
No a tady samozřejmě jde o dítě. Což jsem si nepřečetla. Každopádně je to příběh o vině. O touze zůstat dobrou matkou. Ve všech fázích.
Nevím, co jsem čekala, ale špatné to nebylo, jen bych si tam klidně dala o drama, dvě navíc. Nějaký fakt peprný věci, třeba něco s tím přítelem? Nějakou boční nedůležitou zápletečku.
Kniha je ale tenká. Takže bych řekla, že pro fandy nekrváků by to mohla být dobrá volba. Styl psaní mi sedl. Ich forma v tomhle případě byla v přítomném čase a to mi pak krásně utíká. A obligátní otázka? Taky vás tak sere ten borec?


(SPOILER) První případ Kay Hunterové a doufám, že poslední. Bude to asi série, ale nebude určitě pro mě. Je to už třetí recenze, kterou píšu a u které si připadám, jako Anton Ego (Ratatouille, 2007). Přišlo mi to od začátku hrozně studený. Tvrdý. Nemastný a neslaný. Jako voda na pánvi. Bez ohně, bez soli, bez zeleniny.
Kay nemá žádný emoce. Tak to na mě působilo hned od začátku. Moje poznámka u strany 64 – je to dost neosobní. Jen syrovost vyprávění a popisů. Z Eliho mám hrozně divnej pocit, ale zase si myslím, že v tom bude něco jiného. Že se tu budou dít dvě linky. Ale nějak to souvisí. Jsem skeptická.
Poznámka na straně 102 – Pořád žádný posun. Proč je to napsaný tak nudně. A navíc, proč proboha píše v rozkroku cítil pnutí. Když tohle píše ženská, je v tom vždycky cosi, co vím, že by chlap nikdy neřekl. Tohle by nepoužil. Jako bych byla ve sterilní místnosti a zakázali mi emoce. A pak mě donutili psát detektivku.
Od strany 102 jsem si řekla, že bych to ráda sfoukla a tak jsem si udělala kafe a dala jsem to až do konce. Po první vraždě tu pak máme intermezzo, kdy někdo další ovlivňuje děj. Děj a to, kdo se nahrává. Takže po ukončení života pana G. Jsem to tipla jinam.
Vsuvka v podobě hada byla příjemným, ale malým zpestřením. Strohost je to, co mi na tom zkrátka vadí. Pevně budu věřit, že další případy dají Kay více pravomocí, nebude už obtěžkána kárným řízením, dá se dohromady i po psychické stránce, matku pošle do pr...do práce třeba a sestře to prostě nějak vysvětlí a budou v pohodě.
Asi si další díl přečtu ze zvědavosti no a budu si přát, abych další recenzi psala s tím, že tu původní opravuju.


(SPOILER) Chenová. Ta mě dostala hned na začátku. Typovala jsem ji na takovou tvrdou, osamělou a pravidly svázanou a nakonec taková opravdu byla. Jenže člověk prostě nic nezmůže, když ho má někdo v hledáčku.
Ze začátku se to trošku táhlo a už v bodě, kdy se ocitli u prvních ,,sebevražd,, jsem si říkala ajaj. To bude určitě bouda.
Bylo to hodně obohacující, ve finále. Našla jsem si něco o Fúriích, o štvanici a o tom, kde působil. Sice jsem se dočetla, že Lebela přirovnávají k Bernardu Minierovi, ale já mám Miniera načteného. tahle kniha by musela být o dost propracovanější, hlubší, abych to dle mého názoru mohla potvrdit.
Není přece třeba srovnávat. Napsal to Lebel, tak to pojďme brát čistě k němu.
Chlóe de Talens na mě působila od začátku nějak zvláštně. prostě mi tam něco nesedělo, nevím proč. Skvělá pasáž je s tím, jak se baví Starski s Chenovou o zvířatech, vztazích…Vždycky je to o vztazích. A protože každý je ponořen do těch svých je prostě jasné, že nějaké argumenty o tom, že to celé může být jinak Starski odmítá.
Vyprávění nebylo nudné, ale některé pasáže jakoby byly vytržené z momentálního flow psaní. Jakoby tam skončil, dal si jídlo, šel si zdřímnout a pak vstal a pokračoval v psaní. Jenže pak to mělo za výsledek takové pasáže, že jsem je přečetla jen k úcty k autorovi.
Co mi tam vadilo, tak je neustále narážka na jeho jméno.
Od fáze, kdy se k vyprávění dostane Chlóe je to pak ale o něčem jiném. Tam už jsem ani nedutala a dostane to úplně jiný rozměr. Nedýchala jsem. Fakt. Posledních 10 stran. Měla jsem se sejít s kamarádkou a protože mi chybělo asi 5 stran, vzala jsem si ji s sebou a dočetla ji v šíleném horku v kavárně. Stálo to za to ji s sebou tahat. Byla jsem nadšená a zárověn takový ten stav - coooo? takhle to skončí, neeee, já chci další.
Není to sice na topku roku, na to mám jinou adeptku, víc na profilu Z_te_lepsi_stranky a nebo na databázi knih jako Kudlanka003
Beztak je to kniha, kterou mít doma chcete, budete se bát, i se zasmějete (já asi 2x) a každou oblast vás bude někdo štvát, ale nakonec to bude přesně to, co jste měli cítit. Kniha, která vyvolá emoce, je zkrátka splněnou misí.


