Lenka4 komentáře u knih

Popsat něco, co nemá pevnou strukturu, jasně definovaný začátek a konec a vzpírá se organizovanosti, je nadmíru těžké. Autoři se občas neubránili opakování již řečeného. Určitě by bylo přínosné přiblížit alespoň jednu méně známou konkrétní osadu a trampský i běžný život jejích členů, pokud by se dochoval deník některého z nich. Pochvalu si zaslouží bohatý a pestrý obrazový doprovod a hojnost citací z dobových dokumentů.

1 21.10.2019

Pár osvětlených obrazů a mnoho letmých náznaků z Arvédova života nestačí k vytvoření portrétu, který by tohoto muže zbavil tajemnosti. Spíše naopak. Neobvyklým prvkem jsou časové roviny příběhu. Počáteční cesta do minulosti a poté náhlá obrátka k přítomnosti vyžadují větší pozornost při četbě pro udržení kontinuity děje.

1 15.10.2019

Knihu doporučuji k přečtení i těm, kteří pěnivému moku neholdují. Zjistí totiž, že i tak obyčejná věc, jako je pivní lahev, má velmi barvitou minulost. Zaujmou především půtky mezi výčepními a stáčeči a postoj, který k nim zaujímalo úřednictvo. Jejich líčení sice dnes působí úsměvně, ale šlo o tvrdý konkurenční boj.

1 03.10.2019

Pokud autor překládá čtenáři kus svého já, měl by počítat s tím, že ne každý ho zná. Blízké okolí a přátelé vědí, o čem píše. Fantazie ostatních staví na náznacích. Jejich míra v tomto případě je natolik značná, aby vzbudila napjatý zájem o příběh. Ten však končí bez uspokojivého závěru. Sbírka působí trochu odtažitě a studeně. Snad osloví toho, komu byla určena.
Když se směješ
umím přeskočit hladovou zeď
chodit po laně
vyprávět život
jako vtip
Usměj se
Směj se dítě
Ať se ti taky
proměním

1 02.09.2019

Porozumět některým básním je obtížné, místy i nemožné. Z rychle pádících myšlenek, nápadů a úvah pero stihlo zachytit jen některé. Není však třeba snažit se chápat vše, o čem básník přemítal. Stačí sdílet s ním jeho poklidnou odevzdanost a obdivovat osobité vyjadřování.
Umírající básník
Ruka s nehty obarvenými mojí krví
drží v dlani kámen vašeho srdce.
Komu ten dar, když to není léčivý bezoár?
A čí je ta ruka, těžce pralehounká?
Jen tuším… Vždycky jsem jen tušíval
a také myšlenka byla jen obraz
a cit jen podobenství… Ovšemže byl tu také proud,
stále však ještě bez hladiny… Za cenu života
jsem chránil svobodu, já toužíval a žasl,
a i když jsem snad míval vidění bez zjevení,
byl jsem tak věrný, že jsem se stal svědkem…

1 19.08.2019

Úporná snaha o propojení osudů všech tří protagonistů působí dost rušivě. Možná by bylo vhodnější zpracovat příběh každého samostatně, leč důkladněji, uceleněji a přehledněji.

1 13.08.2019

Shrnutí lokalit rozšíření choroby a statistické údaje o počtech nemocných a zemřelých. Suchost textu nezmírní ani občasné zmínky o známých osobách postižených chřipkou, neboť jsou podány se stejnou strohostí a bez detailnějších souvislostí. Chybí více podrobnějších informací o vědeckém zkoumání původu chřipky, způsobech léčby a jejich úspěšnosti. Pochvalu si zaslouží bohatý obrazový doprovod. Něco tak bizarního, jako je chřipková maska pro kuřáky, se hned tak nevidí.

1 02.08.2019

Pod zábavnou slupkou vtipných vět se skrývá hodně smutné jádro.

1 26.07.2019

Atmosféru osobního vnitřního prožitku se autorovi do drobných obrázků nepodařilo vetknout. Zůstalo jen suché konstatování, prázdná slova. Ovšem „pomalu rostoucí bistro“ si zaslouží pochvalu.
Závod 03:
přišel
dneska na šatně
hádka o skříňku
o všechny věci
spravedlnost
se nakonec ukázala
všechno není
úplně ztracené
naproti oknu pomalu roste
bistro

1 10.07.2019

Žensky jemná, sebevědomá, přirozená erotika zachycená ve verších Nataši Černé obdivuhodně souzní s ilustracemi Františka Pašingra. A nepostrádá vtip. Hadí plémě: „Jsem středem všech svých podob, umanutá, pazourkem v skalní stěně vyklenutá do tvaru luku svíraného v pěsti, tětiva věčné pochybnosti, v Římě mě předhodili lvům a někde v temném středověku ohněm mne zbavovali dechu a vplétali mě do kola, dnes jsem jen pěkná potvora.“

