Lenka.Vílka komentáře u knih

Knihu bych rozdělila na tři části, z kterých se mi na 100% líbila jenom na prostředí. Po první části jsem chtěla odložit, protože těhle knih je prostě hodně. Sex, něco si o sobě povíme, sex, zase si něco řekneme, sex, zase bla bla, sex, ale hodně rychle, protože po víkendu se neuvidíme. Kdyby nešlo o Miu Sheridan, které jsem se rozhodla dát druhou šanci, protože...Archerův hlas...proto. Druhá část "co bylo, když jsi se mnou nebyl/a" byla pro mě top a já si čtení konečně užila. A potom přišla poslední část, kdy se planety znovu srazily ve Vegas (což si nemyslím, že je spoiler, to dojde každému). Posledních sto stran bylo dobrých jenom kvůli tomu, co Carson teď dělá za práci. Protože je důležitý s tím něco dělat. Jinak bych hodnotila míň.

6 19.10.2016

Dočetla jsem dvojku a hned na to (přestávka čtyři hodiny) se dala do třetího dílu. Nemám tušení, jaký bude díl další, ale tenhle mě odrovnal (hlavně dva poslední sešity....od otevření výtahu...to si člověk sice moc nepočte, ale jiné smysly jsou potěšeny až až).

5 15.10.2016

Druhý díl byl dobrý. Nebyla jsem tak vyvařená jako z jedničky, která byla prostě dech a kule beroucí. Asi to bylo způsobeno tím, že jsem četla s odstupem od prvního dílu. I tady jsem i tak našla něco originálního. Což mě přivádí k dalšímu dílu...a ja jaj...

3 15.10.2016

Se Sběratelem dýmek se stalo přesně to, co jsem po dočtení Porodní báby očekávala. Upřímně, ať by byla autorky další kniha o čemkoliv, názor bych měla nejspíš stejný. Bába nasadila laťku příliš vysoko, byť určité výhrady jsem k ní měla. Tohle je vyloženě můj problém, ale plusem příběhu bylo propojení, protože samostatné povídky mě většinou (ať už je autor kdykoliv) prostě neberou. Jenže Katja Kettu píše naprosto bravurně a dokonale. Jejímu stylu jsem naprosto propadla. Moje hodnocení je větší měrou ovlivněno stylem psaní a slovním vyjadřování autorky než obsahem samotným.

5 14.10.2016

Na tenhle díl jsem se moc těšila. Hawkey a já jsme spolu tancovavali zatím jenom jednou, ale když má někdo slabost pro ty lučištníky, tak není co řešit.

6 07.10.2016

Oh Mikey boy...WTF...mé internetově nevybouřené pubertální já si pro sebe ukradlo úvod, ale teď je má řadě moje staré dobré současné logické já, které nad tímhle výtvorem smutně kroutí hlavou a je rádo, že si knihu nekoupilo (teda knihu bych si koupila, ale ve verzi komiksu to je ztráta času). Vážně jsem se těšila, ale co se mi líbilo ve Smrtonošovi a nažhavilo mě na celý příběh, jo přesně to ve větším měřítku všechno pohřbilo a já dostala studenou sprchu. Není to špatné od začátku do konce, jak by se mohlo zdát. Většinou si na komiksu najdu to první (kresba) nebo to druhé (příběh) a když jedno z toho kulhá, tak se to nějak vykříží a ve výsledku jako ok. Ale tohle mě iritovalo od první stránky. Jestli jsem něco nepochopila nebo se zbytek ztratil v překladu ( nebo mezi řádky). Nebo vlastně ani můj názor. Přečtěte si to, ne blbý komentáře.

