LEGACY komentáře u knih

"Bless me. What do they teach them at these schools"
Do Narnie jsem se vrátil po dlouhých letech, kdy jsem v mládí viděl film (který v porovnáním s touto knihou je žalostně bídný) no a nestačil jsem se divit, co všechno se dalo v zemi za skříní nalézt. Prvotním impulzem byla jednoznačně zvědavost na styl pana Lewise, kterého chovám spolu s dalšími spisovatelskými anglickými esy tipu Tolkien, Rowlling, nebo Caroll v posvátné úctě. Rozhodně mě nezklamal. Přiznám se, že momentálně se mi čtou kratičké knihy daleko lépe, a tohle se dá slupnout jako malinu. To, co film nezachytil vám kniha poodkryje na výbornou. Ke každé postavě má člověk osobní vztah a přebírá si spolu s ní všechna rozhodnutí. Původně jsem o čtení nějakého pokračování neuvažoval, ale možná by to nestálo za hřích. Že je kniha určena pro děti, je hloupost.

3 03.09.2019

"Filozofická otázka je už svou podstatou taková, že si ji musí každá generace, dokonce každý jednotlivý člověk, pokládat stále znovu"

Fantazie, mě skončila jedna nádherná barvitá knižní etapa. Kniha mě pohltila po všech stránkách, jak příběhová část, tak filozofický kurz mě nutili přemýšlet nad všemi otázkami a sám sebe jsem vyjmul z té naší snové reality a pokoušel jsem se brouzdat fantazií a dojít sám k co nejlepšímu porozumění každičkého filozofického období, protože otázky pro Sofii jsou vlastně otázky pro každého z nás a jsou to hlavolamy, kde není odpověď tak jasná a dokonce se může lišit. Je v zájmu každého z nás trochu víc nahlédnout pod pokličku naší existence, a já pokud budu na starý kolena (starý a neschopen pohybu někde na lůžku) schopen shromáždit v hlavě alespoň polovinu z toho, co dobře chápe Alberto budu vědět, že jsem intelektuálně nezakrněl, celkově je kniha geniální třeba pro volbu povolání u náctiletých, nejdůležitější je být zvídavý. Je to totiž menší příručka do života, která v sobě skloubí spoustu věcí, mimo jiné by měla každému otevřít oči a vidět svět tak jako jsme jej viděli, když jsme se učili chodit a všude kolem je nespočet zázraků a věcí, které člověka musí udivit, přitom mám na mysli obyčejné věci jako šum keřů, spirály korýšů nebo kmit hodinové ručičky, věci který nejsou pro dnešní společnost tak důležité, ale mohou být důležité pro život. Já knize vděčím za hodně, pokud nic jiného, tak mi pročistila hlavu a i když pravý filozof nikdy neříká nikdy, já nikdy nezapomenu na slečnu Amundsenovou a to, co se jí dělo v období patnáctých narozenin, teď mě čeká trpké vystřízlivění do toho našeho světa - važte si své výhry v loterii.

3 19.09.2018

Vladimír: Nemůžeme.
Estragon: Proč?
Vladimír: Čekáme na Godota.

... absurdní, nehodnotitelné.

3 10.12.2017

Jako silná obhajoba atheismu to myslím celkem funguje a náboženství, které zde plní roli ''otloukánka'' dostává celkem slušnou nakládačku, stejně tak jako samotný Bůh. Kniha jako taková vás samozřejmě obrazově nikam moc neposune zdali jste váhající agnostik, jež bloudí světem a rád by zaplnil své místečko v srdci, kde věřící tak rádi nosí svého Boha, který je od prvního dne soudí, žadoní o jejich přízeň, vyhrožuje nekonečnými muky v pekle a nutí je popřít veškerou racionalitu a selský rozum tím, aby uvěřili, že Bible (která jak se ukázalo může sloužit jako soubor morální etikety a ctností leda tak pro zvrhlé duše) je doslovně pravdivá. Jako drtivá většina věci to má svůj zárodek v dětství, kdy rodiče mnohdy svým dětem nedávají na výběr. Nutno podotknout, že náboženství je dnes hromada a prvky se víceméně opakují, bohužel považuji za velmi smutné, že kvůli těm malým rozdílnostem jsou mírumilovní lidé schopni ničit, ve jménu něčeho co by mělo vést k přesnému opaku. Bohužel není náhodou, že má náboženství na svědomí vícero lidských životů než cokoliv jiného a historie je tím protkaná skrz naskrz, přitom je celá koncepce směšná. Bohužel kniha nic moc nenabízí, Dawkins spíše hledá případy, či výroky, které by mohl svou argumentací zničit a znehodnotit, lamentuje, komentuje a dochází k závěru, že fakta jsou fakta, ty má věda, vy se honíte za nesmysly z doby cínové. Jedno vím,my Češi mumusíme dělat jen a jen radost a on nás musí považovat za rozumně smyšlející intelektuály, já však dál věřím v kouzlo Neda Flanderse a české pivo.

