Kvítek84 komentáře u knih
Nikdy bych nevěřila, že budu dýchat s tak atypickými hrdiny jako jsou asociální, ošuntělý podivín a jeho neméně podivný pes. Ale stalo se. Navzdory tomu, že se jak v knize, tak v životě hlavního hrdiny toho vlastně děje pramálo. Zdá se mi, že právě věnování pozornosti malým milým denním rituálům mezi páníčkem a psem dodává příběhu na srdečnosti a opravdovosti. Obvykle nemám ani ráda dlouhé popisné pasáže přírody a okolí, ale zde používá autorka tak nádherný jazyk, že mě to bavilo pořád a znova. Tahle sonda do hloubi osamocené, podivínské duše navazující kontakt se svým prvním (čtyřnohým) kamarádem v sedmapadesáti letech si mě jednoznačně získala! Ano, ano, ano!
Pro mě stále aktuální téma - vstup do ženské síly - zabalené v jihoamerické telenovele. Trošku zklamání, ale to důležité pro sebe jsem si mezi romanticko-naivním kýčem dokázala vyzobat.
Nechala jsem se unést titulem a knihu si objednala u Ježíška coby sebe-rozvojový návod k většímu pochopení mužů s cílovkou na toho svého. Houby! Po pár stránkách jsem sršela zklamáním, že mám v ruce dívčí román a přemýšlela, komu červenou knihovnu udám.
Světě div se, knihu jsem přečetla jedním dechem a moc se u ní nasmála. Jazyk autorky je svižný, živý, vtipný a odvážný. Erotické pasáže mi taky přišly víc než vhod :-) Něco takovýho jsem právě teď potřebovala! Odreagovačka po všech těch "duchovních" knihách přišla víc než vhod! Stejně je to sranda, jak si člověka najdou ty věci, který zrovna potřebuje číst (vidět, slyšet...) Vesmíre, díky!
Jak přežít svého muže jsem sice nezjistila, ale že se dokážu skvěle pobavit i sama ano! A to se cenní. Něco mi říká, že tohle bude knižní překvapení letošního roku!
Měla jsem to štěstí slyšet autora naživo před 2 lety na Colours of Ostrava. Tehdy jsem prozřela, že pití horkého čaje pod dekou má svůj terminus technicus. S dobrým pocitem z přednášky jsem se jala rozšiřovat onen libě znějicí termín Hygge do svého blízkého a širého okolí. Hygge mi prostě sedlo a ono magické slůvko se trvale zabydlelo v mém slovníku i domově. Objevila jsem v sobě vášeň pro Hygge a náš příbytek rychle zhyggovatěl :)
Miloučkou knížečku jsem si původně koupila hlavně jako dekoraci do knihovny :) aby její líbivý obal demonstroval, že žiju Hygge-život :) Trvalo přes rok, než jsem zjistila, že knížečka má nejen rozmilý obal, ale také obsah. Příjde mi fajn, že někdo napíše knihu o tak (ne)obyčejných věcech jako jsou dorty, svíčky, šály, svetry nebo krby. Příjde mi báječný, že někdo vidí krásu a sílu těchto maličkostí, který prozařují naši každodennost. Ano, přesně takové knížečky mají své místo v chmurnějších dobách, jako je ta dnešní.
Svět obchází koronavirus, a já pochopila, že je čas na vážně moc pěknou knížečku. Tak si čtu o Hygge, popíjím horké kakao, dívám se na západ slunce a mám pocit, že svět je pořád ještě v pořádku. A až koronavirové šílenství opadne, chystám se na Hygge hunting trip do Kodaně! A prozatím se mám na co těšit!
Nevěřila bych, že jde napsat knihu o zdravé stravě tak vtipně a svěže! Autoři předkládají svůj způsob stravování tak vábivě, že máte hned chuť naskočit do změny stravovacích návyků. Udělat pápá cukru, obilovinám a dalším zánětlivým potravinám se s Dallasem a Melissou v zádech zdá jako výzva, co se dá zmáknout a co má smysl na cestě k lepšímu zdraví. Zeleninu jsem měla vždycky moc ráda a po přečtení knihy jimám ještě o něco raději :-) Klenot mezi mými knihami o jídle, ke kterému se budu rozhodně často vracet. Tak s chutí do toho!
Gró o psí duši si v nepříliš přehledné knize musí čtenář tak nějak sám vyňufat, ale je tam. Hned ze startu mě trochu odrazovaly snad až příliš dlouhé kapitoly věnované jednotlivým psům autora. Byť chápu, že pro něj je to srdcová záležitost, psích příběhů mi přišlo až zbytečně moc, místy mě to nudilo a odrazovalo od čtení knihy.
