Lenka4 komentáře u knih

Není snadné psát o člověku, o kterém je tak málo známo. A to málo je navíc ještě tradováno v dost nepříznivém světle. Třebaže jednotliví autoři pojali téma různým způsobem, ze všech příspěvků vyplývá snaha pochopit Jidáše a jeho situaci. Bez předsudků a bez pout církevních dogmat v něm vidí bližního svého, což je sympatické.

06.05.2015

Velice dobře napsaná detektivka. Honba za pokladem opředeným mýty, nekonvenční spekulace, vše prostupující symbolika, svižný děj. Dan Brown je mistr svého řemesla.

1 03.05.2015

Ne všechno, co autoři napíší, by mělo být vydáno. Nedovedu si představit nakladatele, který by tento příběh vydal, kdyby ho napsal někdo jiný. Agatha Christie je však brána jako dobrá prodejní značka (zaslouženě) a má spoustu nadšených čtenářů, kteří si koupí vše, co od ní vyjde. Ovšem hrozí nebezpečí, že ti z nových generací čtenářů, kterým jako první kniha z pera slavné autorky detektivních románů přijde do ruky právě Brána osudu, nebudou mít chuť číst její další tvorbu. Což je škoda, neboť ta je na kvalitativně zcela jiné úrovni.

3 02.05.2015

Autorka sama píše, že se jedná spíše o útržky vzpomínek než souvislé vyprávění. Opravdu jde o spoustu střípků, ze kterých je však pro čtenáře velmi obtížné sestavit ucelenou mozaiku. Rychlé těkání či absence bližšího představení osob, které jsou zmiňovány, činí text nepřehledným a těžko uchopitelným. Je škoda, že paní Steinová, která se v literární oblasti pohybovala, více nemyslela na čtenáře a své vzpomínky neuspořádala do propracovanějšího celistvějšího textu.

30.04.2015

Forma rozhovoru působí občas poněkud rušivě a nepřehledně, ale jakmile text přejde do vyprávění, stává se poutavějším a mnohdy díky spletitým osudům jednotlivých osob i napínavým.

29.04.2015

Svůj neobyčejný životní příběh autorka popisuje střídmě, věcně, bez velkých emocí. Možná je to důsledek Telliny výchovy, že nemá své city, hlavně ty negativní, dávat najevo. Nebo to svědčí o jistém vnitřním smíření a síle vůle ženy, které osud připravil strastiplnou cestu. Je dobře, že své vzpomínky zaznamenala. Právě svědectví "obyčejných" lidí přibližuje historické události více a silněji, než učebnice dějepisu.

2 28.04.2015

Nahlédnutím do života našich předků v 18. století zjišťujeme, že jejich osudy byly barvitější, než bychom čekali a rozhodně neúpěli pod krutou vrchností, jak bývá tradováno. Příběh Johany je sice podán poněkud nepřehledně, obtížná je i orientace mezi jejími příbuznými a autor některá zjištění zbytečně opakuje, ale tyto nedostatky jsou vysoce nahrazeny zjištěnými dobovými reáliemi. Kniha přináší mnohé překvapivé informace o vzájemných vztazích mezi venkovskými obyvateli a vrchností, sociálních zvyklostech, či vykonávání práva. Velice poučné a zajímavé čtení!

2 25.02.2015

Pohled zvenčí může být někdy přínosný, neboť ukáže něco, co člověk nevidí či přehlíží. Přínosem studie P. Bren je pro mne však jen potvrzení, že historii nelze hodnotit černobíle. Autorka líčí dobu velmi zjednodušeně, zastává jediné hledisko, které považuje za správné. Doba rozhodně nebyla tak temná, jak autorka předkládá. V televizních seriálech většina lidí nehledala ideologii, ale soustředila se na děj a vztahy postav. Navíc se vysílala řada kvalitních inscenací, které P. Bren zcela pominula.

1 24.02.2015

Několik zajímavých myšlenek neustále opakovaných až k otravnosti. Určitě by se našlo více různých příkladů dokládajících rozdílnost způsobu myšlení žen a mužů, než jen schopnost či neschopnost zorientovat se v mapě. Autoři se snažili téma podat přístupnou formou, avšak za cenu přílišného zjednodušení a ztypizování žen (upovídanost, vztahy) i mužů (mlčenlivost, klid).

2 09.02.2015

Neskutečně slaboduchý děj, který komiksová forma vyzvedla do oblačných výšek. Skvělé kresby, vtipné texty.

06.02.2015

Kniha je psána v obecné rovině a seznamuje s pravidly chování a typickým stylem života jedné společenské vrstvy. Určitě by dílu prospělo, kdyby autorka místo opakování informací zařadila delší úryvky z dobové korespondence, kterou zmiňuje. Text by to oživilo a čtenář by možná zjistil, že individuální životy a zájmy šlechtičen byly pestřejší a vybočení z tradičních zvyklostí a etikety nebylo vzácností. Zdařilý je výběr fotografií i rozsah reprodukovaného obrazového materiálu.

2 22.01.2015

Panu profesorovi se podařilo podat velice cenné svědectví o životě lidí v Německu během války a v jejím závěru. Frontovým zážitkům, popisu bitev a vojenským hrdinům druhé světové války je věnováno hodně knih, ovšem o každodenních strastech obyvatel země, která konflikt vyvolala, se mnoho neví. Pan profesor i jeho manželka Eva si zaslouží obdiv, jak všechny peripetie zvládli a přežili. Nejdramatičtější závěrečná část po vybombardování Drážďan pak ukazuje nesmyslost nadřazování jedné rasy nad druhou. V extrémních situacích se projevuje pravý charakter lidí, který je určen přirozeným mravním základem, nezávislým na národnosti.