3 13.06.2017

Přestože zde má vizitku jedné z nejlépe hodnocených knih tak předčila mnohonásobně má očekávání. Filmové kousky, které si podmanily svět jsou jen ubohoučké náhražky, které vám nepřinesou ani zdaleka takové potěšení jako tato právem opěvovaná kniha. Myslím, že si du udělat kávu a začnu si listovat Vražednou pomstou :)

Už když mi ta knížečka přišla poštou a já viděl tu roztomilou postavičku nakreslenou typicky Burtonovsky, věděl jsem, že to bude krásný. Je to fantazie, fantazie Tima Burtona, tedy jedna z nejlepších. Doporučuji všem, hlavně introvertům :)

3 03.07.2015

Abych byl upřímný, maturitní seznam četby docela hejtuju a málokdy z něho něco chválím. Na rozdíl ale po posledním díle od Hrabala, který jede ve ''starých kolejích'', se za tento kousek musím přimluvit. I když už jsem tento příběh slyšel nespočetkrát u zkoušení neměl jsem problém se čtením. Sem za Krysaře vlastně dost rád, umí zaujmout, má to své kouzlo a ta postava Krysaře je tak krásně tajemně vykreslena.

3 24.12.2014

Tak a mám za sebou třetí rok v Bradavicích a musím dát za pravdu všem těm, kteří považují třetí díl Harryho Pottera k tomu nejlepšímu, co nám paní Rowlingová kdy odevzdala za pulty knihkupectví. Třetí díl se celou dobu čte v duchu ''darkness coming'' (mozkomorové, pár zvěromágů) a vytvoří jakousi pomyslnou hranici mezi dětskou knihou a knihou pro každého. Já osobně jsem si četbu a jednotlivé pasáže (hlavně ty s Pobertovým plánkem) doslova užíval. Hodně se mi líbilo jak si J.K.R. hrála s časem, což už vlastně ukázala v předchozích dílech, míchala dohromady minulost, přítomnost i budoucnost a výsledek? Naprosto epické dílo se skvělými a nečekanýmy zvraty, zakončenými skvělým koncem. Za zmínku stojí také ilustrace, které jsou překrásné - jak vlastně celý tento díl.

3 11.08.2013

Tento díl nijak nevybočuje z této perfektní ságy o brejlatém klučinovi, spíše naopak. Druhý díl je velice příjemným pokračováním, kde se stejně jako v prvním díle vyskytuje plno úžasných nadpřirozených událostí, které jsou (zdůrazňuji) velice důležité k pochopení v dalších částí. Je to prostě taková oddychovka, která každého čténáře zarytého do magie a kouzel nadchne.

3 27.12.2012

Naprosto nevšední člověk, který poukazuje na to, že i složité věci se dají předat dál zábavnou a prostou formou. Často je to o tom, co zdědíte po rodičích, mnohem častěji je to ale o míře vaši zvídavosti a nutkání dopídit se jak věci fungují. Mně navíc připomíná dědu, který zvládal jak teorii, tak i praktické věci - no a to je tak trochu unikát. Věda, jazyky, cestování, art, noční kluby, Los Alamos, jo někdo umí žít.

