Lil30 komentáře u knih
Kniha se krásně četla, válečný příběh si jednou za čas ráda přečtu. Obě časově roviny se hezky doplňovaly. Závěr byl pro mě dosti překvapivý, protože jsem chováni v určitých chvílích nechápala.
Kniha se mi moc líbila, nejvíce mě zaujaly povídky: Kdo neumí milovat, Pět otázek a Polibek smrti. A ta obálka, prostě nádhera, díky ní jsem si knihu vybrala.
Povídka byla moc hezky napsaná a překvapila mě její velká odlišnost od filmového zpracování, které mám velmi ráda..
O sportovcích jsem četla více knih a musím přiznat, že tahle mě až tak moc nezasáhla, jako třeba knihy od Zapaty. Samozřejmě má plus za přiblížení jiných věcí, o které se člověk příliš nezajímá, pokud se jej přímo netýkají.
Nerada nechávám knihu nedočtenou, ale tahle neměla žádný děj. Opravdu jsem převracela oči tolikrát, až jsme se bála, že mi to zůstane. Připadala jsem si, že čtu o nadržených puberťácích a ne o dospělých lidech. Na Božského bastarda a jim podobné to rozhodně nemá.
I když historické romány běžně nečtu, tento se mi opravdu zalíbil. Od počátku jsem tušila, jak to dopadne, ale neodradilo mě to. I tak mě některé situace překvapily. Od paní autorky jsem četla Heřmánkové údolí, které bylo také skvělé.
Kdybych nečetla od autorky jiné knihy, jsem si jistá, že tato by byla moje první a také poslední. U knihy jsem se nudila, dělala jsem si časté přestávky a tak často jsem převracela oči, že doufám, že nebudu mít tik. Vanessa se rozhodne na svých 26 let nechovala, tipovala bych jí náct a Aiden, prostě neuvěřitelná postava. Chlap, který dře do úmoru, dobře, ale nevšímá si holek a dobrovolně s nimi nic nemá?? Který chlap tohle dělá, když se mu prakticky nabízí? Proč si až na konci vyznali city, a celá kniha se tak táhla? A z jakého důvodu autorka jeho dokonalou postavu opěvovala na každé stránce, to také nepochopím...
Ani náhodou jsem v knize pro mládež nečekala tolik životních mouder, nevadilo mi to a k příběhu se to hodilo. Konec byl hezký, až na jednu věc, u které jsem převracela oči, přišlo mi to přehnané,ale to bych vyzradila děj, takže si ji nechám pro sebe :-) Co ale musím vytknout, chtělo to více akce, chvílemi jsem se musela do čtení nutit...
Zaujala mě krásná obálka a zajímavá anotace. Svět Smrtek byl zajímavý a já bych se o něm ráda dozvěděla víc, protože mi připadá, že se tomu autorka mohla dostat víc do hloubky. Nečekala jsem nějaké velké drama, ale moc se toho nedělo. A když se pak něco událo, ptala jsem se, proč se to vyřešilo jenom takhle... A pak se zase nic nedělo. Přemlouvala jsem se, abych ji dočetla. Na další díl čekat nebudu.
Pokaždé porovnávám s oblibou, která kniha od autorky se mi líbila více, ale musím přiznat, že u Kulti a S láskou, Lukov, to nejde. Oběma jsem musela dát 5*. Líbí se mi, když se příběh postupně vyvíjí, s ním i postavy (Jasmine se dlouho chovala jako puberťačka, ale to byl asi záměr) a není to jen o sexu na první nebo druhé straně knihy. Autorka má svůj osobitý humor, který se mi líbí a ocenila jsem ho již u Kultiho. Musím ale přiznat, že se superlativy na osobu Ivana jsem zpočátku a možná i trochu později :-) tak často převracela oči, že se sama divím, že mi to nezůstalo :-) Jinak se kniha hezký četla a jsem zvědavá na další knihu od této autorky.