6 06.10.2016

Asi jsem se propadla do jiné reality. Knihy na podobné téma mám ráda, ale bez tohohle "teen kabátku". Ty totiž většinou nedočtu, ale "Neohlížej se" jsem zkusila čistě kvůli autorce. Mé hodnocení je z 90% výsledek čtivosti (to Jennifer prostě umí) a 10% za příběh. Po přečtení jsem v sobě neměla nic. Jenom, že už je dočteno. Škoda :(

7 04.10.2016

Skvost u kterého mě štve jediná věc. Tohle je jediný díl série, který mají v knihovně, takže jsem nadšená o to víc a stejně i zklamaná, že nemůžu přečíst úplně všechno. Kdyby mi chtěl někdo udělat hezké Vánoce, stačí do zprávičky vyměnit emaily a nějak se domluvíme. Nebo budu do prasátka šetřit hodně dlouho...

7 01.10.2016

Stačilo by napsat, že jsem nikdy nic tak dobrého nečetla a naprosto by to stačilo, protože ona věta by vystihla moje pocity dostatečně. Jednoznačně bravurní dílko, které plánuji číst znovu. Nemyslím si, že je příběh jednodušší, je prostě na druhé koleji, ta první (kabátek) vyhrává na první čáře. Něco tak ujetýho jsem už dlouho nedržela v ruce. Do háje, ta kresba je prostě húúuu. A já jsem z toho celá húúuu.

8 01.10.2016

Po sto padesáté to samé jenom v jiném odstínu. V poslední době jsem podobné knihy nedočetla nebo zhnusene odhodila po pár stranách. Tahle kniha je jiná. Tu jsem dočetla. Čistě ze zvědavosti. Chtěla jsem vědět, jestli padne ještě na větší dno, nebo se bude plácat ve stejném bahně, které nastolily úvodní kapitoly. Podle hodnocení lze usoudit, jak se to vyvrbilo. Na mě moc úplně všeho, ale celkově vysoké hodnocení chápu. Kdo téma nežere na 100% nebude juchat radostí. Prostě fakt.

5 25.09.2016

Příběh sám o sobě dobrý, ale vadilo mi, jak je kniha napsaná. Nedokázala jsem ji brát vážně, přestože by si to příběh sám o sobě zasloužil. Tohle uvolněné "vyptávění nad pivem" mi nesedí.
Nejdřív mi jenom lezly na nervy všechny ty dovětkové věty s vykříčníky. A potom uplně všechny věty s vykříčníky, kterých tam bylo až moc. Fakt zbytečný a otravný. Zkusím další díl z důvodu obecného nadšení z tvorby autora. Uvidíme.

6 18.09.2016

Přemýšlela jsem, jak napsat komentář bez vyzrazení čehokoliv. Což je vtipné, protože každému je jasné, jak kniha skončí. Na podobné knihy ráda sáhnu vždy, protože doufám, že budu příjemně překvapená (příklad za všechny Cizinka). V tomto případě jsem si přečetla anotaci, podívala se na to, že je autorka ze Švédska a to rozhodlo, že si knuhu přečtu. Byla to blbost, tahle kniha je stejná jako všechny ostatní (ve výsledku jsem v tom tu národnost necítila, ta informace se ukázala naprosto nepodstatná), ale vyrovnává to svou neskutečnou čtivostí, která byla na 100% přiznatelná. Problém byl v tom, že celá kniha byla tak dobře napsaná, že to odvádělo pozornost od hlavního. Děje. Na konci knihy jsem věděla, že se dva vzali, umřelo tam pár lidí, byla svatba (jejich a ještě další), potom odjeli do nového domova. Chybělo mi popsání pro mě důležitých věci. ZAČÁTEK MOŽNÉHO SPOILERU Třeba samotného svatebního obřadu. Ano, byla to možná vynucená svatba, ale jsme snad v historickém románu. Čekala jsem (naivně?) historické reálie, abych se cítila jako v té době. Možná víc popisu krajiny, kterou projížděli. Jediným popisem byl popis keře, za kterým Marcus šmíroval Illianu při (a po) koupání. Zušlechťování nového sídla a zařízování "bylinkové místnůstky" a celkově víc popisu toho, co Illiana dělala, když byla sama. KONEC MOŽNÉHO SPOILERU Jenže potom mi došlo, proč tomu tak je. Tohle není žádný historický román. Tohle je klasická červená knihovna, která se jen tak mimochodem odehrává, kdy odehrává. Ale na druhou stranu, čas od času, proč podobnou knihu taky nepřečíst. Autorka se víc věnovala popisu toho, jak vzniká jejich vzájemná láska. Proti tomu nic, občas není nad romantiku, ale čekala (doufala) jsem v něco jiného. Přesto na mě kniha působila stejně naivně jakom třeba Vikingova čarodějka, ale ta byla napsaná o trochu hůř. Kniha je pohádka, což beru jako nejtrefnější popsání. Pohádky jsou sice pro děti, ale občas baví i dospělé. V mém knižním jídelníčku ale raději střídmě.