(SPOILER) Lou. Chudák se holka v knize moc nepředvedla, ale za mě největší hrdinka. Věděla, co ji čeká. Jen zpětně moc nechápu, proč to Ford bere jako vraždu. Chtěl tam umřít s ní? Kdyby jo, tak tam zůstal, ne? Takže tohle mě docela štve, že to nerozvedl víc, protože dalších 100 stran jsem se spíš nudila. A vím přesně, že od strany 289 jsem se začala bavit. Jenže když má kniha 345 stran, není to úplně ono. Vzhledem k tomu, že je to první díl série, budu prostě mírná a budu doufat, že to v dalších dílech bude lepší. Nemám vlastně k žádné postavě žádný vztah, nebyl prostor na emoce. Ani na to, někoho nesnášet.
Co naopak musím zmínit tak to, jak se nás Andy snažil nasměrovat na zdravotního zřízence. A ve finále jsou nějak vinni všichni.(tohle slovo jsem si musela najít, jestli ho píšu správně). Skvěle to sehrál primář. Jen tam manželka byla vážně trochu jednodušší, ikdyž velmi chápavá. Někdo má rád v posteli pomůcky, sado maso, a náš doktor prostě výměnu krve…Už jen, kdyby mi můj drahý řekl, že to bere v nemocnici…Tolik toho přece vzít nemůže, když se při odběrech bere 450ml, takže by jich potřeboval aspoň 11. A to chlapi mají krve víc, jak ženy. Jen taková moje dedukce ohledně ženušky…
Ptala jsem se taky muže, proč ta Hannah musela mít Aspergera. Prý je to s tímto typem nemoci běžné, že se specializují na některé obory, a prostě jsou chytří, důslední, přímí…Další spoiler jo (komisařka v seriálu Most - dánsko švédský, ne ten ostravský) je taková naše Hannah.
Vzato z_te_lepsi_stranky to nebylo špatné čtení, bavila mě potravinová banka, i o krvi jsem se něco přiučila a doktor mě vyloženě bavil tou svou povýšeností a arogancí. Jak si s námi Matty hrál až do konce, kdy jsem prostě stejně byla tak na vážkách, jestli on nebo doktor.
Dávám si temnou hru do knihovny, což znamená, že v sérii budu pokračovat.


(SPOILER) Tohle byla tedy pecka. Hned v několika ohledech a rovnou říkám, že kdo nemáte rádi knihu s otevřeným koncem, tohle ani nezačínejte. Jen vás to nasere. Jako fakt. Mě to vlastně k celému příběhu hrozně sedlo, ale ne každý je otevřeným koncem nadšen.
Samotný příběh nás zavádí k novomanželskému páru, který si hodlá užít líbánky. Jakkoliv oba mají své vlastní temné části nejen minulosti, sem odjeli, aby unikli té hrozné svatbě i Evelynině tchýni. Potkávají se zde s Richardovým kamarádem, který se ale neúčastní celé cesty. Rozdělují se a náš pár vyráží do malebné vily Villa Rosa.
Dál bych chtěla už jen říct, že to bylo velmi třeskuté čtení plné akce, zvrat a šíleností. Byla to skvělá jízda.
Celý příběh ozvláštňuje taky dopisování forma. Dopisy se tu vlastně vyskytují velmi často. Je to fajn. Miluju číst cizí dopisy.
Budu si muset najít další autorčiny knihy a doufám, že nějaké jsou. Byla bych moc ráda.
Tuto knihu jsem si vybrala jako dárek za splnění úkolů v týmu v rámci vánočního setkání v @hostbrno a moc děkuji Klárce za pozvání.