Moje druhá kniha od autorky a musím říct, že se moc hezky četla. Co bych vytkla, ztrácela jsem se v množství postav a v určitých situacích jsem mírně řečeno nechápala, proč se tak Klára chová, ale pro příběh to bylo důležité. Knihu na toto téma jsem zatím nečetla a zase jsem mohla nahlédnout na téma 2 sv. války jinak. Zuzanin dech se mi ale líbil mnohem víc.
Knih na toto téma jsem četla hodně, ale tahle byla něčím odlišná. Nejen stylem vyprávění, ale i něčím navíc, co u každé knihy hledám: příběhem, že dokáže něco předat, vyvolá různé pocity, že nad ní i po přečtení dlouho přemýšlím a navíc - na ni nikdy nezapomenu. Na Zuzaně jsem obdivovala její sílu, schopnost pokračovat dál, i když je to nemožné. Vlastně ke každé postavě jsem si vytvořila vztah, ať dobrý, nebo špatný. Rozhodně mě překvapil konec, ale nechci více napovídat. Jistě stojí za přečtení.
Začala jsem ji číst v době, kdy byla vydána, ale z nějakého důvodu jsem ji nedočetla. Tentokrát se odložit nedala. Byla opravdu protkána city a přála jsem si, aby oba překonali vše, co jim život nandal. Tento díl pro mě byl z celé série zatím nejlepší.
Již v anotaci mě zaujala "bandaska na mléko" a těšila jsem se, co bude dál. Například jejich nejdelší konverzace na začátku: "Brie?" "Ach, ano" :-D Četlo se to hezky, ale žádná úžasná kniha to není. Nabíječ byl prostě lepší, to 100%.
Na detektivky moc nejsem, ale objevila jsem ji díky ČV a rozhodně nelituji. Dokonale promyšlený příběh, u kterého jsem opravdu do poslední chvíle netušila, kdo je vrah...a ta dětská básnička k tomu, prostě rozhodně doporučuji.
Pan Hartl nejspíše mým oblíbeným autorem nebude...Knihu jsem dočetla po několikerém přemýšlení, zda ji dočíst, nebo ne. Bylo to takové vztahové tornádo, které semlelo úplně všechny, sežvýkalo je a vyplivlo úplně někde jinde a v jiném stavu. Jinak nevím, jak bych to popsala...mně tam prostě chyběla trocha pozitivity. Jasně, že život není jen o hezkých věcech, ale tady by jí trošku být mohlo.
Pořád přemýšlím nad tím, proč mě tato kniha nezasáhla tak, jak jsem předpokládala a jak mi bylo řečeno, protože mi ji doporučila kamarádka. Nejsem věkově cílová skupina, ale YA literatura je můj šálek kávy a mám ji ráda...Ale k příběhu: Oba hlavní představitelé, i vlastně další postavy, se potýkali s vlastními smutnými a těžkými osudy a snažili se a nimi vyrovnat po svém. Ne vždy se jim to dařilo. Ale o tom život je. Líbilo se mi střídání úhlů pohledů a náhled na stejnou situaci více pohledy. Konec byl hezký, očekávaný.
Deníčky od fotra jsem nečetla, jen jeho, nebo spíše Čeňkovy příběhy z chalupy. Tahle byla nadabovaná také dobře, bavila jsem se, smála a k odpočinku kniha poslouží dobře. Navíc je prostě ze života a jsou v ní denodenní situace, ve kterých se opravdu člověk vidí...
Deníček znám, takže jsem tušila, do čeho jdu a kniha mě pobavila. K tomu četba Janem Maxiánem byla skvělá, hezky se poslouchala a Čeňka uměl dobře vystihnout. V každé kapitole jsem se zasmála. Žádná vysoká literatura to není, ale pobaví :-)
Útlá knížečka, kterou jsem měla přečtenou během chvilky a zhltla jsem ji najednou. Pobavila jsem se jako rodič nad vtipnými chvilkami s dětmi, ale nějaké záchvaty smíchu se nekonaly. Na odreagování a vypnutí je fajn, ale to jsem věděla, četla jsem více jejích knih, a tak jsem věděla, co očekávat. A pro změnu místo jmen byly přezdívky.