19.01.2015

Celá kniha, ačkoliv styl a úroveň příspěvků jednotlivých autorů se dost zřetelně liší, působí poněkud šedivým dojmem. Možná proto, že většina pisatelů se soustředila na stejné atributy doby, např. nástěnky a portréty politiků a státníků (také dnes jsou v každé škole, jen oslavovány jsou jiné osoby), strach z atomových zbraní (současné děti jsou strašeny terorismem), nedostatkové předměty (pro někoho i nyní z finančních důvodů). Ocenila bych větší nadhled. U některých autorů je evidentní urputná snaha odsoudit bývalý režim, třebaže je v době dětství politika určitě nijak zvlášť nezajímala. Nezbývá než souhlasit s Petrem Koubským: "Někdo zažil útlak a teror. Někdo poklidný a víceméně spokojený život bez větších problémů. Těch druhých bylo nesrovnatelně víc."

5 14.01.2015

Verše se čtou lehce, občas se "zvrtnou" k rýmovačkám. Třebaže se autor snaží o obsah temnějšího charakteru, jeho v jádru optimistická povaha mu nedovolí do básní přenést chmury a správné napětí. Dílu chybí dramatičnost, procítěnost a hloubka. Nejlepší je patrně závěr básně Kdybych tě vážně miloval (té takzvané poezii): "kdybych tě vážně miloval, jistě bych umřel mladý a neštěkl by po mně pes, chci hrobku s oknem do zahrady! tak nevažte mě na řetěz."

15.12.2014

Překotný, košatý a místy chaotický a nepřehledný styl vyprávění působí rušivě při čtení historek a příběhů, které by samy o sobě vydaly na román. Především životní osudy autorčiných předků, které jsou velice nevšední a zajímavé.

1 09.12.2014

Helmut se bojí, Helmut si pochopitelně nerozumí ani s počítači, Helmut má oči otevřené, Helmut má potíže s totožností, Helmut si připadá jako skladiště čehokoli. V úvodu téměř každé básně je čtenáři Helmut tak trochu představen, aby byl vzápětí zahalen do slov, která ho vzdálí do nepochopitelnosti a neuchopitelnosti. Na ukázku Otázka času: " Helmut ví přesně, co vše je otázkou času, nyní však přišel čas otázky, co bude jeho odpovědí, až vyprší lhůta podzimu, až vysněží lhůta zimy. Snad jenom hýčkat odročené sny, po krůčcích přicházet na chuť marnosti počínání ... Ale on pracuje, jako by se trestal. Co mohl provést tak strašlivého?"

08.12.2014

Děj sám o sobě není napínavý, chybí v něm dramatické okamžiky a hrdinové nejsou vylíčeni tak, aby se o jejich osud čtenář strachoval. Možná by bylo lepší, kdyby se jim autor více věnoval z psychologického hlediska a objasnil tak smysl jejich konání. Takto se zdají být některé události nelogické. Záměna je zcela zbytečná a přispívá k nevěrohodnosti příběhu. Kladem knihy je, že si čtenář zopakuje místa husitských bojů, ale musí se v nich nadmíru brodit potoky krve a dávat pozor, aby neupadl do spárů fanatických táborských ženštin. Jediné místo, kdy děj slibuje zajímavé čtení, je turecké zajetí, o němž se však autor nerozepisuje. Nepříliš vydařené dílo.

2 22.11.2014

Písničky i verše psal Karel Dostál srdcem. Jsou zpěvné, lehké, ze života (Předmlova: Ten náš holé stařeček, na pravdě só boži, chajdo měle zadloženó, ale dobry zboží), mají vtip (V hospodě: Má mně decke řikává, nemám vesezovat, na ženo a na děti mám pré pamatovat. A což ten náš hospocké nemá děti, ženo? Co´s odělal bližnimo, bode odplaceno). Jiné nepostrádají dramatičnost (Povodeň: Potopa se vzmáhá, vzmáhá, kdo neutek´- marná snaha. Ovčírny i ovce plavou, unášeny vodou dravou, střecha skáče pod chaloupku ... S horní vsi hledíce v hloubku nad svých statků troskami lomí lidé rukami). Inspirovány jsou převážně životem rolníků v autorově rodném kraji, nechybí však ani kritika městského způsobu života (Panička). Smysl některých slov v hanáckém dialektu mi zůstal utajen, ale nevadí. Sbírka je to milá, optimisticky laděná.

14.11.2014

"Některým umělcům se při pozorování světa stává totéž co mnohým filosofům. Usilují o formu a při tom se jim ztrácí obsah." Nad některými historkami je třeba více se zamyslet, aby čtenář pochopil, co jimi chtěl pan Keuner - Bertolt Brecht říci, ale obecně jsou podané přístupnou formou. Mezi nejzdařilejší patří Kdyby žraloci byli lidmi. Řada myšlenek a postřehů je aktuální i v současné době a pokud je budou lidé číst za sto let, určitě se s nimi ztotožní také. "Bezpráví nabývá často charakteru práva čistě tím, že se vyskytuje často."

1 12.11.2014

Zdánlivě obyčejné vyprávění, v němž se však cosi skrývá pod povrchem a vytváří jemné napětí, pro které nelze knihu odložit. Je to jedno z nejlepších autorčiných děl.

2 09.11.2014