lidunka1 komentáře u knih
Ráda čtu o ženách i o ženách z milých dob. Karin Lednické se podařilo výborně propracovat psychologii postav. A to, co mi už dávno považujeme za samozřejmé - třeba odchod od násilnického manžela, to, že si žijeme, jak jsme si vybraly, můžeme studovat, cestovat, nemusíme dřív, tak to ještě před sto lety bylo velmi ojedinělé.
Díky, Karin.
Velmi čtivé kniha. Před autorem smekám. Nevěděla jsem, že komunisté dokonce odebírali nepohodlným občankám novorozeňata. Tuto knihu si přečtěte, protože je prostě skvělá.
Paní Morštajnová píše brilantně. Knížky z války mě vždycky přesvědčí o tom, jak se mám skvěle a vedou mě k vděčnosti. Autorka skvěle propojila jednotlivé osudy, umí vykreslit postavy a píše tak, že jsem se jen těžko vracela do reality, jak jsem byla ponořena do děje.
Dávám pět hvězdiček. Kněz, který odešel z pastorace a jeho osamělost. Jeho "postižení" ho dovede daleko... Jsem katolička, která chodí do kostela a v církvi je doma. Přesto autorčinu pohledu rozumí. Nejvíc mě zasáhlo poznání, jak málo lidí žije autenticky. A také jsem si při čtení uvědomila, jak obrovským darem je, když mě druzí milují ne kvůli prospěchu, ale kvůli mě samotné.
Mrzí mě, že mnoho lidí si možná díky knize zase potvrdí, jak je církev hrozná. Ale Petra sama je zraněná a pravdivá, tak si nebere servítky.
První knížka od autorky. Zhltla jsem.ji. líbí se mi autorčin jazyk a vyprávění má spád.
Po dlouhé době jsem se k němu vrátila a potěšila se na duši.
"Já kdybych měl 15 minut času (nebo kolik tam je), šel bych docela pomaloučku ke studánce."
Kniha je výborně napsaná, prolínání dějových linií je srozumitelné, napětí graduje. Ale je děsivé si znovu uvědomit, co člověk byl schopen udělat člověku. Nedokážu číst tyto knihy jenom jako pozorovatelka, ale stala jsem se Minkou. Díky těmto čtivým knihách se i mladí čtenáři dozvědí o hrůzách fašismu a jiných diktatur.
I když je kniha z válečného období, nelíčí podrobně žádné krutosti, jak tomu někdy bývá. Autor mistrně rozkrývá několik životních příběhů, které se v jedné chvíli protnou. Sama trošku píšu, ale něco takového bych asi v životě nezvládla. Klobouk dolů, pane Anthony.
Tak už vím, že Klevisová je sázka na jistotu. Dlouho jsem se detektivkám vyhýbala, protože prostě mrtvoly nemusím. Ale ono jde hlavně o to vyšetřování.
Paní Klevisová prostě umí. Občas si jejími detektivkami proložím jinou četbu a je to dobré čtení.
Kniha je výborně napsaná. Roky po válce byly opravdu šílené. Komunisté rozeštvávali, rodiny byly rozdělené. Příběh je velmi věrohodný. Určitě si přečtu od autorky další knihy.
Těší mě, že se mladí lidé na západě dozvědí o příšerné životě mladých lidí ve východním bloku. Autorce patří dík za to, kolik práce si dává s ověřování informací. A styl psaní je velmi čtivý.
Někdo tu psal, že je to kýč jako bič. Já asi kýč nepoznám. Na mě knížka působila jako balzám na nemocného. V dnešním světě plném zmatku, smutku a složitostí tato knížka pohladí. Na autorovi je poznat, že miluje knihy i lidi.
Autorka je velmi nadaná.I když četba je v podstatě dost smutná. Zajímalo by mě, kolik dívek zažívá znásilnění někým z rodiny a kolik matek je tak zbabělých, že s tím nic neudělá. A v kolika rodinách se o podstatných věcech vůbec nemluví. Hlavně že je upečený koláč a kafíčko..... S té neupřímnost, z toho hraní si na něco se mi často "zvedá kufr" i ve skutečnosti. A jelikož jsem sama zažila prostředí psychiatrické léčebny, dávám autorce ve všem za pravdu.
Tak mě takto knihy včera rozsekala na kusy. Sama pořád přemýšlím nad tím, co je opravdová láska, jak moc potřebuju v životě vášeň. Jak se někdy člověk osudově zamiluje a i když se snaží žít s někým jiným - spořádaně a hezky, kus mu chybí. Ale kdo v životě nemá všechno. Říkám si, zda by citliví lidé, jako jsem já, měli vůbec některé knihy číst.
Kniha je napsána úsporně a jsou v ní i některé kárné myšlenky. "Setkání s některými lidi nám rozšiřuje srdce." Tak jsem vzpomínala, kteří to byli v mém životě.
Přečteno jedním dechem. Chci se podívat, jak to v historii bylo s tím přesunem Němců a lodními katastrofami. Vůbec jsem o ničem takovém nevěděla. Autorka píše bravurně. Určitě si přečtu i další dvě její knihy.
Velmi čtivé kniha, barevné a těžké lidské osudy. Komunistické básničky, který se dnes člověk směje, láska i zrada, chudoba i bohatství, zrození i smrt. Bravurně napsáno.
Moc by mě zajímalo, zda by Petra taky dokázala napsat knížku optimistickou a radostnou (a to píšu bez jakýchkoliv postranních úmyslů)
I když jsou některé zápletky jen těžko uvěřitelné, musím autorce vyseknout poklonu. Její styl psaní je strhující. Když jsem četla byla jsem úplně ponořena do příběhu. A oceňuji psychologickou propracovanost postav.
Tato kniha mě nadchla. Je ze života - vše je tam uvěřitelné, skutečné, člověk si uvědomí mnoho paralel se svým životem. Mám ráda, když se v knížkách řeší vztahy, znám, když člověk v některých situacích nic nezmůže.Já se začetla velmi a Petře děkuji za zdařilé dílo.