lenka2557
komentáře u knih

Knihy od Dana Browna mají v mé knihovničce zvláštní postavení. Líbí se mi na něm, že před napsáním knihy nastuduje hromadu věcí, zjistí si kotel informací, aby je pak do knihy dokázal zapracovat. Tvoří skvosty, ale občas se stane, že se někde něco zvrtne a z knihy zůstane dojem nevalný. A právě z tohoto jsem měla celkem velký strach před rozečtením Počátku. Recenze se tvářily všelijak.
Můj pocit po přečtení? Vyjádřím ho citoslovcem. Uffff... Brown je génius. Je geniální převážně v tom, jak dokáže vzít současnou situaci a pokroutit ji k obrazu svému. Je geniální svou kontroverzí a uměním provokovat. A geniální i právě v tom množství faktů a informací, o které jsem po přečtení této knihy zase bohatší.
Přidávám Barcelonu na seznam míst k vidění a před panem Brownem smekám pomyslný klobouk.


Těžká, podivná kniha, ke které jsem se prakticky nechtěla večer vracet a dočetla jsem ji spíš s námahou.


U povolených a zakázaných potravin jsem přestala číst a odkládám dočtení na neurčito (nebo vůbec). Jen hromada stresu a desater místo toho, aby měl člověk radost z jídla a sám přišel na to, co mu funguje. Děkuji, nechci.

Knihu jsem si pořídila silně inspirována jednou nejmenovanou knižní influencerkou. Už to nejspíš nikdy neudělám... Upřímně vůbec nechápu vysoké hodnocení navzdory tomu, že jsou v knize hrubky, překlepy, chyby a spousta anglismů. Shoda podmětu s přísudkem? Kdež. Sousloví jako "abychom mi děti neměly..." Vskutku. Jako dítě jsem si myslela, že když budu číst, upevní to moje znalosti české gramatiky. Well, no longer true, it seems... Je smutné, velmi smutné, že kšeft a dojení stokrát podojené krávy jménem Harry Potter má tak silnou prioritu oproti základním věcem typu korekce textu. Nebudu tím pádem ani komentovat příběh, ačkoli jistou informační hodnotu přinesl. Jsem smutná a zhnusená a nerozumím dnešnímu světu. Howgh. Je mi líto. Příště prosím pořádně.


Krásná nevšední kniha, určitě jsem ji nečetla naposledy. Všechny dojmy se těžko dávají do slov, autorka těch témat představuje spoustu, ale jedna myšlenka mě provázela celým průběhem čtení.
"Přátelé jsou rodina, kterou si vybíráme sami."


To byla jízda, panečku. Nemám slov, autorovi tleskám. Paráda.


Tak napínavá a propracovaná young adult četba se jen tak nevidí. Nadšeně jásám a beru do rukou třetí díl...


Čistá rasa. Kde jsme tohle jenom slyšeli? Stejný mindset, zasazený do úplně jiného prostředí. Tohle je úplně jiný koncentrák. Tady se vyvrhelové vraždí přímo za potlesku diváků. Kdybych nebyla tak otrlá po všech těch detektivkách, asi by se mi o tom zdály sny. Potud vše fajn, dobrý námět, solidní zpracování, šokuje, překvapuje. Ok. Kniha svižně plyne, otáčím stránku za stránkou, prakticky za pár hodin dočteno. To je taky super. Co ale už tak skvělé není, je.... nebo spíš NENÍ... jazyková korekce. Jestli tohle čtou mladí (jak soudím z žánrového zařazení), co jim to asi dá, když si přečtou, že někdo sýpe, případně někdo další sevřel kohosi v obětí? Fuj. Ve chvíli, kdy se "obětí" objevilo ve stejném kontextu podruhé, bylo mi jasné, že tady někdo svoji práci ku***sky odflákl. Víc než dvě hvězdy tomu nedám.


Solidní follow-up k Enderově hře, kde se na všechno, co se odehrálo, čtenář dívá z pohledu malého Fazolka. Zajímavé a rozhodně ne nudné pojetí. Nicméně občas se mi ve čtení nechtělo pokračovat, neměla jsem motivaci číst dál, proto srážím z hodnocení jednu hvězdici.


Stopadesátá variace na Orwellovo 1984, ne nepodobná epizodě Nosedive z netflixovského seriálu Black Mirror. Měla jsem pochybnosti, když jsem si přečetla recenze, ale knihu jsem nakonec bez problémů zhltla za jeden jediný den. Vskutku zajímavé čtení ;)


Dvojice skrývající se pod značkou Lars Kepler je v kategorii mých oblíbenců i bez toho na předních příčkách, nicméně tímhle dílem mi vyloženě vytřeli zrak a zavřeli pusu. Myslím, že jsem ještě nečetla nic tak poutavého na téma "co je za druhým břehem". Děsivé, napínavé, nelítostné. Pecka.


Parádní čtení, ve kterém se stěžejní myšlenku dozvíte až po první stovce stran. Příběh, který nejdřív vypadá jako obyčejný thriller, po téhle první stovce dostane nové rozměry boje spánku se smrtí. Obohacené o pohádky bratří Grimmů je celé dílko prostě a jednoduše strhující honička za spravedlností a normálním životem. Ráda bych napsala víc, vypsala se z podoby, ale to už bych se nedokázala vyhnout spoilerům. Stručně: to, co Heitz předvedl už u mých oblíbených Trpaslíků, předvádí i tady. Parádní dar slova. Takže tleskám a doporučuju.


Jak to jen zhodnotit... Zajímavý, sympaticky divný komiks plný potenciálu, u kterého poslední stránky vyvolaly jen jedinou reakci - zdvižené obočí.


Četla jsem dva měsíce. S přestávkami, sebezapřením a občasným bojem sama se sebou. Nevzdala jsem to jen proto, že mi přišlo líto přečíst 300 stran a v podstatě urazit autora tím, že nepřečtu zbytek. Kniha není křupka na jedno kousnutí. Obsahuje mnoho informací, rozvleklé pasáže, historická data, ale taky poměrně dost napínavých scén. Díky téhle knize jsem mohla podrobněji nahlédnout do tématu izraelsko-palestinského konfliktu. Pochopit zákoutí problému. A i když věřím, že tenhle problém je natolik komplexní, že bych to musela studovat, abych jej aspoň trochu pochopila, před autorem knihy smekám pomyslný klobouk. Nejen za kumulaci všech historických faktů, o které se opíral, ale i za samotnou skutečnost, že byl schopen napsat knihu o bezmála devíti stovkách stran.


Četla jsem v originále a kniha se mi líbila. Určitě se k ní budu vracet.


Knihu jsem si půjčila z knihovny a oproti Psímu parku, který mě bavil, jsem tohleto po třech týdnech trápení asi v polovině knihy odložila.


K Severce jsem si na Doniu objednala i Deníky a tak mi přišlo logické po dočtení románu ještě završit znalostní kolečko právě jimi. Prakticky se jedná o literárně neuhlazené zápisky, které poskytují zajímavý vhled do života v KLDR.


Kniha, která mě konečně donutila koupit si budík a vyhnat telefon z ložnice.