2 13.05.2024

Ilustračně komiksový neberáj, jehož protagonisty včetně toho hlavního vyvrhlo samotné peklo. Kniha pro někoho, kdo ztratil někoho hrozně blízkého a spolu s tím i svůj rozum. Kniha s trochou textu, ale fůrou akce, kde se autor musel podusit ve vlastní šťávě. Říká se oko za oko, dnes se ale také už říká, že oko za oko zanechá svět slepým. Do komiksového světa je tohle ale výborné vytržení z reality, no a jestli jste šikovaný outsider typu Sheldona Coopera, tak vás Vrána chytne za srdce. Já mám ale teď celkem fajn život bez konfliktů s okolním světem, a tak mohu hrdinovi jen z dálky tleskat, ale nesoucítím s ním. Ovšem kdyby mi někdo udělal to, co jemu, tak bych jen těžko dokázal nastavit druhou tvář. Přesto přát druhému smrt nevypovídá o dotyčném nic dobrého. Ledaže by v něm už nic dobrého nezůstalo. Jsem rád, že se tady o tom jen fantazíruje.

2 23.02.2024

Knihu s šíleným názvem, od dosti šílené osoby, která nám ráda připomíná jak bychom si měli cenit lidí v našem okolí, protože bychom taky takové štěstí mít nemuseli a mohli bychom mít doma právě Lucku Macháčkovou a její eskapády. Knihu prvně sfoukla mamka, potom sestra, všichni se u toho smáli jak puberťáci, no a když byla stejná reakce i u mého padesátiletého tatínka, tak už to bylo prostě divné. Tak jsem to přečetl za pár dní též, no a čůral jsem smíchy stejně tak. Je prostě bavička, vtipy jsou úderné, místy morbidní, urazit se musí každý a Tinder to je klenotnice příběhů do hospod. Takže jo, na odlehčení beru, vykouzlí vám to úsměv.

2 17.02.2024

Je celkem povzbuzující si přečíst Orwellova přívětivá slova k pracující třídě, jejímu nasazení, postoji a uvědomění si, čemu všemu této skupině tvrdě pracujících vděčíme. Díky pracovní třídě si můžeme hrát na kanceláře, byrokracii a sledovat kolesa mašinérie zpovzdálí. To drsné svědectví, které světu zpracoval na severu v industriálních ghettech starého Wiganu je silné kafe i pro posledního mohykána dolu Darkov. Neustálý prach, vedro k zešílení, klaustrofobie, hrbení se, lámajíce podpěry nad hlavou, v temnotě několika set metrů podzemí, a to vše za pár mizerných šupů. Tihle lidi a jejich osudy by se měli citovat do novodobých fabrik a pracovišť, kde se lidé ohánějí právy, bonusy, placeným volnem, nemocenskou a dovolenou navíc. Přál bych si, aby věděli jak vypadal "GRIT", když se rubali peníze a statusy zemí na úkor blaha pracujících. Jak se dřelo, s čím se museli vypořádat, že je ty autobusy nevyhodili přímo před recepcí, že někteří by neměli ani na ten autobus, někteří možná museli i ten oběd vynechat, aby měli něco více pro rodinu tísnící se v jedné shnilé chatrči, kam zatékalo a vy jste nevěděli jestli jste na záchodě, nebo v obýváku. Tahle kniha mně osobně moc pomáhá. Zejména, když jsem sám v pracovním procesu a doléhá na mě únava. Asi už to někdo řekl, ale zopakuji to - je sakra neuvěřitelný jak jsme zpohodlněli a jak líní jsme - ano, stárnu.

2 02.06.2023

Je příjemné zjistit, že v mém okolí působil spisovatel, který měl potenciál světového formátu. Jedná se o to kouzelnější literární zážitek, když člověk velmi dobře zná zákoutí boskovické židovské čtvrti, která si přímo říká o napsání něčeho nápaditého. Soubor povídek byl i přes mou prvotní skepsi chytlavý, autor mě dokázal strhnout, upoutat slovy, neotřelým jazykem, ale i druhem surovosti jak fyzickou, tak ale i emoční. Kratší párstránkové věci mě ke konci už tolik neoslovily, každopádně hned první příběh z hospice - A Man and A Maid se mi vryla hluboko pod kůži. Je to pro mě dílo hodné zfilmování, diskuze, mnoha rešerší, diplomek a zaráží mě, že tohoto autora musíme druhým dohazovat, aby i oni poodkryli jakýsi nový odstín literatury, díky které můžeme pochopit lidi se všemi jejich zvrhlosti, které ostatní zavrhnou bez sebemenší úvahy, či znejištění.
"I can't take the risk of having people think that I am always writing about myself. The thought so paralyze me that I just can't go on working. - Kafka, Ungar - kdo dál?