1 09.07.2019

Holan pro své smiřování se s osudem v Testamentech zvolil krásné verše vyšperkované neobvyklými výrazy. „ Hřbitovy kreslí frontispis toho, čím byly v době bosé. Byly to zastavárny kdys a trpělivě čekalo se, že Bůh vše jednou vyplatí… Dnes pouze marnost cítíme my, hrob propadá se v pouhou zemi, jde předkřesťanský průvan všemi s fatálnem škvír při lati … A marně po životě třeští a mosaz rozkoší svých leští a hřbety svoje klikatí… Psi dále vyjí, větří, věští.“ Toskána je jiná nejen stylem. Jako by skrývala tajemství, které básník chce, ale zároveň i nechce sdělit. Škoda, že ji místy hyzdí hrubší slova.

1 21.06.2019

Začíst se do těchto vzpomínek si mi příliš nedařilo. Snad je to jejich přelétavostí, nebo nezáživným stylem psaní. Přitom život Ruth Bondyové by vydal na velmi zajímavý a napínavý román.

1 03.06.2019

Sbírku není vhodné číst v době smutku, hrozí pád do hluboké deprese. Osamělost, bezdomovectví, stáří a choroby. Verše jsou však zdařilé a nápadité: „Mluvíš tupě na psa, který důsledně hlídá své vězení“. Fotografie Jana Šmoka sbírku nedoplňují, ale s ní souzní.
Zájezd: „Průvod berlí a holí se chvílemi zastavuje, zdá se, že není kam spěchat. Dnes ještě dojdou tam, zítra možná někam jinam. Zastavující se čas je plný zastávek.“

1 13.05.2019

„Velké“ dějiny propletené s „malými“ událostmi života jednoho člověka jsou čtenářům předkládány formou svižnou a zábavnou. Autorovi se podařilo získat o pestrých osudech Leopolda Lojky (a nejen jeho) překvapivé množství informací. Pochvalu zasluhuje i pozornost věnovaná detailům, hlavně z oblasti automobilismu.

1 13.05.2019

Jedno z nejlepších zpracování tématu přináší i odpověď na otázku, proč židovské obyvatelstvo včas neemigrovalo - nemělo kam. Většina států o přistěhovalce příliš nestála a potřebná víza neposkytovala. Koho by tehdy napadlo, k jakým hrůzám dojde?

1 09.05.2019

Osud Haně Benešové nachystal život plný zvratů a náročných situací. Naštěstí měla velkou oporu v přátelích, především v Oličových. Její příběh se velmi dobře čte a pěkně ho ilustrují vybrané fotografie.

1 15.04.2019

Dobromilin deníček zprostředkovává nejen pocity dívky, jejíž ideály jsou konfrontovány s realitou života v nelehkém válečném období. Cenné je přiblížení každodennosti Čechů na Volyni, jejich smýšlení a vztahy s příslušníky dalších národností tam žijících i politických událostí, kterým museli čelit. Zápisy gradují v období, kdy Dobromila jako zdravotnice putuje s vojskem do Čech. Tato zkušenost musela být pro introvertní, hluboce věřící a ukázněnou mladou ženu dost traumatizující. Doufejme, že snad později zaujala smířlivější postoj k nedokonalosti svých bližních.

1 08.04.2019

Bezesporu zajímavé téma, ovšem limitované množstvím a obsahem dochovaných materiálů. Na tuto hranici evidentně autoři narazili a zdá se, že pro naplnění stanoveného rozsahu publikace se snažili uplatnit snad všechny informace, na které při archivním bádání narazili. Výsledek by se dal připodobnit k zaplevelenému poli, které však při trpělivé a pečlivé sklizni nějakou úrodu dá. Škoda, že namísto do velmi kvalitního papíru pro tisk nakladatel raději neinvestoval do služeb korektora. Chyby jsou i u obrazového doprovodu.

1 29.03.2019

Statečnost a odhodlání členů „papírové brigády“ zachránit nejcennější židovské písemné a umělecké památky jsou obdivuhodné. Obzvláště v situaci, kdy museli zachráněné znovu zachraňovat. Příběh ukazuje také spoušť, jakou umí napáchat kulturní barbaři, pokud se dostanou k moci, a to napříč národnostmi, státy i politickými režimy. K zamyšlení je pak těžko zodpověditelná otázka restituce knih a archiválií odvezených z Vilniusu během války do Německa. Komu vlastně toto kulturní dědictví právně náleží a kde má být uchováváno?

1 21.03.2019

„Je mi tak krásně. V krbu sladký vzdech měsíce, jenž má ze všech nejvíc smutku … Ach mrtví. I vy na lofotských ostrovech nejste tak mrtví, jako já jsem vskutku.“
Nostalgií prodchnuté verše doprovázené souznějícími ilustracemi.

1 07.03.2019