Leusee komentáře u knih
Ani si nepamatuju, kdy naposledy se mě nějaká knížka dotkla tak jako Hana. Byly chvíle, kdy jsem musela knížku odložit a snažit se vstřebat co jsem si přečetla a najít sílu číst dál. Naše doba je opravdu zhýčkaná a jen málokdy si vzpomeneme, čím si lidé museli v minulosti projít. Po přečtení vám dojde, že vaše problémy se ani nedokážou nazývat problémy. Dále se mi líbilo přiblížení o epidemii tyfu, jelikož jsem o tom nikdy neslyšela. Už právě ten samotný začátek vás dostane na kolena a pak se to jen stupňuje.
Knížka se příjemně četla, postavy jsem si brzo oblíbila, ale bohužel po dočtení ve mně nezanechala žádný pocit. Konec mě trošku zklamal, přece jen jsem čekala že z malých žen se stanou velké ženy, které si splní své sny a neskončí jen doma s dětmi a za plotnou. Takže jak jsem řekla, příběh neurazí, ale ani nijak zvlášť nenadchne.
Postava Eleanor mě vážně bavila. Nasmála jsem se s ní a taky jsem si pobrečela. Raymond byl taky správňák. Správná ukázka toho, že můžete mít desítky známých a stejně se cítit osaměle, ale stačí jeden opravdový přítel a změní se vám celý život.
Některé pasáže byly trochu nudnější a těžko jsem u nich udržela pozornost, ale jinak mě knížka nadchla a rozhodně mi pomohla více porozumět mému cyklu, mé náladovosti a mým změnám priotit a kreativitě. Můžu doporučit každé ženě!
První půlku příběhu jsem měla neustále tendenci knížku odložit a už se k ní nikdy nevrátit. Číst 2 věty furt dokola a být v hlavě takové naivní holčiny se pomalu nedalo přelousknout. Druhá část je už o dost zajímavější a ke konci docela psycho. Sama jsem se do toho při čtení v metru tak ponořila, že jsem si po vystoupení nebyla jistá ale vůbec ničím. Škoda toho špatného začátku. Po přečtení poslední stránky vám dojde, kolik potenciálu v celém příběhu bylo.
Já prostě miluju styl psaní, který Třeštíková používá. Čte se to úplně samo. Knížka mě velmi bavila, byla reálná stejně jako Bábovky a nasmála jsem se. Klasičtí češi.
Jsem už 4 roky bez masa a rok plně vegankou, takže jsem se vším plně obeznámena a viděla jsem nespočet dokumentů a videí, dokonce jsem sama byla na prasečí farmě a viděla to peklo na vlastní oči. I tak se mě ale knížka neskutečně dotkla a často jsem ji musela odložit, jelikož jsem nemohla číst dál. Zvlášť ty pasáže, kde se popisuje jak lidé týrají zvířata, jako kdyby zabít je, aby skončili na něčím talíři nebylo málo. Vyvolává ve mně hrůzu když pomyslím na to, čeho je člověk schopen a kolik temna se v nás vlastně skrývá.
To snad ani nejde popsat ty emoce, které jsem měla při jejich znovusetkání po dvaceti letech. Četla jsem tu pasáž a ani jsem nemrkala. Skvělý díl plný zvratů a překvapení - např. jsem vůbec nečekala, že se Laoghaire zase objeví na scéně nebo že Jamie bude mít syna. Těším se na další díl!
Knížka mě bavila, ale nebudu lhát, občas to bylo až moc zdlouhavé a mně osobně dělalo trochu problém držet se vší té politiky a chápat o co jde. Poslední kapitoly jsem ale vážně hltala a oči mi nezůstaly suché.
Po shlédnutí první série mi bylo jasné, že si musím přečíst nejprve knihy! A první díl rozhodně nezklamal. Přečetla jsem pomalu jedním dechem.
Druhý díl rozhodně o dost lepší než ten první. Napětí nechybělo a bavily mě i nové postavy! Konec ve vás navíc nechá pocit, že se do posledního dílu musíte pustit okamžitě.
Kniížka, kde se autor rozepisuje na 300 stránkách o tom, že zapálení svíček vám dá pocit pohody. Za mě velká ztráta času. Knížku doporučuju jen k alkoholové hře, kdy budete číst nahlas a pokaždé, když zazní slovo "hygge", dáte si panáka. Věřte mi, po třech stránkách budete namol.
Dávám jednu hvězdičku za hezké fotky a ilustrace.
Knížka se velmi dobře četla a tak nějak mě nutila nedat ji z ruky. Věděla jsem, že na konci mě bude čekat nějaké napínavé rozuzlení, ale i tak mi to naprosto vytřelo zrak a musím říct, že takový závěr jsem nečekala. Normálně bych ukápla i slzu ale abych pravdu řekla, hlavní hrdinka mi nebyla tolik sympatická. Každopádně doporučuju všem, co mají rádi takové ty knížky plné tajemství a nevědomosti!
Knížka není špatná, ale nepíše se v ní nic co bychom my sami už nevěděli. Na toto téma se rozhodně najdou lepší knihy.
Kniha se příjemně četla. Začátek se sice hodně táhl, ale velmi napínavý konec tomu dodal šťávu. Musím ale dodat, že jsem očekávala nějaký strašidelný příběh, ale celé se to podobá spíše pohádce.
Tohle je knížka, kterou by si měl přečíst úplně každý! Já sama jsem někdo, kdo nejedl zeleninu dobrých 21 let. A taky jsem těch dobrých 21 let měla hrozný vztah nejen k jídlu, ale i k sobě. Po tom, co jsem kompletně změnila svůj jídelníček se změnilo moje tělo, můj vztah k jídlu a i moje psychika. Jakoby jsem všechno viděla jasněji a pozitivněji. Nechci znít jako nějaký hippie, ale je to tak. Všechno to začíná u stravy!
Nepřišlo mi to ani jako knížka, ale spíš magazín plný odkazů, názvů a adres. Bohužel čekala jsem něco víc.
Hodně zdlouhavá kniha, do které mi prostě nešlo se začíst. Byly tam pasáže, které mě bavily, ale většinou moje pozornost utíkala někam jinam. Rozhodně jedna z nejslabších od Kinga.
Od první stránky jsem hltala každé slovo a knížku jsem nemohla dát z ruky. I když se příběh ze začátku může zdát typický jako "Nešťastná holka potká kluka, zamilují se a je konec.." tak to tak rozhodně není. Ten příběh má toho v sobě tolik, že si pomalu myslím, že by měla být v povinné četbě. Jelikož duševní poruchy jsou opravdové, postihují lidi po celém světě a musí se o nich více mluvit. Čtenáři co se sami potýkají s depresí nebo úzkostí se definitvně sžijí s postavami a naopak čtenáři, co zkušenosti s depresí nemají, budou mít možnost poznat, jaké to pro člověka je a co se mu děje v hlavě.