2 21.05.2023

Dost možná nejlepší kniha od jakéhokoliv amerického spisovatele, která mně sedí na míru a čtu ji v podmínkách, jenž mi umožňují se s příběhem intelektuálního, ale i nabubřelého mladíka ztotožnit. Je to kniha, která je tragická, ale vlastně mi dává hroznou úlevu. V konečném důsledku nám napovídá, že jedna z nejdůležitějších věcí jsou naše rozhodnutí, jejíchž následky nás mohou dostat z zářné kariéry právníka až do zákopů války, jenž je nám cizí, někde na druhé straně planety. Mohl Roth vymyslet lepší kontrast pokud je nyní válka za humny a má univerzitní dráha jde do kopru? Navíc mám s Markusem moc společného. Odtažitá povaha, výsměch tupým pravidlům, konformitě, náboženství, otcovské patálie a frustrace a to vše na pozadí hrozivé a nesmyslné války v Koreji. Líbí se mi jak je autor konkrétní a dává si záležet na detailech, jako když Markus zcela záměrně vepsal do formuláře, že pracoval jako pouhý řezník, nikoliv košer řezník. Markus i Olivia se dají krásně psychologicky pitvat hodiny, každý kdo si pamatuje svá mladistvá léta na ně nesmí být moc přísný, jelikož mladí jsou často nerozvážní a impulzivní, nejde to jinak - mají své důvody a nesmyslné činy jsou v jejich hlavách dost dobře odůvodněny. Většina z nás se přes to dostane, poučí se a je silnější, jsou ale i případy, kdy si následky neseme navždy - je to vlastně často ruleta a hra na nespravedlivost. Stejně tak jako, když na jedné straně vybuchují do vzduchu končetiny tvých bývalých spolužáků, když ty jsi v teple doma a nevážíš si každodenního sluníčka. Jak film, tak kniha jsou světová extratřída a to poučení a nadhled, který příběh dává je obrovský.

2 05.02.2023

Čte se to snadno, což skvělé, jelikož má člověk čas nad vlastními úvahami, ale to nejpodstatnější mě osobně mnohdy nedochází. Beatníková život začínající Fialka bojujíc s identitou i svým textem, zhoubná, přesto půvabná bojovnice něčeho ztraceného v minulosti i v sobě samé Mjú, či rozhovor nejspíš výtečného učitele K. s podivným klukem kleptomaniakem, jehož máti tak trochu o přestávkách klátí. Spousta nových momentek, postav, přesto si však myslím, že má Murakami mnohem lepší knihy a Sputnik je jeho průměr.
Dodatek: Byť každou Murakamiho knihu hltám a s každou jeho postavou mám patrně více společného, než se spoustou lidí z mého okolí, tak jsem až u této knihy zjistil, do jaké míry je pro mě důležitý vševysvětlující závěr pana překladatele Tomáše Jurkoviče i z oblasti japonských reálií. .

2 05.01.2023

Nikdy jsem nebyl největším fanouškem Brna, ale to město mě nějakou oklikou vždy přitáhne zpět. Jelikož Brno není nejturistyčtější město, lidé vaří vlastně pro místní, a proto se musí velmi snažit. Pokud jste milovníci chození na blind, tak je tady velká šance, že skončíte na nějakém uhrančivém místě, kde to frčí elánem. My jsme se tahle slézali po úmorné škole v Bonjour Vietnam, na druhé straně ulice jsme měli Ramen, odkud jsme měli výhled na cukroví ze "Sorry pečeme jinak". Zkrátka gastro dělá Brnu dobrý jméno, transformuje ho a je tou nejlepší reklamou. To vše díky místním.
Těším se: Manya, Coffee Fusion, Matyho Chálka nebo Carlini.

