Leona333 komentáře u knih

Dala jsem si Puls podruhé, neb mě velice zajímalo, zda i po X letech..., to bude stejné. Stejné čtení, stejný pocit, či nikoliv...? A ano! Bylo to naprosto stejné.
Nejprve se mi tep - puls lehce zvýšil, pak se v druhé polovině zase začal zklidňovat a v samém závěru, konci jsem měla pocit, že puls necítím vůbec. Prostě nic! Žádný, silný emoční zážitek se ani tentokrát nekonal...
I když King ve většině případů umí..., tak u Pulsu to žádné velké posvícení za mě není.

33 29.10.2024

Kurta Cobaina jsem měla ráda a i dnes si jeho tvorbu poslechnu. Ovšem co si v rámci tvorby..., už nikdy nepřečtu, je tahle knížka. Jestli tímto chtěla autorka vzdát hold kapele...? Zpěvákovi...? Tak se jí to vážně moc nepovedlo. Ovšem, pokud by to měla být jakože "parodie...," tak to by byla jiná... Na to by mi ani deset hvězd nestačilo.
Pro tentokrát si bodové hodnocení nechám pro sebe, neb Kdes byla včera v noci, mě zde, po "umělecké" stránce nechytlo...

Tak do první poloviny knihy jsem si říkala, že fakt dobrej horůrek... Ještě s velkým plus za místa, kde se odehrává... Od druhé poloviny se mi však příběh pomalu přestával líbit. Přesněji se mi to začalo nějako přechylovat do jiných, známějších děl na tohle téma... Závěr jsem si jako jiní zde, musela přečíst ještě jednou, zda jsem jej správně pochopila...? Anebo zjistila, jestli to není autorův záměr, aby z něj - v něm byl čtenář tak nějak zmatenej, ztracenej, jako "stoletej senior v internetovém bankovnictví..."
Pro příště už ne. Ke knize Zatloukání hřebů, se vracet nebudu.

31 29.10.2024

"A tak tedy jakou? Ořechovou? Mramorovou? Kokosovou? Připálenou?" ; ) Co forma, tak v ní jiná náplň - chuť... A můžeme si vybrat stejně tak, jako u lidí. Co člověk, to jiný charakter, jiný pohled na věc... I tak na mě působí hlavní postavy v knize Bábovky. Takže opravdu velice povedený název... ; )
Knížka je hezká, bolavá a v závěru i hořkosladká... Radka Třeštíková se s tím zde moc nemaže a ukáže, jaký život ve skutečnosti pro mnohé z nás je.

33 29.10.2024

Hartlovy Gazely nezklamaly. Bylo to v úsměvném, tak trochu zamotaném - komplikovaném stylu, který mám u Patrika Hartla ráda.
"V určitém životním stylu a myšlení...," mnoha z nás. Takže z "určité všednosti" příběh hlavních postav nevybočuje - neděsí. ; ) Čím ovšem vybočuje, je jistá nadsázka a humor.
Knížka do podzimních plískanic jak dělaná. Zahřeje, pobaví a třeba dá, tak trochu někomu i prozření... ; )

36 29.10.2024

Černý písek - nekompromisní policistka Guarrasiová, je tak trochu seriálový komisař Montalbano..., v ženském podání.
I zde je krásná příroda a scenérie ostrova + Palerma... A i zde je styl vyšetřování úplně jiný, než jak jej známe ze severských detektivek... No a to mě čím dál tím víc baví... Více slunce, více temperamentu..., více apetitu k jídlu a i k životu...
Určitě si přečtu, počkám na další díly, s touto sympatickou komisařkou.

27 29.10.2024

,,Rozený nepřítel je horší než ten, kterého si sami uděláte."