8 14.09.2016

Po chvíli začtení dokonalé peklo. Naprosto dokonalé peklo.

4 09.09.2016

Naprosto dechberoucí. Četlo se samo. Robert je úchvatný jako vždy. Jenom mě štvala častá Carlosova věta: "On hodně čte." Jako odpověď, proč Hunter ví všechno o všem. Ale děj vše vynahradil. A navíc mě baví (stále) to, jak autor píše. Najdeme super stopu, hrdinové se zděsí a čtenář se pochopitelně hned nedozví, o co šlo. Nebo jiné děsivé situace v různých obměnách (jak si čtenář říká, že jako o co tady jde, co ta kapitola znamená a o pár stránek z něj vypadne: "Jo, takhle, proto to tam bylo!"). Dozví se to třeba až o dvě kapitoly později (další plus krátkých kapitol, které ocením v každé knize), jako prostě jen tak mimoděk. V druhé knize mě to stále baví a upřímně doufám, že to tak bude i v ostaních (jsem si na 100% jistá, že se mi to neokouká). Není divu, že jsem přečetla za jedno odpoledne. Otáčela jsem stránkami tak zběsile, že se to v dnešním vedru vyplatilo dvojnásob.

14 08.09.2016

Neměla bych porovnávat s Lovcem draků, já si to uvědomuju, ale musím. Knihu Pevnost devíti věží beru jako suché vyprávění události. Ano, příběh sám o sobě emotivní je, ale z podaného stylu vyprávění jsem nevydolovala emoce žádné. Vyprávění malého kluka, z kterého jsem malého kluka necítila (autor není žádný stařík, mohl si vzpomenout). Jako deníček velkého kluka, který si snaží vzpomenout, jaké to bylo, když byl malý kluk, a moc mu to nejde. Že děj bude silný, jasné je. Vždyť to vypráví člověk z Afghánistánu! V tom případě už reším pouze popis ostatních událostí v rámci historickým událostí, se kterými prostě ohýbat nelze.

5 07.09.2016

Hodnotím, jak hodnotím.
Komentuji, jak komentuji.
Četla jsem hned po prvním dílu a nedokážu přijít na to, co se mi líbilo víc. Možní to zjistím po třetím díle a třeba změním hodnocení. Teď fakt nevím.

8 04.09.2016

Těžko hledám slov, protože prosté použití slova "nadšení" nejspíš nestačí. Zvláštně dobré. Černobílo bez barev mě baví.

4 04.09.2016

Celej ten velkej svět... podívejte na něj... obklopuje nás. Čeká, až se zase stanem jeho součástí... stačí jen, abychom byli dost odvážní a přijali ho zpět...
Tím se všechno změní. Copak to nevidíte?... Konečně můžeme přestat přežívat....a začít žít...
Uvidíme, Ricku, uvidíme...

8 30.08.2016

Wow...wow...wow...a teď v kontextu. Spider-Man není postava, která patří mezi mé oblíbené. Ale tenhle příběh mě překvapil a já si ho užila.

5 30.08.2016

Už je to pár let zpátky, co jsem četla v téhle verzi. Ale jenom první díl, ostatní ne. Ten lední medvěd za to stál.... navždy znovu.

5 30.08.2016