2 27.11.2022

Nedávno jsem si uvědomil, že si v knihovně ponechám pouze knihy, ke kterým se budu opakovaně vracet a zbytek pošlu zpátky do světa. Po tomto zjištění si člověk zároveň uvědomí, které knihy mu chybí - mě chyběla tahle. Tahle buclatá, historicko-politická kniha východního světa je odpovědí na otázku, kdo jsme, odkud pocházíme, proč se tak chováme, co nás formovalo a co k nám v minulém století vstoupilo za zemi. Řeknu zcela upřímně, že je konec léta a já bych měl brouzdat spoustou jiných učebnic, předepsaných školou, ale zkrátka cítím, že ke správnému pochopení rozdílů mezi námi a východem je potřeba pročítat knihy právě Zubova, nebo si poslechnout moudra pana Dvořáka, kteří se nesnižují k náhlým a zbrklým tvrzením, jenž slýchám dost často i kupodivu ze západních médií, kde se donedávna zkrátka nikdo o nějaký historický vývoj postsovětských stran nezajímal. Jedna z mála dobrých věcí na 24.2.22 je fakt, že se svět začal zajímat. Skvělá kniha.

2 28.08.2022

Svoji poslední knihu z dlouhého seznamu ruské literatury 20. století jsem se rozhodl prubnout v podobě audioknihy, jež byla perfektně namluvena frontmanem skupiny Leningrad (S.Šnurov). Jedná se o peprný jazyk, kde si člověk musí hlídat hladinku v krvi hlavního hrdiny, protože se od toho značně odvíjí dlouhá a strastiplná cesta do utopického města Petušky. Potřeboval jsem si během čtení zapamatovat rovněž metodu Stanislavského, a tak jsem se rozhodl, že budu knihu poslouchat a zároveň se postarám o to, abych sám měl trochu alkoholu při ruce. Hádanky se Sfinx, ustavičné rady a připomínky ke čtenáři, kulturní význam vodky jako prostředku sociální interakce a přijetí byl vynikající, stejně tak jako vypichování různých historických postav ve spojitosti s alkoholem. Je to trošku halucinogení pouť, ve které vás alkohol dosti vykoupe, vystřízlivět se ale nikomu nechce. Je to óda na absurdum, které se do jisté míry dotýká nás všech. Chlast je zde vlastně prostředek procitnutí z dlouhého spánku, kdy jsme upadli do jakéhosi transu, ve kterém jsme si zvykli na to, že se přetvářka stala součástí nás samých. Pomatencům patří svět, umírají sice mladí, ale jsou tak opravdoví jak jen to lze. Hold ve světě, který působí vyumělkovaně, se vlastně reakce stát se její plnohodnotnou parodií jeví jako velmi rozumná protiváha a projev vzdoru.

2 29.05.2022

Tenhle kousek z mého pohledu zaujímá jasný primát v několika ohledech. Tím nejzřetelnějším je cena za nejlepší knižní obálku, a byť jsem na vlastní kůži hukot války nezažil, tuším, že se jedná o doposud nejpřesnější a nejvěruhodnější vykreslení rutiny prostého vojáka, který se každý den probouzí s tím, že to může být jeho poslední den. Kniha jasně předává poselství, že válka může být silně romantického pojetí a zglorifikována ve verších, avšak realita zákopů, zlomenin, průstřelů, dehydratace, výpadků paměti, či dezoriantace mezi dobrem a zlem je to, co na vás čeká, když naverbujete. Nyní, když se země otřásá na Ukrajině je čtení o to působivější, když města jako Kryvyj Rih, nebo Mariupol vystupují v této knize, kde je stále hlavní hybnou silou zemidrtící nacistický třetí reich. Vlastně si čteme období, kdy Sověti vzdorují hnací síle, jenž měla předpoklady dobít celý svět. Takže sečteno, podrženo - Někrasov - ANO. Bez toho režimem řízeného patriotismu a velebení hlavních pohlavářů a myšlenek, je to i čtivé.

"Stáli jsme na přehlídce na Prvního máje na chodníku s rukama v kapsách a dívali se na tanky, na letadla, na vojáky, pochodující v dlouhých řadách ... To je ale krása, to je ale síla! To bylo vše, o čem jsme tenkrát přemýšleli. Není to pravda? Ale o tom, že i my jednou budeme muset pochodovat, ovšem ne po asfaltu, nýbrž po zablácené cestě s tlumokem na zádech, a že na nás bude záviset život - ne-li několika set, tedy alespoň několika desítek lidí... Což jsme tehdy o něčem takovém přemýšleli?" P.S. Válka, či jakákoliv jiná tragédie se často týká prostých lidí, kteří jsou jako ty a já.

2 04.05.2022