LadaJana komentáře u knih
Pohádky Karla Jaromíra Erbena známe všichni a určitě každý z nás má nějaké, jemu milé vydání doma. Toto si přinesla dcera z knihovny, jako nové vydání z roku 2024 a přečetly jsme jí také. Kniha je poskládaná a upravená jinak než ty starší vydání, moc se mi to nelíbilo. Ilustrace jsou ok, ale od Artuše Scheinera se mi líbí víc - asi proto, že je mám spojené s pohádkami od Erbena a Němcové. Co mi víc vadí je kvalita knihy - papír nic moc a má takový gumový zápach. Jako dárek nebo do své knihovny bych jí určitě nekoupila a vybrala jiné vydání.
Kocourek Modroočko - co dodat, prostě klasika. Nevím jestli chybně, ale domnívám se, že to četl snad každý. Tuto knížku jsem četla několikrát a i když je ze 70. let, tak je pořád zajímavá. Všechny moje děti jí měly rády, ale dcera rozhodně nejdraději a musely jsme i na Modroočku do divadla.
Klasická a dojemná legenda o holčičce s duší anděla. Tuto legendu znám, možná ždibec jinak a vyprávěla jsem jí dceři když jsme byli na hřbitově u jejího hrobečku. Pak jsem narazila na tuto knížku v knihovně a tak jsme jí přinesli domů. Celkově bych knihu hodnotila pozitivně, leč mi vyprávění přišlo trošku krkolomné a opakující se. Určitě bych doporučila všem kdo tuto legendu neznají.
Tuhle knihu měla jedna moje babička a její občasné čtení na dobrou noc ve mě zanechalo silný dojem. Jednou jsem na ní narazila v antikvariátu když dceři byly asi 3 roky, tak jsem jí koupila. Musím říct, že dceři se tyto pohádky strašně líbily a bez dutání poslouchala. Já tedy byla zděšená co to čtu. Stylem psaní jsou pohádky opravdu pro malé děti, děj je předvídavý a pořád se opakuje, nevím jestli je to díky slabému překladu. Některé pasáže mi přijdou nevhodné. Pro mě jako dospělou bylo skvělé to srovnání když to čtete o dekády později. Takže kniha je stále v naší knihovně, leč spíš z nostalgie, než kvůli nějaké kvalitě.
Knihu četla dcera ve 2. třídě jako povinnou četbu a já poslouchala. Dcera řekla, že to bylo ok, ale extra nadšená z toho nebyla a několikrát jsem jí musela připomenou, aby to dočetla, což se často neděje. Nejsme rodina, kde se tráví moc času na počítači nebo s televizí - možná proto. Já se přiznám, že mně se nelíbilo, že jeden virtuální svět - počítačové hry je zaměněn za kouzelný svět - kdy pes mluví a je plnohodnotný kamarád. Jestli kniha měla mít výchovný smysl, tak toto mi přijde dost nerealistické. Celkový dojem z knihy byl spíš smutný, malý kluk, který je pořád sám doma a ještě je na něj uvalen další stres z nesmyslného získání žetonu, aby mohl vyrůst.
Knihu jsme přečetly s 8 letou dcerou za dva dny - střídaly jsme se a každá jsme četly jednu povídku. Kniha se nám líbila i když jsem se původně domnívala, že se příběhy budou opírat o historické fakta. V závěru dne kniha splnila účel a dcera si uvědomila, že dříve ne všichni uměli číst a tak se místo čísel na domech objevovaly obrázky a jak vznikaly.
Tento styl knih všechny 3 moje děti milovaly a ta nejmladší stále miluje. My je bereme jako hru kde se meze fantazii nekladou. Mluvíme o tom kdo tam je, proč tam je a co se asi mohlo stát a jestli je to možné v reálném životě atd. Je zajímavé pozorovat co tam vidí dítě svýma očima, než to čeho si všímám já.
Knihu dcera četla celkem 2x a to na začátku 1. třídy a pak znova koncem prázdnin a to protože si jí pamatovala a chtěla jí číst znova. Nejdříve jsem si říkala proč jsou ty slabiky tak divně rozdělené, ale v tom je vlastně ten trik, který dětem tak moc pomáhá. Viděla jsem velký rozdíl v tom jak četla začátek knihy a jak konec. Z tohoto důvodu opravdu doporučuji. Děj je moc roztomilý, zahřeje u srdíčka a rozhodně stojí za to si jí přečíst. Ilustrace jsou opravdu povedené. Škoda, že není takových knížek víc.
Knihu jsem četla v angličtině, né v češtině, takže nevím jaký je překlad. Kniha byla podle mě napsaná skvěle, možná i lépe než jsem čekala. Je zajímavá a poskytuje prostor k zamyšlení. Nejsem si tedy jistá, jestli je to o čem píše pochopitelné pro čtenáře, který nezná dynamiku Spojených států a prostě se do té situace nedokáže vžít. Samozřejmě, že kniha je jednostranná - je to biografie, je to příběh jejího života a to jak ho vnímá ona.
Taky jedna z knížek, kterou jsem už četla několikrát. Poprvé, když dceři bylo asi 4 nebo 5, to jsem u toho měnila hlasy, každý čert měl svůj a ona se řehtala na celé kolo. Knížka je pro děti líbivá, má skvělé ilustrace a podporuje lásku ke knihám a o to vlastně jde.
Knihu jsem četla v angličtině snad 50x neli víckrát dceři od jejích pár měsíců do 5 let a i dneska jí občas vytáhne. Je to její jedna z nejoblíbenějších knížek a v angličtině je skvělá. Později jsme jí dostali jako dárek v češtině a to je šílené, rýmy jsou krkolomné a ani mi to moc nezapadá do českého vnímání a myšlení.
Od knihy jsem si slibovala víc. 8. letá dcera jí četla nahlas, ona řekla, že to bylo OK, já byla ráda, že je konec.
Knihu jsem přinesla z knihovny (čistě jenom kvůli spisovatelce, seděla na polici a já pospíchala) pro 8. letou dceru. Myslela jsem jestli to na ní nebude moc, ale ona se tak začetla a úplně příběh Rézinky prožívala, že jí za týden přečetla (stále čteme nahlas). Dcera nadšená a já spokojená, protože, kromě čtení, se i něco dozvěděla, přemýšlela a i nám to dalo námět na další rozhovory a vysvětlování.
Kniha opravdu překvapila, moc pěkná vánoční knížka, která je napínavá a má i hřející vánoční děj. Dcera jí přečetla ve 2. třídě za víkend jak se jí líbila, leč jsem musela velice opatrně vysvětlovat, že ten příběh není realistický a že je to 100% fikce. Dcera měla trošku problém s tím, že holčička mohla sama utéct z domova.
Myslím, že tento díl je o něco slabší než první, ale i tak pěkná knížka, která stojí za to si jí s dítětem přečíst.
Skvělá, pěkně ilustrovaná knížka pro menší děti. Moc pěkně zpracované nešvary lidí, tak aby i menší čtenáři se nad tím zamysleli.
Klasika - takové pohlazení po duši. Knihu jsem četla jako malá a i to bylo několik dekád od 1. vydání. Před pár lety jsem jí četla 5. leté dceři a k mému překvapení jí milovala stejně jako já. Je to prostě klasika, která má co říct i po skoro 80 letech.