Lili2 komentáře u knih

Kniha je opravdu velmi čtivá. Josef Hasil byl a je opravdu Borec s velkým B - co všechno musil zkusit a překonat a jakou měl orientaci a intuici, fyzičku, ale i notnou dávku štěstí. Jenom se tak nemusel chlubit úspěchem u ženských, to je o chlapech známo a ještě to větrají v biografiích a autobiografiích. V jeho příběhu a osudech lidí, kteří byli kvůli němu zavření, si opět silně uvědomujeme a připomínáme zvěrstva komunistického režimu.

Vůbec se mně styl zpracování nelíbil. Autorka nepřizpůsobila jazyk, jakožto sdělovací prostředek, době. Korunu všemu nasadila na straně 227 - o našich četnících psát, že jsou kurvy !!!!!!!!!!!!!!!! - "Němci po nich stříleli jako zběsilí, ale zřejmě nikoho nezasáhli, ty kurvy zmizely" (to když četníci - naši četníci byli přepadeni na služebně a utíkali před německýma kulkama). A ještě někde - "zkurvení četníci".

Ta autorka není normální. Nejspíš je potomek po Němcích, takže žádný vlastenec.

Příběh je roztahaný po celých 564 stranách jako chalupy v krkonošských stráních. Ten sex, osahávání se a líbání holka s holkou - to se sem nehodilo, nicméně celkový čtenářský požitek by to už asi nezachránilo. Žádná z postav mi nebyla vůbec sympatická.

Za mě hrůza všech hrůz.

Velice oceňuji jeho paměť a orientaci i v současném světě - v jeho věku - to klobouk dolů.

(SPOILER) Skutečně jako někteří čtenáři, tak i já jsem se prokousávala knihou, ale nelituji toho. Zachytila jsem zde úžasné věty, jako např.: "fotografie zachycovaly přátele, kteří zaživa zasadili rány, a proto nebyli zapomenuti po smrti." Celým dílem mě při životě držela představa knížete, coby zdravého, obdařeného, statného chlapa, který se svojí manželkou nemůže milovat tak, jak by chtěl, neboť ona se po každém polibku křižuje, tudíž vyhledává milenky. Viděla jsem i filmové zpracování - nezklamalo mě, nachlup stejné s knihou, ale končí to plesem. Kniha dále pokračuje jak on umírá, jeho dcery zůstaly starými pannami, bydlí v téže vile a s Angelikou se často stýkají.

No, začátek krkolomný, konec pěkný, a mezi tím chyba, a to: Jestliže někdy v r. 1967 za nimi přijeli příbuzní ze západního Německa, tak Franz s největší pravděpodobností nemohl mít v té době auto ala Knightraider. To se mi nezdá, a že by v té době jim dovezli hromadu tzv. Kanadských žertíků, to mne tam taky neštimulovalo. Das ist ales.

Nebavilo!!! Námět zajímavý - prostředí v rodině STBaka, jejichž syn je adoptovaný, resp.vzitý někomu z porodnice v 69.roce, což se po otcové smrti po revoluci dozví a pátrá po předcích. Ale ten sloh, styl a všechno co s tím souvisí mne byl odporný, pro mě zbytečně moc roztahaný a blbý - viz popis jeho pokus o navázání sblížení s "gymplačkou". Nedočtu.

No, to se paní režisérka vyznamenala. Tak za prvé, od kdy se jezdí na školu v přírodě v říjnu, sotva co začal školní rok? Za druhé, ještě k tomu na 3 týdny, to se snad jezdívalo o prázdninách na pionyrske tábory, ne ??!! Za třetí, ještě k tomu do Alp, jo v době utahování opasků. Musím si klepat na čelo, měla jsem paní režisérku za inteligentnejsi dámu.
Ale kdoví, třeba v Práglu tomu tak bývalo. Oni určitě mívali některé věci extra. My na Moravě ale ne.
Chlapi typu Luboš by se neměli ženit ani vázat. Otvírá se mne z něho kudla v kapse. Chudák Anna. Anděla by měla dostat pořádně přes hubu.
Bóže, ještě že to ne natočila!!! Bez Holyho by to stejně nebylo ono.

Krásný příběh, i jsem si pobrecela, ááách ty osudy, ty karmy. Jenom celkový požitek z knihy kazila "er forma", kterou to bylo napsáno. Působilo to jako popis, jako pomlouvani všech zúčastněných.

3 04.06.2022

(SPOILER) Zajímavé téma, ale slohově mně to nesedlo, postavy nevýrazné, nesympatické - Linda do všeho strkala nos a vtírala se jako Francovka, Žofie to bylo taky cosi - jak chtěla ukončit život v samotném závěru knihy. Příběh byl i divně poskládán.

No, četla jsem po slohové stránce lepší romány, u kterých jsem měla pocit, že jejich autorka prevypravela doslova něčí vzpomínky nebo možná i svoje (Rafanda), a na druhé straně jsem ráda, že jsem se něco o tomto regionu dozvěděla.

Nemusela se autorka tak moc rozepisovat, třeba ohledně schůzek Henriho Vuttona s plukovníkem Bonhommem a jeho ancablem, a vůbec celé to jeho působení ve Vichy. Naproti tomu tam má nejspíš chybu, když uvádí, že Krymska válka vnukla Henry Dunantovi myšlenku založit mezinárodní červený kříž. Byla to bitva u Solferina, četla jsem to před 10 lety v časopisu Epocha a uvádí to i Wikipedie.