PŘÍSLOVÍ

Tak opravdu velice výstižné a dobré, je tohle přísloví, které vás hned v úvodu... může varovat, nebo naopak bez pardonu, uštknout jako had.
Nooo, jakožto velká fanynka Andrease Grubera, se musím přiznat, že jsem uštknutá, infikovaná "zvláštním jedem," stylem autorova psaní, potažmo způsobem vyšetřování..., které se díky hlavním vyšetřujícím..., už od Vražedné lhůty, nedá nijak zastavit, vyléčit...
Ten, kdo četl celou sérii jako já, tak asi ví, o čem píši... Ten, kdo prozatím nečetl..., ať si dobře rozmyslí, zda ji hodlá vážně číst... ; ) Je to nesmírně zvrácené, bolavé, šílené, proklatě jedovaté, návykové čtení... ; )

35 29.10.2024

Přes Sucho, Sílu přírody jsem se s agentem Falkem, dostala až za Vyhnanci... A musím uznat, že i tentokrát to bylo dost dobré, místy napínavé.
Autorka má neuvěřitelný smysl pro detail - popis místa, děje... A ač to může být pro někoho únavné, zdlouhavé, nudné..., já jí to nemám rozhodně za zlé. Díky tomu vše získává na větší autentičnosti..., má představivost se víc a víc rozpíná, jako sluncem vyprahlá pustina... ; )
Takže ani tentokrát autorka mou zvědavost při čtení nezklamala..., svůj styl psaní udržela... A třebas do budoucna, s další - možnou knihou..., navnadila. ; )

24 29.10.2024

Slepá může být lidská víra..., kterou poslušně kamkoliv následujeme... Slepá může být, jakákoliv politická ideologie..., kterou oddaně posloucháme, ale Slepý hodinář zde?! No, tak ten má svou cestu skrze evoluci, dost jasnou... ; )
Líbilo a i bavilo si vše o nás - nejen o nás..., v této knize číst.

24 29.10.2024

Tuhle knížku jsem našla ležet před třemi dny na popelnici... Byla tam sama, opuštěná, třebas i smutná, plná nadějí, či otázníků zda si ji někdo všimne a vezme ji na milost...?
Jako by mi tímto způsobem předem evokovala, co se uvnitř ní samé skrývá..., o čem bude samotný příběh...
A příběh byl přesně takový. Plný emocí, odhodlání, otázníků..., nadějí, "i shledání..."
Velká neznámá, nemusí být pro mě jen název knihy, ale i doba a myšlení, ve kterém žijeme. Doba, kdy se zbavujeme kvalitních věcí - knih a nahrazujeme je zhola něčím konzumně komerčním...

38 31.07.2024

Tak jsem po dočtení tohoto malebného cestopisu, zajímavých vzpomínek..., "nevěřícně - fascinovaně" kroutila hlavou. ; ) Našinec, český človíček díky svému důvtipu, vynalézavosti, kreativnosti, nezdolnosti a talentu, nám dal - vymyslel, další ze svých zlepšováků..., který bez mrknutí oka záhy přijalo mnoho okolních států, a nejenom okolních států...
Knížka pojednává, se z ní dozvíme o bezpečném - přehledném značení cest pro radost z pohybu, turistiky, zvídavosti a přesto přese všecko mám pocit, že se kolikrát ve světě cítíme "nezajímavě, druholigově, skoro až ztraceně..." Přitom Turistická značka, je dalším důkazem toho, že máme být nač pyšní a že česká stopa je ve světě v lecčem... ; )
Moc hezké počtení to bylo. Jsem moc ráda a děkuji, že něco takového u nás vyšlo.

38 27.07.2024

Někdy dočtete knihu a nedostává se vám slov. A pokud vás nějaké, aspoň jedno napadne, tak to je slovo ZMIZELÍ. Někdy jedno jediné, pouhé slovo v sobě dokáže zachytit, popsat vše. Naprosto vše! Až z toho děsivě mrazí...
Knihu doporučuji k přečtení.

34 26.07.2024

Kolik knih už bylo na toto téma vydáno, sepsáno a my lidé se z toho bohužel, stále nepoučíme...
Bylo to smutné, tvrdé, beznadějné, nelidské, frustrující..., přesto přese všecko dech beroucí čtení, které si čtenářovu pozornost určitě zaslouží.