Nakonec jsem ráda, že jsem to nevzdala, protože kniha opravdu skrývá jasné návody a tipy jak porozumět psí řeči. Moc oceňuji kladení důrazu na pohodu, klid, bytí v přítomnosti a jednoznačné, jasné povely. Plus připomenutí, že moc mluvení škodí. Tyhle komunikační tipy využiju nejen se svým budoucím pejskem, ale i se svým současným mužem :-)
Miluju ten pocit, když mi kniha svírá srdce.
Pro mě kniha zvedající sebevědomí a vedoucí mě do laskavosti k sobě samé. Jakožto citlivý člověk snažící se celoživotně vyrovnat ostatním, jsem díky knize pocítila úlevu, že můžu být jiná. Pomalejší, míň stresuvzdorná, snadno vyčerpatelná. Je úlevné najít se na stránkách knihy, kterou napsala citlivá psychiatrička, čili erudovaná žena. Moc se mi líbí koncept jednoho tipu na každý den. Ne vždy jsem četla každý den, ale věděla jsem, že když budu potřebovat, můžu se o knihu opřít a uklidnit se. Zároveň mě baví žít podle ročních období a kola roku, s čímž autorka také pracuje. Kniha, ke které se budu rozhodně vracet, ani nedávám do knihovny, ale nechávám ji stále připravenou v konferenčním stolku.
První kapitolu jsme s manželem slyšeli asi 3x v audio verzi - manžel u ní vždy usnul :) a mně došlo, že Eckhart je takový uspávač hadů, že jeho mluvený suchopárný projev zkrátka nedám.
Tak jsem si nadělila knižní verzi, v které už jsem se dokázala lépe zorientovati a ukotvit. No a taky si s nevolí potvrdit, že mě dosti ovládá má hlava, mašinka stavěná na problémy a přehrávající je stále dokola.
Nicméně, krom frustrace se počítá i uvědomění, že to tak mám a to je první krok k tomu, aby se člověk mohl začít snažit zaryté otravné návyky měnit. Když se přistihnu jak mi v hlavě jede gramofonová deska, tak už v tom dokážu víc rozpoznat mou drahou hlavičku makovičku a dávám jí pomyslné stopky. Hlavně před spaním se to hodí.
Suma sumárum, kniha která mi ukázala, jak moc jsem v područí své mysli. Tady a teď sice zní v podání Eckharta jednoduše, ale mně to jde velmi ztuha. Když už se podaří, tak jsem ve flow a je mi krásně, takže na tom rozhodně něco bude!
Kniha, ke které se určitě ještě vrátím a sama jsem zvědavá jestli se mi kdy podaří něco z ní uvést do praxe!
Honzu Vojáčka mám naposlouchaného ve spoustě rozhovorů a tak jsem si nebyla úplně jistá, jestli mi kniha může přinést ještě něco nového. Ale jelikož je Honza můj oblíbenec, chtěla jsem jeho knihu mít ve své knihovně. Nakonec jsme Umění být zdráv dostali jako svatební dar s přáním zdravého manželství :-)
Kniha přináší více osobní rozměr, kdy Honza obnažuje do hloubky své peripetie a osobní příběh, který ho na cestu hledání umění být zdráv přivedl. To mi bylo velmi sympatické, neboť ukazuje Honzu jak (ne)obyčejného člověka, který si taky "zažil svoje" a životní nepohodlí přetavil do svého životního poslaní.
Jsem moc ráda, že Honzovo "učení" může díky knize proudit k více a více lidem, snad i široké veřejnosti. Z knihy je cítit jakýsi krásný vnitřní klid mezi všemi těmi přínosnými informacemi. Prostě krásný počin! Honzo, děkujem!
Měsíční chlapec je sice útlá knížečka, ale už dlouho se mi nestalo, abych knihu přečetla za den!
Na mou věru zajímavé, že se ke mně dostala zrovna v době vrcholící pandemie koronaviru. Podobnost čistě (ne)náhodná?
Podobně jako u autora Hygge, i Cesara Milana jsem měla to štěstí vidět naživo a to vzbudilo můj zájem o jeho knihu. Cesar je velký sympaťák a líbí se mi jeho optimismus s jakým přistupuje k vedení psů a případnému napravování nežádoucího chování.
Krátký návod je dlouhý tak akorát, kapitoly jsou velmi pěkně strukturované a nejdůležitější pravidla psího světa několikrát opakována, aby si je čtenář opravdu vštípil do paměti. Žádný dotyk, žádný oční kontakt, pohyb, disciplína, náklonnost jsou termíny, které se mi dostaly pod kůži a pomohly mi vidět co pes skutečně potřebuje (a ne to, co si my lidé myslíme, že je pro psy nejlepší). Když potkávám ve svém okolí pejsky a pejskaře, sleduju se zájmem jejich chování a v duchu srovnávám s doporučeními z Cesarovy knihy. Vidím svět zase o něco víc psíma očima.
