lencin komentáře u knih
Od E. Louise jsem přečetla vše. Něčím je tato kniha jiná než předchozí. Je také niterná a silná v emocích.
Zapůsobila na mě svojí upřímností a přiznáním se k některým (i ne právě chvályhodným) motivům svého chování. Vnímám ji jako dospělejší a E.L. jako vyrovnanějšího a smířenějšího. Se svými předky i se sebou.
Autor popisuje svůj útěk z rodné vesnice do městečka Amiense a následně další útěk, tentokrát do vysněné Paříže.
Líbí se mi jeho zkratkovitý sloh, kterým navíc místy přeskakuje v čase i prostoru.
Příběh malého chlapce a jeho babičky, která ho vychovává, protože jej matka opustila. Nemohla jsem se ubránit odsuzování matky, ale závěr knihy mě přiměl názor přehodnotit...
Bylo to pro mě silné čtení, i když chvílemi se mi vyprávění ústy malého Jeana zdálo trochu nedůvěryhodné.
Ale myšlenky za oponou byly pro mě zajímavé.
Zajímavý počin. Rozhovory byly dojemné, někdy smutné, někdy vtipné, vždycky silné.
Líbila se mi myšlenka, že na stárnutí se máme připravovat celý život.
Zvláštní kniha.
Třináctiletá dívka putuje koncem války na západ (a vzápětí zase zpět). Dospívá rychle a bolestně. Překvapil mě její vztah ke kravám, který je popisovaný velmi detailně. Její vztah k nim je velmi podobný vztahům k ostatním lidem.
Zvláštní jazyk, stručný a přitom poetický.
Kronika jedné rozvětvené sudetoněmecké rodiny z Krkonošska. Bylo to pěkné, takové zašmodrchané a nečernobílé. Silné příběhy horalů, v krátkých kapitolách, což zvyšovalo můj čtenářský zážitek.
Příběh i forma se mi líbily. Ošetřovatel Kraus pracuje jako průvodce umírajících na poslední cestě. S Winterbergem ho pojí nečekaná blízkost a jejich cesta v 21. století, ale s bedekrem z roku 1913 může začít.....
Vynikající kniha. Stejně jako předcházející kniha, Zulejka otevírá oči, mě i tato nadchla. O povolžských Němcích jsem toho moc nevěděla. Díky této knize se to změnilo a já se dostala k dalším střípkům obrazů ze sovětské historie. Doporučuji.
Mám Sofi Oksanen moc ráda. Píše o těžkých tématech a umí ve svých knihách chytit za srdce.
Tahle kniha mě překvapila ještě větší politickou angažovaností a také aktuálností.
Dějiny národů žijích v nedobrovolném svazku SSSR jsou velmi spletité a problémy si nesou tyto národy dál, i po svém osamostatnění.
Příběh dárkyň vajíček je velmi syrový a v něčem i děsivý.
Mám p. Krobota a jeho umění ráda, jeho kniha pro mě byla zajímavým pohledem dovnitř. Některé útvary jsem asi úplně nepobrala. Celkově se mi kniha líbila moc. Rozhodně ČÍST!
Velmi dobře napsaná kniha povídek s velmi smutným společným tématem, kterým je sebevražda. VH patří mezi mé oblíbené autorky a i tentokrát se mi kniha moc líbila.
Anna mě chytla a až do poslední stránky nepustila.
Výborný nápad a perfektní provedení. Smutné téma vtipnou formou.
Díky,paní Pantovič.
Kniha se mi líbila,téma je velmi zajímavé a dotýká se mě. Na druhou stranu mi místy vadila forma,jako by autorka příliš těkala. Rozhodně ale doporučuji shlédnout její vystoupení na ted.com
Silná kniha. Obdivuji lásku, statečnost a vytrvalost manželů Třešňákových. Jejich životní cesta s Dorotkou je určitě nepředstavitelně náročná. Jsem jim vděčná za zprostředkování jejich zážitků touto knihou. Díky.
Deník "rebela" Hendrika Groena žijícího vamsterodamském domově důchodců. Místy vtipné,ale převážně smutné až depresívní. Krásný projekt Staří-ale-ne-mrtví
Příběh Vandama ze Severky v pražských Čimicích. On to byl,kdo začal lustopad 1989. První rána na Národní. Liseři z Čimic.
Výborně napsané. Zkratkovitý,ale velmi výstižný jazyk.
(2016)
Román o drsné přírodě a drsných lidech.
Zajímavé je, že je 30.letech 19.století byli již všichni Islanďané gramotní.
(2016)
Dobré. Zajímavé je, že žádný z paralelních životů nezvítězí, ale všechny jsou možné.....
(2015)
Moderní finská autorka přibližuje tabu Finska - válečnou historii.
Příběh Šikmooké a Johannese.
(2015)