Tak. Knihu jsem četla těsně před tím, než jsem si na film vyrazila do kina. Bylo ale jasné, že ani nejlepší herecký výkon ani režie ve finále nemůžou zachytit to, co doopravdy Míšu provázelo každý den.
Mě se třeba nelíbí, že se pořád motáme kolem slova alkoholička, abstinentka. Ano, Míša se z toho dostala, ale pořád je to člověk, žena, manželka, maminka a podnikatelka. To jen tak na začátek můj povzdech.
K samotné knize, k třetímu dílu Míšina života. Víme, o čem to je. Víme a to je ten nejlepší a nejkrásnější spoiler, jaký jsem kdy psala - Míša se vědomě vyléčila. Vědomě a zase jo - nebojovala. Vědomě přijala cestu bez alkoholu a to se jí daří.
Kniha nejen konečně shrnuje roky od rok 2018 až po současnost a hrozně se mi líbí srovnání těch let a období z prvních dvou knih a jak to vidí teď.
Knížka mi přišla v pátek a já jsem ji ještě ten den přečetla. Samozřejmě na 3x. Protože v kuse jsem to nezvládla. Co asi všichni chtějí číst a zároveň nechtějí jsou skutečné osudy lidí, kteří se léčí u Míši v Alkosu. Ty mě teda rozložily na atomy.
Knihu doporučuji koupit, protože víme, jak to autoři mají. Podpoříme tím nejen Míšu, ale hlavně se příběh dostane do tolika domácností, kde by třeba mohla nejn kniha, ale především to, co v knize je, pomoci vyřešit nebo alepsoň otevřít téma alkoholu.
Kniha mě velmi zasáhla. Četla jsem ji Míšiným hlasem, protože jsem s ní viděla a slyšela nespočet rozhovorů i kvůli vycházejícímu filmu, který měl díky bohu obrovskou návštěvnost.
A ožehavá otázka na konci :
Musíte v kolektivu, v rodině něbo v práci na různých akcích vysvětlovat nebo mlžit nebo si dokonce vymýšlet, proč nebudete pít alkohol? Nebo že vám jedna sklenička stačí a pak už jste na džusu nebo limonádě?
Kde se vlastně vzal ten neskutečný fuckup, že pít je v pořádku? Že si chlapi na hřištích dají pivo, rozvalí se na lavičce a ať si dítě hraje samo, hlavně ať mě nechá???? Vidím to až moc často a přitom nejsem z nějaké nižší třídy nebo že by moje sociální skupina byla tohoto typu. Jen si toho zkrátka všímám. Influenceři a influencerky propagují alkohol jako formu odměny...Je to na každém, ale taky by jsme asi měli vědět, kdy přestat a už vůbec to nedělat před dětmi nebo jim od útlého věku dávat pěny z piva, cucnout vína a další....


Moje hodnocení je: 75%
Co já na to:
Tato kniha nabízí pouze dva ze čtyř pohledů na život, což jsem původně předpokládala, když jsou to čtyři sestry. Ale nevadí.
Matku jsem nemohla vystát od začátku, stejně jako Yella. Jediná Amelie mě bavila hned od začátku.
Ale krásně si to na konci sedlo, i když po všech těch tří set stranách bych tak deset, patnáct uvítala, konec byl useknutý a jako by tam něco chybělo dopsat.
Na letní čtení je to ale super volba, je to nenáročné a číst o něčích problémech u vody s nějakou chlazenou limčou je přece krásný léto.
Děkuji za knihu do nakladatelství Host.

Kniha je doslova nabitá mravenci. No vážně, je to tak realisticky zpracováno, že to i bystřejší děti potěší.
Knihu díky pevné vazbě můžete použít také na výlety do lesů a vlastně všude, kde cítíte, že vám bude užitečná.
Na 304 stranách se tak dozvíte vše o Mravenci lesním, Jak se zakládá mraveniště, co je potřeba na stavbu mraveniště a jeho následné přemístění. Taky to, kde jak a čím hledají potravu a v neposlední řadě taky to, co jsou vyzvědači.
P.S. Určitě si přečtěte co znamená namravenčování, na straně 54. Je to vážně velmi zajímavé.
Knihu bych doporučila nejen dětem, ale taky dospělým, kteří milují přírodu a stále něco nového se dozvídat. opravdu, na to, jak jsou mravenci malí, je to neskutečně zajímavé čtení a já se bojím, abych svým nadšením někomu něco nevyzradila dřív, než si to sám bude moci doma s dětmi odhalit.