Kniha, po které bych sama asi nesáhla, ale byla mi dodána kamarádem libujícím si v tomto žánru. Asi bych se měla zamyslet nad tím, s kým se kamarádím :-)
Každopádně hrozně kontroverzní počin, který se dobře čte navzdory tomu, že je vám z toho vlastně zle. Všechny ty děsný nadávky, násilí a incest mi byly hrozně proti srsti. Zrovna nejsem v období, kdy bych o něčem takovým chtěla číst, i když obdivuju otevřenost a kuráž s jakou autor přistupuje k tématu.
Kniha, za kterou se pochválíte, když ji dočtete do konce :-)
Za mě dílu škodí přehršel dějových linií a hlavně postav. Zahlcení novými postavami a jejich příběhy nevede k ničemu jinému než ke zmatku a otázkám "kdo je zas tohle a proč sledujeme jeho osud?". V chumlu charakterů je nejen těžké se orientovat, natož tak některé postavě fandit.
Navzdory tomu je kniha čímsi chytlavá a poměrně čtivá, takže jsem ji ku svému překvapení přelouskala docela rychle. Smíšené dojmy, sama vlastně nevím jestli se mi kniha líbila nebo ne.
Kundička je případ knihy, která je hodně propagovaná, vy skočíte na lep, ale zase taková hitparáda to není. Ústřední myšlenka - uvědomit si a vzít zpět svou ženskou sílu prostřednictvím bližšího kontaktu s kundičkou - vůbec není špatná a je mi docela sympatická. Podání je ale tak trochu moc skandální a okázalé jako sama autorka. Jednotlivé výzvy k akci se taky dost často opakují a já jsem citlivá na knihy, které opakují samy sebe (navíc v jedné a té samé knize). Když však Kundičku berete s potřebným nadhledem, dá se u knihy docela dobře pobavit.
Když se vám dostane do ruky kniha od autorky, která jde podobnou cestou z podobné nemoci, je podobného věku a dokonce pochází ze stejného města jako vy (ať žije Přerov!) tak to prostě nemá kam uhnout! Nejednou jsem si musela s úsměvem říct "bože, tahle knížka je o mně" :-) Když vás k tomu autorka povozí po všech možných i nemožných koutech Latinské Ameriky, vaše srdce geografa zaplesá. A když je váš manžel fanda psychedelických látek, všichni si příjdou na své a je z toho krásné společné večerní předčítání.
Věru nevšední téma slovanských bohů a bohyň v nás je vskutku ojedinělou a hravou četbou. První kniha v mých rukou, která pracuje s tématem slovanských bohů a bohyň a jejich praktickým využitím v dnešním životě. Čtenáře seznamuje se slovanskými zvyky, pasáže nejsou nikterak dlouhé či zahlcující fakty, tak aby čtenář ztratil zájem. Zjistit, která bohyně ve vás převažuje je zajímavé, hravé a záleží na čtenáři jak moc věří těmto věcem "mezi nebem a zemí" a na kolik je přizve do svého života. Já se otvírám tématu víc a víc, takže pro mě je kniha víc než vítaným příspěvkem do knihovny.
Autorku sleduju na Instagramu, kde mi příspěvky příjdou trefné a svěží. Proto jsem se na knihu moc těšila, ale docela mě zklamala. Obecně známé pravdy, některé už dávno přežité. Pár věcí jsem si díky knize připomněla, ale knihu posílám dál. Snad poslouží někomu jinému lépe než mně. Hodně asi záleží v jakém životném období člověk knihu čte, číst jí před pár lety tak možná hodnotím jinak, teď už mám leccos odžito a pochopeno svou vlastní cestou.
Jednoznačně nejlepší kniha (nejen) o jídle, kterou jsem za poslední dobu četla. A že jich mám už pár za sebou. Dosti mne překvapilo, že autor namísto klasických tabulkových rad co a kolik toho jíst abyste ... pracuje se zcela odlišnými kvalitami jako je relaxace, pozornost, dýchání, myšlenka, posvátno. Na poměry naučné knihy je psána velmi nevšedním jazykem a některé obraty mají nakročeno ke kategorie beletrie. Subjektivně kniha, která mi velmi pomohla v těžkém životním období poruchy příjmu potravy. Nasměrovala k novým způsobům jak jíst, jak se stát pomalým jedlíkem, jak věnovat jídlu pozornost a začít se z jídla znovu těšit. Kniha, která má místo v mé knihovně jisté, ke které se budu ráda vracet, znova čerpat inspiraci a podporu. Pomalá dieto, děkuji za zpomalení u jídelního stolu!
Kniha, která může otevřít oči komukoliv, kdo procházím nezdravým vztahem ke zdravé stravě. Fenomén, kterému dnešní doba více než nahrává, a který může být stejně nebezpečný jako anorexie či bulimie.
Přehledný průvodce jak ortorexii poznat, jak a kde ji léčit a jak navrátit do stravy a života rovnováhu. Velký dík, že se na trhu objevila kniha věnující se tomuto tématu!