34 26.07.2024

Colleen se i tentokrát předvedla v tom hřejivě zářivém světle. Nezklamala. Vzpomínky na něj, beru za sebe jako velice povedený román, převážně pro ženy, který emocemi opravdu nešetří, nešetřil...
Nakonec, proto je tahle autorka tolik populární, že si vždy dokáže vybrat téma, které se může týkat kohokoliv z nás, na jakémkoliv místě této planety a dát mu hořko - sladký nádech.
A protože je letní čas, tedy čas na takové příběhy jak dělaný..., ráda se pustím do další autorčiny knihy. ; )

41 26.07.2024

Obal knihy je moc hezký, vybraná barva lahodí mým očím. A protože "modrá je dobrá," jak se zpívá v jedné písni..., tak i samotný příběh byl dobrý, víc jak dobrý...
I když jsem od Muže vdaných žen, mnoho neočekávala..., kupodivu mi dal hodně. ; ) Dal mi velice milé a zábavné čtení, se špetkou ironie a určité, životní satisfakce...
Vzít si knihu sebou někam k vodě, považuji u sebe, jako stav ideál... ; )

30 26.07.2024

Prostředí a místa příběhu, ponurá... Do úmoru stále odříkávání modliteb, je k zešílení... Každodenní, nekončící dřina venku na polích, je ďábelsky frustrující - vyčerpávající..., i bez možných kouzel, či černé magie, pro mnohé hotové peklo na zemi...
Tak proč musel autor z tohoto příběhu udělat ještě větší hrůzu - horor?
Protože mohl... ; ) A díky tomu jsem si užila tři efektní, strašidelné večery plné útrap, napětí, šílenství a lstí, které mi vzpomínku na Sirotčinec v údolí, jen tak z hlavy nepustí.

27 26.07.2024

Tohle, tito - Mrchopěvci, byli vážně síla... "Asi, jako když loupete cibuli." Hezky vrstvu po vrstvě... Náhle vás začne štípat v očích, zadržujete - otíráte slzy a pot z tváří, v krku se vám začne tvořit knedlík, načež se vám začne i hůře polykat... Prostě je vám na nic! A přesto, přese všechno neskončíte, dokud není, nemáte konečně hotovo...
Uf! Tak na takhle "chorobně peprnej gulášek," budu ještě dlouho vzpomínat...
Václav Pinkava si ve svých dílech, opravdu nebál šáhnout, upozornit na ožehavá témata, která v jakékoliv době a prostředí jsou stále alarmující...

31 28.06.2024

Holt někdo musí být vždy první, aby sem napsal - připlul se svým komentářem. Takže dneska to budu já. ; )
V této knize se hned na úvod píše, že podmětem mimořádných činů zřejmě nikdy nebyla jen samotná touha po dobrodružství, obzor naši země člověk vždy rozšiřoval vědomě: buď z příkazu nadřazené vůle, nebo jako důsledek úvah jednotlivce výjimečných vlastností.
Tak s tím vším, musím jenom souhlasit. Kniha je opravdu velice dobře udělána, doplněna o spoustu kreseb - map, či náčrtů lodí téměř "prehistorických", tak i téměř soudobých...
Nejvíce se mi v encyklopedii líbí kapitoly: Pokrok v nautice a Výpravy Polynésanů.
Navíc má kniha moc hezky udělané vysvětlivky, či rejstřík jednotlivých jmen - názvů...

32 23.06.2024

Tak trochu symbolický název, neb paní autorka po Šepotu z lesa a Zvedá se vítr, "ťala" touto knihou - příběhem, tak trochu mimo, mimo má velká očekávání...
Hmm, je mi to vážně moc líto, ale Tři sekery je dílo, které na mě velký dojem neudělalo. Je na mě zbytečně zdlouhavé a těm "psychologickým vidinám - přeludům..., skonu" jsem neměla sílu, chuť moc věřit... Prostě, žádné mrazení v zádech, se pro tentokrát nekonalo...

30 23.06.2024

Mám to tak padesát na padesát... Něco se mi v knize líbilo, něco toliko už ne a něco jsem znala, četla už jinde...
Každopádně oceňuji "dobové" fotografie + texty s akordy písní, které zde beru jako milý bonus, k podtržení celkové atmosféry, z jednoho mimořádně dlouho trvajícího večírku... ; )

28 23.06.2024