O autorce jsem už věděla, ale tohle je moje první kniha.
Za téma a odvahu se do něj pustit bych dala 5 hvězdiček. Za to, jak díky postavám a popleteným osudům se dostáváme až do opravdu dávné historie taky 5 hvězdiček.
Ale. Nějaká vztahová mapa, rodokmen nebo nějaká legenda k postavám by fakt neškodila. Nejsem blbá čtenářka, ani rekreační, je to moje druhá práce, ale místy jsem fakt byla v koncích.
Ale už na mě čeká Dům pod náměstím.
Krásný den


Ideální kniha na podzimní a zimní čas, kdy se nám v lese nebo na polích objevují stopy a my bychom rádi dětem řekli, kdo to tu cupital nebo dupal, ale nemůžeme, protože to třeba sami nevíme, nebo je nechceme mást a tak jsem nám domů vzala knihu, která nám s tím pomůže. Je krásně a jemně ilustrovaná a najdete tu - pozor spoiler - stopy lišky, zajíce, veverky, člověka nebo divočáka. Kniha je cca od 4 let ale mlaší děti zase ocení, když jim k tomu povíte nějaký zajímavý příběh, proč tam zrovna ta veverka utíkala, co si s sebou nesla a že jde třeba za miminkama do hnízda. Nebo že zajíc utíká před psem, který je právě na procházce se svým pánem.
Kniha je formátem velmi příjemná a my jsme si třeba ty stopy obkreslili na papír a dál s tím pracovali.

Za knihu v rámci spolupráce děkuji Albatrosmedia.
Příběh nás přivádí do Texasu kde máme Hannu, která právě prožívá těžké období. Houston žije ale dál a firma ve které pracuje a nějaký Glen, který nařídí volno, ale nařiďte volno workoholičce. Celkově jsou všechny takové podobné knihy milé, nenáročné. Filmová hvězda, stalkerka. Ale něco bylo trošku jinak. Bylo to dospělé, Klidné.
Pro milovníky Caplin, bude tohle trefa do černého, Milý příběh, je vám jasné o čem bude ale i tak si ho chcete přečíst, protože chcete poznat novou postavu jiný styl vyprávění nové prostředí a tohle je opravdu velmi zajímavé prostředí a autorka ho pojala velmi kvalitně. Je to vcelku uvěřitelné.
Podle popisu Jacka Stapletona jsem si ho i googlila, samozřejmě nic. Až tak dobrý popis autorka vybrala.
Nejvíc mě samozřejmě zajímalo, co se odehrává v jeho rodině, protože nemysleme si, že hvězdy nemají žádné kostlivce ve skříni.
Jak to nakonec dopadne s Jackovou rodinou, stalkerkou i s Taylor? To už si musíte přečís sami.
Pokud tedy hledáte jemnou odpočinkovou četbu z prostředí které není úplně běžné pak je tohle kniha přesně pro vás navíc to obálka je nádherná a myslím si, že udělá radost každé romantické duši.


Ahoj rodičové a budoucí rodičové,
pokud už jste se začali shánět po dárcích na Vánoce pro děti, pak tu mám krásnou kombinaci barev a obrázků pro děti, s legračními texty i pro dospělé.
Co si budeme - někdy jsou knihy pro děti prostě jen pro děti. Dospělý už u toho brm brm autíčko a ano, travička je zelená má pocit, že mu umírají mozkové buňky (pokud třeba u vás ne, u mě to tak bylo) a proto jsem ráda, že se mi dostala do rukou tato kniha.
Na 80 stranách na nás a naše děti čekají zvířata, která jsou fascinující a mnohdy jsme o ně ani nezavadili při dokumentech nebo v jiných dětských knihách.
Knihu jsem si vybrala v rámci spolupráce s Albatrosmedia.
A co mě ale úplně rozsekalo, tak to, jak jsou názvy vtipné, já se smála celých 80 stran. Doma teď používáme dost z nich, třeba Holočíčuš domestikus - což je kočka sfings
Vyfotila jsem vám taky první list, kde jsou všechna zmíněná zvířata a drobotina a také ukázku dvou stran, ať případně nekupujete zajíce v pytli.
Snad vás obrázky pobavily a mějte krásné pondělí u jakékoliv knihy, protože den s knihou je vždycky správná volba