Je to zdlouhavé čtení a autorka se i opakuje. Kdyby se to proskrkalo, nebyla by to taková bichla a člověk by si víc zapamatoval.

Čtivé detektivní dílo, ovšem pokud si člověk při této knize odmyslí politické a historické události, které toto všechno spustily.

Tak tohle bylo tedy sousto! Je nutné číst mezi řádky a mrknout se na Wikipedii a strýčka Googla. Hahaha Monolog , ten se vyznamenal .

Škoda, že se autorka hned v úvodu pochlubila tím, že příběh je vymyšlený, ale to slohové zpracování tomu stejně odpovídá, tedy nic moc. Celý ten příběh pak působil divoce až nevěrohodně. To Páté jablko bylo lepší.

Už toto píšu potřetí, vždy se mne komentář zobrazil 2x. Nuže:
Krásným humorným slohem napsáno, je vidět, že to napsal profesionál. Jsem Brňacka, leccos pamatuji, i když o 11 let mladší. Jenom Coca-Cola za mě už teda stala 5,50 Kčs, což byl litr plnotuc.mleka homogenizovaného a DELI tyčinka. Pipi gril pamatuji, tam mj.prodavali smažák v housce za 4 Kčs, a Sputnik? Tam jsme o sobotách v zimě chodívali po plavču. Já dostala jahodový koktejl za 3,80 Kčs.
Též jsem měla lampion na baterku a žárovku. Tuzex si také pamatuji, jak v Jaltě chodívaly bachraté romky a vyřvávaly "bony,marky"!! To mě je autora nesmirne líto, jak ho tam nadvakrát okradli.

2 12.05.2024

Krásné čtení, hned je vidět, že knihu zpracoval češtinář nebo kdo má k rodném jazyku a slohu vztah. Ale jsou zde 3 ALE:
Hned na začátku pod svatební fotografií
je psáno, že je zde otec ženicha se svým mladším synem Janem. Ženich i podle rodokmenu žádného dalšího sourozence neměl a jeho otec prý zemřel krátce po jeho maturitě, tedy asi 2 roky před svatbou.
Na straně 94 Lidka píše, že sloužili mši, když zemřel korunní princ Rudolf. To asi těžko, leda nějakou výroční mši, neboť Lidka je ročník 1901 a der Kronprinz Rudolf zemřel v roce cca 1889. Tomuto nerozumím.
Na straně 190 píše, že... "když si tvá babička brala polského emigranta.. jeho bratr Ludvík, tedy strýc tvé babičky..."
Temto vztahům dost dobře nerozumím, hm. Asi už mne z toho hrabe. Ledaže by ten Ludvík byl bratr bratra, kterého si babička vzala, a ještě byl třeba manželem babicciny pokrevni tety.
Jinak se čte kniha dobře, stránky ubihaji, ale ne počtem, jsou totiž dost hustě popsané. Jsem ale ráda, že jsem se dozvěděla o naší osobnosti českého literárního světa, o níž jsem dosud nevěděla.

2 07.04.2023

Krásné, ach ty osudy .... V první polovině jsem myslela, že tu knihu zavřu navždy, neboť se mně zdálo, že je zde více historie než "rodinné ságy", ale v druhé polovině to bylo naopak. No, závidím jim, že měli tak úžasnou karmu, že všichni v rodině spolu vycházeli dobře, což se o "jiných" nedá říct, ach jo.
Ale je zde chyba, je-li někdo jiného názoru, nechť mně to vysvětlí - zde na straně 183 autorka nazývá babičku "pravou plotňačku". Proboha, "Plotňáci" - sociální skupina odvozená od vídeňského Plattenbrüder, to bylo něco jako Pražská galérka - lidé nezaměstnaní, příležitostně zaměstnaní, prostitutky, kriminální živli atd. Kateřina měla spíš na mysli "pravou Brňačku" .

Pro mě čtivé. Věděla jsem samozřejmě, kdo Roubal byl, ale zde jsem se dočetla, jaký byl, a jak to celé bylo nebo s největší pravděpodobností mohlo být.

Drsné, čtivé, trochu však chaoticky uspořádané. Nejvíc zajímavá pro mě byla, až jsem se divila sama sobě, byla poslední kapitola o tom tzv. "Kolinskem gangu" v čele s Biedermanem.

Krásné, čtivé, ach ty osudy...
Jenom mě dožral Vojtěch, když v cukrárně po koupi kočárku prohlásil, že jeho rodiče jim dali barevnou TV a že ta stala víc. Doprdele to ti chlapi neumí počítat do dvou - jeho rodiče byli dva, tedy dva platy nebo důchody, kdežto Lindina matka na dceru byla od jejího útlého věku sama!!!
A pak, ta Linda to trdlo, než se rozhodla bránit se už dopředu, nemohla se zeptat, kdo je tam? Vždyť měla doma maminku, tak se nemusela tolik bát. Fakt je, že ti borci, Vojtechovi kamarádi, vnikli na cizí pozemek - prelezli plot. Ale dneska se to taky nebralo jako přiměřená obrana.
Krásné čtení, plakala jsem. Od žádného autora nemám přečtené všechny jeho knížky, jenom od paní Kubikove ANO.