Tato novela není tlustá, ale je hrozně silná tím, co v ní na nás čeká. Už jsem to psala mockrát. Rodinná tajemství ničí rodinu. Příběh proto zavádí Lukáše do letoviska Baška Voda, což je malé městečko, omývaného vodami Jaderského moře. Dostal se tam kvůli něčemu, co těsně před smrtí zmínila jeho matka. Člověk odjakživa touží vědět. A tak Lukáš bere svoji dceru Moniku, s jejíž matkou už Lukáš nežije.
Dostat se alespoň s touto knihou k moři bylo krásné, ale smutné. Tak to na mě působilo. Bylo mi taky jasné, že sama autorka toto prostředí zná.
Co bych za mě knize vytkla, tak překladový jazyk. Knihy totiž píše v chorvatštině a k nám se dostávají z překladu. A zkrátka vyprávění z tohoto pohledu pro mě bylo příliš chladné, strohé, bez jemných nebo květnatějších souvětí.
Pořád ale v ruce budete držet knihu o hledání pravdy a o tom, jaký život opravdu je. Složitý, klikatý a o náhody tu není nouze a taky skrývá pro mě jedno životní moudro a to že pravdu máš hledat pouze tehdy, pokud ji uneseš.
Knihu doporučuji pro: Pro milovníky rodinných zašmodrchanců a tajemství. Opět pro ty, kteří mají rádi vrstvení příběhu na součastnost, minulost a zahrnuje více postav, z pravidla rodinné příslušníky a vzájemnými vazbami.
Za knihu děkuji Albatrosmedia, knihu jsem si vybrala v rámci spolupráce a jsem moc ráda, bylo to totiž hodně jiné, protože jsem nečetla anotaci, jen nadpis, byla jsem o to více překvapena.


Dvě prázdná místa zůstala po dočtení knihy Hra na druhou.
Dočkaly jsme se volného pokračování a jsem za to moc ráda, že mi Zuzka knihu i podepsala a poslalaDěkuji ještě jednou
I když mě Nela svým nerozhodným, vyplašeným a bázlivým chováním dost ničila, zas se nedá upřít pohled do nitra. Dialogů tu máme pomálu, ale víme, co si která postava myslí. A i to mi přijde přínosné.
Mám radost, že mám kapitolu N+B uzavřenou, ovšem za předpokladu, že nebude třetí díl? Docela bych ho brala.
Doporučuji si přečíst Hra na druhou a poté Dvě prázdná místa a máte zaručené zlepšení třeba víkendu, dovolené nebo delší cesty vlakem
Příběh nás unese o nějaký rok dopředu, a my zjišťujeme, že se všichni nějak posunuli a jediný, kdo to brzdí, je právě Nela. Zžíravost, co si bude okolí myslet o tom nebo tom rozhodnutí přece není důležitý. Ale pro Nelu asi ano. A tak nás čeká příběh, ve kterém se na konci dozvíme, pro co se rozhodla a jak hodlá dál naložit se svým životem :)


Tato již sladce vypadající knížečka vás zkrátka naláká.
Ať už máte med rádi nebo ne, shodneme se na tom, že sladký je. A pár medových perel by přece mohly pomoci každému v jeho slanosti nebo hořkosti života. A od toho tu máme tuto knížečku.
Styl jazyka mi sedl hned a kapitoly, na které je text rozdělený krásně umožní si informace dávkovat, jak si přejeme. Co bych vyzdvihla je, že najdeme praktické návody, vypsané body, které můžeme ihned vyzkoušet, aplikovat.
A víte, proč tomu tak je? Autorka čerpá z osobní zkušenosti. Když padnete až na dno, a bolest vás ochromí na tenkou hranici mezi tím žít nebo nežít, hned cítíte, že tomuto můžete věřit.
Doporučuji všem, kteří mají rádi tento typ literatury, povzbuzující a příjemné čtení. Aby ne, když i jedna kapka medu dokáže divy.
